Obr.

Obr.
Vítám Vás na své stránce plné povídek ze světa Harryho Pottera. Většinou se jedná o překlady slashe z angličtiny nebo ruštiny. Častými páry jsou HP/LM, HP/SS s HP/LV. Doufám, že se Vám tu bude líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář. Vaše Sirina

neděle 3. srpna 2014

4. kapitola

Že tak hezky komentujete, přicházím s čtvrtou kapitolu dříve, než jsem původně plánovala, na pátou si asi počkáte maličko déle. Když jsem teď tak poctivě překládala, musím i stejně poctivě (ačkoliv s minimálním zaujetím) pracovat na práci do školy.

U téhle kapitoly jsem se celkem bavila. Chvíli jsem si říkal: Jasně, Harry, ještě chvíli se takhle přesvědčuj!
Konečně se dočkáme onoho rozhovoru a ke konci menšího, ale opravdu jen drobnému, odhalení.
Ať se líbí :)
P.S. Opět bez bety, vstup na vlastní nebezpečí.

Kapitola 4 - Rozhovor

Harry zrovna ležel na břiše, na podlaze svého pokoje, a dokončoval dopis Ronovi. Zítra by se měli vracet do Bradavic a Harry si stále ještě nepromluvil s Siriusem nebo Remusem o svých neznámých pocitech. Nerad si to přiznával, ale příliš se styděl o takových věcech mluvit. Věděl sice, že se mu nebudou smát nebo tak, ale stejně... mluvit o své sexualitě s dospělými muži... bylo to příliš ponižující a odstrašující obraz.
Ronovi slíbil, že pokud se po návratu do Bradavic nic nezmění, napíše Remusovi nebo Siriusovi dopis s prosbou o radu. Ale momentálně, čím víc o tom přemýšlel, tím méně si byl jist, co by jim vlastně řekl. Tohle bylo něco, na co musel přijít sám... člověk si prostě nemůže jen tak říct jsem gay. Dokončil dopis, podepsal ho, složil a vložil do obálky. Odložil ho na stůl, připraven ho dát Hedvice, až se vrátí z lovu.
Byla tu opravdu možnost, že by byl gay? Připadalo mu to tak nereálné a...
Ne. Nemohl být gay. Prostě nemohl. Byl prostě... zvědavý. Ano! Byl zvědvaý. Bez diskuze. Na sto procent nebyl gay. On měl rád... ženy. Ano! Ženy! Ne muži!
Ale co když byl? Všichni by se mu smáli a různě by na něj pokřikovali. Musel by tomu všemu čelit a on věděl, že by to nedokázal. Nechtěl být oštítkován jako ,homouš,. Chtěl být normální a být gay v sobě nic normálního nezahrnuje. Není to... správné!
Ale pokud to nebylo správné, proč vůbec zvažoval, jestli gay být může? Pokud to bylo tak špatné, tak proč vůbec dovolil těmhle myšlenkám vstoupit do hlavy. Pokud to bylo tak špatné, proč si o tom prostě nepromluvil s Remusem nebo Siriusem.

Uklidni se, Harry, pomyslel si; jen protože tě ta myšlenka neodrazuje hned neznamená, že jsi gay. Znamená to, že proti takovým lidem nic nemáš. To je všechno. Neznamená to, že by tě přitahovali muži.
Ale co Snape?
„Ew! Odkud sakra pišla tahle myšlenka?“
Harry zatřásl hlavou, vstal a přesunul se ke svému poloprázdnému školnímu kufru. Možna balení ho přivede na jiné myšlenky. 

