Obr.

Obr.
Vítám Vás na své stránce plné povídek ze světa Harryho Pottera. Většinou se jedná o překlady slashe z angličtiny nebo ruštiny. Častými páry jsou HP/LM, HP/SS s HP/LV. Doufám, že se Vám tu bude líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář. Vaše Sirina

neděle 5. října 2014

5. kapitola

Po větší odmlce další kapitola.
Užívejte si jí pomalu, po písmenku. Kdo ví, kdy přijde další. Na  to si sednout k počítači a překládat je málo času, bohužel.

Ke konci kapitoly jsem překládala a a říkám si: Jo... to někam vede... a pak najednou BINGO!

K názvu... netuším, zda důvodů bude deset, ale prostě jsem tomu neodolala :D

Bez bety: Na vlastní nebezpečí.

Kapitola 5 - 10 důvodů, proč mám rád Severuse Snapea

Poslední ráno prázdnin a poslední snídaně ve společnosti Siriuse a Remuse… kterou vařil Remus. Lahodná vůně připravovaného jídla zburcovala Harryho prázdný žaludek.
„Máš vše připravené?“ zeptal se Sirius. Harry kývl. „Všechny úkoly hotové?“ Harry znovu kývl. „Všechny úkoly nalezeny?“
„Vše je jak má být, nalezeno a sbaleno hezky v bezpečí kufru,“ potvrdil mu Harry zatímco se natahoval pro dýňový džus.
„Až dorazíte do školy, Brumbál by s tebou rád mluvil,“ informoval ho Remus a nandal Harrymu na talíř dva párky.
„O čem?“ zajímal se Harry. Jestli s ním chtěl ředitel mluvit, mohl to klidně během prázdnin.
„To mi neprozradil,“ odpověděl a přidal mu na talíř ještě pár plátků slaniny. „Jen zmínil, že je to něco o tréninku.“
„Nemyslíš si, že to budou další hodiny Nitrobrany, že ne?“
„Opravdu nevím Harry,“ řekl. „Ale určitě to bude něco o válce.“
„Možná tě něco naučí,“ uvažoval Sirius s plnou pusou jídla. „Budeš toho potřebovat hodně do zásoby, abys zabil Voldemorta. Upřímně, podle mě by bylo nejlepší jít na něj s nějakou milovskou zbraní.“
„Mudlovskou zbraní?“ Harry přelétl očima z Remuse na svého kmotra.
„Jo, jak tomu říkají? Těm kovovým… pušky.“
„Ale Voldemort je tak mocný,“ řekl Harry. „Jsem si jistý, že nějaký pistole by ho nebyla schopná zabít. Je až příliš chytrý.“
„Ale uvažuj o tom,“ pokračoval Sirius aniž by si přestal plnit pusu jídlem. „Voldemort očekává nějaký druh kouzla, nějaký útok magické podstaty. Poslední věc, kterou by čekal je, že na něj zaútočís po mudlovské. Trochu ironie, že? Být zabit milovskou zbraní po tom, co strávíš léta tím, že je vraždíš.“
Harry se naposledy zadíval na Remuse a pak soustředil svoji pozornost jenom na snídani.
***
Harry vystoupil z krbu přímo do kanceláře profesorky McGonagallové. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval a uklidnil kašel, aby mohl pozdravit profesorku McGonagallovou. Jeho kufr už tu na něj čekal. Harry ho pomocí kouzla zmenšil a strčil si ho do kapsy.
Už teď mu Sirius chyběl, i když byl rád, že je zpátky v Bradavicích. Znamenalo to, že mohl být zase se svými přáteli. Kteří ale teď museli počkat, protože se měl sejít s ředitelem.

Spěchal chodbami Bradavic a přemýšlel, co mu chce ředitel asi říct, že mu to neřekl během Vánoc na Grimmauldově náměstí. Muselo to být něco důvěrného, něco co si netroufal říct Harrymu před Siriusem. Sirius přece jen uměl být docela ochranitelský a na některá témata, hlavně v jejichž centru byl Harry, byl obzvlášť citlivý.
Dorazil k důvěrně známému chrliči, který mu po sdělení hesla odkryl schodiště do ředitelovy kanceláře.

