Obr.

Obr.
Vítám Vás na své stránce plné povídek ze světa Harryho Pottera. Většinou se jedná o překlady slashe z angličtiny nebo ruštiny. Častými páry jsou HP/LM, HP/SS s HP/LV. Doufám, že se Vám tu bude líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář. Vaše Sirina

úterý 29. července 2014

Duet

Název povídky: Duet
Fandom: Harry Potter
Počet kapitol: 9 kapitol
Autor: LinW aka Nesting Hedwig
Překladatel: Sirina
Páry: HP/LM
Varování: Mpreg, od 15ti let
Shrnutí: Harry objeví při uklízení fotky své matky a ....
Stav: dokončeno


Prolog


Všechno to začalo jednou fotografií. Kdo by řekl, co taková věc může způsobit?!
*~*~*~
Klepání na dveře vzbudilo sedmnáctiletého Harryho Pottera.
„Je čas vstávat, chlapče,“ volala teta Petůnie. „snídaně se sama neudělá.“
Harry se usmíval, když si nasadil brýle a uviděl na stole hromadu přání k narozeninám od svých přátel.
Další zabouchání na dveře:
„Už jdeš?“
„Ano, této Petůnie. Oblékám se.“
Harry si rychle oblékl čisté spodní prádlo, košili a rifle, které mu bylí mírně velké.
Kvapem si umyl v koupelně obličej a snažil se počesat si vlasy.
Teta Petůnie na něj hned vyjela, kde tak dlouho byl. Harry se tedy pustil rychle do snídaně. Vytáhl vejce a slaninu z ledničky, postavil vodu na čaj…
Strýc Vernon přišel, zrovna když Harry dával na stůl topinky. Dudley do místnosti vpadl o chvíli později. Teď byl skoro širší než vyšší.
Teta Petúnie žvanila o plánech na dnešní den, Harrymu hned zkazila náladu. Věděl, že nikdo nebere na vědomí jeho narozeniny. Když začal zase vnímat její plány, zrovna vyjmenovávala, které měl udělat zatím, co budou pryč.
To bylo poprvé, kdy seznam činností obsahoval jen jednu práci. Nedalo by ale říct, že je to záležitost pěti minut. Měl totiž uklidit podkroví.
Když lezl po schodech, už cítil to nepříjemné dusno. V pokoji bylo všechno pokryto vrstvou prachu a pavučin. Hned se tedy pustil do úklidu.
O několik hodin později se unavený a špinavý Harry opíral o krabice v rohu. Napil se zhluboka vody a opřel si hlavu o karton. Cítil, jak se stoh pomalu posunuje, a pak se krabice sesypaly na zem. S klením se pustil do uklízení, vděčný za to, že nic nerozbil.
Harry začal sbírat, když narazil na prasklou magnetofonovou pásku. Chtěl ji odložit, ale zaznamenal, že písmo na ní není Petúnie ani Vernona. Bylo na ní: „Lilyinina hudba“
Harry ji svíral v ruce. Mohlo to patřit jeho matce? S roztřesenýma rukama si sedl ke krabici a zvedl víko. Uvnitř našel pár dalších desek a knihu: Klavír pro začátečníky, na kterém byl podpis: Lily Evansová. Vrátil to do krabice, měl moc špinavé ruce. Podíval se na zbytek krabic v místnosti, ale žádná jiná neměla matčino jméno. Vzal ji k sobě do pokoje a šel si umýt ruce do koupelny, zrovna když se Dursleyovi vrátili zpátky.
Harry si stačil všimnout, že uvnitř je matčin školní hábit. Pak se musel vrátit na půdu, protože ho šel strýc Vernon zkontrolovat. Dostal od něj štítky, které musel ještě připevnit na krabice. Po práci si dal horkou sprchu, cítil, že ho bolí snad každý sval na těle. Byl příliš unavený se i navečeřet, přesto že mu ji Petúnie nabídla.
Harry si lehl na postel a čekal, až půjdou Dursleyovi spát. Když si byl jistý, že už mají půlnoc, otevřel tu krabici.
V krabici bylo šest knih s notami, různé skladby, Mudlovský program koncertu s matčiným jménem a tři medailony. Zlehka se usmíval, když bral do rukou Klavírní duety pro pokročilé, z které vypadlo pár fotografií.
Harry zíral na tři fotografie Lily jako malého děvčátka. Byly to mudlovské fotografie s rokem napsaným na druhé straně. Sebral knihu, ale znova z ní vypadla fotografie.
Tentokrát na ní byla jeho matka a ještě nějaký Bradavický student hrající na klavír. Teplo v podkroví ji poškodilo, protože se postavy skoro ani nepohnuly. Matčiny dlouhé červené vlasy byly svázané v tlustém copu na zádech, další student měl plavé vlasy po ramena. Stálo tam „Luci a Lily- čtvrtý ročník, Bradavice“.
Harry držel fotku v rukách ještě hodnou chvíli, pak naházel všechny věci zpátky.
Potterova poslední myšlenka před tím než usnul, byla ta, že dostal od Dursleyovích ten nejlepší dárek.


