/hadí
jazyk/
No…
rychleji… ještě
kousek. Cedrik
běžel
bludištěm,
snažil
se sám sebe popohnat. Tenhle turnaj musí vyhrát! Věčná
sláva, tisíc galeonů
a krásné děvče
jménem Cho Changová po jeho boku… život
by byl dokonalý… stačí
se tam dostat jako první.
***
Albus
Brumbál seděl
na tribuně
a čekal,
až
se vítěz
turnaje Tří
kouzelníků
objeví. Vzpomínal na pár minulých let. Už
to bylo třináct
let, kdy byl naposledy viděn
Harry, chlapce, který přežil.
Když
se Harry nedostavil do Bradavic, spustilo se boží
dopuštění.
Reportéři
zaplavili školu
a ministerstvo se zmítalo v chaosu. Kornelius Popletal, nynější
ministr kouzel, vpadnul do školy,
byl přesvědčený,
že
ho ředitel
jen někde
schoval.
Albus
ihned poslal členy
Fénixova řádu,
aby našli
jejich spasitele. Když
ani po dvou letech nenašel
Fénixův
řád
žádnou
stopu, byl chlapec oficiálně
prohlášen
za mrtvého. Kouzelnické společenství
truchlilo nad ztrátou jejich hrdinu, ale nakonec se přes
to přenesli,
zatímco jiné dost… zajímavé věci
se staly v Bradavicích.
Byl
by to Harryho první ročník…
v něm
učitele,
profesora Quirrella, posedl Voldemort a zemřel
student. Albus se vrátil pozdě
večer
do školy
a našel
hystericky plačící
Hermionu Grangerovou u jiného studenta prvního ročníku,
Ronalda Weasleyho, no nebo alespoň
to, co z něj
zbylo. Dva studenti sledovali učitele
OPČM
do chodby ve třetím
patře,
kde byl mladý Weasley roztrhán na kusy Hagridovým miláčkem,
Chloupkem. Slečnu
Grangerovou nechal v péči
Poppy Pomfreyové a rychle odešel
zkontrolovat kámen. To co zjistil, nečekal.
Quirrell vypadal, že
má silné bolesti a zrcadlo z Erisedu bylo rozbité, střepy
se válely na podlaze. Ředitel
se ohlédl na toho nešťastníka
Quirrella. Viděl,
jak se rychle rozpadá na prach a jak jeho tělo
opouští
duše
Voldemorta a mizí z Bradavic. Voldemortovi se naštěstí
nepodařilo
dostat až
ke kameni. Voldemort viděl,
že
Quirinus se nemůže
ke kameni dostat, tak rychle opustil slabé tělo,
aby našel
lepšího
hostitele. Hostina na konci školního
roku byla ve znamení smutku za ubohého Ronalda Weasleyho.
Ministerstvo
nebylo rádo, že
v Bradavicích zemřel
student, ale nechali to nakonec být… do té doby, než
zemřel
další.
Ve skutečnosti
to byl další
Weasley. Byl by to Harryho druhý rok v Bradavicích, když
zemřela
slečna
Weasleyová. Dívka byla od smrti svého staršího
bratra Ronalda uzavřená
a začala
si psát své myšlenky
do deníku. Nikdo ale nevěděl,
že
to byl deník Toma Rojvola Raddla, známého jako Lorda Voldemorta.
Studenti se na každém
rohu měnili
v kámen a to do té doby, než
slečna
Grangerová zjistila, co za tvora to bylo a kde byl vchod do tajemné
komnaty, což
útoky zastavilo. Hermiona plakala ve druhém patře
v koupelně,
zrovna když
se otevřela
komnata a vylezl z ní bazilišek.
Samozřejmě
že
se rozběhla
to hned říct
řediteli.
Načež
přišla
skupina bystrozorů
a porazila baziliška,
ale když
vešli
do tajemné komnaty i s ředitelem,
našli
šestnáctiletého
Toma Rojvola Raddla, který se skláněl
nad bledou Ginny Weasleyovou. V době,
kdy se jim podařilo
zničit
deník, bylo ale již
příliš
pozdě
na záchranu mladé slečny
Weasleyové… no alespoň
se Raddle nevrátil úplně
k životu,
díky Merlinovi. Ministerstvo zuřilo,
dvě
úmrtí za dva roky. Na několik
měsíců
zavřeli
školu.
Naštěstí
v té době
již
byl skoro čas
letních prázdnin a škola
byla tak uzavřena
pouze do konce října.
Harryho Pottera zrovna prohlásili za mrtvého a Sirius Black uprchl
z vězení.
Věci
nevypadaly dobře.
Mozkomoři
byli ihned posláni do školy,
doufali, že
se Blackovi nepodaří
jakkoliv ublížit
studentům.
To bylo v tom roce, kdy začal
učit
Remus Lupin. Black vsadil na důvěru
a konfrontoval Lupina. Řekl
mu o tom, co se stalo té osudové noci na Halloween v Godrikově
dole. Remus poté šel
za Brumbálem v naději,
že
by mohli najít tu krysu jménem Peter Pettigrew. Albus si jen
náhodou vzpomněl
na Weasleyovic mazlíčka
a šel
do Doupěte
ho hledat. Peter Pettigrew byl chycen a doveden na ministerstvo a
Sirius byl zproštěn
všech
obvinění.
Bohužel
Pettigrewovi se podařilo
uprchnout z vazby a vydal se hledat svého pána. Sirius
samozřejmě
okamžitě
požádal
o Harryho opatrovnictví, což
skončilo
jen pláčem
z hrůzy,
že
jeho kmotřence
prohlásili za mrtvého. Chudák se zamkl v jeho rodinném domě
a umožňoval
přístup
jen svému bývalému milenci, Remusi Lupinovi, aby ho mohl
navštívit.
Ministerstvo
chtělo
zvednout náladu lidí po katastrofě
na světovém
šampionátu
ve famfrpálu a tak se rozhodlo uspořádat
Turnaj tří
kouzelníků.
Turnaj byl velmi nebezpečný,
proto byl stanoven věkový
limit. Cedrik Diggory, Fleur Delacourová a Viktor Krum byli vybráni
k reprezentaci tří
škol
v turnaji. Ti tři
bojovali s draky, absolvovaly podvodní nebezpečí
a nyní museli projít bludištěm
s mnoha příšerami
uvnitř.
Fleur již
z úkolu odstoupila a tak zůstali
ve hře
už
jen dva. Můžeme
jen doufat, že
zvítězí
bradavický šampion.
***
Byly
to jiskry? Kdo odstoupil? Přemýšlel
Cedrik při
zdolávání své poslední překážky.
Musím
tam být první. Věčná
slávo, už
jdu.
Cedrik přidal
do kroku, když
uviděl
pohár. Otočil
se přes
rameno a viděl,
že
Viktor Krum nezůstává
pozadu. Nemysli
si, ten pohár je můj.
Pomyslel si Cedrik v momentě,
kdy skočil
rychle po poháru, než
na něj
dosáhne Krum. Cedrik okamžitě
cítil jako by ho někdo
zahákl za pupek, jak se přemístil
pryč.
Cedrik se kolem sebe rozhlédl, očekával
potlesk, ale místo toho se objevil na hřbitově.
„Hmm… to musí být další
zkouška.“
Zamumlal si Cedrik sám pro sebe. Zvedl se ze země
a rozhlédl se kolem, přemýšlel,
co má dělat.
Rozhlédl se a všiml
si malé buclaté postavy, co se vynořila
ze stínu stromů
a přinášela
kotlík. Zaslechl tichý rozhovor a syčení.
„Přivaž
toho chlapce k náhrobnímu kameni…ty víš
ke kterému. Possspěš
sssi, Červíčku,
nemáme na to celou noc.“zasyčel
chladný hlas.
