Zlatíčka,
tak máme tu tradiční čas, tak je řada na aktualizaci.... Tentokrát mám pro vás smutnou zprávu, už teď vím, že za týden další část nebude, totálně nestíhám věci do školy a taky můj noťas konečně půjde k ajťákovi, tak doufám, že mi ho vrátí ještě funkční :D
Za beta-reader děkuji Nade a ráda bych jí za odměnu tuto část věnovala. Také děkuji všem komentujícím, kterým je také věnovaná: Bacil, Sisi, Gleti, Bobina, Sylva Potty, Nade a jeden anonym. Moc děkuju, potěšily.
Přeji pěkné čtení a budu se těšit na vaše reakce.
Sirina
7. část
„Zapomenu, že se Lucius Malfoy někdy vydával za svého syna,“ opakoval Harry hlasem bez života.
A tak to pokračovalo. Lucius
dával dobrý pozor, aby Harryho mysl nijak nepoškodil a měnil chlapcovy
vzpomínky na poslední měsíce. Nějaké vymazal, jiné vytvořil, některé pozměnil a
jiné nechal. S každou vzpomínkou, kterou Harrymu smazal, se zvyšoval jeho
pocit viny. To byla nová emoce pro někoho, kdo neměl problém použít Cruciatus,
Imperius a Avadu, na své nesčetné oběti. A ani to ho nepřipravilo o spánek.
Vina byla patrně další z těch pocitů, který v něm dokázal vzbudit jen
Harry.
Lektvar, který použil, byl
jeden z jeho nejlepších nápadů. Jeho účinnost si již ověřil na mudlech a
stejně tak i kouzelnících. Bylo to mnohem lepší než prosté paměťové kouzlo.
Neničilo to kompletní vzpomínky na podmět, jak to dělala silná paměťová kouzla.
Nicméně, účinky časem nevybledly tak, jak to bylo u slabých paměťových kouzel.
Navíc mu to umožnilo vložit do mysli oběti nové vzpomínky. Pokud se to udělalo
správně a reálné s implementovanými vzpomínkami do sebe správně zapadly,
nevznikaly v paměti žádné díry. A kromě toho, nebyl na to žádný protijed. Jakmile
lektvar dokončil svou práci, vzpomínky byly ztraceny už navždy.
Když to dokončil, se
znepokojením čekal, až se Harry probudí. O účinnosti svého lektvaru žádné
pochybnosti neměl. Nicméně se chtěl ujistit, že nijak nepoškodil Harryho mysl.
To nebylo něco, o co by se při předchozím testování lektvaru staral.
Harryho oči se
s chvěním otevřely. Na chvíli vypadal zmateně, jako kdyby si nevzpomínal,
kde je.
„Draco?“ zeptal se Harry,
ještě ospalý. „Nepamatuju si, že bych usnul,“ řekl a zněl lehce popleteně.
„Vyčerpal ses pláčem. Spal
jsi alespoň dobře?“ zeptal se Lucius a snažil se, aby mu v hlase zazněl
soucit a porozumění.
„Ano, díky. Kolik je hodin?“
„Je pět ráno. Vypadal jsi
tak pokojně, že jsem neměl to srdce tě vzbudit. Cítíš se líp?“
„Myslím, že ano,“ odpověděl tiše Harry. „Omlouvám se, že jsem tě tím zatěžoval. Jen jsem nemohl vystát lítost Rona a Hermiony. Chtěl jsem být s někým, kdo by rozuměl mému žalu ze ztráty Siriuse a zároveň by mě nelitoval. Ty ses v té době jevil jako nejlepší možnost. Já vím, že už nejsme spolu, ale rozhodli jsme se, že zůstaneme přáteli a …“
„Myslím, že ano,“ odpověděl tiše Harry. „Omlouvám se, že jsem tě tím zatěžoval. Jen jsem nemohl vystát lítost Rona a Hermiony. Chtěl jsem být s někým, kdo by rozuměl mému žalu ze ztráty Siriuse a zároveň by mě nelitoval. Ty ses v té době jevil jako nejlepší možnost. Já vím, že už nejsme spolu, ale rozhodli jsme se, že zůstaneme přáteli a …“
„Pšt. Nemusíš to vysvětlovat.
Jsem rád, že jsi za mnou přišel. Od toho jsou přátelé, ne?“ řekl Lucius již o
trochu míň ustaraně. Lektvar pracoval dokonale.
„Já vím, děkuji. Myslím, že
bych měl radši už jít. Ron a Hermiona o mě jistě mají starost. Pokud nebudu
zpět v ložnici před snídaní, pravděpodobně po mě vyhlásí pátrání.“
„Asi máš pravdu. Už jsi jim
řekl o tom, že jsme se rozešli?“ zeptal se Lucius, i když odpověď znal.
