7. část, 34. kapitola

 Ahojky,

po dlouhém čekání tu je další díl povídky Could you love me?. Pokračování je pro Všechny, co tu povídku milují stejně jako já a moc je mrzelo, že není dokončený překlad. Ráda bych věděla, zda Vás to potěšilo, tak komentík by byl fajn. A teď už se do toho hezky pusťte a těšte se. Ještě nás totiž čeká pěkný kus cesty s Harrym a Luciusem a ostatními našimi hrdiny.

Překladatel: Kim Seo Hwa

***

 34. Šťastný nový rok

Prvních asi patnáct minut strávili Harry, Lucius a Draco u předních dveří vítáním hostů, kteří měli tu slušnost, ukázat se včas - jak Harry nevrle podotkl.

Hlavními dveřmi panství proudilo dovnitř mnoho důležitých lidí. Harry většinu z nich neznal, ale jakkoli to bylo trapné, všichni znali jeho. Proč by to, ale Harryho mělo překvapit? Jediný, koho Chlapec-který-přežil poznal, byl Rufus Brousek, lvu podobný ministr magie, který přišel se svou ženou. Ta byla průměrné výšky, velmi bledá a hubená a chlapci velmi připomínala jeho tetu. Její šaty se zdály příliš těžké a vypadalo to, že se čarodějnice každou chvíli pod jejich tíhou prohne. Brousek potřásl Luciusovi za ruku a zdvořile ho pozdravil, ale na Harryho se ze zjevnou nechutí jen podíval dolů.

Jejich nechuť byla vzájemná.  Důvodem bylo, že po porážce Voldemorta byl Brousek jmenován ministrem a chtěl vytvořit s Harrym spojenectví, aby ujistil kouzelníky a čarodějnice v Británii, že všechno bude v pořádku a samozřejmě posílit si popularitu jako ministra…

Harry odmítl bez toho, aby se nad tím byť jen zamyslel, protože nechtěl být pěšcem někoho jiného v takové hře. Kromě toho poté, co byl Voldemort zničen, chlapec odmítl s kýmkoli sdílet podrobnosti o posledním souboji. Pouze Albus Brumbál věděl všechno.

Nebylo tedy divu, že Brousek nebyl z Harryho nadšený. A skutečnost, že ten spratek byl nedotknutelný, jeho pocity ještě zhoršil. Ale ne natolik, aby riskoval střet s Albusem Brumbálem, nebo tajnou organizací známou jako Řád a s voliči, kteří právě zbožňovali dospívajícího „Spasitele“. A pak se navíc Potter stal manželem Luciuse Malfoye, kterého nedokázal oklamat svým kouzlem a jak bylo známo, naštvat toho muže by nebylo moudré.

Harry byl vděčný, že si s nikým nemusel podávat ruce. Čistokrevní nebyli moc nakloněni zvyku podávat si ruce. Mohlo by to být nebezpečné, kdyby osoba, s jejíž rukou si potřásl, měla špatné úmysly. Jako hostitel, Lucius byl dost sebevědomý, aby se nebál potřást svým hostům rukou, ale umožnilo by to zároveň, aby se ostatní dotýkali jeho manžela a nepřicházelo v úvahu. Všichni tomu rozuměli.

Draco byl velmi nápomocný, vysvětlil některé složitosti etikety mezi čistokrevnými. Zatímco se zdravili s hosty, stále tiše šeptal chlapci, kdo je kdo.

Stejně jako tam byli Dirk Cresswell (vedoucí styčného úřadu pro skřety) a Cuthbert Mockridge, kteří tam také pracovali. Draco později Harrymu vysvětlil, že tito čarodějové jsou velmi důležití, protože skřeti jsou důležití pro každého, kdo má v kouzelnickém světě peníze.

Již dříve viděl Gawaina Robardse, současného vedoucího bystrozorů, ale osobně se s ním nikdy nesetkal. Muž byl velmi vyrovnaný a dokonce se na rozdíl od ostatních hostů nedíval na Harryho jizvu.

