Obr.

Obr.
Vítám Vás na své stránce plné povídek ze světa Harryho Pottera. Většinou se jedná o překlady slashe z angličtiny nebo ruštiny. Častými páry jsou HP/LM, HP/SS s HP/LV. Doufám, že se Vám tu bude líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář. Vaše Sirina

neděle 16. listopadu 2014

7. část

Zlatíčka,
tak máme tu tradiční čas, tak je řada na aktualizaci.... Tentokrát mám pro vás smutnou zprávu, už teď vím, že za týden další část nebude, totálně nestíhám věci do školy a taky můj noťas konečně půjde k ajťákovi, tak doufám, že mi ho vrátí ještě funkční :D
Za beta-reader děkuji Nade a ráda bych jí za odměnu tuto část věnovala. Také děkuji všem komentujícím, kterým je také věnovaná: Bacil, Sisi, Gleti, Bobina, Sylva Potty, Nade a jeden anonym. Moc děkuju, potěšily.
Přeji pěkné čtení a budu se těšit na vaše reakce.
Sirina

7. část

„Zapomenu, že se Lucius Malfoy někdy vydával za svého syna,“ opakoval Harry hlasem bez života.

A tak to pokračovalo. Lucius dával dobrý pozor, aby Harryho mysl nijak nepoškodil a měnil chlapcovy vzpomínky na poslední měsíce. Nějaké vymazal, jiné vytvořil, některé pozměnil a jiné nechal. S každou vzpomínkou, kterou Harrymu smazal, se zvyšoval jeho pocit viny. To byla nová emoce pro někoho, kdo neměl problém použít Cruciatus, Imperius a Avadu, na své nesčetné oběti. A ani to ho nepřipravilo o spánek. Vina byla patrně další z těch pocitů, který v něm dokázal vzbudit jen Harry.

Lektvar, který použil, byl jeden z jeho nejlepších nápadů. Jeho účinnost si již ověřil na mudlech a stejně tak i kouzelnících. Bylo to mnohem lepší než prosté paměťové kouzlo. Neničilo to kompletní vzpomínky na podmět, jak to dělala silná paměťová kouzla. Nicméně, účinky časem nevybledly tak, jak to bylo u slabých paměťových kouzel. Navíc mu to umožnilo vložit do mysli oběti nové vzpomínky. Pokud se to udělalo správně a reálné s implementovanými vzpomínkami do sebe správně zapadly, nevznikaly v paměti žádné díry. A kromě toho, nebyl na to žádný protijed. Jakmile lektvar dokončil svou práci, vzpomínky byly ztraceny už navždy.

Když to dokončil, se znepokojením čekal, až se Harry probudí. O účinnosti svého lektvaru žádné pochybnosti neměl. Nicméně se chtěl ujistit, že nijak nepoškodil Harryho mysl. To nebylo něco, o co by se při předchozím testování lektvaru staral.

Harryho oči se s chvěním otevřely. Na chvíli vypadal zmateně, jako kdyby si nevzpomínal, kde je.

„Draco?“ zeptal se Harry, ještě ospalý. „Nepamatuju si, že bych usnul,“ řekl a zněl lehce popleteně.

„Vyčerpal ses pláčem. Spal jsi alespoň dobře?“ zeptal se Lucius a snažil se, aby mu v hlase zazněl soucit a porozumění.

„Ano, díky. Kolik je hodin?“

„Je pět ráno. Vypadal jsi tak pokojně, že jsem neměl to srdce tě vzbudit. Cítíš se líp?“

„Myslím, že ano,“ odpověděl tiše Harry. „Omlouvám se, že jsem tě tím zatěžoval. Jen jsem nemohl vystát lítost Rona a Hermiony. Chtěl jsem být s někým, kdo by rozuměl mému žalu ze ztráty Siriuse a zároveň by mě nelitoval. Ty ses v té době jevil jako nejlepší možnost. Já vím, že už nejsme spolu, ale rozhodli jsme se, že zůstaneme přáteli a …“


„Pšt. Nemusíš to vysvětlovat. Jsem rád, že jsi za mnou přišel. Od toho jsou přátelé, ne?“ řekl Lucius již o trochu míň ustaraně. Lektvar pracoval dokonale.