„A-ano,
můj
pane, s-s-samozřejmě.“Jeden,
který se jmenoval Červíček,
vytáhl svou hůlku
a omráčil
Diggoryho. Pak Cedrika přivázal
k náhrobku a probral ho pomocí Enervate. Červíček
hodil nějaké
ohavné stvoření
do obrovského vroucího kotle. Viděl
ho, jak tam přidal
kost otce. Zamračil
se, když
viděl,
že
si Červíček
uřízl
ruku. Nakonec zakřičel.
když
mu bral krev a přidal
ji do kotle. (pozn. autorky: Dříve
než
budete něco
namítat, ano, to funguje, protože
Cedrik je dítě
přívrženců
světla,
proto je jeho nepřítelem.)
Cedrik pozoroval, jak z kotlíku vychází kouř
a začíná
se kupit. Pomalu se tam začala
vytvářet
postava.
Když
se rozplynul dým pryč,
naskytl se mu pohled na odpornou postavu. Muž,
ne, věc
byla vysoká kolem… 6,7 stopy (204,2cm) a štíhlá.
Tak hubená, že
bylo možné
spočítat
žebra.
Měl
dlouhé prsty s nezdravě
žlutými
špičatými
nehty, které vypadaly spíš
jako drápy. Jeho kůže
byla smrtelně
bledé, byla bledá tak, že
na krku, rukách a nohách mu vystupovaly modré žíly.
Neměl
vůbec
žádné
vlasy, dokonce ani obočí.
Jeho nos byl propadlý a spíš
připomínal
hadí. Ale jeho nejvíce strašidelnou
částí
byly jeho oči,
hadí oči.
Jeho duhovky měly
červenou
barvu, abych byla přesná,
krvavě
červenou
a jeho zornice vypadala jako hadí. Červíček
rychle přistoupil,
v ruce držel
černý
dlouhý hedvábný plášť
svého pána.
„Červíčku,
podej mi tvou ruku.“ Červíček
mu rychle podal jeho ruku bez prstů.
„Ne ty imbecile… druhou ruku.“ Zasyčel
na něj
Voldemort. Voldemort zaktivoval znamení zla, aby mohl zavolat své
následovníky. Cedrik, stále ještě
uvázaný k náhrobnímu kameni, sledoval, jak se na hřbitově
začali
objevovat smrtijedi. Zvuky přemisťování
se po deseti minutách zastavily a Voldemort začal
mluvit ke svým následovníkům.
„Moji
násssledovníci, jsssem rád, že
jsssem zpět.
Nicméně,
musím připussstit,
že
jsssem velmi zklamán. Nikdo jssste mě
nehledali, Avary, Notte, Dolohove.“ Syčel
Voldemort, jak odstraňoval
masky jeho stoupenců.
„Jediný, kdo ssse vrátil je Červíček.“Voldemort
ho odměnil
stříbrnou
rukou. Poté se otočil
k náhrobku, na kterém byl uvázaný Cedrik. „Možná
potřebuji
nové násssledovníky. Všichni
jssste mě
rozzlobili.“ Přešel
k místu, kde stál Cedrik a kostnatou rukou ho pohladil po
tváři.
„Možná
se mi podaří
najít víc ssstoupenců,
kteří
mě
mohou potěšit.
Co říkáš,
Diggory? Připojíš
ssse ke mě?“
Cedrik se na něj
podíval s hrůzou
a pak Voldemortovi plivl rovnou do tváře.
Voldemort
bez stopy zájmu odpověděl.
„Velmi dobře.
Vybral sssisss, Diggory. Vybral sssisss velmi špatně.
Avada Kedavra!“ Cedrikovo tělo
dopadlo na náhrobek a už
se nezvedlo. Voldemort obrátil pozornost k svým následovníkům.
„Luccciusssi, jaká je tvoje výmluva? Proč
jsssi nehledal sssvého Pána?“
„Můj
pane, odpusťte
mi, ale nevěděl
jsem, kde Vás mám hledat.“ začal
Lucius opatrně.
