Obr.

Obr.
Vítám Vás na své stránce plné povídek ze světa Harryho Pottera. Většinou se jedná o překlady slashe z angličtiny nebo ruštiny. Častými páry jsou HP/LM, HP/SS s HP/LV. Doufám, že se Vám tu bude líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář. Vaše Sirina

sobota 1. listopadu 2014

6. kapitola

Trvalo to 26 dní, ale je to tu... další kapitola, která je doufám výjimečně dlouhá - má ve wordu celkem 13 stran. Byl to porod, ale konec stál za to.

Děkuji všem, kteří komentovali a velké díky a potlesk patří Sirině, která se mou kapitolou prokousala a opravila. Já jsem ji opravovala týden a nedostala jsem se přes první stránku :D Betovat po sobě je zkrátka oříšek.

Tak s chutí do toho... další kapitola by neměla trvat tak dlouho.



Kapitola 6 – Příliš mnoho alkoholu

Do konce roku zbýval ještě měsíc, ale už teď toho měl Severus plné zuby.

Práskl dveřmi a odhodil svoje věci na obvyklé místo. Usadil se do rohu místnosti k starověce vyhlížející knihovně. Složil si hlavu do dlaní a nechal ji odpočívat. Zhluboka a tiše se nadechl a zavřel oči… uzavřel se před světem a pouze naslouchal okolním zvukům. Sem tam zaslechl útržky rozhovorů ostatních profesorů o tom, jaký měli den a co plánují na víkend.

Jedna Severusova část by se ráda přidala k jejich konverzaci o všednostech dne a třeba si jen tak postěžovat na studenty a všechny nepříjemnosti, které s sebou přinášeli. Ale dnes ne. Od doby, co ho Potter začal přitahovat, si při těchto rozhovorech uvědomoval, jak starý je a kolik času už uběhlo od doby, co byl studentem. Ne že by nerad učil, miloval (dobře, nešlo zrovna o lásku… dělal to rád) být učitelem, byla to jedna z těch lepších věcí, které se mu za život staly. Ale co neměl rád, bylo, když ho házeli do jednoho pytle s ostatními učiteli. Všichni byli tak tradiční a… staří. Většina z nich žila v manželství, nebo ovdověli či byli rozvedení. A on, Severus, byl stále svobodný, ani ještě neměl pořádný vztah na kterém by mohl něco budovat… a to už pěkně dlouho. Pravděpodobně umře sám bez toho, aby ho někdo oplakával.

Ne že bych se hrnul do ženění. To vůbec! Manželství se vždycky přeceňovalo. Kdo by proboha chtěl být svázaný s jednou osobou takovým svazkem po zbytek života. Kdo by chtěl skládat všechny ty pitomé sliby, které nedokáže dodržet? Ne, Severus chtěl někoho, koho by mohl milovat a kdo by miloval jeho… manželství nebylo nic pro něj. Ideál by pro něj byl volný vztah, ve kterém by každý z nich mohl případně trávit večer ve společnosti někoho jiného. Ani netoužil po rodině tedy dětech. Celý život tráví v jejich společnosti a má jich víc než dost, než aby je nechal vstoupit do svého soukromého života.

Normálně bylo přesně tohle to, co Severus chtěl. Kdyby se ovšem nezamiloval do Harryho Pottera.  Protože s ním byl ochotný dělat a přistoupit na všechny ty věci, kterým se celý život bránil.
Když pomyslel na Harryho, chtěl manželství, chtěl někomu ten slib lásky dát a přijmout ho, být věrný na vždy. Sakra, byl schopný si sám sebe představit i s malými dětmi, jeho vlastními dětmi! Kdyby Harry Potter přijal všechny jeho city… opravdu toho chlapce miluje. Nebo je s ním něco v nepořádku. Nevěděl, která možnost je pravděpodobnější.

Možná byl Severus pod nějakým druhem kouzla.  Možná ho někdo zaklel, aby se zamiloval do Harryho…

Povzdechl si a otevřel oči. Brumbál seděl za velkým stolem a usmíval se na něj.

„První ročník?“ zeptal se s pochopením v hlase. Všichni kolem věděli, jak Severus nesnáší učit první ročník. Byli tak nevychovaní a otravní, nebylo schopné je čemukoliv naučit.
Severus kývl. Brumbál si k němu zrovna přisedal. „Navíc mám večer hodinu s Potterem,“ dodal. „To člověku dokáže znepříjemnit den, ne? První ročník a Potter. Úžasná kombinace.“
„Nesmysl,“ usmál se Brumbál povzbudivě. „Prospěje ti strávit čas s mladým Harrym. Máte příležitost se více poznat a spřátelit se.“
„Takže to je tvůj plán?“ zajímal se Severus. „Hodit mě a Pottera do jedné místnosti na dvě hodiny, zatřást a sledovat co se stane? Pozorovat, jestli ze mě udělá lepšího člověka? Tak to tě zklamu, jestli si myslíš, že se k němu budu chovat lidštěji.“
„No, uvidíme,“ řekl Brumbál. „Harryho dobrá povaha dokáže ovlivnit mnohé, dej na má slova.“
„Naznačuješ snad, že jsem zlý Albusi? Že se mám změnit?“
„Nechci měnit tvůj charakter, Severusi. Ale doufal jsem, že bys mohl trochu… pookřát, možná prohodit se svými studenty pár přátelských slov.“
„Ten den, kdy se to stane,“ řekl Severus a vstal, „bude dnem, kdy se obři a jezerní lidéí setkají nad odpoledním čajem.“

***

Harry se svalil na lavičku a odložil svoje bahnem pokryté boty z famfrpálu stranou. Měl konečně pocit, že šel trénink jako po másle. Nestala se žádná nehoda a tým byl velmi pozitivně naladěn, co se týkalo nadcházejícího zápasu proti Havraspáru.