„Já vím, děkuji. Myslím, že bych měl radši už jít. Ron a Hermiona o mě jistě mají starost. Pokud nebudu zpět v ložnici před snídaní, pravděpodobně po mě vyhlásí pátrání.“

„Asi máš pravdu. Už jsi jim řekl o tom, že jsme se rozešli?“ zeptal se Lucius, i když odpověď znal.

„Ne, plánoval jsem jim to říct dnes. Ale když jsem se dozvěděl o Siriusovi…“ Harryho hlas se vytratil. Se smutným úsměvem pokračoval: „Řeknu jim to později. Díky, že jsi tu byl se mnou, Draco. Já…“

„Pšt. Už jsem ti říkal, že je to v pořádku. Kdybych věděl, že se tohle stane, tak bych tě včera nenechal se se mnou rozejít,“ řekl Lucius a vložil do hlasu tolik lásky, kolik se jen odvážil, ale byl opatrný, aby Harrymu neukázal všechny své aktuální pocity.

„To jsi nemohl vědět. Kromě toho, bylo to vzájemné rozhodnutí. Ale jsem rád, že jsme zůstali aspoň přáteli,“ řekl Harry s unaveným úsměvem.

„Měl bys jít spát. Vypadáš unaveně. Mohl bych jít s tebou, jestli…“

„Ne, to je dobré,“ přerušil ho Harry. „Už tak jsi mi hodně pomohl. Ahoj, Draco.“

„Tak tedy ahoj. Pokud bys něco potřeboval, tak víš, kde mě najdeš. Budeš se chtít ještě sejít příští týden, abychom se spolu učili, nebo bys to raději zrušil?“

„Ne, nechme to tak. Přijdu. A díky, že jsi tu byl,“ řekl Harry už ode dveří.

„Bylo mi potěšením.“

Lucius sledoval, jak Harry odchází. Měl ještě spoustu věcí na práci. Školní rok se už blížil ke konci. Zůstane v Bradavicích do prázdnin a bude kontrolovat Harryho zdraví. Chtěl si být před odchodem na sto procent jistý, že na něj lektvar nebude mít nějaké nepříznivé účinky. Také ten čas mohl využít k tomu, aby dokončil své přerušené bádání nad ochranami Bradavic.

Později, až bude zpět na panství, bude muset upravit Dracovy vzpomínky tak, aby se shodovaly s Harryho. Věděl, že to musí dotáhnout do konce. Zatím se bude těšit na tu trochu času strávenou v Harryho společnosti, i když jen jako přítel. A pokud věci půjdou tak, jak si naplánoval, tak už velmi brzy bude Harry zase jeho.

ooOoo

Byl to už měsíc, co Sirius umřel, a Harry seděl ve stínu stromu a užíval se teplé květnové počasí. Byl sám. Ron a Hermiona nedávno připustili, že jsou do sebe zamilovaní. Teď byli pár a využívali všech příležitostí k tomu, aby prozkoumávali svůj vztah. Harrymu to nijak nevadilo, rád se bavil dováděním kamarádů. Kromě toho, měl Draca.

Teď už se smál, když si vzpomněl na Ronovu reakci, když se o nich dozvěděl. Ron zuřil, když mu Harry oznámil, že chodí se Zmijozelem. Hermionina reakce nebyla tak bouřlivá, i když mu jasně naznačila, že to neschvaluje. Nicméně nakonec oba Harryho výběr partnera přijali, nebo to přinejmenším alespoň předstírali.

Harry byl rád, že jim o tom řekl už na samém začátku. Věděl, že by se to jeho přátelé stejně nakonec dozvěděli a pak by to bylo peklo. Kromě toho, bez pomoci svých přátel by se nemohl s Dracem tak často scházet, aniž by to někdo zjistil.

Navzdory jejich zjevnému akceptování byli oba velmi rádi, když jim Harry řekl, že se s Dracem rozešli. I když Ron vyváděl, že se s ním Draco rozešel právě ve stejný den, kdy umřel Sirius. Podle jeho názoru to bylo od toho Zmijozelského mizery opravdu dost necitlivé. Neposlouchal Harryho vysvětlování, že se to stalo už den před tím.

Harry nevěděl, co by bez Draca dělal. Oni dva zažili takový skoro bezbolestný rozchod. Oba si ve stejnou dobu uvědomili, že přestože jim na sobě záleželo, tak to prostě nebylo ’tím správným způsobem‘. Přátelství pro ně bylo prostě lepší.

