Milí zlatí,
tak tady máte jednu kapitolku i včas. Mě tak tak dojaly všechny ty vaše komentáře... no až k slzám. Moc děkuju. Bylo to skvělé a pořádně mě to nakoplo.
Tahle část je takovej odrazovej můste pro tu další a ta stojí za to...
Z beta-reader bych ráda poděkovala Nelie, Nade je nemocná a tak jsem jí nechtěla přidělávat práci. Takže Nel bych tímto chtěla poděkovat a věnovat jí kapitolku. Stejně tak i všem komentujícím: Ranchan, Nade, Bacil, Bobina, Sisi, Meera S. a 4 anonymním přispěvatelům. Ještě jednou moc děkuji.
tak tady máte jednu kapitolku i včas. Mě tak tak dojaly všechny ty vaše komentáře... no až k slzám. Moc děkuju. Bylo to skvělé a pořádně mě to nakoplo.
Tahle část je takovej odrazovej můste pro tu další a ta stojí za to...
Z beta-reader bych ráda poděkovala Nelie, Nade je nemocná a tak jsem jí nechtěla přidělávat práci. Takže Nel bych tímto chtěla poděkovat a věnovat jí kapitolku. Stejně tak i všem komentujícím: Ranchan, Nade, Bacil, Bobina, Sisi, Meera S. a 4 anonymním přispěvatelům. Ještě jednou moc děkuji.
Hezké čtení.
Sirina
Sirina
5. část
Byly to již tři měsíce od doby, kdy
Lucius přišel do Bradavic. O ochranách školy toho zjistil spíše méně než více.
Nicméně sám si byl vědom toho, že učinil úžasný objev. Poprvé se ve svém životě
zamiloval.
On a Harry se setkávali
v každé volné chvíli, kterou měli. Z počátku ho zajímal jen ten skvělý
sex. Nicméně, kousek po kousku začal objevovat osobu, která se skrývala za tím
tělem. A jak neuvěřitelnou osobou Harry byl! Silný a zranitelný, zlý a něžný,
inteligentní a tvrdohlavý, ne tak úplně bouřlivý, ale rozhodně ne ani pokorný;
měl tohle všechno a ještě mnohem víc. Byl jedinečný a jak jinak, byl Luciusův.
Byl to jeho Harry.
Vzpomněl si na svého otce, který mu
říkával, že největší slabou stránkou temných kouzelníku je, že mnohdy podceňují
lásku.
„Je to magická sílá,
kterou nemůžeš ovládat, Luciusi. Pokud se ti stane, že na ni narazíš, drž se
jí, ale nemarni čas jejím hledáním. To je klíč k úspěchu Malfoyovích.
Kouzelníci světla investují příliš mnoho času a úsilí hledáním lásky, a když už
ji objeví, nevyužívají její sílu. Na druhé straně temní kouzelníci pohlížejí na
lásku jako na vadu, což není rozumné, když naše největší síla přichází
z naší největší slabosti.“
Tehdy moc nerozuměl tomu, jak to jeho otec myslel. On sám si vždycky myslel, že jeho otec a dědeček byli tak trochu blázni, když tak moc milovali své manželky. Byli ochotní jít až na konec světa, jen aby vyhověli každému jejich rozmaru. Teprve teď začal chápat význam těch slov.
Když se díval na Harryho, cítil, že je schopný udělat cokoli, podrobit si vše a to bez ohledu na to, jak je to nemožné. Měl hlavu mlnou plánů a myšlenek, duchaplných tak, že to dokonce překvapilo i jeho samého.
Ach ano! Mohl pro Harryho udělat
spoustu věci – kvůli Harrymu – dokonce i věci, o kterých si nikdy před tím
nenechal ani zdát. On byl ten, který byl zvyklý říkat, že s penězi a sílou
Malfoyových je možné vše. Láska byla jako schopnost umět létat i bez koštěte.
Když uvidí zlatonku, už mu nikdo nezabrání v tom, aby ji chytil. Harry byl
jeho. Navždy.
ooOoo
Lektvary byly ještě pořád
Luciusovou nejoblíbenější hodinou, i když měl nový koníček – sledování Harryho
a to mu bylo odepřeno. Snape si vzal do hlavy, že Harry chtěl sabotovat Dracův
lektvar a jednoho dne se z ničeho nic rozhodl, že je přesadí do opačných rohů
místnosti.
Kdyby Snapeova nenávist vůči
Harrymu nebyla tak očividná, Lucius by si snad i myslel, že se mistr lektvarů
snaží chlapce chránit. Posadil Harryho na vzdálený konec třídy, zatímco Lucius
byl umístěn přímo před Snapeův psací stůl, kde na něj mohl Severus pořád
dohlížet.
V každém případě už nemohl
sledovat Harryho během hodiny, aniž by tak budil podezření. To ovšem nebránilo
Harrymu sledovat jeho. Mohl cítit, jak se mu do zad zavrtávají ty zelené oči a
pozorují každý jeho pohyb. To způsobovalo Luciusovi brnění v celém těle, takové,
které zažíval až v posledních měsících. Bylo to, jako detektor na Harryho,
který se aktivuje vždy, když jsou ve stejné místnosti, a to i když má chlapec
na sobě neviditelný plášť.
Nicméně ten den byla hodina přerušena profesorkou McGonagallovou, která chtěla, aby ji Harry doprovodil do ředitelny. Luciusovo srdce vynechalo jeden úder. V tom obvykle vážném výrazu McGonagallové bylo něco, co pro jeho milence nebylo dobrým znamením. Stalo se určitě něco vážného a Lucius chtěl vědět, co to bylo.
Nicméně ten den byla hodina přerušena profesorkou McGonagallovou, která chtěla, aby ji Harry doprovodil do ředitelny. Luciusovo srdce vynechalo jeden úder. V tom obvykle vážném výrazu McGonagallové bylo něco, co pro jeho milence nebylo dobrým znamením. Stalo se určitě něco vážného a Lucius chtěl vědět, co to bylo.
Zbytek hodiny měl v mlze. Harry se zpět už nevrátil. Během obědu také chyběl a jeho dva kamarádíčkové vypadali dost sklesle. Dokonce by mohl přísahat, že na tváři Grangerové zahlédl stopy slz. Ten chlapec, Weasley, na tom od pohledu nebyl o mnoho lépe. S rostoucím znepokojením vyčkával na jejich odpolední hodinu péče o kouzelné tvory, ale Harry zase nepřišel.
Lucius Malfoy si začal dělat starosti.
To nebyla emoce, kterou by byl zvyklý cítit v souvislosti s osobou. Obvykle si dělal starosti se svými plány a intrikami ne chováním svého homosexuálního partnera nebo s dalšími podobnými věcmi. Ten pocit byl vždy čistě intelektuální. Nikdy by se mu nestalo, že by se jeho srdce svíjelo a obracelo skoro v bolestech. Uvažoval o tom, že by vynechal hodinu a šel by hledat Harryho, ale podařilo se mu nakonec se ovládnout.
Ale když nastal čas večeře a Harry nebyl na svém obvyklém místě u nebelvírského stolu, Lucius poslal opatrnost k čertu a vydal se hledat svého milence. Jakmile se dostal z Velké síně, tak přidal do kroku. O patnáct minut a dvě točitá schodiště později stál před portrétem Zmijozela, který střežil vstup do jejich místnosti.
„Je tam?“ zeptal se portrétu.
„Ano, je tu už od rána. Další mé
portréty visící v ředitelně mi nechtěly říct, co se stalo. Někdy tak
nenávidím sám sebe. Můžu být tak zatraceně mrzutý. Ale naopak… že si myslíš, že
je to něco, na co může být člověk pyšný, ne? To mělo ve zvyku vytáčet Godrika.
Chtěl mě políbit…“
Lucius řekl heslo, přestal
poslouchat řečnění portrétu. Teď na to opravdu neměl čas. Když se dveře
otevřely, tak se rychle rozhlédl po místnosti. Tam na podlaze před krbem byl
jeho Harry. Ruce měl omotané kolem nohou, bradu opřenou o kolena. Vypadal jako
malé dítě. Tak zranitelně.
Lucius k němu potichu došel a
posadil se vedle něj. Úplně ignoroval skutečnost, že jeho drahé šaty na zakázku
se mohly zašpinit, když si sedl na zem. Harry k němu na chvíli vzhlédl.
Jeho oči byl tak suché – opravdu hodně – jako kdyby moc plakal. Bolest, která
byla ukryta v tom mdlém zelené pohledu se dotkla něčeho uvnitř Luciuse.
Harry byl zraněný. A stejně tak
Lucius.
Pomalu, jako kdyby se bál, že ho
vystraší, Lucius rozevřel ruce a přitáhl si Harryho. Chlapec sebou nechal
manipulovat jako jedna z těch mudlovských panenek. Lucius se musel
ovládnout, aby s ním nezatřásl. Chtěl zpět svého Harryho, ne tohohle
chlapce. Víc než cokoliv jiného chtěl vědět, co nebo kdo dohnalo jeho milence
do takového stavu. Chtěl svého milence pomstít. Chtěl zničit Harryho žal a
zahrnout ho štěstím.
„Co se stalo?“ zeptal se
polohlasně.
Dlouho žádná odpověď nepřicházela. Lucius už uvažoval o tom, že půjde najít Weasleyho nebo Grangerovou a dostane z nich, co se stalo, když Harry konečně promluvil a přerušil tak jako rozvířené myšlenky.
„Sirius je mrtvý,“ zašeptal bez
života Harry.
„Sirius?“ opakoval Lucius, pokoušel
se rychle přijít na to, kdo byl Sirius.
„Sirius Black, můj kmotr,“
napověděl mu Harry.
„Nebyl on obvi... Je mi to líto, zlato. Nevěděl jsem, že vy dva jste si byli tak blízcí. Jak zemřel?“ Lucius se rozhodl, že nebyl nejlepší čas na to, aby svému milenci připomínal, že Sirius byl obviněný z vraždy jeho rodičů. Evidentně už Harry věděl, že byl nevinný. Jinak by kvůli tomu nebyl tak smutný. Později zjistí, jak se to Harry dozvěděl.
„Nebyl on obvi... Je mi to líto, zlato. Nevěděl jsem, že vy dva jste si byli tak blízcí. Jak zemřel?“ Lucius se rozhodl, že nebyl nejlepší čas na to, aby svému milenci připomínal, že Sirius byl obviněný z vraždy jeho rodičů. Evidentně už Harry věděl, že byl nevinný. Jinak by kvůli tomu nebyl tak smutný. Později zjistí, jak se to Harry dozvěděl.
„Smrtijedi.“ Slovo bylo doslova vyplivnuto a s takovou nenávistí.
Cítil se, jako kdyby ho někdo
uhodil do břicha.
Smrtijedi.
Lucius byl tak uchvácený tím nově
objeveným nebem, že na chvíli úplně zapomněl, kdo a co byl. Být Dracem je tak
slastně jednoduché. Jeho jedinou starostí jsou školní práce a čas na setkání
s Harrym. Ve své nové roli příliš zpohodlněl. Teď ho udeřila tvrdá
realita.
Tam mimo Bradavice byl svět. Svět, do kterého se bude muset za určitou dobu zase vrátit. A byl to svět, kde on a Harry Potter byli smrtelní nepřátelé. Byl to svět, kde byl jedním z těch nenáviděných Smrtijedů. Ale právě tento svět nevyhovoval vůbec jeho potřebám.
Bylo na čase, aby Lucius
přepracoval tento svět do nového, do takového, kde on a Harry mohou být
společně. Byla tu ale ještě spousta věcí na práci. Bylo třeba zlikvidovat
Voldemorta jednou a pro vždy. Také potřeboval zničit vztah Harryho
s Dracem. Navíc potřebuje, aby se Harry zamiloval do něj, něj - ne Draca -
ale Luciuse Malfoye. Bylo tu mnoho faktů, které potřebuje vzít v úvahu,
před tím, než by mohl začít formulovat konkrétní plán.
V první řadě se potřeboval ujistit, že bude Harry v pořádku. Utiší svého milence. Jakmile se Harry začne zotavovat, tak by dal své plány do pohybu. Ale teď jeho plány budou muset počkat. Nejdřív je na řadě Harry.
„Je mi to tak líto, zlato, tak moc
líto. Přinejmenším se ti ale můžu zaručit, že můj otec nebyl jedním
z nich. Je teď služebně v cizině, kvůli rodinnému obchodu, ne kvůli
Voldemortovi.“ Nemohlo být na škodu začít trochu budovat Harryho důvěru
k Luciusi Malfoyovi.
„Nemusíš se omlouvat za svého otce, Draco. Já vím, že nejsi jako on. Nikdy bych tě neobviňoval za věci, které udělal on.“
„Ano, dobře, ale víš, on se hodně změnil. V jeho posledních dopisech mi psal, že již více nesdílí Voldemortovy názory. No, alespoň ne tolik, co v minulosti.“ Harryho tělo se napínalo, tak se Lucius rozhodl, že změní téma. Trpělivost. Vybuduje v Harrym postupně důvěru. „Chceš mi vyprávět o Siriusovi? Může ti pomoct mluvit. Nevím toho o něm moc, jen to, co bylo řečeno v tisku.“
„Byl nevinný!“ horlivě říkal Harry,
jako kdyby se Lucius odvážil to popírat. Lucius jen přikývl. Pohladil Harryho
po vlasech tak, jak věděl, že to jeho milence uklidňuje, když je zoufalý a
čekal, až mu bude vyprávět svůj příběh.