„Ne, plánoval jsem jim to
říct dnes. Ale když jsem se dozvěděl o Siriusovi…“ Harryho hlas se vytratil. Se
smutným úsměvem pokračoval: „Řeknu jim to později. Díky, že jsi tu byl se mnou,
Draco. Já…“
„Pšt. Už jsem ti říkal, že
je to v pořádku. Kdybych věděl, že se tohle stane, tak bych tě včera nenechal
se se mnou rozejít,“ řekl Lucius a vložil do hlasu tolik lásky, kolik se jen
odvážil, ale byl opatrný, aby Harrymu neukázal všechny své aktuální pocity.
„To jsi nemohl vědět. Kromě
toho, bylo to vzájemné rozhodnutí. Ale jsem rád, že jsme zůstali aspoň přáteli,“
řekl Harry s unaveným úsměvem.
„Měl bys jít spát. Vypadáš
unaveně. Mohl bych jít s tebou, jestli…“
„Ne, to je dobré,“ přerušil
ho Harry. „Už tak jsi mi hodně pomohl. Ahoj, Draco.“
„Tak tedy ahoj. Pokud bys
něco potřeboval, tak víš, kde mě najdeš. Budeš se chtít ještě sejít příští
týden, abychom se spolu učili, nebo bys to raději zrušil?“
„Ne, nechme to tak. Přijdu.
A díky, že jsi tu byl,“ řekl Harry už ode dveří.
„Bylo mi potěšením.“
Lucius sledoval, jak Harry odchází.
Měl ještě spoustu věcí na práci. Školní rok se už blížil ke konci. Zůstane
v Bradavicích do prázdnin a bude kontrolovat Harryho zdraví. Chtěl si být před
odchodem na sto procent jistý, že na něj lektvar nebude mít nějaké nepříznivé
účinky. Také ten čas mohl využít k tomu, aby dokončil své přerušené bádání
nad ochranami Bradavic.
Později, až bude zpět na
panství, bude muset upravit Dracovy vzpomínky tak, aby se shodovaly
s Harryho. Věděl, že to musí dotáhnout do konce. Zatím se bude těšit na tu
trochu času strávenou v Harryho společnosti, i když jen jako přítel. A
pokud věci půjdou tak, jak si naplánoval, tak už velmi brzy bude Harry zase
jeho.
ooOoo
Byl to už měsíc, co Sirius umřel, a Harry seděl ve
stínu stromu a užíval se teplé květnové počasí. Byl sám. Ron a Hermiona nedávno
připustili, že jsou do sebe zamilovaní. Teď byli pár a využívali všech
příležitostí k tomu, aby prozkoumávali svůj vztah. Harrymu to nijak
nevadilo, rád se bavil dováděním kamarádů. Kromě toho, měl Draca.
Teď už se smál, když si
vzpomněl na Ronovu reakci, když se o nich dozvěděl. Ron zuřil, když mu Harry
oznámil, že chodí se Zmijozelem. Hermionina reakce nebyla tak bouřlivá, i když
mu jasně naznačila, že to neschvaluje. Nicméně nakonec oba Harryho výběr
partnera přijali, nebo to přinejmenším alespoň předstírali.
Harry byl rád, že jim o tom
řekl už na samém začátku. Věděl, že by se to jeho přátelé stejně nakonec dozvěděli
a pak by to bylo peklo. Kromě toho, bez pomoci svých přátel by se nemohl
s Dracem tak často scházet, aniž by to někdo zjistil.
Navzdory jejich zjevnému
akceptování byli oba velmi rádi, když jim Harry řekl, že se s Dracem
rozešli. I když Ron vyváděl, že se s ním Draco rozešel právě ve stejný den,
kdy umřel Sirius. Podle jeho názoru to bylo od toho Zmijozelského mizery opravdu dost necitlivé. Neposlouchal Harryho
vysvětlování, že se to stalo už den před tím.
Harry nevěděl, co by bez
Draca dělal. Oni dva zažili takový skoro bezbolestný rozchod. Oba si ve stejnou
dobu uvědomili, že přestože jim na sobě záleželo, tak to prostě nebylo ’tím
správným způsobem‘. Přátelství pro ně bylo prostě lepší.
Draco mu pomohl dostat se přes
Siriusovu smrt. Zmijozel byl víc než ochotný tu pro Harryho kdykoliv být a
Nebelvír potřeboval s někým sdílet své city k Čmuchalovi. Zakázal si
mluvit o kmotrovi s Ronem a Hermionou. Hermiona by se hned rozbrečela a
Ron by se rozčiloval.