Draco mu pomohl dostat se přes Siriusovu smrt. Zmijozel byl víc než ochotný tu pro Harryho kdykoliv být a Nebelvír potřeboval s někým sdílet své city k Čmuchalovi. Zakázal si mluvit o kmotrovi s Ronem a Hermionou. Hermiona by se hned rozbrečela a Ron by se rozčiloval.

Od jejich rozchodu se stalo zvykem, že se Harry s Dracem společně učili ve stejné místnosti, která jim před tím sloužila k jejich setkáním. Draco mu říkal o nejnovějších drbech ve Zmijozelu a Harry Dracovi zase o těch nebelvírských. Byl vděčný za to, že zůstali přáteli. Dean a Seamus už spolu po svém rozchodu ani nepromluvili. Harry nechtěl, aby se mu tohle stalo s Dracem.

Harryho myšlenky byly přerušeny náhlým zjevením sokola. Pták, s výrazem uražené důstojnosti, který mu připomínal jeho ex-milence, natáhl k Harrymu svou levou nohu. Ten odvázal nabízený dopis, zvědavý, kdo by mohl k zaslání dopisu použít sokola místo sovy. A navíc, Harrymu chodila pošta jen o Vánocích, když jeho přátele odešli ze školy, anebo o letních prázdninách, když byl uvězněný u Dursleyů. Jakmile si od něj dopis převzal, sokol bez čekání na odpověď odletěl.

Panu Harrymu Potterovi

Doslechl jsem se, že Temný pán svým nohsledům nařídil, aby našli slabá místa v zabezpečení Bradavic. Dostala se mi do rukou zpráva, která mu měla být předložena. O osobu, která tyto informace shromáždila, jsem se už postaral. K tomuto dopisu ještě připojuji dokument s výčtem slabých stránek v ochranných štítech školy. Neváhejte s touto informací naložit tak, jak uznáte za vhodné.


Znepokojený Smrtijed

Harryho první myšlenkou bylo, že je to dost nepovedený žert. Jaká osoba se zdravým rozumem by mohla napsat takový dopis. Slova jako znepokojený a Smrtijed do jedné věty prostě nedáte. Avšak toto Harryho přesvědčení nemělo příliš dlouhého trvání. K dopisu byl skutečně připojen slíbený dokument s velmi detailní mapou Bradavic. Ta zahrnovala i tenkou síť světlé barvy, která by podle Harryho dosavadních znalostí mohla opravdu představovat hranice ochranného štítu Bradavic.


Harry se s pocitem naprosté hrůzy rozběhl směrem k Brumbálově ředitelně. Po cestě ho zastavil Severus Snape, který mu ke svému vlastnímu potěšení strhl 20 bodů za to, že běžel po chodbě. Harry moc dobře věděl, že nemá cenu se bránit. Prostě ten dopis a mapu strčil do rukou mistra lektvarů. Snapeovy oči se téměř neznatelně rozšířily nejprve v nevíře, a pak něčím, co vypadalo jako strach.

„Odkud to máte?“ Zeptal se tak, aby se mu Potter neodvážil zalhat.


„Před pár minutami mi to přinesl sokol. Nejdřív jsem si myslel, že je to vtip. Jedna moje část v to pevně doufala. Opravdu jsou to bradavické štíty?“

Snape se na něho přísně díval, jako kdyby se snažil zahlédnout jakýkoliv náznak lži. „Jděte okamžitě do své ložnice. Vezmu to k řediteli,“ řekl Snape, aniž by odpověděl na jeho otázku.

„Ne, to v žádném případě! Jak si můžu být jistý, že s tím opravdu půjdete k řediteli a ne…“ Harry se zarazil, když si uvědomil, co chtěl právě říct. Skoro Snapea obvinil z toho, že je opravdu Smrtijed, i když moc dobře věděl, že byl špehem. Snape na okamžik vypadal zraněně, ale když se na něj Harry podíval o sekundu později, měl zase na tváři svoji prázdnou kamennou masku, takže si pomyslel, že se mu to jen zdálo.

