Milí zlatí,
tady dávám další část ke Každé příchuti...Moc se omlouvám, že to teď moc nejde, to přidávání, ale stěhovala jsem se, ještě nemám vybaleno a na bytě nemám internet. Takže to tak do 15. bude stát za starou bačkoru, ale pak už by se to mělo vrátit nějak do normálu.
Jinak jsem ráda, že se povídka tak líbí. Moc děkuji za všechny komentáře. Také bych chtěla velice poděkovat Nade za beta-readr. Kapitolku bych chtěla věnovat všem komentujícím: Bacil, Clowers, Ranchan, Profesorovi, Bobině, Sylvě Potty a betě Nade.
Doufám, že budete spokojení...
Sirina
Hra vešla do historie Bradavic jako první
famfrpálová remíza za posledních více než dvě stě let. Zápas trval deset hodin
a třicet sedm minut. Pak Harry Potter - jedním neuvěřitelně nebezpečným kouskem
- přeskočil ze svého koštěte na Malfoyovo. Ve víru plášťů a ztráty kontroly nad
koštětem se Harrymu Potterovi podařilo chytit Zlatonku o zlomek sekundy dřív
než Malfoyovi.
Bylo to také poprvé v historii famfrpálu,
kdy hráč použil spoluhráčovo koště pro dokončení svého manévru. Ať to bylo
jakkoliv, tak i navzdory divokým protestům Zmijozelských, neexistovalo žádné
pravidlo, které by to zakazovalo. Existovalo jen jediné pravidlo, kdy se nesměl
chytač dotknout soupeřova koštěte, to když ho chtěl úmyslně zastavit nebo
zpomalit. Potter ale Malfoyovo koště nijak nezpomalil. Ba právě naopak, s větší
váhou koště svou rychlost ještě zvýšilo.
Když k tomu došlo, tak Zmijozel právě vedl
o 150 bodů, částečně kvůli nesporně lepším schopnostem jejich Střelců a z části
taky pro jejich nečistou hru. Před rokem dostudovaly Angelina Johnsonová, Katie
Bellová i Alice Spinnetová, a Nebelvíru se zatím nepodařilo najít tak
talentované Střelce. Pohár si byli schopní udržet jen díky pozoruhodné
schopnosti Harryho Pottera chytit pokaždé Zlatonku.
Tentokrát však šanci chytit Zlatonku dostal
Malfoy. A přestože ji nakonec nechytit, dokonce i Nebelvíři byli ochotní
přiznat, že kdyby nebylo jeho, tak by zápas pro Zmijozel nedopadl tak dobře.
Zmijozelský kapitán nejen, že Potterovi v
nespočtu případů zabránil chytit Zlatonku, ale také se k ní ve spoustě momentů
až nebezpečně přiblížil a málem ji sám chytil. Malfoy tím získal drahocenný čas
pro svůj tým a ten nakonec s velkou rezervou vedl.
Dnes to bylo asi poprvé v jeho chytačské
kariéře, co musel Potter druhému chytači bránit v lapení Zlatonky. Obvykle to
bylo naopak - jeho soupeř se v tom snažil zabránit jemu.
Po pěti hodinách hry byl Colin Creevey
nucen přiznat, že Malfoy je s největší pravděpodobností skoro stejně tak dobrý chytač jako Chlapec, který přežil, i když
podle jeho názoru mohla být za tímhle neslýchaným zlepšením talentu jen ta
nejtemnější magie.
Profesorka McGonagallová ho ihned donutila
se omluvit za svůj poslední komentář, ale to jen proto, že sama - o dvě hodiny
dříve - diskrétně kouzlem zjišťovala, jestli Malfoy není pod vlivem
zdokonalujícího kouzla.
Dokonce i Mrzimor a Havraspár na chvíli
odložili kolejní spory - které sice nebyly tak velké jako v Nebelvíru, ale
přece jen byly - a po třech hodinách hry začali fandit jak Malfoyovi, tak
Potterovi. S výjimkou vyčerpaných hráčů nikdo nechtěl, aby hra skončila. Tuhle
show si maximálně užívali.
Než Potter chytil Zlatonku, tak jediné
světlo, které osvětlovalo hřiště, bylo kouzlo Solis Videri, které hodinu předtím použil profesor Kratiknot. Po odpískání
madam Hoochové sesedli vyčerpaní hráči ze svých košťat.