Od jejich rozchodu se stalo
zvykem, že se Harry s Dracem společně učili ve stejné místnosti, která jim
před tím sloužila k jejich setkáním. Draco mu říkal o nejnovějších drbech
ve Zmijozelu a Harry Dracovi zase o těch nebelvírských. Byl vděčný za to, že
zůstali přáteli. Dean a Seamus už spolu po svém rozchodu ani nepromluvili.
Harry nechtěl, aby se mu tohle stalo s Dracem.
Harryho myšlenky byly
přerušeny náhlým zjevením sokola. Pták, s výrazem uražené důstojnosti,
který mu připomínal jeho ex-milence, natáhl k Harrymu svou levou nohu. Ten
odvázal nabízený dopis, zvědavý, kdo by mohl k zaslání dopisu použít sokola
místo sovy. A navíc, Harrymu chodila pošta jen o Vánocích, když jeho přátele
odešli ze školy, anebo o letních prázdninách, když byl uvězněný u Dursleyů.
Jakmile si od něj dopis převzal, sokol bez čekání na odpověď odletěl.
Panu Harrymu
Potterovi
Doslechl jsem se, že Temný pán svým nohsledům nařídil, aby našli slabá místa v zabezpečení Bradavic. Dostala se mi do rukou zpráva, která mu měla být předložena. O osobu, která tyto informace shromáždila, jsem se už postaral. K tomuto dopisu ještě připojuji dokument s výčtem slabých stránek v ochranných štítech školy. Neváhejte s touto informací naložit tak, jak uznáte za vhodné.
Doslechl jsem se, že Temný pán svým nohsledům nařídil, aby našli slabá místa v zabezpečení Bradavic. Dostala se mi do rukou zpráva, která mu měla být předložena. O osobu, která tyto informace shromáždila, jsem se už postaral. K tomuto dopisu ještě připojuji dokument s výčtem slabých stránek v ochranných štítech školy. Neváhejte s touto informací naložit tak, jak uznáte za vhodné.
Znepokojený
Smrtijed
Harryho první myšlenkou bylo, že je to dost nepovedený žert. Jaká osoba se zdravým rozumem by mohla napsat takový dopis. Slova jako znepokojený a Smrtijed do jedné věty prostě nedáte. Avšak toto Harryho přesvědčení nemělo příliš dlouhého trvání. K dopisu byl skutečně připojen slíbený dokument s velmi detailní mapou Bradavic. Ta zahrnovala i tenkou síť světlé barvy, která by podle Harryho dosavadních znalostí mohla opravdu představovat hranice ochranného štítu Bradavic.
Harryho první myšlenkou bylo, že je to dost nepovedený žert. Jaká osoba se zdravým rozumem by mohla napsat takový dopis. Slova jako znepokojený a Smrtijed do jedné věty prostě nedáte. Avšak toto Harryho přesvědčení nemělo příliš dlouhého trvání. K dopisu byl skutečně připojen slíbený dokument s velmi detailní mapou Bradavic. Ta zahrnovala i tenkou síť světlé barvy, která by podle Harryho dosavadních znalostí mohla opravdu představovat hranice ochranného štítu Bradavic.
Harry se s pocitem
naprosté hrůzy rozběhl směrem k Brumbálově ředitelně. Po cestě ho zastavil
Severus Snape, který mu ke svému vlastnímu potěšení strhl 20 bodů za to, že
běžel po chodbě. Harry moc dobře věděl, že nemá cenu se bránit. Prostě ten
dopis a mapu strčil do rukou mistra lektvarů. Snapeovy oči se téměř neznatelně rozšířily
nejprve v nevíře, a pak něčím, co vypadalo jako strach.
„Odkud to máte?“ Zeptal se tak, aby se mu Potter neodvážil zalhat.
„Odkud to máte?“ Zeptal se tak, aby se mu Potter neodvážil zalhat.
„Před pár minutami mi to přinesl
sokol. Nejdřív jsem si myslel, že je to vtip. Jedna moje část v to pevně
doufala. Opravdu jsou to bradavické štíty?“
Snape se na něho přísně
díval, jako kdyby se snažil zahlédnout jakýkoliv náznak lži. „Jděte okamžitě do
své ložnice. Vezmu to k řediteli,“ řekl Snape, aniž by odpověděl na jeho
otázku.
„Ne, to v žádném
případě! Jak si můžu být jistý, že s tím opravdu půjdete k řediteli a
ne…“ Harry se zarazil, když si uvědomil, co chtěl právě říct. Skoro Snapea obvinil
z toho, že je opravdu Smrtijed, i když moc dobře věděl, že byl špehem.
Snape na okamžik vypadal zraněně, ale když se na něj Harry podíval o sekundu
později, měl zase na tváři svoji prázdnou kamennou masku, takže si pomyslel, že
se mu to jen zdálo.