Musel se sám pro sebe usmát… ani nadcházející hodina nemohla zkazit jeho náladu. Pořád jakoby cítil, jak se do něj během letu opírá čerstvý vzduch. Na koštěti měl pocit, jakoby nic nevážil. Jako kdyby neexistovala gravitace. Miloval létání.

Během svlékání si všiml časopisu pohozeného na lavičce vedle něj. Bylo to poslední číslo Týdenníku čarodějek, které patřilo Ginny a na obálce byl portrét nějakého roztomilého muže, asi kolem dvaceti let. Měl dlouhé hnědé vlasy a třpytivě modré oči. Usmíval se a laškovně mrkal na Harryho, který když si to uvědomil, tak se otočil k časopisu zády.

Zbytek týmu se vracel ze sprchy. Ginny a Katie byly zrovna uprostřed vodní bitvy s dalšími dvěma útočníky.
„No tak, žádný nepořádek,“ upozornil je Harry. „Ať je tu po nás čisto, jinak mě madam Hoochová stáhne z kůže zaživa.“
„Rozkaz, kapitáne,“ řekl Jimmy, ale s vodní bitvou nepřestával.

Harry si povzdechl a zasmál se. Konečně se sám dostal do sprchy. Byl si jistý, že letos turnaj vyhrají. Vítězství pro něj hodně znamenalo. Hlavně protože tohle byl jeho poslední rok. Rád by odešel s vítězstvím pro Nebelvír.
„Harry?!“ ozval se Ron z vedlejší kabinky. „Dnes máš hodinu se Snapeem, že?“
„Jo, proč?“
„Do kolika hodin?“
„Desíti.“
„Sakra!“
„Proč?“ zeptal se Harry znovu.
„No, v Prasinkách otevřeli nový klub a Dean a ostatní kluci ho chtějí jít omrknout. Ale nepůjdu, když nepůjdeš ty.“
„Rone,“ zasmál se, „Můžeš jít beze mě, v pohodě. Kromě toho jsi už velký kluk. Určitě budeš v pohodě.“
„Ale nechci tě tu nechat se Snapeem,“ řekl. „Můžeme jít zítra. Vlastně, Dean zítra nemůže…“
„Opravdu, je to ok. Jen běž.“
„Ale já nechci. Cítil bych se provinile.“
„Řeknu ti, co uděláme,“ pověděl Harry. „Zeptám se Snapea, jestli by mi hodinu neodložil na zítřek.“
„Myslíš, že by tu udělal?“ zeptal se Ron nevěřícně.
„Třeba ano,“ kývl Harry. „Ale kdyby řekl ne, půjdeš beze mě. Upřímně, nebudu tě za to nenávidět nebo tak.“
„Dobře, jestli jsi si jistý…“
„Jsem si jistý,“ usmál se Harry. „A když to nepovolí, prostě můžu ještě hodinu vynechat.“
„Nechci, aby ses dostal do problémů!“
„To mívám ve zvyku,“ řekl s úsměvem. „Hlavně, aby nikoho nechytili.“
„Nás? Jsme nepolapitelní, opatrnost sama,“ řekl Ron.
„A když už mluvíme o té opatrnosti. Ty a Hermiona a alkohol… držte to zkrátka. Pamatujete, co se stalo posledně, když jste skončili v třídě přeměňování?“
„Jo, no,“ usmál se Ron zasněně. „Mohli jsme dostat vyhazov na dva týdny, ale byl to nejlepší sex na světě.“
Harry se pobaveně zasmál. Opravdu se chystal požádat Snapea o přeložení hodiny. Zbožňoval totiž, když měl čím Snapea provokovat a mohl sledovat jeho reakci, i když mu to klidně mohlo přinést vyloučení. Ale nějaká jeho část (zřejmě iracionálně smýšlející část) chtěla ten večer zůstat se Snapeem, v jeho přítomnost.
A Harry se opravdu snažil sám sebe přesvědčit, že noc strávená venku je to co chtěl. Opravdu se snažil.
***
Harry se zhluboka nadechl a zaklepal na Snapeovy dveře. Do začátku lekce mu zbývalo ještě třicet minut. Ron byl schovaný za rohem nedaleké zdi, stejně tak Dean a Seamus. Vše bylo naplánované.
Hezky se Snapea zeptá, jestli by mohli hodinu přesunout a mít ji v sobotu večer, místo pátku. Určitě to profesor ocení. Bude mít čas na oznámkování a opravení úkolů. Stejně tak mít chvilku klidu po tak náročném dnu.
Krom toho, číslo tři na jeho seznamu bylo, že Severus Snape uměl být milý, když chtěl.