Poté bylo jasné, zejména Zmijozelským, že
Potter žádné z pravidel famfrpálu neporušil. Ano, do téhle chvíle to byl
neznámý manévr, ale přesto byl platný. Ano, Nebelvír získal 150 bodů za chycení
Zlatonky. Ne, madam Hoochová názor nezmění. A ne, bylo jí to jedno, jestli
tahle věc půjde na odbor kouzelnických her a sportů.
Zmijozel a Nebelvír se oficiálně dělili o
první místo.
Tribunou se ozýval ohlušující jásot a
výkřiky diváků. Náhle se to na hřišti hemžilo červenými a zelenými plášti.
Potter a Malfoy byli neseni směrem k profesoru Brumbálovi, který stál na hřišti
se dvěma totožnými Famfrpálovými poháry s vyrytými jmény všech hráčů -
nebelvírských červeně a zmijozelských zeleně.
Poté, co je zase postavili na zem,
přistoupil Harry Potter k Malfoyovi a před celou školou mu poblahopřál ke
skvělé hře. Nabídl zmijozelskému kapitánovi ruku, kterou Malfoy po lehkém
zaváhání přijal. Potom, k naprostému úžasu všech, svlékl svůj famfrpálový plášť
a nabídl ho Malfoyovi jako projev uznání.
Malfoy si ho vypočítavě prohlédl. Pak se
stejnou grácií a arogancí, která pro něj byla tak typická, nabídku přijal,
sundal svůj vlastní plášť a podal ho Potterovi. Když si oblékali plášť v barvě
soupeře, stále se na sebe dívali, napůl s uznáním, napůl s výzvou. O chvíli
později Malfoy téměř nepostřehnutelně kývl k členům jeho týmu, aby v tichosti
následovali jeho příkladu.
Téměř děsivé ticho, které po této výměně
plášťů mezi Nebelvírem a Zmijozelem následovalo, přerušil osamělý potlesk. Dav
se otočil a viděl, jak ředitel Brumbál tleská. O moment později byl podpořen
profesorkou McGonagallovou. Profesor Snape se přidal krátce po ní, pří čemž
vyslal členům své koleje přísný pohled a ti ho okamžitě následovali. Teprve pak
začala tleskat a povzbuzovat celá škola. Brzy na to nebylo díky strašnému hluku
nic slyšet.
ooOoo
Lucius se ráno probudil a cítil se dost
unavený a ospalý. Jeho první souvislá myšlenka byla, že musel udělat něco, co
se jeho pánovi nějak nelíbilo. Merline, nenáviděl, když se ocitl na druhém
konci kletby Cruciatus.
Ale cítil se nějak jinak. Obvykle se po
takových útrapách cítil magicky vyčerpaný. Ale teď cítil pouze fyzickou bolest,
která mu neustále pulzovala ve svalstvu. A pak si vzpomněl, kde je. V
Bradavicích! Takže to tedy nebyl Cruciatus, ale deset hodin na koštěti ve snaze
chytit Zlatonku. Ani jedna z jeho myšlenek nebyla zrovna nejzářivější. Měl toho
zatraceného kluka nechat, aby si tu Zlatonku chytil. Aspoň by tak mohl do konce
života žít s vědomím, že je nejlepší chytač. Teď už věděl…
Bylo zábavné, že se Zlatonkou měl obvykle
spojené zlato a moc, ale teď se mu v mysli vybavovaly černé rozcuchané vlasy,
vyzývavý křivý úsměv a zmijozelsky zelené oči, Potter. Opět zatracený Potter.
Opravdu by ho to nemělo tolik překvapovat. Chlapec neustále sváděl lidi kolem k
tomu, aby ho podceňovali, a přitom měl neuvěřitelnou schopnost přežít všechno.
Začínal té posedlosti Temného Pána rozumět.
Bylo velmi nepříjemné být donekonečna porážen pouhým Nebelvírem. Jeho vnitřní
hlas mu připomněl, že tento Nebelvír použil ke svému vítězství jeho vlastní
koště, což samo o sobě bylo dost zmijozelské. Zajímalo by ho, jestli si je toho
Potter alespoň vědom. Koneckonců to, co předvedl, byla zmijozelská specialita -
zjistit jaké jsou protivníkovy nejspolehlivější zbraně a v pravou chvíli
je obrátit proti němu.