Jedním z nejpodivnějších hostů byl starý, tlustý muž, Horácio Křiklan, který překvapivě pro Harryho byl mistrem lektvarů a před mnoha lety učil lektvary v Bradavicích. Na Malfoyovo panství byl pozván vždy, protože byl hlavou Zmijozelu, učil Luciusova otce a také samotného Luciuse. Ten muž byl velmi příjemný, polichotil Luciusovi i Dracovi a dokonce Harrymu řekl, jak pozoruhodný a slibný mladý muž je. K chlapcově překvapení mu prozradil, že znal, Lily Evansovou a že byla jedním z jeho oblíbených studentů. Když mluvil o mistrech lektvarů, objevil se také Snape, který se o hodně později vplížil dovnitř a vyhnul se pozornosti. Šťastný bastard! Harry si přál, aby mohl udělat totéž!

Bylo tady až příliš mnoho lidí, z kterých Harrymu naskákala husí kůže Jako paní Zabiniová, matka Blaise Zabiniho. Přišla sem se svým nejnovějším manželem. Malým, nudným, kostnatým kouzelníkem, který byl tak plešatý, že mu hlava ze světel křišťálových lustrů přímo zářila. Draco řekl Harrymu, že žena měnila manžela snad každých pět let a že její výrazná krása nebyla až tak úplně přirozená. Kolovalo hodně pověstí o temných rituálech a lektvarech, ale nikdo to nevěděl jistě. Kouzelnický svět miloval pomluvy, takže vše co bylo řečeno o paní Zabiniové mohla být pravda stejně, jako to mohla být i lež.

A pak tu byli Rookwoodovi, kteří byli Voldemortovími příznivci, ale nebylo pochyb o tom, že se teď “přeorientovávali“. Přeorientovávali se do mého zadku! Pomyslel si Harry a zuřivě se podíval na svého manžela, který měl na to žaludek, aby pozval do svého domu bývalé smrtijedy. Lucius ho však úplně ignoroval a Harry nechtěl způsobit scénu. Nebyl však vůbec šťastný. Chtěl být daleko od toho. Zvláště když viděl, jak se ušklíbli a blahopřáli Harrymu k jeho „zázračnému těhotenství“. Takový úspěch pro někoho jako on... tak mladý. Ha! Možná byl paranoidní, ale...

A pak tu byla většina Zmijozelu, Dracových přátel a jejich rodičů, přinejmenším těch, kteří se nepřipojili k válce a nebojovali po Voldemortově boku. Harry předpokládal, že mnozí z nich prostě neměli čas a Voldemort padl dřív, než kdokoli čekal. Věřil, že kdyby bylo více času, byli to právě oni, kdo se ho pokusili zbavit. Bylo to totiž více než zřejmé z pohledů a úšklebků, které Harry zaznamenal, když si mysleli, že se nikdo z Malfoyů nedívá.

Ale teď už nikdo nemohl nic nikomu dokázat, nehledě na to, že ministerstvo to pravděpodobně ani nechtělo. A jen proto, že měl někdo zlé myšlenky, ještě nikoho do Azkabanu nezavřeli.

O mnoha kouzelnících a čarodějnicích, s nimiž se seznámil, Harry nikdy neslyšel, ale podle Dracova šeptání do ucha zjistil, že jsou to všechno důležité obchodní kontakty. Není divu, že rodina Malfoyů jich měla spoustu. Byli tam dokonce i nějací cizinci. Někteří z Indie, Francie a z východní Evropy. Jedna věc, kterou si Harry byl zcela jistý bylo, že zde mnohem více než dvě stě hostů a ani se nepokusil zapamatovat si jejich jména a tváře. Přemýšlel, jak si to Lucius a Draco mohli všechno pamatovat.

Pokud měl Draco pravdu, pak se mnoho z těch lidí přišlo je proto, že tam byl Harry. Lucius si ho tehdy vzal, aby zvýšil sociální postavení Malfoyů. Ale chlapec na to opravdu nechtěl myslet.

Když Weasleyovi a Hermiona prošli dveřmi, Harry se toho večera poprvé usmál celým srdcem. Přišli všichni, dokonce i Percy, zrádce (jak ho nazývali jeho mladší bratři, když to Molly nemohla slyšet). Harry měl podezření, že skutečným důvodem, proč přišel, bylo to, že zde bylo velmi monoho vlivných kouzelníků a čarodějnic, kteří by mu mohli pomoci v kariéře. Musí se cítit jako dítě v cukrárně. Harry ani na okamžik nevěřil, že Percy přišel kvůli němu nebo své rodině. Ale Molly byla očividně šťastná, takže…

Harryho bavilo sledovat Luciuse, který se snažil být zdvořilý a potřásl si rukou s Arthurem Weasleyem, dost dobře možná poprvé v životě a z jejich výrazů bylo vidět, jak „moc“ si to oba užívali. Molly se tím vůbec netrápila, zatáhla Harryho do jednoho ze svých mateřských objetí, které mu nevadilo i přes vystupující bříško a usmívala se na něj tak vřele jako kdykoli předtím. Chlapec byl rád, že mu zjevně odpustila všechny hádky, křik a potíže. On jí také odpustil. Ještě nezapomenul, ale rozhodně byl na dobré cestě.

„Promluvíme si později,“ zašeptal a žena přikývla a nechala ostatní členy své velké rodiny Harryho pozdravit stejně srdečně, jako to udělala ona sama.

Nebylo nutné, aby si všichni Weasleyovi synové potřásli rukou s Luciusem; považovalo se za dost, pokud si hlava rodiny potřásla rukou s hostitelem a další výměny už byli na jednotlivcích, jejich dobré vůli, jejich osobním vztahu atd. A tak se všichni ostatní Weasleyovi přirozeně vyhnuli Luciusovi, pozdravili Harryho a (což Harrymu připadalo trochu divné) Charliemu se nějak podařilo potřást rukou Dracovi.

A pak to skončilo. Lucius vysvětlil, že kvůli Harryho „choulostivému stavu“ se od nich déle nečekalo, že budou všechny osobně zdravit.

Harry se rozhlédl, když procházel dveřmi dále do tanečního sálu, veden pod paží svého manžela. Sál byl bohatě zdoben plovoucími vílími světly, svíčkami a věnci. Zaznamenal, že dominujícími barvami byly zelená a stříbrná, s výjimkou víl, které byly ve všech barvách, jaké si lze představit. Ale to, co ho opravdu fascinovalo, byly obrovské ledové sochy, které byly nejen nádherné, ale také dojemné. Byl tu jednorožec, drak a k Harryho potěšení hipogryf. Všechny sochy stáli na plošinách, křišťálově čistí a lesknoucí se, přičemž dělali drobné pohyby, díky nimž sice nevypadaly živější, ale určitě přitažlivější.

Orchestr animovaných nástrojů hrál veselou hudbu. Nikdo ještě netancoval; kouzelníci a čarodějnice si užívali své nápoje, malé, ale exkluzivní občerstvení, které se nabízelo na kouzelných plovoucích podnosech, a zdravili se navzájem. Harry si byl vědom, že on a Lucius by měli otevřít sál pro tanec a už jen ta myšlenka v něm vyvolala chvění. Nebyl moc dobrý tanečník. Kromě toho tady bylo tolik lidí, všichni se na něj budou dívat během tance. Harry pevněji sevřel Luciusovu paži, aby sám sobě zabránil v útěku.

„Trápí tě něco?“ Zeptal se Lucius a podíval se dolů na tmavovlasého chlapce, který měl nasazenou svou obvyklou „veřejnou tvář“. Harry pokrčil rameny: „Nic, o čem už nevíš.“. „Bude to dobré,“ uklidňoval ho starší čaroděj. Luciusova ruka sklouzla dolů z Harryho ramene do dolní části zad, kde jej uklidňujícími kruhovými tahy prstů hladil, což zmírnilo trochu napětí, které chlapec začal pociťovat v zádech. Koneckonců měl kolem sebe další váhu.

Chlapec si jen povzdechl. Nesnášel davy a nic se na tom nezměnilo.

„Dobrý večer, pane Malfoyi, pane Pottere. Vaše večírky jsou každým rokem pozoruhodnější, příteli,“ oslovil Luciuse vysoký čaroděj s dlouhými kaštanově hnědými vlasy a světle zelenýma očima.

„Bernarde Brassi, je mi potěšením představit ti mého manžela….“

A tak to šlo dokola. Nekonečné představování a řeči. Všichni věděli, že je těhotný, a všichni blahopřáli Luciusovi a ti milejší hosté blahopřáli také Harrymu. Skoro to vypadalo, že někteří z těch lidí ho nejen neměli rádi, ale dívali se na chlapce jako na jakési exotické stvoření, které získal Lucius Malfoy, nebo jako na pěknou cetku visící na jeho hábitu. Někteří mluvili, jako by ani nebyl přítomen, a nebylo nic, co by jim Harry mohl říct, aniž by byl ošklivý nebo hrubý, a tak se jen snažil předstírat, že tam opravdu není, a držel jazyk za zuby. Ale samozřejmě, ostatní stále zírali na jeho jizvu a na břicho.

Nakonec se Harrymu téměř ulevilo, když nastal čas začít tančit a Lucius Harryho vedl na taneční parket. Dovedně je provedl prvním tancem a Harry usoudil, že tanec není až tak špatný, pokud jej vede někdo jiný.

Cítil se dobře, když nechal Luciusovy silné paže, aby ho držely a přenesly jej přes taneční parket. Harry na okamžik dokázal zapomenout, že na ně bylo upřeno pár stovek párů očí, takže si to téměř užíval.

Po tanci se chlapci podařilo najít chvilku s Weasleyovými, Hermionou, Remusem a Tonksovou. Drželi se pospolu a byli tam všichni, kromě dvojčat a Charlieho. Harry se brzy omluvil, že s nimi nemůže strávit více času, a zadoufal, že jim to není příliš nepříjemné.

„Neboj se, chlapče,“ usmívala se na něj Tonksová. „Dostaneme jídlo a chlast zdarma a vždy dokážeme drbat bohaté lidi.“ nechala si rychle vlasy narůst dlouhé a blonďaté, očividně napodobujíc Luciuse.

„Nymphadoro!“ Molly přísně pohlédla na mladou čarodějnici a Tonksová si okamžitě změnila vlasy zpět na svou běžnou délku barvy růžové žvýkačky, ale vůbec nevypadala, že by jí to bylo líto. Pak se její výraz náhle změnil, jako by si něčeho nebo někoho všimla. Oči se jí zaleskly a úsměv začal být zasněný.

„Ach… Ehm… Omluvíš mě na chvíli…“ zašeptala a mladá čarodějnice zmizela v davu. Bill jen zasténal a Molly vydala nespokojený zvuk: „Chování Nymphadory je pro mladou dámu nepřijatelné!“. „Nebuď na ni tak tvrdá, Molly,“ věnoval jí Remus uklidňující úsměv. „Myslím, že jen zvolila správnou taktiku.“. „Do rozpaků…“ dodal Bill.

Harry, Ron a Hermiona vůbec netušili, o čem to mluví.

Tonksová byla brzy zapomenuta, když si Ron všiml čarodějnice, která měla na hlavě něco, co vypadalo jako obrovský, vycpaný pták a zasmál se tomu. Byl tak další, komu Molly nadávala.

„Děkuji, že jsi nás pozval. Je skutečně velmi zajímavé být tady, Harry,“ usmála se Hermiona. „Všichni ti kouzelníci a čarodějnice, jsou tak…“

„Ano, já vím,“ zamyšleně přikývl Harry. Všichni ti kouzelníci a čarodějnice byli tak krásní. Harry a Hermiona, kteří vyrostli v mudlovském světě, se někdy stále cítili jako cizinci, kteří tomuto světu úplně nerozuměli, i když do něj byli přijati. Bez ohledu na to, kolik toho Hermiona četla, člověk se nemohl naučit všemu.

Harry si všiml několika velmi zvláštních oděvů, které měli hosté na sobě, symbolů na jejich hábitech, hřebenů. Jejich fráze a gesta, která si vyměňovali, jakoby měla nějaký zvláštní skrytý význam.

V tu chvíli se k nim Lucius přiblížil a omluvil se, že je přerušil, ale potřeboval po svém boku Harryho. Chlapec byl na nohou několik hodin a byl trochu unavený a podrážděný. „Více se stýkat s lidmi?“ Zeptal se na Luciuse ironicky. „Ano, Harry,“ Lucius byl neúprosný.

Chlapec si jen povzdechl. Další věc, která ho dráždila, byla Luciusova veřejná tvář. Bylo nutné chodit a vypadat, jako by ten muž měl v zadku koště? Z nějakého důvodu to Harry dnes večer považoval za opravdu nepříjemné. Přál si, aby mohl ten povýšený výraz z mužovi tváře setřít…

„Neboj se, Harry,“ řekl Lucius mnohem laskavějším tónem hlasu. „Děláš to dobře.“. Chlapec si odfrkl. Věděl, že to dělá dobře. Zatím se usmíval, kýval a odpovídal „ano“ a „ne“, když se ho na něco ptali. Harry ignoroval všechny zahalené urážky, což bylo jednodušší, protože jej Draco varoval, že způsob, jakým tito lidé komunikovali, je pokus se vzájemně pozurážet, přestože technicky jsou zdvořilost sama. (A mimochodem, kde byl Draco?) Také pomohlo, že Lucius všem odpovídal stejně, i když Harry mlčel.

Potom se k nim přiblížila skupina tří kouzelníků. Lucius se okamžitě narovnal a obličej srovnal zpět do imitace mramorové sochy.

„Lucius Malfoy,“ pozdravil jej jeden ze starších mužů a potom pohlédl na Harryho. Harry zatím katalogizoval způsoby, jakými se na něj lidé dívali. Někteří byli jen zvědaví a poněkud fascinovaní, jejich oči bloudily od jeho čela, kde se pod jeho vlasy skrývala známá jizva, až po břicho. Ostatní se na něj dívali se zahaleným pohrdáním a nechutí. Zdálo se, že někteří hosté se těžko rozhodovali mezi antipatií a zvědavostí. A k Harryho překvapení, kdyby se podíval velmi pozorně, mohl chlapec spatřit také opatrnost.

Mysleli si, že zabije zbylé zlé kouzelníky nebo co?

Tento muž a jeho společníci byli zjevně jedněmi z těch, kteří se cítili nadřazení komukoliv, kdo nebyl čistokrevný jako oni sami. Harry začal ten typ poznávat.

„Gratuluji, pane Malfoyi,“ promluvil jako první kouzelník, jménem Valor Starling v ocelově šedém hábitu, který dokonale ladil s barvou jeho očí. „Další dědic nebyl zrovna výsledkem, který by někdo od vašeho manželství očekával.“. „Děkuji, Valore,“ odpověděl Lucius s nádechem shovívavosti a úmyslně vzal mužova slova jako kompliment, i když je tak nemyslel. „Byl jsem také příjemně překvapen.“.

"Opravdu?" Další muž ze skupiny zvedl obočí. „To je zajímavé, Luciusi. Nečekal jsem, že dychtivě rozdělíš Malfoyovo jmění na polovinu.“. Lucius se ušklíbl: „To nebude nutné. Můj druhý dědic zdědí jméno mého manžela, vlastně oba, což jsou Potter a Black. A samozřejmě všechno, co k nim patří.“ S tím myslel peníze. „Ach, samozřejmě,“ zatvářil se muž kysele.

„Ale Luciusi,“ znovu se ujal slova Starling. „Je dobře známou skutečností, že mladý Draco má v sobě více Blackovi krve, než jakýkoli potomek pana Pottera vůbec. Nebylo by to spravedlivé, kdyby…“ Jeho myšlenky byly jasné. Jakékoli Harryho dítě se nikdy nemohlo srovnávat s čistokrevným dědicem.

„Drahý příteli,“ Luciusův tón skrýval malé varování. „Každý můj dědic bude jistě více než schopný nést Blackovo jméno.“

Harrymu se konverzace vůbec nelíbila. S dědictvím si nakládal, jak sám chtěl a Sirius by byl bezpochyby rád, aby to nechal pro svého potomka, to je jisté. O Blackovu pokrevní linii se nestaral ani trochu.

Nicméně ostatní kouzelníci vypadali, že respektují a jsou spokojeni s Luciusovou odpovědí. Byl to nějaký test? Kontrolovali, jestli Lucius Malfoy stále dokáže stát za svým? Podivíni.

„Takže Luciusi, když vezmeme v úvahu tvoje a pana Potter-Black-Malfoye postavení, v naší společnosti a jedinečnost jeho těhotenství, můžeme očekávat veřejný porod?“ Zeptal se Starling. „Již dlouho se žádný neobjevil.“

Co? Harry si nebyl jistý, zda slyšel správně. Veřejný porod, co? Tázavě se podíval na Luciuse.

Starling mu to spěchal vysvětlit: „Vychovali vás mudlové, že ano, pane Pottere - Black-Malfoyi?“ Bylo to řečeno s takovou falešnou lítostí, že by se Harry nedivil, kdyby jeho tvář začala rudnout hněvem. „Víte, pane Pottere, správné rodiny v našem světě stále praktikují zvyky našich ušlechtilých předků bez ohledu na to, jak se všichni nově příchozí a ti, kteří si říkají „pokrokový“, snaží otřást základy naší společnosti,“ Harrymu, muž připomínal Hermionu v jejím „přednáškovém režimu“. „Veřejné porodnictví je v našich kruzích běžné a i když se to v dnešní době již nevyžaduje, dělá se to, aby byla zajištěna legitimita dědice a bylo zajištěno, že nedošlo k žádnému podvodu. Kromě toho, vzhledem k tomu, že po dlouhou dobu nedošlo k mužskému těhotenství, bylo by krajně neopatrné okrást kouzelníky a čarodějnice o tu čest, být svědky takové neobvyklé události a projevu velikosti magie.“

Harryho ústa byla otevřená. Dopekla! Jeho čelist se doslova chystala narazit na podlahu!

„Zvážíme to,“ zdvořile odpověděl Lucius.

Co? Co přesně zvážíme?

"Ne!" Harry zvolal a přiměl tak několik kouzelníků a čarodějnic, aby otočili hlavu a podívali se na něj. „V žádném případě, dopekla,“. Lucius položil ruku na Harryho rameno a podíval se na jejich společníky: „Harry ještě není zvyklý na naše způsoby. Budeme o tom diskutovat později.“. Harry přimhouřil oči, stiskl rty a setřásl ruku svého manžela. „Není co brát v úvahu! To je barbarské! Rodit před lidmi! Co dál?“. „Prosím, uklidni se,“ pokusil se Lucius, ale mladší muž neměl náladu. Vytáhl hůlku odněkud zevnitř rukávu a zamumlal kouzlo, které kolem něj a Luciuse vytvořilo průhlednou kopuli, která mezi nimi a ostatními vytvořila bariéru.