Brumbálova kancelář byla taková jakou si ji Harry pamatoval z posledně. Ačkoliv se mu zdálo, že tady přibylo spoustu takových těch malých zbytečných sarapatiček na okrasu. Většina obrazů ještě podřimovala ve svých rámech. Fawkes nebyl nikde k zahlednutí.
Ředitel seděl za svým psacím stolem s úsměvem na rtech a už Harrymu naznačoval, ať se posadí.
„Určitě tě zajímá, o čem s tebou chci mluvit, že jsem ti to nemohl prozradit už o prázdninách,“ usmál se na něj přívětivě. Harry souhlasně kývl. „Měl jsem pocit, že by bylo lepší, aby u této diskuze nebyl Sirius, jelikož zahrnuje profesora Snapea.“
„Snapea? Už za ním přece nemusím docházet na lekce, že ne? Nitrobranu ovládám, přísahám.“
A byla to pravda. Hermiona mu v tomhle dost pomohla. Harry byl schopný si teď vyčistit mysl a ujasnit si, kdy je sám sebou a kdy ne. Dal by ruku do ohně za to, že jeho myšlenky jsou obehnány nepropustnou zdí a nikdo v nich nemůže číst.
„Ale ne zcela,“ usmál se Brumbál. „I teď, během našeho rozhovoru, dokážu zachytit útržky tvých myšlenek.“
Harry se zamračil. „Profesore, prosím. Opravdu… nechci, aby se mi Snape zase hrabal v hlavě. Není to příjemné.“ Nechci, aby věděl, co se mi honí hlavou, dodal pro sebe.
„Já vím,“ ušklíbl se Brumbál. „Ale tohle nemělo být téma našeho rozhovoru.“
Harrymu spadl kámen ze srdce. „A co tedy?“ zeptal se.
„Profesor Snape souhlasil, i když jsem ho musel trochu přemlouvat, že tě bude trénovat na závěrečnou bitvu. A to jak po fyzické stránce, tak i po stránce magické. Naučí tě kouzla, která se v normálních hodinách nevyučují. Projde s tebou všemožné strategie, jak se bránit, kdy je vhodná chvíle zaútočit, různé manévry a tak dále. Ale pokud ho zdvořile požádáš, určitě rád přidá i nějakou tu lekci Nitrobrany, pokud si budeš přát.“
„Myslím, že se obejdu,“ řekl Harry. „Jaké kouzla to budou? Černá magie?“
„Některá ano,“ kývl Brumbál, náhle zvážněl. „Ale varuji tě, mnoho dobrých čarodějů okusili temnou magii a nedokázali jí odolat. Nedokázali se od ní odvrátit. Fascinovala je myšlenka dělat temné skutky. Až tak je jejich mysl zatemněná.“
„Proč se je tedy mám učit?“ zeptal se. A proč zrovna Snape?
„Protože věřím, že tvoje dobré srdce a pevná vůle ti pomůžou překonat volání temné strany a vyhraješ tak válku. Dělej, jak ti Severus řekne a všechno dobře dopadne.“
***
„Harry, je skvělé tě zase vidět.“
 Jen co Harry vešel do Nebelvírské věže, objaly ho Hermioniny paže na uvítanou. Ron seděl na pohovce, nohy zkřížení po tělem, s výrazem na tváří, jakoby chtěl Hermionu od Harryho odtrhnout.
„Taky tě rád vidím, Hermiono,“ řekl Harry a uvolnil se z jejího sevření. „Jaké byly Vánoce?“
„Hezké, děkuji,“ kývla a posadila se vedle Rona. „Sešla se skoro celá rodina. Bylo fajn je všechny zase vidět. Všechny strýce a tety. A co ty?“
„Bylo to fajn,“ řekl. „Nic zvláštního se nestalo.“
„A jak se mají Sirius a Remus?“ zajímala se.
„Stejně jako vždy,“ odpověděl jí. „Ačkoliv, Sirius si hodně oblíbil veškeré mudlovské věci.“
„Mění se v mého otce,“ poznamenal Ron. „Za chvíli začne sbírat zástrčky, jen počkejte.“
Harry se zasmál. „A jaká byla Francie?“
„Ani se neptej,“ zamumlal Ron.
„Nebylo to tak zlé,“ přidala se Ginny. „Sourozenci Fleur byli jen trochu příliš…“
