Milí zlatí,
tuto kapitolu sem taky dávám pozdě, ale vy mě moc nemotivujete komentáři ani hodnocením. Mohli byste malinko prosím zabrat?
Jinak můj noťas stále funguje jen v nouzovém režimu, takže překlad je sranda. Už mám pro betu nachystanou 5. část a na 6. pracuji, ale můžu říct, že stojí za to!
Nade byla tak moc hodná, že tuto kapitolku obetovala i přes to, že je nemocná a tak jí moc děkuji, měla s tím tentokrát více práce. Proto jí kapitolku věnuji. Stejně tak ještě dalším dvěma komentujícím: Bobině a Sylvě Potty. Moc děkuji :)
Hezké čtení.
Sirina
Později té
noci ležel ve své posteli ve zmijozelské ložnici. Všichni jeho
spolubydlící spali, nevěda o ohromném objevu, který právě udělal. Harry Potter.
Harry Potter, nebelvírský zlatý chlapec… byl tím, s kým měl ten nejlepší sex v
celém svém životě.
Jen díky
všem těm rokům sebeovládání dokázal skrýt své překvapení, když mu chlapec
sundal šátek z očí a on pohlédl do Potterových zelených očí, které ho upřeně
sledovaly. Harry Potter. Jeho syn měl tajný poměr s Harrym Potterem. Sám Lucius
spal s chlapcem, který přežil, a líbilo se mu to. Vlastně, ve skutečnosti si to
zamiloval.
To
zjištění samo o sobě bylo dost závažné, aby ho nenechalo spát. A to nehledě na
to, že to bylo zrovna s Potterem. Do tohoto dne ani
nezvažoval možnost, že by se mu líbilo být dole. Celý svůj dosavadní život se
soustředil na to, aby se dokázal kontrolovat a stejně tak ty kolem sebe. I když
se připojil k Temnému pánovi, měl své vlastní plány a současně plány na protiopatření,
jak z toho uniknout, pokud by to bylo nezbytné. Mnoho těch plánů bylo stále
ještě platných.
Překvapilo
ho, že stačila jen jedna noc s Potterem a začal užitečnost těch plánů zvažovat.
Chlapec byl skutečně nebezpečný. Myšlenka na něj způsobila, že mu vřela krev
v žilách. Tentokrát to nebylo hněvem, ale touhou. Chtěl toho chlapce mít,
vlastnit ho, aby byl jen jeho… přinejmenším do té doby, než by ho začal
unavovat, to by ho pak odhodil.
Chycení
Pottera a jeho následná smrt, už přestávaly být jedním z jeho přání.
Chlapec mu ukázal zcela novou stránku své osobnosti. Takovou, o které Lucius věděl, že by ji bez
pomoci nikdy nenašel. Stránku, která se mu moc líbila. Nemělo smysl si to
zapírat. Mohl by posedlý kontrolou v každém aspektu svého života, ale od
dnešního dne už nemohl předstírat, že se mu líbí mít kontrolu v posteli,
zejména když alternativa byla mnohem příjemnější.
Během svého života měl nespočet milenců a prostitutek
obou pohlaví. Užil si každé z těch setkání, i když některé byly víc
zapamatování hodné než jiné. Tehdy si myslel, že nemůže být nic lepšího než
vědomí, že přestože je v zápalu vášně, tak se dokáže ovládat. Teď už to
věděl líp… Teď už věděl, že být ztracený v mukách vášně je mnohem víc
uspokojující. Byla velká škoda, že mu trvalo tak dlouho, než to zjistil.
Lucius nebyl muž, který by nějak zvlášť dbal na
názory druhých. Hlavně proto, že měl peníze a moc si ty názory koupit, bylo-li
to třeba. Ani jeden z partnerů si nikdy nedovolil komentovat Luciusovy sexuální
sklony. Jediná osoba, která byla tak pošetilá, že se o to pokusila, zmizela za
dosti záhadných okolností.
Ne, nikdy nikdo by si nedovolil proti němu cokoliv
říct. A až bude mít zpět své vlastní tělo, tak tyto své nové sexuální
preference vyzkouší se zkušenějšími milenci. Mezi tím si bude muset vystačit
s Potterem. Lucius usnul se spokojeným úsměvem. Jeho sny byly plné
zelenookých chlapců, kteří vypadali jako kopie chlapce, který přežil.
Další den ráno byl Lucius ve svých hodinách jako ve
snách. Bolely ho části těla, o jejichž existenci před tím neměl ani ponětí.