***

„Všechno v pořádku?“ zeptal se Sirius a posadil se na jeho postel. Během poslední půlhodiny se Harrymu podařilo v jeho pokoji rozpoutat peklo. Nechápal, proč si myslel, že by mu balení mohlo pomoct srovnat si myšlenky – jestli něco, tak to bylo jenom horší. Knihy a nádobky s inkoustem byly ledabyle roztroušeny po podlaze, zatímco domácí úkoly mu pluly nad hlavou. Oblečení leželo rozházené vedle kufru. Kousky oblečení se postupně zvedaly do vzduchu,a le místo toho, aby přístály do kufru, spadly zpět na zem.
„Ne,“ zamumlal. „Nic není v pořádku. Balení je proti mně. Schází mi polovina knih a nemůžu najít svůj úkol do lektvarů, který mi mimochodem zabral přes tři hodiny!“
„Whoa! Klid,“ řekl Sirius. „Dýchej. Jediné, co potřebuješ je jednom prosté kouzlo. Určitě vše najdeme.“
„Opravdu si myslíš, že jsem kouzla nezkoušel?!“ vybouchl Harry. „Je konec. Snape mě zabije,“ prohlásil a práskl sebou na zem.
„Děje se něco?“ připojil se k Harrymu na zem.
„Hloupá otázka,“ zamumlal popudlivě. „Co myslíš?“
„Ne, myslím něco jiného. Nedávno jsi mi řekl, že si potřebuješ o něčem promluvit. Něco tě trápí?“
„Ano,“ zamumlal. „Ale nevím, jak mi mluvení o mém problému pomůže najít můj úkol.“
„Copak jste to ve škole neučili?“ poznamenal Sirius s úsměvem. „Většina kouzel závisí na emocích toho, kdo je vyslovuje. Když jsi v klidu a soustředíš se, kouzlo pracuje, jak má. Ale pokud ti v hlavě lítá spousta neutříděných myšlenek, tak…“ zadíval se na šaty, které si dělaly, co chtěly. „Takže, promluvíme si?“ obrátil se na svého kmotřence.
Harry si přitáhl kolena k hrudi, objal je pažemi a schoval si do nich hlavu.  Jenom pomyšlení, že o tom mluví s Siriusem bylo… trapné!
„Aha,“ řekl Sirius. Harry mohl téměř slyšet, jak se Sirius pousmál. „Takže jde o tenhle druh problému.“ Když mu Harry neodpovídal, strčil do něj loktem ve snaze ho povzbudit. „Hej, klid. To není nic, co by tě mělo rozrušit. Je to přirozené.“
„Přirozené?“
„Ano,“ kývl Sirius. „Harry, byl jsi vychováván těmi zpropadenými mudly, pak jsi byl najednou vržen do školy kouzel. Není to tvoje chyba, že těmhle věcem moc nerozumíš.“
„Věcem?“
„Ano, věcem. Remus pořád tvrdí, že by měly mít Bradavice nějaké přednášky či hodiny o těhle věcech a-“
„Siriusi, tak to není,“ přerušil ho Harry. „Opravdu nemusíš…“
„Ne, to je v pořádku, Harry, opravdu. Taky jsem byl jednou v tvém věku a chápu, co se teď s tebou děje a jak se asi cítíš.“‘
„No, dobře,“ pokoušel se Harry vysvětlit situaci. „Ale potřebují ti říct, že-“
„Nemáš důvod cítit se nějak trapně, Harry. Tohle nastane v životě každého muže… nastartuje to určité… změny… jak fyzické tak psychické…“
„Siriusi“
„Začneš si více všímat lidí kolem, hlavně jejich vzhledu a časem ucítíš potřebu… dotýkat se jich a být jimi dotýkán… v jistém směru…“
„Dotýkat se jich, Siriusi?“
„Ale Harry, jen protože tohle lidé kolem tebe dělají, neznamená, že to musíš dělat taky. Někdy je lepší počkat na někoho speciálního a-“
„Siriusi, můžu něco říct, než budeš pokračovat?“
„Jistě.“
„Myslím, že jsem gay.“
„Ou!“
„Jo…“
„Chceš si o tom promluvit?“
„Ne, jsem v pohodě. Díky.“
„Žádný problém.“
***
Později té noci Harry scházel schody vstříc světlu linoucímu se z obývacího pokoje. Před chvíli slyšel, jak se dveře z Remusova a Siriusova pokoje otvírají a jeden z nich míří dolů. Doufal, že tohle je příležitost si s jedním z nich promluvit.
Nebyl dost unavený na spánek, jen ležel strnule v posteli a zíral do stropu. Potřeboval někoho, s kým by si mohl promluvit. Věděl, že Remus i Sirius jsou pár dveří od něj, ale neměl odvahu dojít si pro radu. Proklínal sám sebe, že tak ukončil rozhovor se Siriusem, jakkoliv byl podivný. Ale do školy se vracel už zítra a nenáviděl by sám sebe, kdyby si o tom alespoň trochu s někým nepromluvil.

Harry pomalu zatlačil do dveří od obývacího pokoje. Sirius seděl v křesle u krbu, nohy skrčené pod tělem. Světlo ohně se mu odráželo na obličeji. I kdyby se Siriusovi podařilo přibrat a zdravotně se zlepši, následků z Azkabanu se nikdy nezbaví. Harryho z toho pocitu mrazilo.

Roky v Azkabanu si tak krutě a nemilosrdně vzaly tolik z Siriusova mládí a Harry obdivoval, jak byl Sirius ochotný udělat vše, aby alespoň něco získal zpátky a dostal se zpět do života. Než přišel Azkaban, Sirius měl velmi dobrou šanci stát se Bystrozorem. Ale teď, dokonce i když bylo jeho jméno očištěno, ministerstvo  ho nechtělo vzít zpět. Ale Sirius si s tím nedělal těžkou hlavu, říkal, že má důležitější věci na řešení.

