po delší odmlce přidávám kousek Každé příchutě. Omlouvám se, že to trvalo. Nějak mi nebylo přáno, nejdřív nebylo možné na novém bytě nechat zapojit net, pak mi odešel notebook. Pevně doufám, že brzy bude fungovat.
Tahle kapitolka mě stála dost sil, už je to dávno, co jsem překládala tyhle scény naposledy :D Doufám, že se vám bude líbit. Chtěla bych také poděkovat za komentáře k minulé.
Tak a teď je místo na věnování.... v první řadě Nade za beta-reader a komentář ( promiň, tvůj Šukplac jsem tam prostě musela dát), dále komentujícím Ranchan, Profesor a Bobo ( zkusím z minulou kapitolou ve volné chvíli něco udělat,vím, že je to zmatené, ale já jen překládám.)
Tak teď přeji pěkné čtení. Těším se na vaše reakce, pomáhají mě se motivovat :)
Sirina
3. část
Už
věděl, o co se chystá jednou říct Temnému pánovi, až si podrobí Bradavice.
Chtěl McGonagallovou. A chtěl Filche. Nechal by je křičet tak dlouho, dokud by
pro ně smrt nevypadala jako požehnání. Požehnání, které jim znovu a znovu
nedopřeje.
Strávil
dvě hodiny na kolenou uklízením špinavých podlah bez kouzel jako nějaký domácí
skřítek. Jeho jediným uklidňujícím prostředkem byla jeho představivost. Přišel
s velice kreativními způsoby, jak se McGonagallové a Filchovi sám pomstít.
Zatímco se snažil soustředit na své vražedné myšlenky, snažil se “nemyslet” na
kreativní způsoby, jak ošukat Pottera. Docela zbytečně, mohl-li soudit podle
své erekce.
Najednou
se ocitl před portrétem Salazara Zmijozela. Uvědomil si, že ho nohy samy vedly
do opuštěné tajné místnosti ve třetím patře, kterou objevil, když byl v pátém
ročníku. Před rokem o ní řekl Dracovi. Bylo to dobré místo pro setkání s jinými
studenty, aniž by si toho kdokoliv z profesorů všiml. Předpokládal, že
tohle bylo to “obvyklé místo”, které bylo zmíněno v dopise.
„Pravidlo
čisté krve,” řekl portrétu s lehkostí někoho, kdo byl zvyklý, že ho poslechnou.
„Ach,
ano! Všichni se tohoto cíle snažíme dosáhnout. Už je to dlouho, co mi tohle
někdo řekl. Dnešní mládež zajímá víc souložení než cokoliv jiného. Ale myslím,
že si nemůžu stěžovat,” řekl Salazarův portrét, ale nepohnul se ani o kousek.
Sakra!
Jeho syn musel změnit heslo. „Zmijozel. Dračí oheň. Temný pán. Zlatonka.
Famfrpál. Šukplac. Hnízdečko lásky.“ Portrét stále zůstával na svém místě a
pozoroval ho s tak zmijozelsky blahosklonnou nadřazeností, že měl chuť ho
proklít. Zkoušel heslo po heslu. Kypěl vzteky.
„Víš
co? Když mě necháš prodat lístky ostatním portrétům, které budou mít zájem o to
vás sledovat, tak tě pustím dovnitř,” nabídl mu Zmijozel s hladovým zábleskem v
očích.
„Lístky?”
zeptal se Lucius nevěřícně.
„No,
ano. Jsem si jistý, že bych mohl dostat poměrně vysoké nabídky. Koneckonců,
portréty nemají moc příležitostí k zábavě. Když o tom tak přemýšlím… kdybych
byl ještě na živu, tak bych se k vám samozřejmě přidal!” řekl zamyšleně.
„Nikdy
jsem nedokázal Godrika přesvědčit, abychom vyzkoušeli zajímavější pozice,”
pokračoval bez přestávky Zmijozel. „Ten hloupý blázen byl tak nudný!
Samozřejmě, když jsem mu jednou nalil afrodiziakum do pití, tak ztratil
zábrany. Bylo by skvělé, kdyby své potřeby uspokojil se mou. Ale ne, místo toho
šel za nějakým mudlovským šmejdem! Když lektvar vyprchal, tak se přiznal, že
měl vždycky tajné poměry s mudly.”