Cítil bolest, ale nechtěl proti ní použít žádné kouzlo. Mírnou bolest vítal.
Byla připomínkou toho, že včerejší noc nebyla jen sen.
Připomněl si, jak ho Harry Potter pořád časoval
dlouhými pohledy, které mu do těla vháněly horkost. Teď už věděl, jaký byl
jejich skutečný význam. Poznával v nich majetnictví stejně jako skryté
přísliby. Jeho tělo si toho bylo vědomé, až příliš vědomé. Jeho fyzické reakce
na ty pohledy byly ještě intenzivnější než dřív, kdy měl jen svou fantazii.
Teď, když už věděl, co očekávat, tak se jejich síla stonásobně zvýšila. Bylo
to, jako kdyby Harryho oči měly nějaké přímé magické spojení s jeho
rozkrokem.
Dvouhodinovka Lektvarů s Nebelvírem byla
mučením. Ne takovým jako Cruciatus, ale on by ho dobrovolně podstoupil, aniž by
se musel dvakrát rozmýšlet. Lektvary byly vždy jedním z jeho tajných
koníčků. Díky tomu se mu podařilo dokončit bezchybné Veritasérum, i když byl celou
hodinu ztracený v myšlenkách.
Získalo mu to 70 bodů a byl jediným studentem, který byl schopen ten
lektvar správně uvařit.
S přezíravým úsměvem přijal Snapeovu pochvalu,
ale jeho mysl už se zabývala tím, jak by se mohl znovu setkat s Harrym.
Možná, že kdyby nebyl tak roztržitý, tak by si všiml nespokojeného pohledu,
kterým ho Snape počastoval. Takhle měl jen jedinou starost a to tu, jestli se
mu dneska povede setkat s Potterem nebo jestli si bude muset počkat. Vydal
se do sovince a v hlavě si již formuloval dopis pro Pottera. Byl
připravený na další cestu za sebepoznáním. Všechny jeho myšlenky na lektvary,
Snapa a ochrany Bradavic, zůstaly zapomenuty.
Miloval
být šestnáctiletým chlapcem!
ooOoo
„Severusi, prosím, pojď dál. Posaď se. Dal by sis čaj?” začal
Brumbál zdvořile a ukázal na křeslo před jeho pracovním stolem. Mávnutím ruky
se před ním z ničeho nic objevil podnos s koláčky, konvicí s vařící vodou a
dvěma šálky. Severus si vzal nabídnutý čaj, ze zkušenosti věděl,
že by ho stejně Brumbál nevyslechl dřív, než by to udělal.
„Tak,
teď mi chlapče můj řekni, o čem jsi se mnou chtěl mluvit.“
„Za
poslední dva týdny jsem si všímal zvláštností v chování Draca Malfoye.
Kontroloval jste v poslední době Moodyho mapu?“
„Máš
na mysli Pobertův plánek,“ opravil ho ředitel s jemným úsměvem, plně si
vědom Severusova pokusu o popření jakýchkoliv zásluh jeho školních nepřátel.
Jeho úsměv se proměnil v tiché uchechtnutí, když se Severusův obličej
zamračil.
„Jak
myslíte!“ pronesl pohrdavě mistr lektvarů. „Díval jste se nebo ne?“
„Ano,
díval, a nepřišel jsem u pana Malfoye na nic podezřelého. Co máš konkrétně na
mysli?“ ptal se Brumbál shovívavým hlasem, který Severusovi lezl na nervy.
„No,
pro začátek třeba famfrpálový zápas. Dracovy chytačské dovednosti obvykle
nejsou tak dobré, u Salazara, téměř jsme porazili Nebelvír!“
„Severusi,
jsem překvapený! Nečekal bych od tebe takový nedostatek důvěry
ve Zmijozelský famfrpálový tým. Takže pokud jsem to správně pochopil, tak
za normálních okolností by Zmijozel proti Nebelvíru ztratil body. Ale já
myslel, že…“
„To není
to, co jsem řekl. Zmijozel má nejlepší famfrpálové mužstvo na škole. Nicméně my
oba víme, že Potterovy chytačské schopnosti jsou…“ Severus si musel znechuceně
povzdechnout.