„Trochu? Ginny, byla jsi tam u toho? Byly jako noční můra! Napočítal bych do nekonečna, kdybych měla dělat čárečky za jejich vyprávění o historii rodiny. Věděli jste, že kdysi v 16. století jejich pra-pra-pra-pra-pra-pra-bůhvíco-dědeček byl pánem v nějakém městě na nějaké místě, které už ani neexistuje? Fascinující, že ano?! A víte, že tyhle naprosto zbytečné informace do nás horem spodem rvali celé Vánoce?“
„Měl jsi se fajn, chápeme,“ zarazila ho s úsměvem se Hermiona. Harry s Ginny se dali do smíchu.
***
Harry docela lehce zajel zpět do starých kolejí, ale koncem týdne se mu nahromadilo tolik úkolů a prací, že si přál, aby měl stále prázdniny. McGonagallová toho nakládala po kopách a Harry by se před tím vším nejradši schoval do kouta.
Ale všechno tohle bylo nic oproti lekcím s profesorem Snapeem. Ron (kupodivu) a Hermiona si mysleli, že to byl od Brumbála skvělý nápad. Že mu ty hodiny pomůžou. Harry jejich názor nesdílel. Ať se Harry sebevíc snažil brát to s humorem, věděl, že jeho Nitrobrana není na takové úrovni, aby se mohl postavit Snapeovi. Co když si všimne, že se Harry nesoustředí na studium? Co když v jeho myšlenkách uvidí Harryho starosti s jeho sexualitou? A co hůř… co když si to šve spojí dohromady a pomyslí si, že je tu malinka, doslova mikroskopická a nevysvětlitelná šance na to, že je to vše kvůli Snapeovi? Co pak?
Pořád tu ale byla otázka, proč Harryho přitahuje zrovna Snape? Ještě nikdy k němu necítil yť třeba jen přátelství a teď ho najednou přitahuje? Snape nebyla zrovna osoba, která by ho normálně zaujala. Orlí nos a mastné vlasy nebyly zrovna věci, které by měl Harry ve svém seznamu… možná to by pomohla. Sepsat si seznam, co na něm má rád.
Harry se rozhodl vzít si Siriusovu radu k srdci a nechat věcem volný průběh. Zkoušel neustále nepřemýšlet nad tím, zda je či není gay a proč tomu tak je. Pak by do sebe mělo všechno samo zapadnout. Přece jen mu ale jedna věc starosti dělala. Večer strávený ve Snapeovi společnosti.
Harry mířil do Snapeova pokoje jako na popravu. Čekala ho jeho první hodina. Podzemní chodby byly temné, chladné, navíc se zde ozýval každý jeho krok… jednoduše depresivní ve všech směrech.
Harry se zastavil u dveří, nadechl, zaklepal a po chvíli čekání vstoupil.  
Když se kolem sebe rozhlédl, musel přiznat, že je v šoku. Čekal tmavou a vlhkou kobku plnou černého a zeleného nábytku, ale tady… tady to vypadalo jako… no rozhodně ne v pokoji profesora Snapea.
Pravda, nábytek byl z tmavého dřeva, ale vůbec to nepůsobilo chladně. Naopak. Připadal si jako v nějaké staré útulné knihovně. Harry se skoro viděl na velké pohovce u krbu, jak na ní odpočívá.
Dávalo to smysl. Harry byl větší část svého života zavřený v malém přístěnku pod schody. Není divu, že měl potřebu po něčem tak… útulném.
Důvody, proč mám rád profesora Snape
Číslo 1
Nikdy mě nepřestane udivovat.
„Věřím, že profesor Brumbál vám vysvětlil, o co tu půjde,“ promluvil Snape.
„Stručně,“ kývl Harry.
„Varoval vás, co může způsobit kontakt s černou magií?“ Harry souhlasně kývl. „Dobře, o jednu starost méně pro mě.“ Snape přešel k velkému lakovanému stolu a sklidil z ní knihu, kterou uložil do police.
„Pane, jestli se můžu zeptat…“ začal Harry a tázavě se na Snapea zadíval, jestli mu dovolí pokračovat. Dovolil. „Proč jste s tímto souhlasil? Pomoct mě?!“
Snape se opřel o stůl, ruce si založil na hrudi. Lidské gesto doplněné tichem, Harry měl čas obdivovat Snapeovo oblečení. Ačkoliv na sobě měl svoje tradiční černé šaty, u krku měl povolených pár knoflíků a skrze odhalenou část byla vidět černá hedvábná košile.