Harry byl ohromený těmi změnami v Siriusově životě. Kdysi vyzáblý, deprimovaný muž, téměř na pokraji šílenství byl nyní zdravý, šťastný člověk plný humoru. Pro Harryho byl spíše jako starší bratr.
Ale v noci, jako byla tato, se zdálo, že Siriuse minulost dohnala. Stíny Azkabanu se plazily kolem jeho očí a Harry věděl, že nikdy neodejdou
Harry si pročistil hrdlo, aby muže svojí náhlou přítomností tolik nevyděsil a zamířil ke krbu, kde se usadil na zemi. Chvíli se jen těšili z pozornosti další osoby v místnosti. Oheň pomalu hltající polena je zahříval.
Nakonec to byl Harry, kdo prolomil ticho.
„Kdy sis uvědomil, že jsi bi?“
Slyšel, jak se Sirius v křesle přesunul do pohodlnější pozice.
„Po tom, co mi Náměsíčník řekl, že je gay,“ prozradil.
„A před tím tě někdy nějaký muž přitahoval?“ zeptal se Harry.
„Předpokládám, že ano,“ řekl. „Ačkoliv jsem si to neuvědomil, dokud mi o sobě neřekl Remus. Vždycky jsme spolu flirtovali, ale bylo to spíš takové přátelské šprýmování. Když nám po tom řekl,že je gay… nevím… ta představa se mi zalíbila. A jemu zřejmě taky. Uvědomil jsem si, jaké city k němu chovám. Chvíli to ale trvalo, myslel jsem si, že jsou to čistě přátelské city.“
„Jak jste se dali dohromady?“ projevil Harry zájem o téma.
„Políbil se ho. Jednou večer jsem ho viděl sedět na jeho posteli, jak studuje na test na nadcházející den, a políbil jsem ho,“ řekl. „To už ale věděl, že jsem bi. Tak trochu jsem se před ním předváděl s jinými chlapci,“ pousmál se. Ale jen na chvíli a pak se zadíval na Harryho.
„Řekl jsi mi, že si myslíš, že jsi gay.“
Harry kývl. „Více mě přitahují muži, než ženy. Ty jsou pro mě tak trochu… jsou to prostě jen ženy. Nedává to smysl, že?“
„To ne,“ zasmál se. „Ale neboj, žádné zbytečné starosti,“ dodal. „Vím, co tím myslíš. Uvědomuješ si, že ženy jsou atraktivní, ale nepřitahují tě?!“
„Ano, tak nějak,“ kývl Harry. „Ale ty jsi bi… přitahují tě jak muži tak ženy.“
„Mám rád Remuse,“ řekl Sirius.
„Ale stále jsi bi.“
„Ale jsem s Remusem a Remus je muž.“
„Ale ženě by jsi ne neřekl.“
„Kdybych nebyl s Remusem.“
„Dobře,“ řekl Harry. „Nechceme, abys ho podváděl. Ale přijdou ti ženy přitažlivé?“
„Jsi bi, Harry?“ zeptal se ho Sirius.
„Ne!“ vykřikl Harry, možná až příliš zbrkle. „Tedy, nemyslím si, že jsem. Ach jo, promiň, musí to být matoucí.“
„Máš na to právo,“ řekl Sirius s úsměvem. „Ne všechno se v životě jeví jasně a zřetelně.“
„U mě snad nic,“ postěžoval si Harry. „Je to peklo. Nejsem ani normální. Pane bože. Cítím se… bezradný. Ani sám sebe neznám. Nedokážu ani říct, co cítím.“
„To nemusíš,“ řekl Sirius laskavě a přesunul se k Harrymu na zem. „Netlač na to, rozhodnutí přijde samo. Nepřemýšlej o tom. Uteče to, ani nebudeš vědět jak. Za chvíli to zase budeš… ty. Přijde to přirozeně. Užívej si to.“
„Jak si můžu užívat, že nevím, co chci? Nechci chodit s dívkou, najednou chci být s mužem. Nechci nikoho ranit.“
„Harry,“ prohrábl mu Sirius láskyplně vlasy. „Jsi až příliš laskavý a ohleduplný, víš to?“ Harry se pousmál. „Někdy, a bude to znít možná trochu neohleduplně, musíš někoho ranit, abys byl sám šťastný. Co jiného bys chtěl dělat? Zůstat ve vztahu s osobou, která tě nepřitahuje? S kterou to nemá budoucnost? Nebo jim místo toho řekneš pravdu? Žít ve lži není to pravé. Věř mi, v takových případech je lepší mluvit pravdu, od srdce. Stejně by tě pravda nakonec dohnala. Někteří by ti možná i poděkovali, že je netaháš za nos.“
Harry si povzdechl. „Asi máš pravdu,“ kývl a opřel se o Siriusovo rameno. „I když to zní krutě.“
Seděli u krbu, bok po boku, a vychutnávali si ticho, které je obklopovalo. V Harryho hlavě se začaly míhat věci, které předtím nezažil. Věci, které začínaly dávat aspoň trochu smysl. Pocity.
„Je tu někdo, kdo se ti líbí, Harry?“
„Mě?“
„Jmenuješ se Harry, ne?“ pousmál se.
„Oh, no… ještě jsem o tom tak úplně nepřemýšlel… ale hádám… no muž… proč? Předpokládá se, že se mi bude někdo líbit?“
„No, byl by to dobrý začátek,“ zasmál se Sirius. „Přinejmenším by to pro tebe bylo pak snadnější. Je tu někdo? Musí tu být někdo, kdo upoutal tvou pozornost.“
„No… není to nikdo zvláštní,“ řekl Harry a začal si v hlavě projíždět všechny muže, které znal a doufal, že to v něm zanechá něco zvláštního. „Jen… no… jsou tací, kteří se mi zdají atraktivní, ale… ne že bych jimi byl přímo okouzlen. Nebo… mě přitahují, ale nevím proč.“
„Jako například?“ pobídl ho Sirius.
„Jako… některé, které znám.“
„A mají jména?“
„Je pozdě,“ řekl Harry a zadíval se na hodiny. „Ráno vstávám brzo na vlak.“ Navíc, Harry rozhodně nechtěl hlouběji přemýšlet, kdo se mu líbí. Nebyl důvod, aby se mu zrovna tahle osoba… zdalo se, že mysl se proti tomu bouřila.
„Harry! Zrovna jsme se dostávali k tomu nejlepšímu!“
„Dobrou Siriusi…“
„Dobrou Potter,“ zavolal za ním smířen, že dnes se víc nedozví.
***
Harry nechal župan klesnout na zem, ulehl do postele a zavrtal se do přikrývek. Byl rád, že si s Siriusem promluvil. Vlastně, zdálo se mu směšně, jak s tím předtím tolik nadělal. Nakonec to šlo samo. Se Siriusem se necítil ani chvíli nesvůj, i když měli vyjít na světlo vážné otázky. Jako třeba, kdo se Harrymu líbí.