Slyšel Snapea, jak volá vstupte a tak Harry otevřel dveře a vešel dovnitř. Dveře za sebou nechal otevřené. Snape seděl za stolem, obklopený studentskými pracemi.
„Jste tu dřív,“ poznamenal Snape, aniž by se na něj podíval.
„Jo,“ přiznal. „Já jsem váš chtěl o něco požádat.“
Snape přestal opravovat a podíval se na Harryho. „Ano?“ pobídl ho.
„No, zajímalo mě, jestli by bylo možné mít naši hodinu až zítra večer, pane? Vidím, že tu máte spoustu práce a myslel jsem si, že by se vám hodilo na dnešní večer volno?!“
Snape se ušklíbl a sklonil se zpět nad práce. „Můžu známkovat stejně dobře, jak dnes večer, tak i zítra, Pottere,“ řekl. „Nepotřebuji odpočinek.“
„Aha.“
„Co se stalo, že chcete vynechat naši dnešní lekci, pane Pottere?“ zeptal se. „Opravdový důvod! Neobtěžujte se mi lhát, vaše Nitrobrana není nijak působivá, pamatujte.“
Harry slyšel, jak si přátelé nedaleko něj cosi šeptají. Harry přistoupil blíž k profesorovi a pokusil se zapomenout, že na něj venku čekají ostatní.
„Profesore,“ začal, očima sledoval podlahu. „Vím, že je to hloupost… a respektuji a cením si toho, že se pro mě vzdáváte svých večeru (že se kvůli mně vzdáváte svých volných večerů), abyste mě učil, ale… už je to nějakou dobu, co jsem byl naposledy venku a… no… je tu nový klub, který právě otevřeli v Prasinkách a ostatní kluci se tam jdou podívat. Sedmnáct je vám jen jednou. Myslel jsem, že by bylo fajn jít ven, ne? Užit si života a na chvíli se přestat trápit Voldemortem a tak…“
Snape nic neříkal a Harry si byl jistý, že uslyší zápornou odpověď. Popravdě, velká část jeho po tom toužila. Nedokázal vysvětlit proč… většina náctiletých by neváhala strávit noc venku mimo školu… ale Harry nebyl jako většina.
Večer venku mi prospěje, připomínal si. Potřebuju zapomenout na Snapea.

„Pane Pottere, tyhle lekce jsou navrhnuty tak, aby vám pomohli vyhrát válku. Vzdávám se svých večerů a daruji vám svoje dvě hodiny, a vy po mě chcete, abych vás nechal jít ven za zábavou?“
„Vím, že žádám příliš, pane profesore,“ řekl Harry. „A jsem vděčný za vaši pomoc. Opravdu jsem. Jenže taková příležitost se mi asi nikdy nenaskytne. Vždycky budu uvězněný v hradě, abych se připravoval na bitvu. Prosím, profesore Snapee, jen jednou. Prosím.“

Snape se vrátil k práci a pokračoval v předešlém mlčení.

Harry se otočil a zamířil smířlivě ke dveřím. V tom Snape promluvil.
„Chci vás tu zítra o hodinu dřív, pane Pottere. Přesně v sedm hodin. Tohle je poprvé a naposledy, co tohle dělám, tak si nezvykejte, rozumíte?“
„Ano, profesore, rozumím. Děkuji moc!“

Důvod číslo 4
Severus Snape má přece jen srdce.

***

Severus odložil svůj brk a zadíval se na dveře, které se před chvílí za Harrym zavřely. Opravdu se to stalo? Opravdu nechal Harryho jít ven za zábavou?

No, Severusi… tvoje mínus.

Severus se zamračil, vstal od stolu a zamířil ke stolku pro skleničku. Proč jen Harrymu dovolil jít?

Protože chceš, aby byl šťastný.

Znovu se zamračil. Naplnil si skleničku brandy a usadil se na pohovku, nenávidíc sám sebe. Kdyby nebyl opatrný, Harry by si mohl začít myslet, že je jen hračkou. Severus nemohl dávat svoje city tak najevo… všechno by to zničilo. Navíc, měl tu určitou reputaci a nechat studenty vymetat kluby, zatímco mají jiné povinnosti, nebyl zrovna nejlepší způsob, jak si ji udržet.

Je to jen jedna noc, omlouval si vše Severus. Co je jedna noc? Zítra přijde a bude to jako předtím… jakoby se nic nestalo.

Vyprázdnil skleničku, postavil ji na stůl před sebe a složil hlavu do dlaní. Ok. Tak nechal Harryho jít, protože se ho zdvořile zeptal. Toť vše. Harry si toho už dost zažil, zaslouží si šanci vyrazit si s přáteli. Takže co je na tom, že Harry šel ven na nějakou party, zatímco Severus tu trčí sám… co?
A co na tom, že se Harry možná dá dohromady s nějakou nánou? Měl na to právo, ne? Severus na něj neměl žádné právo. Klidně si mohl začít s celým klubem.

Neměl jsi ho nechat jít.

,,Zmlkni!" vykřikl do ticha.

Harry si zaslouží být šťastný. Když chce jít, tak ať jde.

Rychle do sebe obrátil další skleničku brandy.
Protáhl se a pak se natáhl na pohovku.
Aspoň měl volný večer. Mohl si dodělat práci, kterou měl.

***

Později toho večera, Severus seděl stále skrčený v křesle, zírajíc do kupy esejí na jeho stole. Pokoj byl osvícen jen několika svícemi. Nechtělo se mu otravovat se s těmi velkými na svícnu.  Kolem jeho stolu a pohovky se válelo několik prázdných lahví.
Harry byl pryč už tři hodiny, Severusův bar byl prázdnější než kdy dříve a žádná z esejí nebyla oznámkovaná.
Severus se nenáviděl.
Jeho mudlovský otec byl alkoholik. Měl tolik vzpomínek na toho muže, který řešil svoje problémy alkoholem. Severus si vždy myslel, že se věci změní, že každé léto to bude lepší a lepší. Že se jeho otec vzdá pití a jeho matka bude v bezpečí. Každé léto bylo zklamáním.
Severus věděl, co pití s lidmi dělá. Viděl, co to udělá s lidmi kolem a jaký efekt to na ostatní má. Od vztahů po práci až po peníze. Severus se už jako malý naučil, že alkohol není řešením.
Teď když byl starší, věděl, že alkohol nebyl tím viníkem. Jeho otec byl netvor se sklony k pití. Severus nenáviděl pití ve velkém a slíbil si, že to dělat nebude.
Tohle bylo potřetí v jeho životě, kdy slib porušil.
Ale to Harry ho donutil. Nebo spíš… myšlenka na Harryho, jak tančí s bůh ví kým, dělá… pane bože bůh ví co. Jistěže ten chlapec vypadal dobře, ale byl taky populární a to je to, co lidi kolem láká. Nikdo nebyl dost dobrý pro Harryho. Nezasloužili si byť znát jeho jméno.
Ale Harry byl mladý, hloupý a naivní. Lidé měli tendenci zapomínat, že Harrymu bylo sedmnáct let a sedmnáctiletí se nechávají kontrolovat hormony.

Jo, povzdechl si Severus a lokl si z téměř prázdné láhve. bůh ví čeho,  všichni se budou chtít na Pottera aspoň podívat, pokusit se okusit…

Severus odhodil láhev a prudce vstal ze židle, až se mu zamotala hlava a musel se posadit zpátky. Když měl pocit, že bude schopen bezpečně stát, vzal si plášť a přehodil si ho přes ramena. Nikdo se nedotkne jeho Harryho.

,,Jdu za ním."

Žárlivost ti nesedí, Severusi Snapee.

***

,,Proč si myslíte, že mě Snape pustil?" zajímal se Harry, zatímco čekali, až je pustí do klubu ‘Guilty‘. Před dveřmi stáli tři muži v oblecích a kontrolovali průkazy. Harymu bylo jasné, že spousta lidí kolem nemá ani sedmnáct let. Levandule a Parvati stáli před nimi a smáli se. Z klubu se ozývala hlasitá hudba doprovázená světly.
,,Nemám ponětí," řekl Ron. ,,Ale díky bohu za to."
,,Je tu pěkně narváno," usmál se Dean. ,,Vynikající!"
,,Vypadal naštvaně?“ zeptala se Hermiona.
,,Snape? Ne, ani ne."
,,Harry? Harry Potter? Ten Harry Potter?"
Všichni se začali rozhlížet kolem, na koho to ten hromotluk od dveří volá. Přirozeně, jeho jméno dokázalo vzbudit pozornost. Následovalo hledání jeho jizvy na čele.
,,No…“ řekl Harry, ne zcela jistý, co by měl říct.
,,Ano, to je on!" řekla Levandule, ,,Harry Potter. Vyvolený!"
,,Wow," řekl muž a začal si sundávat rukavice. ,,Je to pro mě čest vás potkat, pane." Potřásli si rukami. ,,Jmenuji se Steve."
,,Já jsem Harry," řekl Harry nesměle.
,,Prosím, pojďte tudy," řekl Steve a gestem naznačil, aby ho všichni jeho přátelé následovali. ,,Pojďte všichni. Vstupné jde na nás."
,,Ale ne, to nemusíte," namítl Harry, ale byl přerušen Deanem, který velitelsky zavelel ,,Ustupte, tudy!"
Vevnitř všichni poděkovali a šli si po svých k baru, který byl ozářen modrým neonovým světlem. Harry neměl rád, když měl díky svému jménu nějaké výhody, ale ostatním to asi nevadilo, tak to nechal být.
,,Takže," řekl Dean a otočil se na ně. ,,Jelikož nás sem Harry dostal zadarmo, první runda jde na mě. Co byste rádi?"
,,To nemusíš," řekl Rona a začal hledat po kapsách peníze.
,,V pohodě," řekl Seamus. ,,Tak jako tak, dnes je to dva za cenu jednoho, protože je opening night. Takže, co to bude?"
,,Sex on the beach, prosím," řekla Hermiona.
,,Obávám se, že mudlovské drinky tu neseženeme. Musíš si dát něco kouzelnického."
,,Aha. Tak jaký je kouzelnický ekvivalent k Sex on the Beach?"
,,Devil´s Whore," usmál se Seamus. ,,Takže jednu Devil´s Whore pro Hermionu. A co pro vás dámy?"
,,Dám si Rocky Dream," řekla Parvati, která už se pohybovala do rytmu hudby.
,,Já taky," přidala se Levandule. ,,Sejdeme se u stolu," dodala a obě zmizely v davu.
,,Neve?"
,,To samé, co holky."
,,Rone?"
,,Ehm..." projížděl prstem lístek s koktejly. ,,Třeba Lemon lightning, prosím. Co ty Harry?"
,,Jen Máslový ležák, díky," řekl a rozhlížel se kolem. Byl rád, že se taky jednou dostal z hradu. Ale stejně byl ostražitý. Koneckonců, po světě pobíhal muž, který se ho snažil zabít. Nechtěl moc pít, kdyby na něco došlo.
Všiml si, že ostatní na něj zírají. ,,Co?"
,,Máslový ležák?" zopakoval Seamus nevěřícně.
,,Objednej mu Devil´s Whore," řekla Hermiona. ,,Potřebujete pak pomoct?"
,,V pohodě. Jděte najít ostatní, já Deanovi pomůžu s drinky."
Tak Harry následoval Rona, Nevilla a Hermionu skrze klub ke stolu, kde seděli Parvati a Levandule.

Harry se posadil a rozhlédl se kolem. V klubu se hrála nějaká moderní písnička, Harry ale moc tohle nesledoval, byla ale chytlavá a spousta lidí na parketě se vlněla do jejího rytmu. Klub byl spíše temnější, kromě několika světel a neonového baru. Vzduch byl horký a převoněný. Harry si všiml, že vzadu na podiu bylo umístěno několik tyčí k tančení. Dokonce i pár klecí, které Harry odhadoval taky na tanec, ale proč by v nich lidé tančili, moc nechápal.

Vypadalo to, že tu žádný předepsaný dress code není. Každý měl na sobě něco jiného. Někdo byl pouze v džínách a tričku. Jiní byly oblečení dost prazvláštně. Harry zaregistroval dvě ženy, které byly oděny dost spoře. Tohle nebylo nic pro jeho oči.