„Po
tom všem určitě chápeš, proč jsem ty šmejdy už nikdy víc nechtěl ve škole.
Godrik byl můj. Ale to není podstatné. Až se můj dědic postará o mudly a
šmejdy, tak jsem si naprosto jistý, že se ke mě Godrik vrátí. Vím to.”
„Chcete
mi říct, že každý Temný pán se snažil zabít mudly a šmejdy, protože vás zradil
Godrik Nebelvír?” zeptal se ohromeně Lucius.
„Ano,
přesně tak! Nikdo si nevezme nic z toho, co je mé! Proč si myslíš, že to
dělali?”
„Přirozeně
proto, že čistokrevní kouzelníci jsou lepší než ta banda šmejdů!”
„Ne,
tedy pokud je pravda, co mi říkal Godrik. Říkal, že jsou lepší a rozhodně větší.
Neměl jsem jinou možnost, než svou konkurenci pozabíjet, protože zvětšovací
kouzlo moc dlouho nevydrží,” řekl Zmijozel sklíčeně.
„Podívejte,
nezajímá mě Váš žalostný poměr s Nebelvírem. Původní záměry nejsou tak
důležité. Jediné důležité je to, že až současný Temný pán vyhraje, tak
kouzelníci budou vládnout světu. Tak jak si zasloužíme. V současnosti se bojuje
za skutečné cíle a ne za nějaký opovrženíhodný milostný vztah.” „Přinejmenším v to doufám,” dodal tiše.
„Teď otevřete!” nařídil Lucius.
„Necháš
mě prodat ty vstupenky!”
„Na
to zapomeňte!”
„Pak
tě tedy bez správného hesla nepustím,” řekl mstivě Salazar.
„Já
si ho nepamatuji! Okamžitě mě pusť dovnitř, nebo tě spálím na popel!”
„Jsme
to ale nějak zapomnětliví, že?” zašeptal mu hlas do ucha. Lucius sebou trhl,
hůlku připravenou, očima se prohlížel prázdnou chodbu.
„Kdo
je tam?” zeptal se s arogancí. „Ukaž se!” Jedinou odpovědí byl tichý smích
někde po jeho pravé ruce. „Visibilis!”
Nic se nestalo.
„Tak
takhle to je! Chceš si hrát. Zajímalo mě, proč si nepřišel, ale tímhle se to
vysvětluje. Pokud chceš hrát drsné hry, stačilo jen požádat. Expelliarmus!“
Luciusovi
se jeho hůlka vytrhla z ruky a zmizela někam do míst po jeho levici. Stále
přemýšlel o tom, co má dělat, když ten hlas znovu promluvil. „Mdloby na tebe!” To bylo to poslední, co
slyšel, než ho obklopila temnota.
ooOoo
Lucius
se probudil a cítil lehkou závrať. Otevřel oči, ale svět kolem něj stále
zůstával černý. Měl zavázané oči. Pokoušel se pohnout, ale zjistil, že má
svázané ruce. Dovolil si tedy jeden uklidňující nádech, aby mohlo jeho
racionální myšlení převzít kontrolu. Nebylo to poprvé, co byl v zoufalé
situaci. Nebyl nadarmo Smrtijedem. Mohl se z těch pout, která mu svazovala
ruce, dostat. Vyžadovalo to čas a úsilí, ale mohl to udělat, aniž by měl svou
hůlku. Ačkoliv, nejprve potřeboval posoudit svou současnou situaci.
Takže
tohle tajemné setkání byla buď past anebo je jeho syn ve vztahu, který zahrnuje
mocenské hry. To druhé se zdálo pravděpodobnější, i když ho to dost překvapilo.
Mohla to být také past, ale pokud by někdo přišel na to, že on je Lucius, tak
už by pravděpodobně seděl v cele na ministerstvu nebo by ho někdo vydíral.
Rozhodl
se, že dá té osobě vědět, že už se probral. Potom by mohl zkusit díky svému
sluchu dál hrát tuhle hru. Pokud si ten chlapec jen hrál na to, jak být
panovačný, pak mu Lucius ukáže, jak to vypadá doopravdy. Jeho penis při té
myšlence ztvrdl.