„To
není žádná
omluva! Crucio.“ pronesl Voldemort. „Zkusss to znova, Malfoyi.“
Když
byla kletba zrušena,
Lucius se zvedl ze země
a opět
si klekl na koleno. „Můj
Pane, odpusťte
mi mou drzost, ale připravil
jsem pro Vás dárek.“ vysvětlil
ve spěchu
Lucius.
„Dárek!
Dárek! Řekni
mi, Luccciusssi, jaký typ dárku se připravuje
třináccct
let?“ zeptal se Voldemort se znechucením. Nevěděl,
že
dar potřeboval
spostu času,
aby byl tím čím
je dnes.
„Ten,
u kterého doufám, že
s ním budete plně
spokojen. Pokud byste chtěl,
můžu
pro něj
jít a do hodiny budu zpět.“
odpověděl
Lucius horlivě.
„Proč
ne? Musssím přiznat,
že
jsssem opravdu zvědav.“
říkal
Voldemort, když
Lucius vstával. „A Luccciusssi ,“ Voldemort skoro předl,
„Radši
ssse nepokoušej
lhát mi nebo nebudu váhat a zabiju tě.“
Lucius se rychle přemístil
pryč.
***
(skrytý
pokoj, Malfoy Manor)
Harry
vzhlédl, když
pan Malfoy vtrhl dovnitř.
„Připrav
se Harry, je čas.“
Harry se usmál a úprkem se hnal do koupelny, aby rychle osvěžil.
Umyl si v rychlosti obličej
a tělo
a chystal se k odchodu. Omotal si Apolla kolem krku a přes
své nahé tělo
si přehodil
draze vypadající černý
plášť.
Nakonec si Harry vykartáčoval
své dlouhé vlnité vlasy a nasadil si kapuci.
„Jsem
připraven,
pane Malfoy.“
„Harry,
pamatuj si, nerozzlob ho a neodporuj mu. Vždy
mluv tiše
(klidně?),
pokud budeš
vyzván k odpovědi.
Vždy
odpověz
na Pánovy otázky. Nodmlouvej mu. Vždy
buď
zdvořilý
a uctivý. Pokud ti přikáže
něco
udělat,
uděláš
to dokonale a hned. Ruzumíš?“
Harr
rychle přikývl
a řekl:
„Ano, pane.“
„Dobře,
jdeme.“
***
(Zpět
na hřbitově)
Lucius
se vrátil s Harrym doprostřed
kruhu. Okamžitě,
jak se Lucius s někým
vrátil, se místem začal
ozývat šepot.
„Luccciusssi,
co má tohle znamenat? Mám dojem, že
jsssi říkal,
ž
mi přinessseš
dar a místo toho jsssi prozradil mísssto mého pobytu. Měl
bych tě
zabít!“ řekl
jedovatě
Voldemort. Zcedl svou hůlku,
když
Lucius promluvil.
„M-můj
Pane, to je můj
dárek.“ řekl
Lucius, když
rychle stahoval z chlapce plášť.
Všichni
díky scéně
před
nimi zalapali po dechu a Voldemort v šoku
snížil
ruku s hůlkou.
Před
nimi stál ten nejkrásnější
kluk, jakého kdy spatřili,
a to nehledě
na skutečnost,
že
chlapec byl úplně
nahý. Vypadal jako chlapecká verze Sněhurky.
Jeho kůže
byla bíjá, jako by nikdy nebyla vystavena slunci. Měl
dlouhé vlnité černé
vlasy, které sahaly až
k jeho pasu. Byl vyský asi jen 5,5 stopy (167 cm) a byl velmi
štíhlý.
Okolo krku měl
omotaného smaragdového psohlavce, který se svou barvou perfektně
shodoval s chlapcovýma velkýma širokýma
smaragdově
zelenýma očima.
Měl
dlouhé husté černé
řasy
a plné našpulené
krvavě
červené
rty. A na jeho čele
byla světlá
jizva ve tvaru blesku.
„Harry
Potter.“
Žádné komentáře:
Okomentovat