Dean a Seamus se k nim připojili i s drinky, hned ale zmizely na taneční parket. Harry se do tance příliš nehrnul a tak upil ze svého drinku, který byl navzdory svému názvu sladký.
,,Co v tom je?" zeptal se.
,,Vodka, ještě něco a nějaký ovocný džus," řekla Hermiona. ,,Příchutě džusu se vždycky liší."
,,Odkdy jsi takový odborník na koktejly, Hermiono?" zeptal se Ron překvapeně.
,,Nejsem," řekl. ,,Prostě jsem si to přečetla v lístku."

Zatímco oni čtyři seděli a povídali si o všem možném Dean, Seamus, Parvati a Levandule tančili na parketu a vždycky se jen vrátily pro další drink.
Jak večer postupoval, Harry si objednal další Devil´s Whore drinky, pak se rozhodl zkusit i jiné. Zkusil Winter Moonrise, což byl drink stříbrné barvy a chutnal jako ananas a bylo v něm něco, co se jmenovalo Bacardi - jak ale Hermiona podotkla, tenhle výraz se v kouzelnickém světě nepoužíval. Na to se strhla debata o tom, že výrazy jako vodka a whisky se používají v obou světech.

Od Winter Moonrise to byl jen kousek k Tequila Shake, Passionate Mansion a Gory Martini a nakonec, jeho nejblíbenější, Screaming Devil. Ale víc než cokoliv jiného si zamiloval názvy drinků. Jak by byl jeho život skvělý, kdyby jen seděl a vymýšlel různá jména pro nápoje.

„Na koho jde další kolo?“ zeptala se Levandule, která si zrovna přisedla ke stolu.
„Na Harryho,“ řekl Neville. „Poslední byla na mě.“
„Jako předtím?“ zeptal se Harry a pokusil se vstát. Nebyl to zrovna lehký úkol. Kolik toho už vypil?
Všichni sborově zapěli ano a Harry se vydal na cestu skrze masu lidí na tanečním parketu. Dorazil k baru a opřel se o něj, čekajíc až bude mít obsluha čas. Tělo se mezitím samo od sebe začalo mírně vlnit do rytmu hudby.

Během čekání si všiml tmavovlasého mladíka na druhé straně baru. Měl na sobě pouze velmi nízko posazené černé džíny, bez vršku. Harryho oči začaly bloudit po jeho odhalené hrudi. Když se mu zadíval do očí, všiml si, že se na něj usmívá – asi si všiml Harryho pátravého pohledu. Harry pozoroval, jak opustil svoje místo a zamířil k němu.
Harry zaměřil svoji pozornost zpátky k obsluze a objednal dalších osm drinků.
„Wow, tomu říkám počet,“ ozvalo se vedle něj. Harry se otočil a chvíli na to si s ním potřásal rukou. „Jsem Jake.“
„Harry,“ odpověděl Harry. „A jsem tu s přáteli, proto tolik.“
„A co piješ?“
„Proč se zajímáš? Plánuješ mi jeden koupit?“
„Možná, pokud si se mnou zatančíš.“
Muž za barem se vrátil i s objednanými drinky, které hrály všemožnými barvami.
„Povím ti co,“ řekl Harry, zatímco pokládal na pult peníze. „Zastav se u mého stolu tak za pět minut a možná tvoji nabídku přijmu.“
Když barman Harrymu vrátil nazpět, Harry popadl tác s pitím a zamířil zpět mezi tancujícími kouzelníky k jejich stolu. Klub byl hodinu od hodiny hlučnější a plnější, ale cestu ke stolu zvládl bez toho, aby mu cokoliv spadlo, to byl úspěch.
Dospěl ke stolu a postavil drinky na stůl. Dean a Lavender Levandule byli sotva mezi ostatními tančícími vidět. Všichni se vlnili do rytmu hudby, tempo bylo stále divočejší a lidé kolem více a více spoře oděnější.
„Kde je Neville?“ zeptal se Harry.
„Nějaká holka ho vyzvala k tanci,“ odpověděl Ron. „Myslím, že je taky z Bradavic, ale nevím to jistě.“
„Není,“ řekla Hermiona. „Bývala, před dvěma lety.“
„Wow,“ žasl Ron. „Nevěděl jsem, že Neville je na staré ženské?!“
„Dvacet se dá sotva považovat za stáří,“ zamračila se na něj.
„Rone,“ vmístil se Seamus do rozhovoru, dřív než mohl přerůst v hádku. „Proč nevyzveš Hermionu k tanci?“
„Kdyby chtěla Hermiona tancovat, tak mi řekne,“ řekl Ron.
„Oh, jak gentlemanské,“ pravila Hermiona a protočila oči. Dopila posledky kapky svého drinku a setřela si ty zbylé kapky ze rtů. „Jdeme tancovat?“
„Víš, já nejsem moc na…“ Ale svoji větu neměl šanci dokončit. Hermiona ho popadla za ruku a táhla ho na parket.
Harry se pobaveně zasmál a díval se, jak se připojili k Deanovi a Levandule na parketu. Pohodlně se usadil v křesle a pozoroval dění kolem sebe. Cosi v tomhle klubu na něj působilo nezvykle relaxačně. Možná to bylo těmi drinky, možná tím klidným prostředím, navzdory tomu, že lidé na parketě prakticky souloži za pochodu.
Nějaký mladý pár zrovna přešel na vyvýšený stupeň pódia a začal tančit kolem zářivé tyče. Muž byl úplně nahý a jeho úžasné opálené nohy byly sevřené kolem tyče, boky se pohupujíc do rytmu hudby proti chladnému kovu.