1.kapitola Renovování


Druhý den ráno Harryho probudila sova, když mu přistála na břiše. Odvázal jí z nohy Denního věštce. Od doby znovuzrození Pána Zla chtěl vědět o všem, co se dělo v kouzelnickém světě.
Smaragdové oči se rozsvítily, když Harry objevil malou reklamu skrývající se uprostřed novin: „Pinkhamovo renovování fotek“. Harry zíral na poškozenou fotografii jeho matky a jejího přítele. Sebral pergamen, brk a inkoust, napsal krátký dopis do této firmy ptaje se, jestli je možné opravit přiloženou fotografii a kolik to bude stát.
Bezpečně upevnil dopis s fotkou k Hedvičině noze a pustil ji ven, kde zrovna vycházelo slunce. Jestli by opravili fotografii, možná by mohl Sirius nebo Remus poznat a říct, kdo byl Luci.
*~*~*~*
Hedvika se vrátila další den s odpovědí. Za 2geleony, 1srpec a 5svrčků fotografii opraví. Harry vytáhl hromádku mincí ze školního kufru. Vždy měl u sebe pro jistotu jak mudlovské tak kouzelnické peníze. Napočítal mince a poslal svou sovu zpět.
Teta Petúnie dalších několik dní Harryho plně zaměstnávala. Rozhodla se uklízet dům, dolní část domu a přemalovat kuchyň. Po úklidu totálně vyčerpaný Harry se vplížil do svého pokoje a zastavil se. Hedvika nebyla ve své kleci a pokoušela se rozvázat velkou obálku na noze hnědé sově. Harry jemně pohladil její peří, rychle odvázal dopis, uvolňujíc tak sovu zátěže. S vděčným houkáním přijala malý doušek vody a vylétla z okna.
Četl si zpáteční adresu: „Pinkhamovo renovování fotek“. Před tím, než Harry mohl otevřít obálku, strýc Vernon na něj křičel:
„Okamžitě dostaň ten tvůj líný zadek dolů!!!!“ S tichým klením ukryl dopis pod volné prkno.
O hodinu a půl později Harry kulhal zpět do své ložnice. Rychle popadl čistou košili s boxerkami a spěchal do sprchy. Potter uskočil, když teplá voda dopadla na jeho čerstvé šrámy na zádech a nohách. Strýc Vernon ho zbičoval koženým páskem od kalhot, protože zbytek kuchyňské barvy se rozlil na podlahu v garáži.
Ovšem, Dudley rozlil barvu, ale jako obyčejně to byla Harryho vinna. Uklidil rozlitou barvu a schytal patnáct ran páskem. Pak se mohl osprchovat a zalést do ložnice, na tři dny, bez jídla.
Harry naplnil čtyři velké láhve vodou pro sebe a Hedviku. Ukryl je do šatníku, aby je neviděli. Vernon ho zamkl na tři západy.
Hedvika ho tiše sledovala z klece svýma velkýma jantarovýma očima. Rozlétla se a sedla mu na rameno, okusujíc s citem jeho mokré vlasy.
„V pořádku.“ šeptal „mám ještě nějaké jídlo z mých narozenin.“ Harry zvedl sněžnou sovu z ramene a položil ji na postel. Klekl si na podlahu a otevřel jeho skrýš pod uvolněným prknem. Štíhlý kouzelník vyndal obálku s fotografií a dva masové koláče od paní Weasleyové, byly kouzlem očarované, aby vydržely čerstvé přinejmenším měsíc.
Harry jeden rozpůlil, půlku dal na stůl. Hedvika hned poskakovala po stole a okusovala koláč. Harry se najedl, napil a utřel ruce do vlhké osušky.
Zelenooký mladík se posadil a chvíli strnule hleděl na obálku v jeho klíně. Nakonec ji otevřel. Nakonec vytáhl ven fotku, jeho šest kousků bylo zpraveno.
Harry držel původní fotografii a sledoval svou matku a jejího přítele při hře na klavír. Bavil se pohledem na Lily, která škádlila svého společníka. Další postava se šklebila a nakonec se začali smát. Harry byl zhypnotizován svojí matkou, teď už věděl, proč mu všichni říkají, že má oči po matce. Harry zkoumal Luci, zajímavé, jak je mu důvěrně známý. Luci měl blond vlasy, modrošedé oči a afektovaný úsměv. Ušklíbl se. Luci byl Lucius Malfoy.
Harry nad tím dlouho přemýšlel. Jeho mudlovská matka se kamarádila s budoucím smrtijedem, se samým Luciusem Malfoyem.
„K čertu, jak to?“
*~*~*~*
Alrernon, Hermionina nová sova trpělivě čekala, až se dalšího rána Harry vzbudí. Po té co odstranil balík, šedá sova se spokojeně připojila k Hedvice.
Hermiona mu poslal hromadu cukroví a krátký dopis. Ptala se na obvyklou otázku- Jestli už skončily jeho letní domácí práce a zda bude zbytek léta trávit u Weasleyových v Doupěti. Pokusila se také o pár plánů návštěvy Příčné ulice.
Hermiona ještě jako jediná udržovala komunikaci, ale Nebelvírské trio se stejně začalo rozpadat již během pátého ročníku. Harry se po Cedrikově smrti a Voldemortově vzkříšení stáhl do sebe a věnoval se víc studii, chápal, že se potřebuje pořádně připravit na válku s temnem. Ron začal víc času trávit hraním famfrpálu.
Harry dostal nápad. Vytáhl pergamen, inkoust a brk.
Hermiono,
Prosím řekni paní Weasleyové, že její koláčky byly úžasné.
Zatímco jsem měl uklidit podkroví u Dursleyovích, tak jsem našel krybici s fotografií mé matky, když jí bylo 8-10 let a začínala hrát na klavír.
Víš, že jsem hrál na piano? Já se chci opravdu naučit hrát. Když mi bylo sedm, Dudley měl lekce a já tehdy něco pochytil, i když mi teta zakázala dotýkat se klavíru.
Dám ti pak vědět, kdy půjdu na Příčnou, ale v každém případě vás uvidím v bradavickém expresu prvního září.
Tvůj přítel
Harry.
Harry také napsal malou poznámku pro Siriuse a Remuse, říkajíc, že našel matčinu knihu ke klavíru a ptal se, jestli by mu mohli něco říct o jejích přátelích. Harry nevěděl proč, ale nechtěl, aby někdo věděl o té fotce.
Potter nechal sovu ještě trochu odpočinout, než ji poslal zpět s dopisem. Harry studoval zatím noty na klavír a pokoušel si co nejvíc zapamatovat.
Zíral na hvězdy skrz okno, měl pocit, že je velmi izolovaný a sám. Napsal ještě jeden dopis, než usnul neklidným spánkem.