„Dobře, pane Pottere. Pojďte se mnou. Ale bude to dalších 20 bodů z Nebelvíru za zpochybňování slov svého učitele.“

Po důkladném šetření si ověřili, že štíty mají opravdu právě ty popsané slabiny. Brumbál, spolu s dalšími profesory, ochrany ihned opravili a rozšířili. Kvůli celé té věci musel Harry složit slib mlčenlivosti. Dokonce to nesměl říct ani Ronovi nebo Hermioně. Navzdory vážnosti situace se však Harry nemohl zbavit pocitu, že Brumbál byl celou věcí spíš potěšený. Jeho oči celou dobu jen jiskřily. To bylo jasné znamení, že něco skrýval.

Vlastně ani nevypadal moc překvapeně, že se jim rozhodl pomáhat neznámý Smrtijed. Navíc, zatímco se Harry a profesor Snape celou dobu snažili přijít na to, kdo byl ten Smrtijed a jestli to není jen past, Brumbál si s tím starosti očividně vůbec nedělal. Tím však jen rozčiloval Snapea, který se snažil poukázat na Brumbálův nedostatek aktivity při řešení jistého problému, který však před Harrym blíž nespecifikoval, a který tomuhle údajně předcházel. Ředitel ho ale prostě ignoroval.

„Severusi, jsi příliš paranoidní. I když to není úplně tak špatná věc. Nicméně si nemyslím, že mezi těmito dvěma fakty existuje nějaká spojitost. Kromě toho, díky našemu znepokojenému Smrtijedovi je tato debata bezpředmětná. S identitou našeho informátora by sis teď starosti dělat neměl. Jsem si jistý, že až nastane ta správná chvíle, tak nám to sám řekne.“

O dva týdny později přišel další dopis. Tentokrát obsahoval detailní popis plánovaného útoku Smrtijedů, o kterém nevěděl ani Snape. Brumbál povolal skupinku Bystrozorů, kteří mu byli věrní. Společně vymysleli plán, jak zabití kouzelnické rodiny zabránit. Nakonec byla přijata různá opatření a na útok byli připraveni.

Nicméně, informace se ukázala být pravdivá. Z toho vyplynuly tři důležité body. První, rodina byla zachráněna. Druhý, mohli předpokládat, že půjde o relativně důležité a pravdivé informace. A třetí, potvrdila se pozice Snapea coby věrného Smrtijeda. Jak se ukázalo, ten útok byl test, kterým se Voldemort chtěl přesvědčit, jestli je to Snape, kdo donáší informace Brumbálovi. Selhání této mise Temnému pánovi prokázalo, že profesor je stále jeho věrným služebníkem.

Dopisy přicházely dál. Někdy potvrdily informace, které už řekl Snape, někdy poskytly zcela nové. Zprávy byly vždy formální, k věci, a vždy byly adresované Harrymu.


9 komentářů:

  1. Tak to je zajímavá zápletka, kdo by to byl řekl, že se věci vyvinou takto? Těším se a jsem zvědavá, jak to dopadne.Díky za tuto kapitolku. Sisi

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to by mě zajímalo, co mu vymazal, jistě poslední noc, ale to mu vymazal i pocit, že ho miluje a jde to vůbec? Asi ano.
    Bobina

    OdpovědětVymazat
  3. Lucius z toho vybruslil pěkně po zmijozelsku.

    Ano, jiskřičky v Brumbálových očích nahánějí hrůzu, Severus o tom ví své.

    OdpovědětVymazat
  4. Docela mě překvapilo, že se Lucius po tomhle rozhodl zůstat v Bradavicích až do konce roku. Ale pokud je do Harryho skutečně zamilovaný, je to asi pochopitelné, i když teď už z toho žádný sex nekouká.
    Díky, těším se na pokračování. ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. Lucius si našel jiný způsob,jak se ke Harrymu přiblížit. Jsem zvědavá,jak to bude dále. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Supeer kapitola i povídka, moc se mi líbí. Jsem zvedava, jak bude Lucius pokracovat :) Děkuji za pokracovani a tesim se na dalsi :)

    OdpovědětVymazat
  7. Parada, ted jsem na povidku narazila.. Podobnou jsem jeste necetla :) tesim se na pokracovani..

    OdpovědětVymazat
  8. Krásná povídka. Moc se těším na pokračování :) Škoda, že to s Harry a Luciusem dopadlo, tak jak dopadlo, ale určitě není ještě konec :) Alespoň v to doufám.

    OdpovědětVymazat
  9. toto je velmi zajímavá povídka velmi doufám, že v ní budeš pokračovat. Prosím, prosím smutně koukám
    lia

    OdpovědětVymazat