Před Harrym stanula sklenička s pitím a upoutala tak Harryho pozornost. Byl to ten roztomilý kluk od baru.
„Takže? Půjdeme tancovat?“ zeptal se Jake s úsměvem.
„Jak jsi věděl, co piju?“ zeptal se Harry.
 „Štěstí,“ řekl. „Tak? Myslím, že mi dlužíš tanec, Harry.“
Harry se zasmál a rychle vyprázdnil skleničku, než se nechal vtáhnout mezi ostatní tanečníky. Jakmile vkročil na parket, jeho tělo jakoby ožilo.
Tenhle klub je rozhodně magický, pomyslel si. Nechtěl si teď dělat s ničím starosti. Jediné, co ho zajímalo, byl tanec s jeho krásným neznámým.
Písnička, kterou zrovna hrály, byla rytmem rychlejší. Jakeovo tělo bylo blízko Harryho a jak se jejich boky s rytmem vlnily, byly stále blíž a blíž, až se spojily a vlnily se jako jedno tělo do rytmu hudby.
Tančili spolu celkem dvě písničky, dokud se Harry začal cítit nepohodlně. Jake neustála tahal za Harryho tričko a jeho ústa se stále více přibližovala k Harryho. Harry tomu nerozuměl. Jenom protože souhlasil s tancem, neznamená, že chce být součástí toho kolem… ani zdaleka ne. Ale jeho společník se zdál být netrpělivý. Zatímco Harry přemýšlel, jak se polibku vyhnout, Jake využil momentu a Harryho s nadšením políbil.
Harry ho odstrčil. „Budu zpátky za minutku,“ řekl Jakeovi a odstranil ze sebe jeho nedočkavé ruce. „Potřebuji na záchod.“
„Chceš pomoct?“ usmál se Jake s jasnými postraními úmysly. Harry se tomu pokusil zasmát, potřásl hlavou a začal se prodírat davem k toaletám.
V momentě kdy byl mimo dav lidí v malém prostoru toalet, uvědomil si, že se třese.  Naklonil se nad umyvadlo a několikrát opláchl si obličej studenou vodou. Otřel si dlaně do kalhot a zahleděl se na sebe do zrcadla.
Proč proboha tolik pil? Proč šel tančit s někým cizím? Tohle on normálně nedělal! Musel se odtud dostat, než se úplně znemožní. Nebo ještě hůř…
S odhodláním se vydal potácivým krokem ven z klubu. Kolem se k uspokojení všech tanečníků  ozývala dunivá hudba. Trochu s tančícím davem zápasil.
Dorazil k baru, odkud věděl, že bude mít dobrý přehled o lidech v klubu.
Všiml si Rona a Hermiony, kteří byli zpátky usazeni na jejich místech. Všiml si také, že se k nim přidala osoba, které se snažil Harry vyhnout.
Harry se otočil k baru a pokusil se upoutat pozornost barmana. Po té, co se ujistil, že Hermioně bude předán vzkaz, že Harry šel domů, je v pořádku a nemusí se o něj strachovat, Harry konečně vyšel ven z klubu na čerstvý vzduch a zhluboka se nadechl.
Barman byl natolik laskavý, že dal Harrymu lektvar ze zásob baru, který mu měl pomoci dát se trochu dohromady, ale zatím necítil jeho efekt.
V uších jakoby stále slyšel dunivou hudbu. Začal se potácet ulicí, v naději, že lektvar začne brzo působit.
Po cestě míjel spoustu lidí, jak přecházejí z jednoho klubu do druhého. Koneckonců bylo teprve půl jedenácté, noc byla stále mladá.
Zahnul do více známé částí vesničky, rušivé kluby nechal za svými zády. Nelitoval, že si vyrazil ven. Ve finále se dobře bavil. Jen litoval, že tolik pil. Nenáviděl tu ztrátu kontroly a zábran, kterou alkohol způsoboval. Cítil se pak bezbranný a takhle se on cítil nerad. Vzhledem k tomu, že venku byli lidé, kteří ho chtěli zabít.
Konečně dorazil k Bradavické bráně na pozemcích školy, zatlačil do ní a zamířil přes trávník do hradu. Doufal, že svým brzkým odchodem nezkazil přátelům večer- Byl si jistý, že jeho důvody pochopí, až jim vše vysvětlí. Někdo neznámý ho políbil a Harry se vyděsil, že věci zajdou dál, než chtěl.
Ucítil, jak mu po tváří stékají slzy. Nevěděl, proč brečí. Jeho emoce teď kontroloval zřejmě alkohol. Už zažil na několika akcích, že se to stalo Levanduli.
Odněkud z noci se ozvalo soví zahoukání. Harry vzhlédl k noční obloze. Teprve teď si uvědomil, že kolem něj panuje naprostá tma. Nacházel se někde mezi světly Prasinek, které nechal za zády, a světly hradu, které byly stále dost vzdálené od něj.
Na travnatých pozemcích hradu byl ale Harry pouze ve společnosti hvězd nad ním.
Když Harry dorazil k hradu, cítil, že na něj lektvar konečně zabírá – v hlavě začínal mít pomalu jasno, ale slz v jeho očích neubývalo.
Cítil se lépe, což bylo dobře. Bylo třeba se mít na pozoru.
Uvítalo ho známé světlo z Hagridovy boudy. Harry se pousmál a pokračoval dál k hradu. Větve stromů vrzaly pod náporem lehkého větříku a Harry poprvé cestu zatoužil po něčí společnosti.
„Pottere?“
Harry sebou trhl a začal se zbrkle rozhlížet kolem. Zahlédl obrys muže, který mířil přímo k němu. Uvnitř něj křičel varovný hlas, aby vytáhl z kapsy hůlku, ale tělo ho neposlouchalo a on zamrzl na místě. Harrymu poskočilo srdce, když rozpoznal profesora Snapea.
„Co tu děláte?“ zeptal se Harry.
„Mohl bych se vás zeptat na to samé,“ odpověděl, slova se mu trochu pletla.
„Přešla mě chuť na večírky,“ řekl. „Profesore, vy jste opilý?“ zeptal se, když si všiml, jak těžce se profesor vyjadřuje.
„Rozhodně ne,“ řekl Severus a trochu se zapotácel. „A vy?“
„Byl jsem,“ přiznal. „A možná ještě trochu jsem. Ale pomalu střízlivým.“
Severus viděl, jak si Harry cosi otírá z tváře a až teď si všimnul, jak opotřebovaně chlapec působí. Vypadalo to, jakoby ho něco trápilo.
„Proč jste venku, profesore?“ zeptal se Harry.
„Já… no…“ začal Severus dramaticky máchat rukama kolem sebe. „Kontroluji. Obcházím a kontroluji pozemky. Abych udržel veškerou nebezpečnou havěť od vás – Harryho Pottera, Chlapce, který přežil.“ Trochu nešťastně se naklonil nad Harryho a rozhlédl se kolem sebe. Pak začal šátrat v kapsách hábitu, až našel malou lahvičku. „Vida!“ odzátkoval láhev a chystal se ji vyprázdnit, ale Harry mu ji vytrhl z ruky.
„Myslím, že jste toho měl už dost, profesore.“ Severus ztuhl na místě. Cítil se zvláštně, všechno bylo zvláštní. Věděl, že se chová jako úplná idiot (ale ještě k tomu před Harrym!), ale nemohl si pomoct. Nechtěl se podřizovat nudnému stereotypu, který mu předkládá život.
Takže takhle to vypadá, když je člověk opravdu opilý. Severus tenhle stav zažil jen třikrát v životě. Tohle pro něj bylo vlastně nové. Doufal, že kdyby se něco zvrtlo, ostatní by pochopili, že to nebyla jeho chyba. Že viníkem je alkohol.
Všimnul si, že ho Harry pozoruje. Lehce naklonil hlavu a zahleděl se na chlapce před sebou. Oči už nebyli plné slz, jako před chvílí.
„Proč jste brečel?“ zeptal se. Ta představa, že někdo zranil jeho Harryho… !
„Nebrečel.“ Severus zvedl nedůvěřivě obočí. Nebo se minimálně pokusil. Musel vypadat opravdu vtipně.
„Profesore, jste v pořádku?“
„Přestaňte mě oslovovat profesore. Připadám si staře.“ A mimo ligu.
„Promiňte,“ zamumlal Harry. „Ale, pane, opravdu… jste v pořádku?“
„Je mi dobře,“ řekl. Povzdechl si. „Moje matka měla pravdu. Pití je jen další komplikace života.“
„Takže přiznáváte, že jste pil?!“ řekl Harry vítězně.
„Ano, pane Pottere,“ řekl dramaticky. „Pil jsem. Zasloužím Azkaban!“
„Myslíte si, že je v pořádku se tu pohybovat v takovémhle stavu?“
Severus v duchu zavyl. Dělá, jako kdyby ho to zajímalo. Představte si to!
„Co si mám představit?“
Severus se zadíval na Harryho. Zřejmě poslední myšlenku vyslovil nahlas.  Jak si přál říct víc. Jak moc chtěl říct Harrymu všechno, co cítil – lásku, zmatek. Možná kdyby o těchto pocitech zrovna teď přemýšlel více, alkohol by se postaral o zbytek a jeho tajemství by bylo venku. To by nebylo dobré. Je Čas přestat pít.
Zadíval se na Harry, který se na něj plaše usmál.
„Proč jste brečel?“ slyšel Severus sám sebe, jak se znovu ptá.
„To nic, opravdu,“ řekl a pokračoval ve svojí cestě k hradu. Severus se vydal vrávoravým krokem za ním.  „Byly to jen opilecké slzy. To se stává.“
„A proč jste opustil klub tak brzo?“ Severus pocítil touhu chlapce chránit. Sice nebyli přátelé, ale hodně toho o něm věděl - co ho udělá šťastným a co ho rozzlobí. Věděl, v jakém prostředí se cítil pohodlně a bezpečně a klub rozhodně jedním z těch míst nebyl.
Harry se usmál na svého opilého profesora.
„Povím vám to, jen když mi slíbíte, že se vrátíte do svého bytu a dáte si lektvar na vystřízlivění,“ řekl. „Nerad bych, abyste spadl do jezera nebo tak něco. Nehledě na to, jak vám mokré oblečení sluší nebo ne.“
„Dobře,“ souhlasil Severus. „A promočený vskutku vypadám dobře,“ dodal. Uslyšel, jak se Harry tiše zasmál.
„Odešel jsem dřív, protože tam byl kluk, se kterým jsem tančil, Jake… a on… políbil mě.“
„A vám se to nelíbilo?“
„No ne,“ řekl Harry. „Vám by se líbilo, kdyby vás líbal někdo, koho neznáte?“ Tohle Severuse zmátlo.
„Takže vám nevadilo, že to byl muž?“
„Profesore,“ zastavil se Harry. Byly kousek od hradu. „Nemyslím si, že tohle je ten druh konverzace, který se mezi námi hodí vést. Nenávidíte mě, pamatujete?“
„To není nenávist,“ řekl Severus a z nějakého důvodu dostal ten skvělý nápad položit Harrymu dlaň na tvář. Harry sebou trochu trhnul, ale neodstrčil ho. „Není to nenávist,“ zopakoval. „Jen mě občas… provokujete.“
„Jak?“
„Když pokládáte hloupé otázky,“ řekl Severus. „Když neustále porušujete školní pravidla. Když vyhráváte pohár ve famfrpálu. Když se za vás ostatní profesoři postaví.“
„Dobře, to stačí,“ přerušil ho Harry. Severus zmlkl. Harry se otočil k otevřeným dveřím do hradu, ale Severus ho uchopil za paže a přitáhl blíž.
„Považujete mně za neznámého, Harry?“ zeptal se tiše.
„N-ne,“ řekl Harry. „Vlastně mi připadáte atr… ehm, jste dobrý člověk… společník a…“
„Chcete vědět, co dál mě na vás irituje? Jste tak atraktivní a já vás nemohu mít.“
Zmlkni, Snape! Mlč, mlč, mlč, mlč!
„Protože já vás chci… a nemohu vás mít… protože mě nechcete.“
„Profesore Snape,“ řekl Harry. „Jste opilý. Potřebujete si odpočinout.“
„Potřebuji vás políbit,“ řekl tak tiše, že mu Harry sotva rozuměl. „Potřebuji vědět, jaké to je políbit osobu, po které člověk tolik touží.“
„Jste opilý,“ zopakoval Harry. „Nevíte, co říkáte.“  Ale než mohl Harry udělat cokoliv dalšího, Severusovy rty se lehce dotkly jeho. Políbil ty strnulé rty a snažil se tenhle moment zapamatovat, tušíc, že další šanci nikdy mít nebude.  Jen co tu myšlenku dokončil, ucítil, jak se rty pod ním hýbou… jak mu Harry na polibek odpovídá. Polibek se zintenzivnil, prohloubil a stal se vášnivějším… oba se z něj snažili dostat co nejvíc… oba s přáním, aby to neskončilo v domnění, že tohle je poprvé a naposledy.
Severus lehce přejel jazykem po Harryho rtech, dožadujíc se vstupu. Harry pootevřel rty a sám využil šance prozkoumat Severusova ústa.
Severus ucítil Harryho ruce ve svých vlasech. Vzal to jako dobré znamení a přitiskl se tělem blíže k Harrymu. Byl to opojný pocit, cítit jeho tělo tak blízko svého.
Když se Harry odtáhl, Severusovi uniklo zklamané zamručení. Otevřel oči a zadíval se na Harryho, aby zjistil škody a přijal následky svého činu.
Všechno bylo tak… proboha proč? Proč tolik pil? Věděl, že tohohle polibku bude ráno litovat.
„Dobrou noc, profesore.“
„C-… jistě, dobrou noc, Harry.“ A pro tebe už nikdy žádný alkohol, Severusi Snape!

14 komentářů:

  1. Ach jo, to bude "veselé" ráno. Ale kapitola se mi líbila.
    Profesor

    OdpovědětVymazat
  2. Hezké to bylo, děkuji :-)
    P.

    OdpovědětVymazat
  3. Grrrr to se jako dělá ukončit kapitolu takhle? Už aby byla hnedka další! Jsem dost zvědavá na to ráno... a hlavně pak na večer hehe... Abequa

    OdpovědětVymazat
  4. Doufám,že další díl bude brzy. Jsem hrozně zvědavá,jak se k sobě teď budou chovat.Nemohou to jen tak hodit za hlavu.Myslím si,že i přes to,že byl Seveus opilý a Harry na hraně,že si budou všechno pamatovat. Takže se neskutečně těším na pokračování!!! Velký dík!! Weras

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se povídka tak líbí a další část bude určitě brzy :) Mám další kapitolu již rozdělanou a není tak dlouhá, tak to bude brzy :)

      Vymazat
  5. Doufám,že si to Snape.bude pamatovat,Harry si polibek snad užil. Povídka má dobrý příběh,ale některé věci jsou mimo,děcka z Bradavic jdou na diskotéku a ještě klasickou cestou, kdyby šly aspoň tajnou, Potter si otevře vstupní bránu !!!
    Přesto se těším na další pokračování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu... budu si na to muset dávat pozor a případně do povídky více zasahovat. :)

      Vymazat
  6. Tak tahkle kapitola nemá chybu. Jsem čakala jak dopadne Harry v klubu. Chvíli jsem si myslela, že tam Severus půjde pod mnoholičným lektvarem,ale takhle to bylo ještě lepší.
    Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Taky jsem si to říkala... čekala jsem, že tam za ním naběhne a... takovéto zakončení mě vůbec nenapadlo. Ale hned, jak Severus otevřel první flašku, jsem doufala, že se konečně něco stane.

      Vymazat
  7. Děcka z Bradavic bez utajení na cestě do klubu (kterých je v Prasinkách, té málem středověké vesničce hned několik, opilý Snape vrávorající po pozemcích jak bludička... :-D Hotové sci-fi :-D Né, pardon, já už jsem prostě asi hodně dlouho nečetla nic takového :-D Ale jako jo, bavím se, je to příjemný, nenáročný čtení a oceňuji práci, kterou si s tím dáváte. Děkuju!

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuju za překlad kapitolky a těším se na další část

    OdpovědětVymazat
  9. Nadhera! Ale co bude dal? Jsem napjata jak ksandy :D

    OdpovědětVymazat
  10. Jak to vypadá s další kapitolkou? Bude brzy? Abequa

    OdpovědětVymazat
  11. Aurora
    Jéé tak to bolo úžasné :) teším sa na ďalšiu kapitolku ale to ráno bude teda zaujímavé. Som zvedavá či sa budú tváriť že sa nič nestalo :)

    OdpovědětVymazat