2. kapitola Korespondence
Lucius Malfoy vyhlédl ze svého pergameny zasypaného stolu na ministerstvu. Bílá skvrna v jeho periferním vidění se zvětšila. Za chvíli se objevila velká sněžná sova. Zdvořile přistrčila nohu s dopisem.
„Tak pěkná.“mumlal, když jemně odebíral středně velkou obálku. Podal sově krmení a zběžně pohlédl na obálku.
Pan Lucius Malfoy
Ministerstvo kouzel
-osobní-
Osobní? Kdo by mu posílal osobní poštu do kanceláře? Lucius se podíval na sovu, která si urovnávala peří. Takovou ještě nevyděl. Mrače se otevřel obálku.
Pane Malfoy,
přiložil jsem přesnou kopii fotogafie, kterou jsem našel při úklidu půdy před několika dny. Našel jsem také nějaké noty pro hru na klavír.
Vy jste musel být dobrý přítel mé matky, když vás oslovovala “Luci“. Neberte to nějak zle, ale nemůžu si představit, že byste nechal moc lidí, aby vás tak oslovovalo.
Do té doby, než jsem našel tuto fotku jediná věc, kterou jsem o ní věděl byla, že umřela proto, aby mně poskytla ochranu před Voldemortem a že mám zelené oči po ní. Jestli by vám to moc nevadilo, mohl byste mi říct něco o té fotografii?
Děkuji vám za váš čas a jakékoliv informace, který mi budete ochotný dát. Tu fotografii si můžete nechat jako vzpomínku na šťastné časy.
S pozdravem
   