Nesnášel,
když tohle Brumbál dělal, otáčel jeho vlastní slova tak, až ho donutil přiznat
věci, které nikdy nechtěl. Spíš by raci dýchali vodu než by jakkoliv ocenil
Potterovy schopnosti. Brumbálům vševědoucí úsměv ho rozzlobil ještě víc. Pro
uklidnění se zhluboka nadechl. Nijak by mu nepomohlo, kdyby ztratil svůj klid.
„Dobře,
zapomeňte na famfrpál. Vezměme si například lektvary. Za posledních čtrnáct dnů
se chlapci nepodařilo udělat chybu, ani jednu jedinou. Dnes dokonce úspěšně
uvařil Veritasérum, které dokonce ani Grangerová nebyla schopná připravit.“
„No,
Severusi, nechápu, proč tě to tolik překvapuje. Zvlášť když známky pana Malfoye
byly v lektvarech vždycky lepší než známky slečny Grangerové. Vlastně, co
si pamatuji, tak pan Malfoy má nejlepší hodnocení z lektvarů na celé
škole. Takže pokud všechny ty pověsti o tvém neobjektivním hodnocení nejsou
pravdivě, pak mi nejde na rozum…“
„Dobře!
Vyhrál jste! Zase, znovu, ale to vy vždycky, že?“ vyštěkl Snape podrážděně.
„Podívejte, jako špion bych moc dlouho nepřežil, pokud by mě moje intuice vedla
špatně. A momentálně na mě všechny mé smysly doslova křičí, že s Dracem
Malfoyem je něco špatně. Ta osoba není Draco Malfoy. Nikdo se nemůže za tak
krátký čas tak radikálně změnit. Jste si jistý, že ta mapa je v pořádku? Mé
instinkty mě nikdy neklamou, u Salazara!“
„No
tak, no tak, Severusi, chlapče můj. Víš, že bych tvé instinkty nikdy
nezpochybňoval. A ne, mapa je určitě
naprosto v pořádku. Jsem si tím naprosto jistý. Mohu tě ujistit, že pan
Malfoy je opravdu pan Malfoy. Všechno je v naprostém pořádku,“ konejšivě
vysvětloval Albus.
„Albusi,
mohlo by to být nějaké silnější kouzlo, takové, které ta mapa třeba nedokáže
rozpoznat. Vím, že byla vytvořená vašimi oblíbenými Nebelvíry, ale oni nebyli
dokonalí, a to i navzdory tomu, že byste si to rád myslel. Jsou tu i jiné
magické způsoby, jak předstírat někoho jiného, takové, které je extrémně těžké
objevit.“
„Jsem
si toho dokonale vědom, ale dokážu prohlédnout skrz každé magické přestrojení,
vyjma těch, které vznikly za pomoci lektvarů. A jelikož ta mapa dokáže
odhalit i Mnoholičný lektvar, nevidím tu vůbec žádný problém.“
„S
panem Malfoyem je všechno
v pořádku,“ pokračoval Brumbál. „Možná se některé věci vymykaly jeho
normálnímu charakteru. Nicméně to není moc překvapivé. Začíná si prostě jen
uvědomovat, že v životě jsou další věci, které jsou důležitější než temné
umění. Nedělej si o něj starosti. Nech ho, aby si našel svou vlastní cestu.
Může tak být naší velkou výhodou při řešení naší věci. Jen buď opatrný, co
řekneš v jeho přítomnosti; tvé krytí je důležitější než cokoliv jiného. Je
to jediná věc, která tě při setkání Smrtijedů drží na živu.“
„Fajn! Jak
myslíte,“ řekl rozmrzele Snape. „V každém případě ho nespustím z očí,
i když ho nemůžu otevřeně konfrontovat, aniž bych neprozradil svou pravou
oddanost. Doufal jsem, že byste mohl vy. Jak optimistické ode mě, myslet si, že
byste mě protentokrát poslechl! Potom, co jste to nikdy předtím neudělal, ne
s Quirrellem, s Lockhartem, Lupinem, falešným Moodym nebo
s kýmkoliv dalším!“
„Dělejte
si, co chcete, Albusi. Ale pak, až vám to vybouchne do obličeje jako jeden
z Longbottomových lektvarů, tak si nechoďte stěžovat. Jestli se nakonec
ukáže, že to nebyl Malfoy, ale nějaký Smrtijed, který se infiltroval do
Bradavic, tak mi neříkejte, že jsem vás nevaroval.“
„A
v případě, že byste to nevěděl, tak váš drahocenný chlapec, který přežil,
má aférku s Dracem, nebo s kýmkoliv, kdo se za něj vydává. A Potter
bude první, kdo bude platit za to, jestli se ukáže, že jsem měl pravdu,“
dokončil vztekle Snape.