Harry mluvil a mluvil. O Siriusovi
a o tom, jak ho z Hermionou zachránili. O tom, jak se jeho kmotr vždy
snažil chránit a zůstávat s ním ve styku, i když ho ministerstvo
pronásledovalo. O jeho smutku a zoufalství, když se dozvěděl o jeho smrti.
Lucius jen tiše poslouchal a nabízel mu tolik útěchy, kolik jen skrze svou
přítomnost mohl.
Během jeho vyprávění unikly Harrymu
i přes pevně přimknutá víčka slzy a teď mu volně stékaly po tváři. Když
skončil, tak se schoval do Luciusova objetí a brečel. Srdceryvné vzlyky škubaly
celým jeho tělem. Bezútěšně křičel, ruce měl zaťaté v pěst kolem Luciusova
pláště. Přes to všechno ho Lucius držel, šeptal mu uklidňující slova do ucha, a
naprosto si nebyl vědom svých vlastních tichých slz.
Seděli tak dlouho. Do té doby, než
se Harry úplně uklidnil. Po chvíli Harry zvedl hlavu. Jeho prsty váhavě otřely
mokré stopy slz na Luciusově tváři. Podíval se na Luciuse v úžasu, jako
kdyby nemohl věřit tomu, že Draco brečel spolu s ním. Lucius byl
zhypnotizovaný, když se v Harryho očích objevily malé šťastné plamínky a
zaháněly tu beznaděj.
„Miluju tě, Draco."
Ta slova Luciuse zaskočila. Bylo to
vůbec poprvé, co byli spolu, a Harry tyhle dvě slova řekl. Pravděpodobně to
bylo vůbec poprvé, co ta slova Harry řekl. Bylo to, jako kdyby Luciusovi vrazil
nůž přímo do srdce. Mělo to být jeho jméno, ne jeho syna.
Draco.
Draco.
Není Draco, nebyl Draco a nikdy
Draco ani nebude. Jmenuje se Lucius. Lucius byl ten, koho Harry miloval.
Jsem čekala, kdy začne Lucius přemýšlet o své budoucnosti s Harrym. Ale to, že se rozhodne zničit Voldemorta jsem nečekala. Což je super. Harry má na něho krásný vliv. Teď jenom budu zvědavá jak Lucius zajistí aby se Harry odláskoval od Draca a zamiloval do Luciuse v jeho podobě. Hm to bude ještě na hoodně kapitol. Viď?
OdpovědětVymazatKrásná kapča a moc se těším na pokračování :-D
Doufám, že tě nezklame, ale nebude to tak hrozný... uvidíš už v další kapitole.
VymazatTaké děkuji za komentář :)
Hezkýý. To se mu to zamotalo, Tak dlouho miloval Lucius Harryho, až Harry začal milovat Draca? Je to tak kouzelné, které kouzlo dá všechno pěkně do pořádku? Čas, nebo láska. Rodinné průpovídky Malfoyů by stály za vlastní vydání, dědeček a pradědeček měli v podstatě pravdu, ale někdo s těmito informacemi špatně naložil. Ten někdo to musí pěkně urovnat. Do toho Luciusi. Do toho Harry! Díky. sisi
OdpovědětVymazatNo to kouzlo je asi docela překvapivé :D No snad tě to neodradí :)
VymazatDěkuju za komentář :)
Pěkné.
OdpovědětVymazatProfesor
Nezávidím Luciovi situaci, ve které se ocitl. Ale dostal se do té šlamastyky sám a bude mít dost práce se z ní vymotat.
OdpovědětVymazatLucius mě čím dál více překvapuje, už jenom tím, že si sám sobě přiznal, že Harryho miluje, že chce s ním být, že hadího kreténa chce zabít. Jenom jsem zvědavá, jak to chce udělat s Dracem, ono taky záleží, jaký ti dva měli vztah než nastoupil Lucius, jestli to bylo jenom souložení a až nyní se to nějak prohloubilo nebo bylo i před Luciusem více. Chudák Draco, kde ho Lucius vůbec zavřel, on ho omráčil na celý školní rok nebo co? Díky za tak rychle další kapitolku.
OdpovědětVymazatBobina
Jejku, nová kapitolka! :-) Lucius se mi v téhle povídce strašně líbí. Sice se zamiloval, ale pořád je Malfoy. Bude zajímavé sledovat, čeho všeho je schopen, aby dostal to, co chce. ;-)
OdpovědětVymazatPS: Pokud máš něco, můžeš mi to poslat. Už začínám být zase provozuschopná. :-D
No Lucius to bude mít dost těžký ale určitě to nějak zvládne. Moc děkuju za kapitolku a těším se na další dílek
OdpovědětVymazat