Ano, bylo to vskutku velmi zmijozelské!
Potter ho nikdy nepřestane udivovat. Jenomže žádný Zmijozel, který to má v
hlavě v pořádku, by neletěl bez držení rukou s jedinou podporou - svýma nohama,
a u toho ještě přeskočil na jiné koště. Rozhodně ne při letu tak vysokou
rychlostí a skoro 40 stop nad zemí. Ne, rozhodně ani při vidině slibné odměny
ne.
A nakonec mu to došlo. Jedině Nebelvír by
se odvážil udělat něco tak naprosto šíleného. Tak jak je to s Potterem? Chlapec
zkombinoval zmijozelskou chytrost a vynalézavost s nebelvírskou statečností a lehkomyslností.
Byl dost nevyzpytatelný, aby vymýšlel odvážné plány a dost hloupý, aby je i sám
provedl.
Jestli je to opravdu tak, měl by být kolem
chlapce neuvěřitelně opatrný, dokud bude navštěvovat školu. Nebylo by dobré,
aby dostal podezření. No, nebo Potterovi možná připisoval víc, než si
zasloužil. Ale lepší bylo být teď obezřetný, než pak litovat. Předtím Lucius
chlapce podcenil a famfrpálový zápas byl posledním důkazem žalostných následků
takovýchto chyb.
Mírně sebou škubl a podíval se na hodiny.
Bylo již po obědě, což ho překvapilo. Obvykle nespal tak dobře. Dokonce i na
panství byl příliš obezřetný kvůli možným nepříjemným překvapením nebo neočekávanému
zavolání Temného pána. A teď… Bradavice mu vždycky dodávaly zaručený pocit
bezpečí. Možná proto, že v poslední době spal právě tady a neměl žádné starosti
kromě NKÚ, OVCE a občas Nebelvíry. Vlastně všechny nejlepší momenty jeho života
byly nepochybně spjaty se zdmi této školy. Cítil se tu víc doma než kdy jindy
na panství.
Než čekat až do večeře, radši se rozhodl
zajít do kuchyně a vzít si něco k jídlu od domácích skřítků. Dostat se ze zmijozelské
společenské místnosti trvalo o něco déle, než si myslel. Čekalo ho tam nemilé
množství zmijozelských studentů, kteří mu chtěli poblahopřát k vítězství. Byli
vyloženě ubozí. Zvlášť kvůli tomu, že vůbec nevyhrál. Ale nechtěl se jich
dotknout. Díky komentářům a reakcím svého
týmu zjistil, že vlastně vůbec nikdo neočekával, že by Pottera dokázal tak
dlouho zdržovat, natož že by ho měl porazit.
To byla další věc, ve které se Draco ukázal
být zklamáním. Ten chlapec nedokázal nic udělat správně. Pravděpodobně to byl
vliv Narcissy. Škoda, že smlouva, kterou podepsal s její rodinou, nedovolovala
rozvod dřív než po dvaceti pěti letech od uzavření sňatku. A to ještě pouze za
předpokladu, že ji nepodvedl s jinou čarodějkou nebo kouzelníkem. Na poslední
klauzuli velice trvali. V té době měl pověst, se kterou museli počítat.
Ne, že by mu nějaká bezvýznamná věta ve
smlouvě mohla zabránit v jeho snaze o sexuální uspokojení. Byl přece Malfoy, a
ty nikdo nezastaví v tom, co chtějí nebo dělají. Kdepak, jen si musel najít
jiný, jemnější způsob, jak dosáhnout svých cílů. Lucius, s drobným úsměvem,
který skoro hraničil s nostalgií, vyndal z kapsy jednu Bertíkovu fazolku
tisíckrát jinak a snědl ji. Nevěděl, jak své problémy řešila Narcissa, ale když
se dozvěděl, že je těhotná, už s ní víckrát nespal. Nemohla mu dokázat, že jí
byl nevěrný, ačkoli… ne, že by se nesnažila, ale nebyla tak mazaná, aby ho
mohla jakkoliv přelstít
Jeho svatba s Narcissou byla spíš
strategický tah na cestě k moci. Nejen že patřila do velmi staré rodiny, ale
její otec měl také velmi vysoké postavení ve Voldemortových řadách. A jako
bonus navíc - byla jedinou dědičkou velmi vysokého jmění. Svého rozhodnutí
rozhodně nelitoval.