„Velmi
dobře, vypadá to, že můj malý Drak se probudil.” Ten hlas zněl Luciusovi
podezřele povědomě, ačkoliv ho nedokázal k nikomu přiřadit. Cítil, jak se postel
prohnula pod dalším tělem. Na svých rtech ucítil závan jeho dechu, lehký,
škádlivý.
„Jsi
velmi zlobivý chlapec, Draco. Myslím, že tě budu muset potrestat. Nejen, že jsi
mě celý minulý týden ignoroval, ale také jsi mě nechal o víkendu čekat. To od tebe
nebylo moc hezké, zvlášť potom, co jsi mě tak vzrušil během toho famfrpálového
zápasu. Trest je zcela určitě na místě,” řekl hluboký chraplavý hlas.
Před
tím než Lucius mohl něco říct, tak ta vyhladovělá ústa hltala ty jeho. Drsný
jazyk drancoval jeho ústa. Nechával ho bez dechu. Nutil jej, aby se mu
podvolil. Trvalo jen chvíli, než ho Lucius přehodnotil na žhavého náročného
samozvance. Bojoval se svým vlastním přesvědčením, byl rozpolcený mezi touhou a
potřebou kontroly.
Ten
polibek mohl trvat minuty nebo také hodiny. Lucius si nebyl jistý. Byl to sice
jen polibek, ale co s ním dělal… Slyšel někoho vzdychat. Jen s obtížemi si
uvědomil, že ten zvuk vydával on sám.
Škubl
sebou zklamáním, když ta vlhká ústa přestala. Chvěl se touhou, aby polibek
pokračoval. Zklamání bylo brzy zapomenuto a Lucius zasténal, když se zuby
zakously do jeho klíční kosti a v okusování pokračovaly, dokud nedospěly
k extrémně citlivé kůži u jeho podpaží.
Vykřikl,
když ho prsty hrubě chytly za bradavky. Vyklenul se k horkým ústům, aby
ukonejšil bolest, kterou ty prsty způsobily. Jeho bradavky už byly tvrdé. Penis
sebou škubl a v reakci na tohle hrubé zacházení ještě víc ztvrdl. Byl
v jednom ohni.
Slova
"přestaň" a "víc" se staly jeho novou mantrou. Zbytečně se
pokoušel uvolnit ruce, sám si nebyl jistý, jestli to zkouší proto, aby pak od
sebe druhou osobu odtlačil nebo ji naopak přitiskl blíž. Zmijozel v něm ho
vybízel k podřízení se vyšší moci. Malfoy v něm mu naopak připomínal,
že ten dotyčný je jen pouhý chlapec. Jeho vlastní tělo se mu chtělo podrobit
výměnou za rozkoš. Mysl se zase zoufale snažila mít vše pod kontrolou.
Hladové
ruce se ho dotýkaly všude, střídaly se v lehkých a drsných dotycích.
Dotýkaly se jeho hrudníku, břicha a stehen, ale vždy se účinně vyhnuly místu té
největší potřeby.
Ruce
putovaly na boky a pevně je chytly, aby se nemohly pohnout. Zatímco jazyk se
zaměřil na jeho pupík v tichém příslibu toho, co teprve přijde. Nikdo se
Luciuse takhle nikdy nedotýkal, nemapoval tak vlastnicky jeho tělo, jako kdyby
si na něj dělal právo. Nikdy se nenašel nikdo, kdo by na to sebral dost odvahy.
Malá část Luciusova mozku, která byla ještě schopná logického myšlení, se
zajímala proč, ale i tahle malá část přestala spolupracovat a zahnala všechny
své myšlenky, když o jeho ztopořený penis zavadil horký dech. Pak už si byl
vědom jen několika nesouvislých faktů, rukou svírajících jeho boky tak, že se na
jeho bledé kůži určitě udělají modřiny, magického omezení, které mu nedovolilo
zajet prsty do vlasů svého milence, a vzrušujícího kontrastu mezi chladnou
hedvábnou pokrývkou a ohněm hořícím v něm.
Mučivé
škádlení dráždilo jeho tělo, které zoufale toužilo po něčem víc a uvolňovalo
v něm neovladatelnou touhu přestat bojovat a nechat se tomu podat.
Náhodné
doteky toulajícího se jazyka ho přiměly křičet, zatímco jeho boky se marně
pokoušely vymanit se sevření. Ústa se znovu vrátila k citlivé kůži na
vnitřní straně stehna, střídavě kousala, lízala nebo lehce líbala jeho kůži.
Lucius podvědomě víc rozevřel nohy, aby mu pro tohle šílené prozkoumávání jeho
těla poskytl víc prostoru. Než se to samé opakovalo i u jeho pravého stehna, už
se přestal vzpírat. Jeho výkřiky „víc" byly následované steny a skuhráním.
Ty zvuky naplňovaly jinak úplně tichou místnost.
Ústa
se vzdálila a vzbudila v něm pocit, jako kdyby ho okradli. Postel se znovu
pohnula a Lucius ucítil, jak o jeho ucho zavadil horký dech a o sekundu později
ho přiváděly k šílenství zuby, které okusovaly jeho ušní lalůček.
„Popros
mě, Draco, abych tě ošukal. Řekni mi, jak moc to potřebuješ! Popros mě!“ Bylo
to řečeno zlehka, ale Lucius poznal, co to bylo… byl to příkaz.
Otevřel
ústa, aby pronesl slova, která by tohle mučení ukončila, ale v tom se ozval
Malfoy v něm. „Ne, já… tě
nebudu prosit… ne teď… a vlastně ani později. Jsem… L… Malfoy,” říkal mezi
vzdechy, když shromažďoval poslední zbytky své pýchy.
„Určitě musím dělat něco špatně. V tuhle
chvíli už jsi většinou tak mimo, že ti na příjmení nezáleží.” Zuby ho hrubě
kously do ušního lalůčku. Luciusův penis se prudce zvedl. Ozval se chraplavý
smích a pak ta ústa, která ho přiváděla k varu, začala ještě jednou,
pěkně pečlivě a pomalu, mapovat jeho tělo. Zastavily se ale ještě dřív, než se
dostaly k jeho slabinám.
Lucius
uslyšel měkké mumlání, ale slovům nedokázal porozumět. Jeho penis se na okamžik
zachvěl. Kouzlo. Bez jakéhokoliv varování byl Lucius pohlcen vlhkým žárem.
Zakřičel a nekontrolovatelně škubal boky, dokud je silné paže nepřidržely dole.
S neschopností se pohybovat a vidět byl celý jeho svět zredukovaný jen na teplo
kolem něj. Nemohl nic dělat, mohl jen cítit.
Lucius
byl ohromený. Nikdy předtím nezažil tak dokonalé potěšení. Vždycky ho něco
drželo zpátky. Sex pro něj byl jen dalším způsobem, jak získat moc nebo
bezprostřední uspokojení svých tělesných potřeb. Bylo to cvičení
v sebeovládání. Jeho posteloví partneři to viděli stejně. Zmijozelové si
byli příliš vědomi důsledků projevování jakýchkoliv slabých stránek.
Nic z jeho dosavadních
zkušeností ho nemohlo připravit na tu drsnou sílu, která rozpoutala takovou
vášeň. Stačila by jen chvilka tvrdého sání, nebo cítit to talentované hrdlo
kolem svého ptáka, a vyvrcholil by. Uvolnění potřeboval víc než dýchání. Ale nezáleželo
na tom, jak byl blízko nebo co dělala ta ústa, jeho uvolnění mu bylo odepřeno.
Slyšel ho zašeptat kouzlo, kouzlo,
díky němuž se objevil erekční kroužek. Vědomí, že nemůže vyvrcholit, jen zdůraznilo Luciusovu zoufalou potřebu.