           Harry James Potter
„…Vzpomínka na šťastné časy.“ Přemýšlel o té fotografii. Tiché zahoukání ho vrátilo zpět. Bílá sova ještě seděla na stole a čekala na příkazy.
Lucius nalil trochu vody do misky a postavil ji vedle Hedviky. Ona ji vděčně přijala a dál se dožadovala odpovědi na dopis.
„Uklidni se, teď pro tvého pána nemám odpověď.“ Hedvika hned vylétla ven.
Lucius si znovu přečetl dopis, předtím než je i s fotografií zastrčil hluboko do kapsy jeho hábitu.
*~*~*~*
O několik dnů později Harrymu donesl výr odpověď od Luciuse Malfoye. Poslal dvě Lilyininy fotografie, když hrála famfrpál.
Harry,
našel jsem dvě fotografie tvojí matky. Jak sis všiml, tak hrála chytače za Nebelvír. Tvůj otec a jeho přátelé nebyli nadšení z jejího kamarádství se mnou. Remus Lupin byl jediný, kdo nás podporoval, ale on byl moc nemocný, když jsme byli v Bradavicích.
Lily a já jsme rádi hráli na piano a občas došlo i na dueta.
Máš pravdu, moc lidem jsem nedovolil mi říkat Luci. Ve skutečnosti mě tak oslovovala jen Lily a má zesnulá manželka Narcissa. Ostatní bych začaroval.
Děkuji ti za tu fotografii. Klidně se můžeš ptát.
Lucius Malfoy.
*~*~*~*
Harry a Lucius si začali dopisovat a pomalu se to rozrůstalo ve zvláštní druh přátelství. Oba byli osamělí a našli vzájemné porozumění.
Harry se vrátil do Bradavic, do sedmého ročníku a Lucius se rozhodl, že nesmí už posílat Hedviku, protože byla příliš nápadná a hodně lidí by si kladlo otázku, proč létá do Malfoy Manor.
Nakonec dopisování omezili a Lucius rozhodl, že by neměli užívat svoje vlastní jména. Proto začal Harry používat přezdívku havran a Lucius Luci.


*~*~*~*
Ponechali jejich přátelství v utajení, neříkajíc o něm nikomu. Harry řekl Luciusovi o Dursleyovím, cítil lítost k “chlapci, který přežil“, ta jen rostla díky jeho kmotrovi, který byl na útěku před ministerstvem a jeho celkové osamělosti.
Lusius důvěřoval Harrymu a snažil se distancovat od Voldemorta a jeho smrtijedů, bál se, že by byl Draco přinucený vybrat si strany a bojoval by proti němu. Po tom, co Narcissa umřela na rakovinu, se cítil osamělý.
Smrt Narcissy otevřela Luciusovi dveře z jeho chráněné reality. Myslel si, že kouzelnická medicína může vyléčit všechno. Lékouzelníci mohli nechat dorůst celé končetiny, ale nedokázali zabránit jedné jediné buňce, aby útočila na sousední. Rakovina byla u kouzelníků extrémně vzácná, a proto neexistovaly žádné lektvary na její vyléčení. Bez žádné jiné možnosti, byli Malfoyovi nuceni vyhledat mudlovské doktory. Chemoterapie na malou chvíli zabrala, ale byly to jen dočasné ulevení nemoci. Lucius štědře platil lékařů, ošetřujícímu personálu a všem, kdo jim nabídli podporu a útěchu. Nakonec se spoléhali jen na lektvary Severuse Snapea, které se ukázaly být lepší než mudlovské morfium.
*~*~*~*
Hermiona Grangerová souhlasila, že pomůže Harrymu se naučit hrát na klavír. Profesorka McGonagallová jim dovolila používat starou hudební místnost blízko auly. Harry měl podezdření, že to byl ten samí klavír jako na té fotografii.
Ačkoliv Harry hrál ještě famfrpál za Nebelvír, už pro něj nebyl tak důležitý. Ron chtěl hrát profesionálně famfrpál a tak nerozuměl Harryho rostoucí apatii. Nakonec začal Harry trénovat Dennise Creeveyho jako svého následovníka.
Harry napsal Luciusovi o jeho přání naučit se hrát na klavír, ale že Hermiona neměla čas a pořádně ani zkušenosti.  Sám se už naučil pár stupnic a několik jednoduchých skladeb z matčiny knihy pro začátečníky.
Lucius odpověděl, že mu může zajistit lekce o víkendech v Prasinkách. A jestli ho to zajímá, tak má poslat sovu Irmě Griphookové s termíny, kdy by měl čas. Ona se pak spojuje s instruktorem a domlouvá lekce. Harry vypsal všechny jejich víkendové návštěvy Prasinek. Dávno ho už přestalo bavit chodit do Medového ráje a k taškáři, navíc se rozhodl, že čas raději stráví hraním na klavír.


3. kapitola Lekce
Harry zažil pěkný otřes, když přišel na jeho první lekci hry na klavír k Irmě Griphookové. Byla to malinká stará čarodějnice s určitými rysy skřítků; Harry se zajímal, jestli nebyla příbuzná s Griphookem z Gringottovy banky v Příčné ulici. Její malý hudební krámek byl šest domů od taškáře, tak Harry nepřitahoval žádnou pozornost z Bradavických studentů, když vstoupil dovnitř.
Madam Griphooková ho zavedla do místnosti ve druhém patře s klavírem, několika židlemi a malým stolem. Vyčarovala čaj a cukroví a řekla mu, že jeho instruktor brzo přijde.
Harry běžel prsty po klávesách, hrajíc stupnice. Dveře se neotevřely, ale mladý čaroděj ucítil něčí přítomnost v pokoji. Mírně poskočil, když mu do ucha zavrněl mužský hlas:
„Je mi vždy potěšením, učit takového horlivého studenta.“
Harry vzhlédl do modrošedých očí Luciuse Malfoye. Muž byl jako vždy elegantní, oblečený v tmavě šedé a černé s jeho dlouhými bílými vlasy úhledně staženými do ozdobné spony v týlu krku:
„Nevadilo by ti, kdybych tě učil osobně, můj malý havrane?“
A tak to šlo- dopisy a lekce hry na klavír v utajení u madam Griphookové. Lucius se přemístil vždycky rovnou do místnosti, dokonce ani malá čarodějka nevěděla, kdo lekce učil. Nestarala se, dokud za místnost bylo placeno.
Jejich námluvy (pozn. překladatelky: zní to fakt divně, ale prostě tohle byla nejlepší varianta, co z toho šla vykouzlit) pokračovali a jejich city k tomu druhému rostly. Lehce se dotýkali, rychle se objali, nevinné políbení na tvář, váhavý polibek, pohlazení. Stalo se to tak pozvolna,  že to byl pro Harryho šok, když si jednou pozdě v noci uvědomil, že se zamiloval do Luciuse Malfoye-smrtijeda, stoupence muže, který ho chtěl vidět mrtvého a otce jeho spolužáka, arogantního Draca.
Ráno posledního Prasinkového víkendu před Vánočními prázdninami, Draco zase nazval Hermionu “mudlouvskou šmejdkou“. Kupodivu ho Neville Longbottom poslal jedním úderem k zemi.
Mudlovská šmejdka. Vzpomněl si Harry, jak čekal na Luciuse během další lekce. Dnes musel dostat odpověď na otázku, která mu vrtala v hlavě od té doby, co našel tu fotku.
Lucius se přemístil a přitáhl si Harryho na klín pro pár rychlých polibků před začátkem lekce:
„Vypadáš trochu roztržitě, můj milý.“
Harry zkusmo začal:
„Malfoyové vždycky neschvalovali děti mudlů v Bradavicích, že ano?“
„A-ano?“ odpověděl Lucius, nejistý o co jde.
„Jak to, že si se kamarádil s mojí mudlovskou matkou?“
Lucius si posunul Harryho na svém klíně, aby ho mohl chytnout za bradu a podívat se mu přímo do očí:
„Kdo ti řekl, že tvoje matka se narodila mudlům?“
Harry otázkou zrozpačitěl: „Všichni, Brumbál, Hagrid, Sirius…Je to v ‘Kdo je kdo moderní čarodějové‘, ‘Týdeník čarodějek‘ a v těch všech hrozných článcích Rity Holoubkové o chlapci, který přežil…“
Lucius ho políbil: „Rodina Evansových byli motáci a tvoje babička byla slabá čarodějka-měla víc magie než motáci, ale ne dost, aby mohla navštěvovat Bradavice.“
„Já-já tomu nerozumím…“
„Jisté politické strany kouzelnického společenství vyloučili motáky ze společnosti. Proto není divu, že Evansovi se přizpůsobili mudlovskému životu. Mnoho motáků to dělá.“ Lucius si posunul Harryho k sobě pevněji. „Tuším, že ty a tvoje matka máte ty krásné oči a bledou kůži po upírech z Rumunska. Oči tohohle odstínu zelené se nevyskytují mimo kouzelnické společenství.“
„Proč mi Brumbál lhal?“
„Tvoje matka byla vtipná, vášnivá, krásná bytost, která nezakládala svoje přátelské vztahy na domácí politice. Hodila se k tvému otci a byli moc šťastní.
Byl to pak divný čas. Voldemort byl na vzestupu a buď ses přidal, nebo tě zabil. Mučednická smrt Jamese a Lily Potterových, strana světla změnila mnoho faktů a jedním z nich byl původ tvé matky. Odvážná a krásná Lily Evansová z mudlovské rodiny umírajíc, aby ochránila svého syna od Voldemorta, příběh to vylepšilo.“
Překvapený Harry jen seděl na Luciusově klíně, dovolujíc Luciusovi, aby si ho objal. „Zase,“ šeptal Harry. „Můj život je lež…“
„V podstatě se tě Brumbál snaží chránit…“
„Jsem čistokrevný kouzelník.“ Smál se skoro hystericky Harry. „V minulých šesti letech jsem byl sirotek, chlapec, který žil ve skříni, hrdina kouzelnického světa s nečistou krví, chlapec, který napomohl ke vzkříšení Voldemorta, to…“
Lucius ho políbil, líbal ho stále vášnivěji. Harry mu je vracel se stejnou vášní. Zarazil se, snažil se uklidnit svůj dech: „Příliš mnoho…příliš brzo…“
Harry slezl s klína temného kouzelníka a sedl si ke klavíru. Začal hrát svou oblíbenou melodii.
Lucius se pohodlně opřel a soustředil se na své city. Kdy začal mít rád toho malého kouzelníka?
*~*~*~*
Draco Malfoy byl v rozpacích. Domov o Vánočních prázdninách. Slyšel svého otce hrát na klavír ve volném čase ve dne i v noci. Jeho otec přestal hrát, když matka onemocněla. Otec se s tím zdál být více méně smířený, po její smrti byl dost smutný. Klavír, Draco se rozhodl, že to je nějaký druh terapie.
Když se vrátil do Bradavic, byl překvapený, že slyšel tu samou melodii vycházející z místnosti vedle auly. Byl si vědom toho, že Harry Potter začal hrát na klavír a dokonce musel připustit, že se dost zlepšil. Asi to byla jen náhoda, že si vybrali tu samou melodii.
Draco se opřel o stěnu a poslouchal Harryho, jak hraje. Přemýšlel o svém otci, Voldemortu a budoucnosti po Bradavicích. Pomalu si začal uvědomovat, že Harry několikrát zahrál špatný tón. Zdálo se, že si je toho Harry vědom a dál se propracovává krátkou pasáží.
Draco nad tím ani nepřemýšlel a vstoupil do hudební místnosti. Harry byl sám, tvář měl naprosto klidnou.  Zajímal se, jestli Harry hru na klavír používal taky jako terapii. Plavovlasý kouzelník se přiblížil ke klavíru, vědomí si faktu, že měl Harry hůlku vedle sebe na lavici. Draco zběžně pohlédl na noty a zahrál pasáž. Harry na něj zíral, když začal hrát znova. Harry se přidal se svým kouskem a ostýchavě se na něj usmál.
„Děkuji ti,“ zašeptal.
Draco přikývl a opustil místnost. Byl v polovině cesty do sklepení, když si uvědomil, co udělal. Právě pomohl Nebelvírovi. *Jak sem to k čertu mohl udělat? *
*~*~*~*
Několik týdnů před Velikonočními prázdninami Harrymu přišel překvapující dopis od Vernona Dursleyho.
Chlapče,