„Ach!
Neuvědomil jsem si, že o tom také víš,“ komentoval pobaveně Brumbál.
„Samozřejmě,
že to vím! Jak bych nemohl? Trvá to už od začátku školního roku. Potter.“ Snape
to jméno vyplivl, jako kdyby mu v ústech zanechávalo pachuť. „Draco má na
mnohem víc. Ale já si s tím pošetilcem nemůžu promluvit, aniž bych neukázal
svou pravou stranu.“
„Koneckonců,
jako od věrného Smrtijeda se ode mne očekává, že budu Voldemortovi hlásit,
pokud by se syn jeho pravé ruky stal milencem chlapce, který přežil. Ale to já
nemůžu udělat. Draca by okamžitě zabili.“
Jen díky dlouholeté
zkušenosti v jednání s kyselým mistrem lektvarů Brumbál v tom
posledním sdělení zaslechl podtón bolesti. Zdálo se, že Snape se o Draca bál.
Někdy to bylo dost těžké – dokonce i pro něj – určit, kdy se stará a kdy ne.
Možná, že by trochu pomohlo ujištění, že je Draco v pořádku.
„Podívej,
Severusi, chápu tvé důvody, ale jsem si jistý, že Draco je úplně
v pořádku. Když už nic jiného, tak Lucius by nedovolil, aby jeho jedinému
dědici kdokoliv ublížil. Víš, že Malfoyové velmi pečují o pokračování své
pokrevní linie. Kdyby se něco stalo, tak by ho Lucius určitě ochránil,“ řekl
konejšivě ředitel.
Snape to
nechtěl komentovat. Věděl, že Draco nebyl přesně takový, v jakého Lucius
doufal. Ale také věděl, že straší Malfoy, i přes všechny protesty, by neváhal
udělat cokoliv, aby svého syna chránil. To by pro začátek mohlo stačit. A on
Draca, nebo podvodníka, nespustí z očí. Už si nebyl ničím jistý.
Nebyl tak
hloupý, aby věřil, že by mu Brumbál nelhal. Nicméně nedokázal přijít na důvod,
proč Albus v tak vážné věci nic neudělal. Bez podpory ředitele toho ale
nebylo mnoho, co by mohl udělat. Kdyby byl Draco opravdu podvodník, tak pokud
by ho konfrontoval, prokázal by tím, že je špionem u Temného pána.
„Dělej,
jak myslíš, Albusi,“ řekl Snape se znechuceným povzdechem. O minutu později
odešel z Brumbálovy kanceláře a pro sebe si mumlal něco o starých
nebelvírských bláznech. Z jeho chování doslova vyzařoval vztek.
Brumbál, s jiskřičkami v očích a potěšeným
úsměvem, vytáhl Pobertův plánek z kapsy svého hábitu. „Ne, Severusi, tvé
instinkty jsou opravdu správné, ale to co je žádoucí, je spíš tvůj nedostatek
prozíravosti.“ V opuštěné chodbě ve třetím patře viděl dvě tečky, které se
k sobě navzájem přibližovaly. Jedna byla označená Harry Potter a druhá
Lucius Malfoy. Zastrčil mapu zpět do kapsy a škodolibě se usmál. „Uvidíme,
jestli Harry Potter ještě jednou uspěje tam, kde tolik jiných, včetně mě,
selhalo.“
Tato povídka vypadá zajímavě, i když povídek s výměnou těl, už bylo několik, tak tahle je svým způsobem velmi originální, těším se na další díly.
OdpovědětVymazatTohle je myslím moje taková první, ale prostě ji miluju... Ani nějak nevím čím mě dostala. To jsem ráda a doufám, že tě nezklame :)
Vymazatahhh, to je ale pletichář. Bylo mi divný, že Albus říká celou bobu jen jméno Malfoy. Moc zajímavá kapitola a moc se těším na pokračování.
OdpovědětVymazatranchan
Je neuvěřitelný, no uvidíme co ještě bude... Děkuju a doufám, že další se budou také líbit :)
VymazatJá tuhle povídku prostě miluju, proto mě její betování baví. :-D
OdpovědětVymazatMoc děkuji za věnování. Těším se na pokračování.