Draco sice nebyl takový syn, v jakého
doufal, ale stále měl ještě potenciál. Potřeboval počkat už jen jeden rok, aby
se jednou provždy mohl zbavit své ženy. Pak bude chlapec jen v jeho péči a on
už se postará o to, aby nebyl tak průměrný. Krev Malfoyů u něj musí být
dostatečně silná, aby se daly vyrovnat nedostatky, které přes Narcissu zdědil
od její rodiny.
Tyhle myšlenky se honily Luciusovi v hlavě,
když šel do kuchyně. Měl v úmyslu strávit celý víkend nad Starodávnými runami.
Rozhodl se, že si uvaří lektvar na podporu koncentrace. S jeho pomocí by mohl
do dvou dní zvládnout učivo a držet krok s ostatními studenty. Potom bude
každou volnou chvilku věnovat zkoumání bradavických ochran.
ooOoo
Velmi rozzlobený Lucius Malfoy rázoval
bradavickou chodbou. Nenáviděl školu! Nějak už zapomněl, jak otravné může být
studium a dělání domácích úkolů. Mimo jiné také „prokazování patřičné úcty
starším lidem”.
Lucius před McGonagallovou kypěl vzteky,
když mu řekla, jemu, že jeho pes není
dostatečně přeměněný. No a co, že neštěkal a nepobíhal kolem? Vždyť vypadal
jako pes, třebaže spící. Rozhodně bylo obrovské zlepšení, že tohle dokázal z
kamene. Nemohlo to být lepší.
Stále ještě nedokázal pochopit, že ta
pitomá ženská strhla Zmijozelu 70 bodů a dala mu školní trest. Jen proto, že jí
řekl, že je protivná Nebelvírka s problémovým postojem a že by byl více než
šťasten, kdyby to napravila. Koneckonců to byla pravda.
Zjistil, že vzpomínky na svá šestnáctá léta
má dost zidealizované. Nejen školní práce, ale také i arogantní učitelé, byli
velkou zátěží na jeho nervy, a to se vůbec nebavil o Potterovi. Bylo to k
zbláznění. Chlapec nevynechal jedinou příležitost, aby ho mohl pozorovat tím
svým svůdným pohledem. Tu a tam Lucius zahlédl, jak si Potter olizuje rty tak,
že měl Lucius chuť na něj hned skočit. Měl chuť plenit ty lákavé rty, líbat je
dokud nebudou nateklé, červené a poddajné. Chtěl chlapce šukat tak tvrdě a
rychle, až by ho prosil o slitování, o víc, o Luciuse…
V duchu zaklel, když si uvědomil, že je
tvrdý, opět - v poslední době to začalo být dost běžné. Snažil se své tělo
dostat pod kontrolu. Nenáviděl Bradavice a hlavně - nenáviděl Pottera. „Vážně?”
ozval se v jeho hlavě výsměšný hlas. Ve skutečnosti nebyl ani moc překvapený,
že i jeho vnitřní hlas zněl podezřele jako Potterův.
Chtěl někoho zabít, pokud možno
McGonagallovou, nebo ještě ideálněji, Pottera. Ale kdokoliv jiný by taky nebyl
špatný. Zrovna teď si nepřipadal moc vybíravý. Pokud by mu bylo povoleno na tu
osobu nejdřív použít Cruciatus, tak by byl opravdu šťastný. Stýskalo se mu po
pocitu absolutní moci, který sebou nosilo používání černé magie. Bradavické alarmy
proti černé magii byly to jediné, co ho dokázalo zastavit.
Vešel do Velké síně a sedl si na své
obvyklé místo u zmijozelského stolu. Potter už seděl u stolu i s jeho dvěma
kamarádíčky. Zavřel oči a snažil se vzpomenout, jak chlapec vypadal tu noc na
hřbitově, jak křičel a cukal sebou pod kletbou Cruciatus. Ale v jeho
představách chlapec neležel na tvrdé zemi, ale v měkkých peřinách v posteli s
nebesy. Potter křičel a svíjel se v agónii rozkoše, nikoli bolesti.
Jeho zrádné tělo reagovalo na tuhle
představu s intenzitou, která ho děsila. Nemohl si dovolit být k chlapci
přitahován. Jako pravý Zmijozel by byl schopný udělat cokoliv, aby dostal to,
co chce. Pokud by se Lucius rozhodl, že chlapce chce, tak věděl, že by ho nic
nezastavilo - dokonce ani Temný pán - aby si ho vzal.
Nebyl si příliš jistý, jak by reagoval
Temný pán, kdyby chlapce chtěl. Potter byl pravděpodobně jediný problém, u
kterého chladnokrevná a rozumná mysl Temného pána selhávala. Byla to taková
jeho posedlost.
Stříbrné oči se setkaly se zelenýma.
Luciusovo chování však nebylo o nic lepší.
Možná, že za tohle nenadále šílenství je zodpovědné Znamení zla, které ho
spojuje s Voldemortem. Akorát že… jeho zájem o chlapce byl velmi odlišné
povahy.
Pokud tohle byl teprve začátek jeho druhého
týdne ve škole, pak si nedovedl představit, jak to tu přežije měsíc. Rozhodl
se, že hned po trestu začne se svým zkoumáním ochran. Čím dříve bude moci
opustit Bradavice, tím lépe. Z jeho úvah ho vtrhla sova, která přistála vedle
něj. Vzal si nabízenou zprávu a přečetl si ji.
Dnes
večer po školním trestu. Chodba ve třetím patře na obvyklém místě. Nenechávej
mě znovu čekat, jestli víš, co je pro tebe dobré.
Nebylo to podepsané. Patrně se jeho syn doma zapomněl zmínit, že
má nějakou aférku. S tím měl počítat. Draco byl hezký. To byla jedna z mála
věcí, co zdědil po Luciusovi. S unaveným povzdechnutím si Lucius uvědomil, že
by měl na to obvyklé místo dojít. Nechtěl vzbudit zbytečné podezření. Odmítnutí
milenci měli tendence se stát nevypočitatelnými, zejména ti ze Zmijozelu. Jeho
pátrání bude muset ještě den počkat.
Znovu na sobě ucítil Potterovy oči. Nemohl
odolat a toužebně si olízl vlastní rty, podvědomě tak napodobil Potterův růžový
jazyk. Chlapec měl tu drzost, že se na něho usmál, zatímco jeho oči si ho dravě
prohlížely.
Jeho tělo mu začalo téměř bolestivě
připomínat své potřeby. S posledními kousky svého sebeovládání se mu od něj
podařilo odtrhnout oči. Možná, že ta aférka nebude až tak špatný nápad. Když už
nic jiného, alespoň se odreaguje a pak bude znova schopen rozumně myslet. Pokud
bude mít štěstí, tak milenec jeho syna bude mít černé vlasy...
ha... vsadím se, že ten milenec nebude mít jen černé vlasy, ale i víc. ;D. Tak jsem zvědavá jak ta schůzka dopadne, bude Lucius moct ulevit svým rozbouřeným hormonům? Pěkná kapitola a moc se těším na další díl. Děkuji za překlad.
OdpovědětVymazatranchan
Děkuju za komentář :) Uvidíš snad už brzo, je se na o těšit ;)
VymazatNejenom černé vlasy, ale i zelené oči... Lucius bude velmi potěšen...
OdpovědětVymazatProfesor
No potěšení nebude jeho první reakcí :D
VymazatNo jo, zdá se, že tentokrát Draco svého otce nezklame... :-D Kdo by to do toho kluka řekl, že je takový záletník? :)
OdpovědětVymazatTěším se na pokračování.
Zítra ráno bych měl být schopná ti poslat další část, tak uvidíš , pěkně jsem se u toho zapotila ;)
VymazatPopravdě jsem byla trochu mimo po přečtení, oni dostali pohár? Měla jsem zato, že je už konec roku, když spolu Zmijozel a Nebelvír zase hráli a na to se dělili o první místo, nebývá tomu tak až na konci roku? A přitom ke konci dílku bylo napsáno, že to je teprve 14 dní co jsou ve škole, takže tady něco nesedí. Nějak jsem nechápala, kdy si Draco s Potterem začal. Zřejmě to byl nějaký pohár za skvělou hru a ne za vítězství v tomto školním roce.
OdpovědětVymazatNo Lucius bude velice překvapený, s kým se Draco schází. Který je to vůbec ročník? Těším se na další dílek.
Bobo
Jsem jen překladatel, ale uznávám, že je to divné, zkusím s tím něco udělat :) No někde se Lucius zmiňoval, že miluje, když je u 16let... takže by to měl být šestý ročník :)
Vymazat