Ale i přesto, jak moc svého kmotra miloval a důvěřoval mu, nebyl připravený s ním jakkoliv o tomto mluvit.
To byla jediná věc, která ho děsila víc, než fakt, že je gay.

Že bez jakékoliv známé příčiny či důvodu byl zakoukaný do profesora Severuse Snapea.



8 komentářů:

  1. Toto bolo zaujímavé... krok za krokom pomaličky sa dostávame tam kam máme byť :D To sa mi páči, chudáčik Harry :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak ten rozhovor nakonec dobře dopadl. Sirius byl překvapivě rozumný.

    Profesor

    OdpovědětVymazat
  3. No rozhovor se Siriusem byl zajímavý. Jsem teď zvědavá na další setkání Harryho a Severuse.
    Krásná kapča a těším se na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Taky nevím, proč s tím Harry dělal takový cirkus. Sirius to vzal v pohodě. Zajímalo by mě, jak se dívají kouzelníci na 4% - hi-hi, taky se divíte, jak někdo mohl k takovému číslu dojít?
    Bobina

    OdpovědětVymazat
  5. Takže ono to je nakonec vzájemné! Sirius byl bezva,ale nedivím se,že Harry to důležité neřekl. Kdo ví,jak by zareagoval,A je na to je dost času.Bezva kapitola.Velký dík!!!! Weras

    OdpovědětVymazat
  6. Líbí,líbí,líbí... netrpělivě čekám na to velké Severusovo roztátí.

    OdpovědětVymazat
  7. To byl ale rozhovor :-D Ještě že si Harry ta jména (nebo aspoň to jedno) nechal pro sebe :-D To by pak ten rozhovor vůbec neprobíhal a nekončil tak rozumně a pohodově...
    Díky za další kapitolu!

    OdpovědětVymazat
  8. Pěkná kapitola. Sirius dokázal Harryho zase dostat do relativní pohody a to je v tuto chvíli asi nejdůležitější. Dost mě pobavilo, jak na konci vyzvídal. Není on Sirius tak trochu drbna? :-D
    Díky, těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat