3. kapitola

Přicházím s třetí kapitolou, na čtvrté se již pracuje.
Na vlastní nebezpečí, kapitola je bez bety!
Komentáře potěší ^_^

Kapitola 3 - Věci se hýbou kupředu

„Máte všechno?“ volala paní Weasleyová na svoji rodinu přes celou halu Grimmauldova domu. „Všechny zavazadla?“
„Jasně!“ zvolali Fred a George současně.
„Oblečení zabaleno?“
„Jasně!“
„Fotoaparáty?“
„Jasně!“
„Pasy?“
„Jasně!“
„Hůlky?“
„Mami, můžeme už konečně jít? Prošvihneme přenášedlo.“
„Dobře, dobře,“ řekla rozhlížejíc se kolem. „Ale jste si opravdu jistí, že máte všechno?“
„Nejdražší maminko, jsme kouzelníci,“ řekl Fred. „Pokud zjistíme, že jsme něco zapomněli, prostě si to vykouzlíme.“
„Na to si nezvykejte, kluci,“ řekla paní Weasleyová. „Budeme ve Francii. Kouzla na takovou dálku mohou být nelegální.“
„Mohli bychom do Francie letět na košťatech,“ řekl Ron. „Není to přece zas tak daleko.“
„A proč vlastně potřebujeme pasy?“ zeptal se George.
„Ach jo,“ povzdechla si Ginny. „Aby nás do té Francie vůbec pustili.“
„A nemůžeme se tam prostě přemístit nebo doletět?“ zajímal se Ron.
„Ministerstvo sleduje oblohu,“ upozornil je pan Weasley. „A víte vy vůbec, jak se přemístit do jiné země?“
„Mě a Fredovi se podařilo bez problému přemístit ze Skotska do Anglie.“
„Což je pořád ve Velké Británii,“ dodal Charlie důrazně. Zmenšil si svoje zavazadla a schoval je do kapsy u saka.
Jo,“ kývl Fred. „Stejně tak jako Velká Británie a Francie… obojí je v Evropě.“
„Přestaňte vy dva blbnout a pospěšte si,“ napomenula je paní Weasleyová. „Nebo zmeškáte přenášedlo.“
Harry stál mezi těmi miniaturami zavazadel a pozoroval dění kolem s úsměvem na tváři. Weasleyovi, jak mu Ron pak řekl, byli pozváni, aby strávili zbytek vánočních svátků u Billa, Fleur a její rodiny. A paní Weasleyová trvala na tom, že pojedou. Ještě neměli možnost se s rodinou Fleur setkat. A ať měli Fleur jakkoliv v oblibě, bylo zdvořilé pozvání přijmout.
Nakonec se všichni Weasleyovi sbalily, rozloučili a opustili dům. Venklu už na ně čekali taxíky, které je odvezou do Londýna.
Harry zamířil do obývacího pokoje. Byly to sotva dvě minuty a jemu už chybělo dohadování Freda a George. Dům byl bez nich najednou ještě větší a prázdnější. Harry si nedokázal představit, jak tu stráví následující týden.
Zbývající obyvatelé domu byli usdleni v obývacím pokoji. Remus byl natažený přes jednu pohovku, hlavu složenou v Siriově klíně. Četl si v nějaké velké knize a sám pro sebe se usmíval. Sirius četl poslední číslo FHM. Pokaždé, když se Remus zasmál nad nějakou pasáží v knize, protočil oči ke stropu. Snape seděl naproti nim a byl ponořen do časopisu nesoucí název: Lektvarův měsíčník. Tento měsíc s článkem o „slavném alchymistovi Gwydionu Laddovi“, kde se probírali všechny výhody a nevýhody „lektvaru Čtyř Hříšníků“.
Sám pro sebe si povdechl, otočil se a zamířil po schodech nahoru. Tohle bude dlouhý týden.

***

Vánoce jakoby trvaly jen pár hodin. Minul týden a byl tu Nový rok. Harry se snažil s ostatními v domě bavit, užívat si oslav, nakonec ale vždy skončil sám. Chyběli mu tu přátelé. Pravda, bavil se poslechem rozhovorů Siriuse a Remuse, ale i tak se neubránil pocitu, že je tak trochu… mimo. Outsider. Byl prostě jiné věkové kategorie. I tak ale rád pobýval v jejich společnosti. Bylo to uvolňující, pro změnu se nemuset zabývat něčím stresujícím.

Od Nového roku uplynuly dva dny. Harry zrovna seděl u kuchyňského stolu, četl si noviny a usrkával pomerančový džus. Brumbál s Remusem seděli naproti a diskutovali o skřetech, goblinech a jejich postavení ve válce. Jen co skončily oslavy, stočily se rozhovory zpět na Voldemorta a válku. Tolik ke změnám na Nový rok – život byl pořád stejně bezútěšný jako vždy, plný nebezpečí a nejistot.
Sirius pobíhal po kuchyni, snažil se (ačkoliv neúspěšně) smažit vejce se slaninou n mudlovských kamnech. Poslední dobou se Sirius vyžíval v dělání věcí po mudlovské. Bůh ví proč. Každopádně Snape se u toho celkem bavil. A když už jsme u Snapea… on a Harry nebyli schopni si navzájem podívat do očí. Kdyby ho Harry neznal, řekl by, že je snad z celé té věci Snape v rozpacích. Ačkoliv to nebylo příliš Snapeovské, Harry si pamatoval, že Snape zrudl, když ho viděl nahého. A pokud byl tohle jeho poslední rok (přiznejme si, že mohl umřít v kterémkoliv momentě), rozhodl se s tím nepříjemným profesorem lektvarů spřátelit. Nebo alespoň prohodit s ním pár civilizovaných slov.

K Harryho nosu se dostal zápach spáleného jídla. Zvedl hlavu směrem k Siriusovi. Jak jinak, spálil snídani.
„Siriusi,“ zasmál se Harry. „Ani s kouzly nejsi dobrý kuchař. Proč sis myslel, že takhle ti to půjde líp, než po mudlovské?“
„Hey,“ plácl ho hravě utěrkou přes hlavu. „Díky magii vařit umím.“
„Ovšem ne nic poživatelného,“ řekl Remus s úsměvem.
„A co ten toast, který jsem dělal včera?“ připomněl jim Sirius vítězně.
„Jak jsem řekl,“ zopakoval Remus. „Nic, co by bylo poživatelné.“
Sirius poraženě smetl zbytky spálených vajec do koše.
,,Ok,“ řekl Sirius s úšklebkem, ,,možná že moje vaření stojí za starou belu, ale za to mám plno jiných dovedností, nemám pravdu, Reme?“ zamrkal na Remuse.
,,Jistě,“ řekl, ,,tvoje uklízení je mnohem lepší než kdy dříve.“
Brumbál si všiml uraženého výrazu na Siriusově tváři a neubránil se malému úsměvu, který schoval za šálek kávy. Harry se pokusil schovat svůj úšklebek za noviny. Tohle přátelské škádlení měl Harry rád. V takovém prostředí se dokonale zrelaxoval.
Remus a Brumbál se vrátili zpět k tématu, které předtím vedli a Sirius se obrátil na Harryho.
,,Takže…“ řekl, zatímco si utíral ruce do zástěry. ,,Máš nějaké plán na dnešek?“
,,Vlastně,“ přiznal se Harry a odložil noviny, ,,bych si s tebou potřeboval o něčem promluvit.“
,,Jistě. Povídej.“
,,Teď ne. Později.“
Sirius už chtěl něco namítnout v odpověď, ale přerušila ho netrpělivě poskakující sova za oknem. Peří měla pokryté sněhem. Lupin ji vpustil dovnitř místnosti a sova rovnou zamířila za Harrym.
,,Musíš být promrzlá,“ politoval ji Harry a vzal si od ní dopis. ,,Siriusi, dej jí prosím nějakou slaninu.“
Zatímco Sirius krmil kousky slaniny sovu, Harry otevřel dopis. Okamžitě rozpoznal Ronovo písmo.

Harry.
Pane bože! Zachřaň mě!

Rodina Fleur je jak živoucí noční můra. Nedokážu si představit, jak mi jednou budeme hostit tolik lidí. Je to banda bohatých snobů. Dobře, ne všichni jsou takoví. Kupodivu, její rodiče jsou v pohodě. Její máma navrhuje svatební šaty a její táta pracuje s francouzským ministerstvem nebo tak něco.
Samozřejmě má sestru. A ještě dva mladší bratry, kteří jsou naprostí břídilové. Myslí si, že ví všechno, chodí nastrojení jak pávi. Fred a George už přemýšlí, jak by jim znepříjemnili život.

Sakra, a kdybys viděl ten zámek, v kterém bydlí. Zámek“ Má asi tak 5000 pokojů. Mají vlastní kuchaře a služky. Ale čekal jsem, že francouzská kuchyně bude lepší. Všechno je to jen nastrojené svinstvo. Dal bych cokoliv za staré dobré hranolky s rybou.

Mamka s mámou Fleru vychází celkem dobře, což se dalo předpokládat. Ale tahle svatba mě asi dožene k šílenství. Je to víc než dost, aby to jakéhokoliv chlapa dovedlo do blázince. To jsou pořád jen kytky a šaty a hudba a jídlo a hostě a místo… pane bože, místo! Proč se prostě nemůžou vzít v kostele a tečka. A teď se ještě nedokážou rozhodnout, jestli to bude lepší v Anglii nebo Francii. Jestli to bude Francie, tak to musí být v hradu, jestli v Anglii, tak to chtějí mít na venkově s příchodem léta se spoustou roztomilých květinek a víl… už je vidím, jak běží ruku v ruce skrze to bojiště. Skoro se nemůžu dočkat (sarkasmus).

Ale už dost o mé úžasné dovolené. Jak se tma máte vy? Už jsi mluvil se Siriusem nebo Remusem? Jestli ne, dovol mi poradit ti (i když moje rady většinou stojí za houby). Být na tvém místě, rozhodně bych si promluvil s Remusem. Vím, že se Siriusem jste si bližší a tak, ale on je bi, ne? Vím, že nevíme více podrobností, ale řekl bych, že Remus je čistě gay, možná by měl víc porozumění. Nevím.

Ach jo, musím jít. Elroy a Jacques mě volají (to jsou její mladší bratři, přísahám, že Elroy musí být gay. Ginny neustále vtipkuje, že na mě dělá oči.), chtějí jít nakupovat. Znovu! Jak milé.

Hodně štěstí a brzy nashledanou.

Ron

Harry se pousmál a odložil dopis, pobavený jeho utrpením. Věřil, že to zřejmě nebude tak zlé, jak popisoval, ale stejně s ním soucítil.
Drobná sova se zatím dostatečně zahřála a byla připravena znovu na cestu. Harry tedy v rychlosti napsal odpověď, ve snaze reagovat na vše, o čem Ron psal, a upevnil ji sově na nohu.
,,Všechno ok?“ zeptal se Sirius.
,,Jasně,“ kývl Harry. ,,Jen Ron si stěžuje na rodinu Fleur a tak.“
,,Soucítím s ním,“ ušklíbl se Sirius.

***

Severus zavřel hlavní dveře jak nejtišeji dokázal a vklouzl do potemnělého obýváku. Přistoupil ke skříňce s pitím, nalil si sklenici skotské whisky a zhroutil se s ní do křesla. Vychutnával si v ústech lahodnou chuť tmavé tekutiny. Zanedlouho postavil prázdnou sklenici na konferenční stolek.
Právě se vrátil ze schůzky s Temným pánem a měl-li být upřímný, značně ho to znervózňovalo. Tento týden to bylo již čtvrté setkání. To bylo nezvyklé. Pokud byly setkání takto časté, znamenalo to, že se něco velkého plánuje. Ale co konkrétně, na to nemohl Severus přijít. Buď Temný pán svůj plán držel v tajnosti přede všemi nebo pouze před Severusem, což se jemu samotnému moc nelíbilo.
Natáhl se po láhvi a nalil si další sklenici.
Nenáviděl tyhle setkání a to nejen protože je pořádal Temný pán. Nenáviděl je taky proto ty, kteří se jich zúčastnily – ostatní Smrtijedy… konkrétně Malfoy (kterého Temný pán očividně dostal z vězení) a Wormtaile.
On, Severus, měl být podle předpokladu dobrým Luciusovým přítelem, ale blonďatý Smrtijed už si všiml, že Severusův zájem se od jeho rodiny začíná obracet pryč. Neustále se ho vyptával, proč tráví tolik času ve společnosti Brumbála. Severus se mu snažil vysvětlit, že dělá špeha pro jejich pána a proto předstírá, že je jedním z členů řádu. Ale Lucius byl odjakživa podezřívavý. Severus mohl děkovat svým potencionálním strážným andělům, že alespoň Temný pán mu věří.
Co se týče Wormataile, ten měl snad za úkol Severuse dráždit a otravovat do konce všech věků.
Severus se předklonil, přel lokty o kolena a promnul si kořen nosu mezi prsty. Čím dřív tahle válka skončí, tím lépe. Všechno to slídění a přetvářky, stávala se z něj troska nervů.