„Víš co! Mám toho dost! Byl jsem tu předváděn jako nějaký druh trofeje, což je přesně to, co jsem vždycky nejvíc nenáviděl! Byl jsem urážen celou noc a byl jsem nucen se usmívat jako nějaká hloupá panenka! Je to způsob, jakým komunikuješ? No, je mi to jedno! Není to způsob, jakým mluvím s lidmi já a nenechám ani je, aby se mnou takhle mluvili! Myslím, že vím, proč je Draco takový, jaký je! Není divu, že nemůže mluvit jako normální člověk. Pokud si myslíš, že dopustím, aby se z mého dítěte stalo to samé… Zapomeň!“

„A teď mě navíc chtějí sledovat, jak rodím?! Navíc jim říkáš, že to zvážíme?! Chystáš se prodávat taky lístky? Nenechám nikoho, aby ze mě dělal atrakci! Pokud chceš uspořádat podívanou, můžeš si ji udělat beze mě!“. Lucius se chystal něco říct, když se Harry najednou předklonil dopředu a zasténal. Luciusův hněv se okamžitě změnil na starosti a vykročil vpřed.

„Nedotýkej se mě!“ Harry si odplivl. „Už toho mám dost a bavte se!“

A pak kopule, která je obklopovala, zmizela a tmavovlasý chlapec odkráčel pryč. Dav se rozestupoval. Nikdo ve skutečnosti neslyšel, co bylo řečeno, ale lidé viděli celou interakci a skutečnost, že Harry křičí, byla zcela zřejmá. Kromě toho vzduch kolem chlapce praskal něčím, co nemohlo být nic jiného, než magie. Čistá síla.

Harryho oči byly téměř planoucí a zelenější než kdykoliv jindy. Procházel kolem kouzelníků a čarodějnic, z nichž někteří na něj hleděli, jako by ho viděli poprvé. Většina z nich viděla toho chlapce jako někoho, z koho se světlí kouzelníci, mudlové a milovníci mudlů pokoušeli udělat jakousi ikonu, aby se cítili lépe. Každý národ totiž potřeboval své hrdiny.

Mnoho kouzelníků a čarodějnic, kteří se té noci shromáždili u Malfoyů, byli ti, kteří podporovali Temného pána, minimálně na začátku jeho kampaně, ne-li na konci. Už z toho důvodu byl jejich pohled na Harryho Pottera nepříznivý, i když někteří byli samozřejmě zvědaví. Když chlapce potkali, díky tomu co viděli, také věřili tomu, čemu chtěli.

Skutečnost, že Sirius Black udělal z toho malého polokrevného, svého dědice je opravdu otravovala. A právě z tohoto důvodu byla čistokrevná společnost nadšená, když se Lucius oženil s chlapcem a vrátil jim tak Blackovo dědictví. Bylo by zcela vhodné, aby Draco Malfoy a jeho potomci získali své prvorozenství zpět. Potterovo těhotenství bylo pro většinu šokem, i když by se nikdo v jejich kruzích k takovým věcem nepřiznal. Všichni dnes večer dorazili v jisté naději, že to prozkoumají.

Harry Potter vypadal slabě a poslušně, snadno ovládaný svým manželem, vůbec nic zvláštního. Došli tak k závěru, že Chlapec, který přežil, byl ve skutečnosti prostě Brumbálovým nástrojem, který si chytře přivlastnil Lucius Malfoy. Ale po této ukázce mnozí z nich museli uznat, že na chlapci bylo něco víc, než bylo na první pohled vidět a že Harry Potter měl víc než jen hezkou tvář.

Místnost se zdála být otupělá.

Dobře pro Luciuse Malfoye, že si většina hostů nevšimla výrazu jeho tváře. Někteří by to shledali vtipným – což nebylo něco, co by měl Lucius obvykle v úmyslu.