„Dobře, pane Pottere. Pojďte
se mnou. Ale bude to dalších 20 bodů z Nebelvíru za zpochybňování slov
svého učitele.“
Po důkladném šetření si
ověřili, že štíty mají opravdu právě ty popsané slabiny. Brumbál, spolu
s dalšími profesory, ochrany ihned opravili a rozšířili. Kvůli celé té
věci musel Harry složit slib mlčenlivosti. Dokonce to nesměl říct ani Ronovi
nebo Hermioně. Navzdory vážnosti situace se však Harry nemohl zbavit pocitu, že
Brumbál byl celou věcí spíš potěšený. Jeho oči celou dobu jen jiskřily. To bylo
jasné znamení, že něco skrýval.
Vlastně ani nevypadal moc
překvapeně, že se jim rozhodl pomáhat neznámý Smrtijed. Navíc, zatímco se Harry
a profesor Snape celou dobu snažili přijít na to, kdo byl ten Smrtijed a jestli
to není jen past, Brumbál si s tím starosti očividně vůbec nedělal. Tím však
jen rozčiloval Snapea, který se snažil poukázat na Brumbálův nedostatek
aktivity při řešení jistého problému, který však před Harrym blíž
nespecifikoval, a který tomuhle údajně předcházel. Ředitel ho ale prostě ignoroval.
„Severusi, jsi příliš
paranoidní. I když to není úplně tak špatná věc. Nicméně si nemyslím, že mezi
těmito dvěma fakty existuje nějaká spojitost. Kromě toho, díky našemu
znepokojenému Smrtijedovi je tato debata bezpředmětná. S identitou našeho
informátora by sis teď starosti dělat neměl. Jsem si jistý, že až nastane ta
správná chvíle, tak nám to sám řekne.“
O dva týdny později přišel
další dopis. Tentokrát obsahoval detailní popis plánovaného útoku Smrtijedů, o
kterém nevěděl ani Snape. Brumbál povolal skupinku Bystrozorů, kteří mu byli
věrní. Společně vymysleli plán, jak zabití kouzelnické rodiny zabránit. Nakonec
byla přijata různá opatření a na útok byli připraveni.
Nicméně, informace se
ukázala být pravdivá. Z toho vyplynuly tři důležité body. První, rodina
byla zachráněna. Druhý, mohli předpokládat, že půjde o relativně důležité a
pravdivé informace. A třetí, potvrdila se pozice Snapea coby věrného Smrtijeda.
Jak se ukázalo, ten útok byl test, kterým se Voldemort chtěl přesvědčit, jestli
je to Snape, kdo donáší informace Brumbálovi. Selhání této mise Temnému pánovi prokázalo,
že profesor je stále jeho věrným služebníkem.
Dopisy přicházely dál. Někdy
potvrdily informace, které už řekl Snape, někdy poskytly zcela nové. Zprávy
byly vždy formální, k věci, a vždy byly adresované Harrymu.
Tak to je zajímavá zápletka, kdo by to byl řekl, že se věci vyvinou takto? Těším se a jsem zvědavá, jak to dopadne.Díky za tuto kapitolku. Sisi
OdpovědětVymazatTak to by mě zajímalo, co mu vymazal, jistě poslední noc, ale to mu vymazal i pocit, že ho miluje a jde to vůbec? Asi ano.
OdpovědětVymazatBobina
Lucius z toho vybruslil pěkně po zmijozelsku.
OdpovědětVymazatAno, jiskřičky v Brumbálových očích nahánějí hrůzu, Severus o tom ví své.
Docela mě překvapilo, že se Lucius po tomhle rozhodl zůstat v Bradavicích až do konce roku. Ale pokud je do Harryho skutečně zamilovaný, je to asi pochopitelné, i když teď už z toho žádný sex nekouká.
OdpovědětVymazatDíky, těším se na pokračování. ;-)
Lucius si našel jiný způsob,jak se ke Harrymu přiblížit. Jsem zvědavá,jak to bude dále. Moc děkuju za překlad
OdpovědětVymazatSupeer kapitola i povídka, moc se mi líbí. Jsem zvedava, jak bude Lucius pokracovat :) Děkuji za pokracovani a tesim se na dalsi :)
OdpovědětVymazatParada, ted jsem na povidku narazila.. Podobnou jsem jeste necetla :) tesim se na pokracovani..
OdpovědětVymazatKrásná povídka. Moc se těším na pokračování :) Škoda, že to s Harry a Luciusem dopadlo, tak jak dopadlo, ale určitě není ještě konec :) Alespoň v to doufám.
OdpovědětVymazattoto je velmi zajímavá povídka velmi doufám, že v ní budeš pokračovat. Prosím, prosím smutně koukám
OdpovědětVymazatlia