To jsem ráda, protože někdy to musí být dřina :) Tak doufám, že další nezklame ;)
VymazatSkvela poviedka :) mam rada vsetky tvoje poviedky ale tato je obzvlast dobra :) len tak dalej pokracuj
OdpovědětVymazatDěkuju, tuhle mám zatím asi nejradši :)
VymazatJa slash moc nečtu a pokud jo tak jen SS/HP.Ale tahle povídka je úplně skvělá,nikdy bych neřekla,že Harry může být s Luciusem. Můžu se zeptat kolik má tato povídka částí?Moc díky za překlad a těším se na další dílek
OdpovědětVymazatTo jsem moc ráda, že se ti tak líbí :) Tahle povídka nemá části, dělím si ji více méně sama. Originál má něco pod 100 stran, v současnosti jsem se pustila do sedmé části a stále mi chybí přeložit ještě 52 stran :)
VymazatSuper, tak Severus něco tuší :-) No jako špion je fakt dobrý :-D
OdpovědětVymazatKrásná kapča a těším se na pokračování :-)
Tuší tuší, ale asi mu to k ničemu moc není :D Děkuju a snad se bude líbit pokračování :)
VymazatJá věděla, že Brumbál to ví, jenom mi je divné, proč má mapu on, patří přece Potterovi. Ubohý Snape s tou nenávistí na Pottera už je nudný, jsem zvědavá co bude dělat, až se dozví, že je to Lucius a že se dobrovolně stýkal s Vyvoleným, doufám, že mu aspoň spadne huba až na zem, idiotovi. Těším se na další.
OdpovědětVymazatBobina
Já vím, v té povídce jsou nějaké nesrovnalosti, myslím, že ji psal kluk, tak to se pak není čemu divit... :D No možná ji někdo Harrymu zabavil. Asi to bude velmi zajímavé :) Děkuji za komentář.
VymazatTak to zkusím ještě jednou, doufám, že se komentík neztratí, protože se mi povídka moc líbí, ale má poněkud nicneříkající název, ráda bych psala komentáře ke každé kapitole, ale vždycky se to někde pokazí a ke vší smůle, si to nikdo nemůže přečíst. Překládáš úžasně a báječně se to čte a nepřestávej. Moc prosím, nech si notebook opravit, nebo zkontrolovat, nebo něco a pokračuj! Jsem z toho tak nadšená. Díky sisi
OdpovědětVymazatMoc děkuju, jsem ráda, že se neztratil :) Neboj, snažila jsem se ho sama přeinstaloval, ale mám nějakej problém s grafikou a při aktualizaci jde zase do kytek, ale už jsem si na příští týden domluvila opravu u ajtáka, tak snad to vyjde :) Já děkuju a jsem strašně nadšená za tvůj komentář :)
VymazatTak Malfoy starší nám objevuje nový svět ;D
OdpovědětVymazatÚžasný, prostě paráda, těším se na další díl!!
Ano ano, nový svět :) On sám je jak z novýho světa :) Děkuju, doufám, že nezklame :)
VymazatZdravím,
OdpovědětVymazatpopravdě... když jsem začala číst tuhle povídku, tak jsem si ze začátku říkala 'no nic moc', zkrátka pro mě nebyla "to pravé ořechové", ale říkala jsem si, že ještě počkám, že se to možná rozjede (už jen kvůli tomu páru) A měla jsem pravdu. Jsem ráda, že jsem neudělala chybu a zůstala u téhle povídky. Vážně je skvělá a já ti děkuji za všechnu práci, kterou odvádíš. Překlad určitě není žádná hračka, takže klobouk dolů. Už u kapitoly s famfrpálem se mi začínala líbit víc a víc a teď se zařadila mezi mé oblíbené. Jsem zvědavá, jak se to bude dále rozvíjet. Dobrá práce. :)
Děkuju,
Vymazatabych pravdu přiznala, tvůj komentář měl dneska za příčinu, že mi vhrkly slzy do očí... Málo kdo si to s tím překladem uvědomuje, ale pro mě i Nel je to poměrně velkej žrout času a většinou na to musí být ještě nálada a taky jakžtakž v provozu mozek, jinak to jde do kytek....
Taky jsem z ní nebyla nějak extra odvařená, ale teď ji mám fakt ráda. Povídek s tímhle párem je velmi málo a přitom Lucius je jako osoba úžasnej. Někdy se dělávám srandu, Lucius je jedinej chlap, kterýho jsem si ochotná vzít :D
Doufám, že se ti bude líbit i zítřejší kapitola a samozřejmě i všechny další :)