Zvedl hlavu a zamžoural do temné haly. Proč si sakra nerozsvítil? Ale místo toho, aby to udělal, dál zíral ven do temné chodby. Pouze sevřel ve zpocené dlani svoji hůlku. Přísahal by, že něco nebo někoho slyše. Možná auto míjející jejich dům. Ať se díval, jak se díval, nic neviděl.
Vstal z křesla, hůlku v jedné ruce, prázdnou sklenku v druhé a přesunul se ke dveřím. Měl pocit, že někdo/něco se pohybuje v blízkosti schodů, pouze to kvůli tmě neviděl. Nemohl jen tak naslepo pálit do tmy a tak mávl hůlkou a pronesl jednoduché Lumos. Světlo se vyvalilo z hůlky a ozářila velkou část chodby. Přejížděl kuželem světla po místnostech, až narazil na kuchyň, kde světlo sklouzlo po postavě, která ve stejný moment zalapala po dechu a uskočila, čímž Severuse vylekala.
Hala se náhle naplnila světlem, jak se rozsvítil hlavní lustr. Potter stál v šoku, hůlku v ruce, popadajíc dech.
,,Ježiši, vy jste mě vylekal,“ postěžoval se.
,,Potter, co si sakra myslíte, že tu děláte?!“ vybuchl Severus. ,,Plížit se takhle kolem mě, mohl jsem vás zabít!“
,,Silně pochybuji, profesore,“ řekl Harry a utáhl si župan více kolem těla. ,,Jen Voldemort mě může zabít, pamatujete?“
,,O takovýhle věcech se nežertuje,“ zabručel Severus.
Několik chvil se na sebe mlčky dívali. Harry strnule zíral na Snapea, Severus se díval někam vedle něj.
,,Co tu vůbec v tuhle dobu děláte?“ zeptal se Snape.
,,Jen jsem dostal žízeň,“ odpověděl Harry. ,,To snad není zločin, ne?“
Snape se zamračil.
,,A vy jste tu dělal co, mimochodem?“ pokračoval Harry.
,,Zrovna jsem se vrátil,“ odvětil Snape a otočil se zpět k obývacímu pokoji. Harry, ten slídivý malý spratek, ho následoval.
„Odkud?“ vyzvídal dál Harry.
„Do toho vám nic není.“
„Další setkání?“ dožadoval se odpovědi Harry. Byl posedlý myšlenkou, že jeho učitel byl v kontaktu s mužem, který se tolik snažil všechny zabít.
„Není nutné být tak zhnusený,“ řekl Snape. „Jsem koneckonců na vaší straně. Nebo jste už zapomněl?“
„Zrovna u vás se na to lehce zapomene.“
„Zrovna u mě? Říká chlapec, který se drze dotazuje svého učitele?!“
„Učitelé jsou tu od toho, aby jim byly pokládány otázky.“
Severus si povzdechl, znovu promnul kořen nosu a pokusil se nabýt zpět svoji trpělivost. „Harry,“ řekl. „Vypadni.“ Slyšel, jak se chlapec nadechl, ale po jakémkoliv pohybu nebylo ani památky.
„Jen se snažím pomoct,“ řekl Harry a Severus jakby slyšel ,není to zřejmé, v jeho hlase.
„Jak mi sakra tohle má pomoci?“
„No, kdybyste nebyl tak nerudný a snapeovský, zeptal bych se vás, jestli si o tom chcete promluvit.“
Severus se zadíval na Harryho.
„Promluvit o čem?“
„Tamtom,“ řekl Harry a posadil se na pohovku naproti Severusovi. ,,Setkání. Vaše myšlenky, pocity.“
„A proč byste chtěl, abych o tom mluvil?“ ptal se Snape. „Chcete ze mě sand tahat tyhle informace pro vaše další drobná dobrodružství? Raději ne.“
Harry chvíli mlčel, Severus si pomyslel, že vypadal raněně, ale uměl to dobře skrýt.
„Jen jsem se vám pokoušel pomáhat,“ zopakoval prostě „Vypadáte frustrovaně, unaveně a bez života“
„Proč děkovat.“
„Jen jsem si myslel, že byste chtěl mít příležitost ulevit té tíze, co vám leží na ramenou nebo tak. Možná by to pomohlo azdívat se na věci z jiné perspektivy.“
„Vy jste si opravdu myslel, že já bych si chtěl povídat o svých vnitřních pocitech zrovna s vámi?“ řekl opovržlivě. Ale uvnitř cítil něco jiného. Harry mu nabídl rameno, na kterém se mohl vykřičet. Severus mu byl vděčný. Ale nechtěl před Potterem ukazovat svoje slabé stránky, i ho bolelo vidět, jak raněně vypadá Harryho krásná tvář.
„O vašich pocitech ne,“ řekl Harry. „Jen tak povrchově… jako třeba, co vás otravuje a tak.“
„Vaše nabídka mě otravuje,“ řekl Snape v ne příliš dobré snaze neznít příliš tvrdě.
„Jak chcete,“ povzdechl si Harry. Poraženě vstal a zamířil ke dveřím. Tam se ještě na chvíli zastavil a podíval se zpět.
„Myslel jsem si, že tehdy v té sprše jsem viděl vaši lidskou stránku.“
Světlo v hale zmizelo a Severus byl zase zalit tmou.