Horká
vlhkost ustoupila a Lucius zanaříkal nad náhlým pocitem ztráty. Ale chladný
vzduch kolem jeho penisu ho, namísto ochlazení jeho touhy, nutil si ji ještě
víc uvědomovat. Kousal se do rtů a snažil se tak zastavit své vlastní prosby o
všechno, co jeho tělo chtělo. Pocítil chuť vlastní krve. Ztratil kontrolu nad
svým tělem, ale nechtěl nechat úplného cizince převzít kontrolu nad jeho
hlasem. I kdyby měl zemřít frustrací…
Z hrdla
se mu vydraly výkřiky, když ten neznámý začal olizovat jeho koule. Aniž by chápal,
co to vlastně dělá, tak roztáhl nohy trochu víc od sebe. Bez jakéhokoliv
upozornění byly jeho nohy roztažené ještě víc, byly zachyceny neviditelnými
pouty a zvednuty nahoru, takže byl ve zranitelné a otevřené poloze. Pokoušel si
vzpomenout na kouzlo, kdyby to bylo potřeba, ale svou neuspořádanou mysl vůbec
nedokázal použít.
Neomalené prsty roztáhly jeho
půlky, vystavujíc tak jeho svraštělou skrytou kůži. Do této chvíle Lucius
všechny hrozby ignoroval. Teď si ale uvědomil všechny své obavy, které z téhle
pozice pramenily. Tahle velmi reálná možnost, že si ho někdo vezme, stačila,
aby odstranila všechny jeho potřeby. Celé jeho tělo se napjalo.
„Uklidni se, Draco. Proč jsi tak napjatý?
Co je s tebou?” Hlas zněl opravdu starostlivě.
Draco.
On
byl Draco.
Musel
se chovat jako Draco, aby mohl uspět jako Draco. Pokud Draco neměl problém mít tohohle chlapce v prdeli,
tak ho také neměl. Nebylo možné, aby se bál dělat něco, co jeho syn provozoval
pravidelně.
Ne,
neměl strach. Malfoy nikdy nemá strach. Byla to jen možnost, jak ukázat
slabost. A on byl Lucius Malfoy. Ve své posteli měl vždycky všechno pod
kontrolou. Ale v téhle posteli nebyl za Luciuse Malfoye. Tělo, ve kterém
teď byl, nebylo Luciuse Malfoye.
Pokud
ale nechtěl být prozrazen, tak neměl moc na výběr. Záměrně ignoroval tichý
hlásek v hlavě, který mu říkal, že má vždy na výběr. Nechá tohohle kluka - ať
už je to kdokoliv - šukat Draca. Co se
stane s tělem jeho syna, nebyl Luciusův problém. Tělo Luciuse Malfoye bude po
téhle záležitosti stále nedotčené.
„Nic.
Možná jsem to jen trochu přehnal s hraním neochotného milence. To je vše.
Chtěl jsem jen vidět, jak mě svádíš.“ To bylo přijatelné vysvětlení Teď, když
chlapec přestal vytrvale zkoumat jeho tělo, tak začal jeho mozek znovu fungovat.
Teď to bylo snadné.
„Jsi
si jistý? Můžeme toho nechat, pokud chceš.“
Co
bylo tohle za Zmijozela? Mluvil jako pitomý Nebelvír. Nikdo z hadí koleje
by nenabídl ukončení po tom, co by měl partnera svázaného, bezmocného a
připraveného k sexu.
„To
je v pořádku. Opravdu. Pokračuj.“ Nemohl uvěřit tomu, že toho spratka
uklidňuje. Zabije Draca. Nejen, že jeho syn byl příšerný ve famfrpálu, dokonce
neměl ani slušný vkus na milence. A Lucius měl jen omezené možnosti toho, co
mohl odpustit.
Luciusův
plán na kárání jeho syna byl ale hrubě přerušen, když ho vlhký jazyk začal
lízat mezi půlkami. Všechna krev v Luciusově těle se zase nashromáždila do
jeho ptáka. Po čtvrtém olíznutí už začal sténat. A když se nakonec ten horký
jazyk vnořil dovnitř, měl Lucius dojem, že umře. Úplně zapomněl na to, kdo
doopravdy je. Naléhavě žádal. Prosil. Vyhrožoval. Prosil. Potřeboval. Víc.
Rychleji. Hlouběji. Teď hned.
Když
se ústa vytratila, začal s novou silou bojovat proti poutům na rukách. Chtěl
svého milence chytit a silou ho donutit dokončit svou práci. Najednou do něj
vnikl jeden prst. Nebyla to tak dobrá náhrada, ale bylo to lepší než předchozí
prázdnota.