Číslo dvě
Způsob, jakým se obléká – tak tradičně a všedně, přesto kreativně se smyslem pro tajemství. V tom muži je mnohem víc, než je na první pohled zřejmé.
„Nepomáhám vám, pomáhám sobě,“ odpověděl mu nakonec. Bez chladu a opovržení, které Harry očekával. Prostě to řekl.
„Jak to?“ zajímal se Harry.
„Čím dříve zabijete Pána temnoty, tím dříve budu volný,“ vysvětlil mu jednoduše.
„Myslíte si, že se ho chystám zabít, pane?“
„Myslím, že jste toho při nejmenším schopen.“ Pochvala, na Snapea nečekaná.
Dál se Snape odmítal vybavovat a přešel k jádru hodiny.
Prošli mnoho kouzel, které se Harry za ty roky naučil. Procvičil si ne-verbální kouzlení, což se zdálo Harrymu až příliš snadné. Co ale snadné nebylo, když mu Snape navrhl (nebo přikázal), aby mu čelil v duelu. Snape na něj byl příliš rychlý. Ačkoliv byl schopný vykrýt útok a bránit se, sám nedokázal seslat kouzlo v odpověď dost rychle. Natolik se soustředil na obranu, že nezvládl útočit
Po dvou hodinách tréninku Snape hodinu ukončil. Harry byl rád, že se nedostali k černé magii. Co když se Brumbál mýlí a on tomu nedokáže odolat?!
Na to ale teď myslet nechtěl. Hlavu měl plnou první hodiny se Snapeem. Šlo to až příliš dobře. Harry se přistihl, že ho to snad i baví. Snape ho bez problémů vždy opravil, pokud udělal něco špatně. Dokonce ho těšila Snapeova společnost.
Číslo tři
Umí být slušný, když chce.
***
Severus ležel ve své posteli, oči upřené do stropu. Přes sebe měl jen lehkou hedvábnou přikrývku, užíval si ten pocit jemného dotyku na své kůži.
Hlavu měl plnou Pottera, ať se ho snažil z ní vypudit sebevíc. Snažil se odvést svoji pozornost k plánování hodin, ale nepomáhalo to. Po čtyřech měsících lhaní sobě samému, byl konečně připravený si přiznat – jak jen to říct – zalíbení, které našel v Potterovi.
Fakt byl, že Harry Potter ho fascinoval. Byl opravdu zvláštní osobou. Za tu krátkou dobu si prošel tolika věcmi a byl stále tu, naživu, připravený na vše. Miloval výzvy. Liboval si v otravování Severuse. Byl schopný se pro věc tak vášnivě zapálit. Dokonce se zdálo, že dokáže udržet na uzdě svoje emoce. Což neznamenalo, že by Harry byl chladný a bezcitný. Ani zdaleka ne. Jeho emoce tu stále byly, uloženy pod povrchem. Severus měl pocit, že mu teď rozumí, i když byly dvě zcela odlišné osoby.
Harry byl ztělesněním toho, co měl Severus na mužích rád. Byl partner, o kterém Severus vždy snil a kterého si přál. Kterého nikdy neměl.
Harry samozřejmě i dobře vypadal. Podstatná část Severusova zalíbení. Pořád měl před očima ten moment tehdy v koupelně. Harryho tělo bylo ve všech směrech dokonalé, úžasné, luxusní, krásné…
Pane bože, jak on toužil mít Harryho! Nejen na sex. Chtěl jeho srdce, duši i tělo. Chtěl jím být objímán a líbán. Chtěl, aby jeho rty řekly, že ho miluje a že ho neopustí. Chtěl vedle něj prostě jen tak ležet a užívat si přítomnost jeho těla, pocloumat jeho tichý tlukot srdce a vnímat, jak se mu hrudník zvedá pod mocnými nádechy. Chtěl ho milovat.
Severus se se zamručením převrátil a přikrývku si přetáhl blíž k hlavě, jakoby chtěl utéct realitě.
Protože v realitě by Harry Potter nikdy nezvažoval možnost být s ním. Ani kdyby byl Severus posledním žijícím mužem  na světě.  

9 komentářů:

  1. Teda Jeden o druhém přemýšlejí. Harryho body co se mu na Severusovi líbí jsou moc zajímavé. No a Severusové snění v noci. No já se budu moc těšit na další úžasné pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  2. 10 důvodů? My jsme se dozvěděli zatím jenom o třech, ale kdyby o nich věděl i Severus, ten by se asi velice divil. Doufám, že se o dalších 7 důvodů brzy dozvíme.
    Trochu mě překvapil ten konec, takové uvažování se na Snape nehodí, tady byl trochu mimo, ještě bych pochopila, že se mu Potter líbí třeba fyzicky a nakonec i jeho povaha, kterou tak nesnášel, ale že by o něm básnil jak pubertální dívka, to už je na mě trochu moc. Doufám, že za tp mohla jenom nějaká zatoulaná kletba od Pottera.
    Bobina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Netuším, zda bude důvodů deset, psala jsem to v úvodu. Neodolala jsem tomu názvu kvůli četnosti používání (filmy, atd...)
      Jinak, pouze překládám, ne píšu. I mě se to zdálo trochu přehnané, ale nemůžu jen tak přepsat konec. Reklamace u mě tedy nejsou možné ;)

      Vymazat
    2. To nebyla připomínka, jenom konstatovaní, to bych si nedovolila
      Bobia

      Vymazat
  3. Kdyby tak Severus věděl,že by situace nemusela být až tak beznadějná.Asi by se mu žilo o trochu líp. Ten konec byl hodně emotivní.A tady je mezi nimi ten rozdíl. Harry teprve začíná vnímat,že tu někdo je,kdo ho zajímá a Severus už miluje.On své důvody už zná. Harry je teprve poznává. Ťeď je u třetího.Snad až se dostane k desátému,bude mít jasno také. Celkem se na ty důvody těším. Jenom kdyby to mohlo být trošičku dřív. Jinak velký dík!!Weras

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš úplnou pravdu. (y)
      Severus už to má vyjasněné, Harry ne. Proto by se tomu možná i dali odpustit i ty emocionální výlevy.
      Sseverus se zcela smířil a přijal, že je na chlapy, Harry s tím bojuje. Tedy Severus naprosto ochotně přijímá city, které v něm Harry vzbuzuje.

      Vymazat
  4. Mě se ten Snapeův konec kupodivu líbil... tak nějak ho od začátku v týhle povídce beru jako OOC, takže jsem na to byla připravená a jop, líbilo se mi to :-) Hm, jsem zvědavá, co udělá, až se dozví, že o něm Harry taky začíná přemýšlet. Doufám, že nenastane nějaké příšerné sebepodceňování ala Tira Nog, to tedy nemusím vůbec. Naopak by mě potěšilo, kdyby využil příležitosti a kul železo, dokud je žhavé :-D
    Děkuju za další část.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, jistou dávku OCC tu člověk musí čekat.
      Ruku na srdce, psát to přesně podle charakteru JKR, kam bychom se dostali? :D

      Vymazat