Následoval
druhý prst. Vypustil ze sebe povzbudivé sténání a vzdechy, aby ukázal, že se mu
to líbí. Prsty se dotkly něčeho uvnitř něj, což ho donutilo trhnout boky a
skučet. Bylo to, jako kdyby se jeho tělem prohnal malý orgasmus. Znovu a znovu
se ho prsty tam uvnitř dotýkaly. Lucius si byl jistý, že to musí být výsledek
nějakého kouzla.
K druhým
dvěma se připojil třetí prst, roztahujíc Luciuse neuvěřitelně široko, otevíral
ho pro potřeby svého milence. Lucius se o to ale nestaral. Chtěl být použitý.
V jistém okamžiku se myšlenka tvrdého ptáka bušícího do něj stala
vzrušující. On sám ještě nikdy nebyl tak tvrdý.
Už
dávno přestal prosit. Teď už jen přikazoval. Do mě. Teď. Tvrdě. Víc. Prsty
zmizely, ale před tím, než mohl Lucius protestovat, ucítil, jak na jeho vstup
zatlačila špička milencova penisu. S tvrdým přírazem se jeho milenec ocitl
uvnitř Luciuse.
Byl
to naprosto nepřekonatelný pocit. Takový, že na něj Lucius nebyl emocionálně
připravený a to i navzdory tomu, že k tomu bylo fyzicky použito synovo
tělo. Jiný muž byl v něm. Mohl cítit, jak hluboko v něm pulzuje
milencův penis. Cítil se zranitelně, ale současně neuvěřitelně silný. První
z přírazů ho donutily tak naříkat, že až do této chvíle netušil, že je
toho schopný. Jeho boky vycházely milenci vstříc.
Tělo
mu pokrýval pot, svaly se mu napínaly ve snaze o vysvobození. Zatnul svaly
kolem svého milence, aby mu zabránil ve vytahování. Byl odměněný tvrdšími
přírazy a sténáním. Lucius věděl, že tu není jediný, kdo je na pokraji úplné
ztráty kontroly. Přírazy nabíraly na rychlosti i síle. Další zvuky byly
přehlušeny zavrčením. Jeho penis byl osvobozen od kroužku.
Celé
jeho tělo se napínalo, bylo na pokraji osvobození. Když se mu všechna krev
nahromadila v jeho penisu, křičel utrpením i potěšením. S dalším
přírazem, během kterého opět došlo ke kontaktu se skrytým místem uvnitř,
vyvrcholil. Naposledy zakřičel, přirazil boky, zatímco sperma postříkalo jeho
hrudník. Jeho vyvrcholení vyvolalo to partnerovo. Jeho milenec naposledy
hluboko přirazil, sám se ztrácel uvnitř Luciuse. Jejich ústa se spojila a
jazyky bojovaly mezi sebou, zatímco se jejich těla svíjela pod silou jejich
vyvrcholení.
Než
Luciuse naprosto pohltila rozkoš, jeho poslední souvislou myšlenkou bylo, že
tělo jeho syna musí být vadné. Pokud by tomu tak opravdu bylo, tak bude muset
přijmout taková opatření, aby měl zásoby Mnoholičného lektvaru až do konce
svého života. Ani hrozba v podobě Azkabanu mu nezabrání, aby se vzdal tohoto
nově objeveného ráje.
Rozhovor Luciuse se Salazarem byl úsměvný, kdyby tak tušili, proč Zmijozel nesnášel mudly :-)
OdpovědětVymazatVypadá to, že Luc zažil svůj nejlepší orgasmus v životě se studentem, no jsem zvědavý, jak se bude tvářit až zjistí, kdo to je. Na tuhle kapitolku se vyplatilo čekat.
Bobina
Z kapitoly jsem pochopila, že Lucius byl v téhle pozici "dole" vlastně panic. Má kliku, málokomu se podaří, aby první zkušenost byla tak skvělá...
OdpovědětVymazatTěším se na další kapitolku. Díky za věnování. :-D
Lucius se nezdá, čeho je všeho schopen udělat kvůi pánovi, ale nevím, jak by se to Tomovi líbilo, že zrovna jeho pravou ruku oprašuje Golden Boy. Tato povídka je čím dám lepší.
OdpovědětVymazatSylva Potty