Očekáváme tě na tvoje dvoutýdenní prázdniny. Teta Petúnie chce ve vyšším poschodí malovat. Ředitel z té tvojí šílené školy nám poslal čas příjezdu vlaku, vyzvednu tě na nádraží.
Vernon Dursley
PS:Nech tu svoji sovu ve škole nebo ji budu krmit tebou.
Harry si povzdechl, když četl ten dopis. Hermiona mu jemně poklepala na záda.
*~*~*~*
Harry tiše sténal, jak Lucius laskal jeho bradavky. Starší kouzelník ho přišpendlil k podlaze, klavír byl očarovaný, aby hrál tu samou melodii pořád dokola. Třeli o sebe jejich erekce, oddělené mnoha vrstvami oblečení. Lucius putoval svou velkou dlaní přes Harryho hrudník, obě košile rozepnuté. Harry prudce oddechoval a Lucius využil příležitosti k hlubokému a vášnivému políbení.
Malé hodiny na stole upozornili, aby je upozornili, že lekce končí za čtvrt hodiny.
„Zatraceně,“ zamumlal Lucius, vstávajíc a pomáhajíc Harrymu nahoru.
Harry si zapnul košili a kouzlem očistil prach ze svého oblečení. Jeho společník ho napodobil.
Harry si stoupl na špičky, zachycujíc Luciusovi rty v polibku. „ Tak je to v každém případě lepší.“
„Co tím myslíš?“ Lucius si upravil kaloty kolem jeho erekce.
Harry okusoval jeho ušní lalůček a šeptal mu do ucha:
„Líbilo se mi to tak moc, že jsem nechtěl přestat, ale já si opravdu nepředstavuji svoje poprvé na podleze  v hudební místnosti u paní Griphookové.“
Lucius zíral na Harryho, jak odešel z místnosti a šel do Prasinek. Poprvé…nikdy ho nenapadlo, že je Harry panic.
*~*~*~*
Harry jemně nakrájel pampeliškové kořeny před tím, než je povaří v kotlíku. Uvolněně pohlédl na Nevilla, s kterým dnes sdílel svůj stůl. Všechno vypadalo v pořádku. Harry neoficiálně převzal nad Nevillem ochranu během pátého ročníku.
Harry byl duchem nepřítomen. Přemýšlel o tom, jak po obědě pojede s dalšími studenty domů na Velikonoční prázdniny. Číslo 4 v Zobí ulici nebyl jeho domov, nemohl se donutit, aby se těšil na Dursleyovi, s kterými bude dalších čtrnáct dní.
Uslyšel vedle sebe měkké zlapání po dechu a mumlání „ Ó! Ne…“
Nevillův kotlík žhnul jasně červenou a kapalina byla vroucí. Nebyla bleděmodrá, tak jako v Harryho kotlíku, Nevillův lektvar byl neonově růžový.
„Neville! Pozor!“ křičel Harry, jak kotlík explodoval. Podařilo se mi strhnout svého kamaráda k podlaze, ale kapalina postříkala celou třídu, která teď byla v jemně růžové mlze. Harry, který byl nejblíže kotlíku, teď byl celý mokrý od růžového lektvaru.
Profesor Snape rychle zkontroloval studenty, jestli nejsou zranění a posílal je do sprchy. Přivolal několik domácích skřítků, kteří dali do pořádku jejich mokré šaty a uklidili třídu. Nechtěl, aby se růžový roztok dostal do hlavní studentské prádelny.
Snape zkoumal zbytky lektvaru v Nevillově kotlíku. Spěchal k ohni, aby se spojil s profesorkou McGonagallovou.
„Minervo, máme problém. Potřebuji vás ihned vidět.“
Jak čekal na svoji kolegyni, sedl si Severus za psací stůl a schoval hlavu do dlaní.
„Longbottome, vy idiote! Jak jen jste mohl uklidňující lektvar změnit na lektvar pro plodnost!“


4.kapitola Velikonoce
Cesta na nádraží Kings Cross probíhala v tichu. V důsledku Nevillovy nehody v lektvarech profesorky McGonagallová a Prýtová hlídali všechny studentky sedmého ročníku z Nebelvíru a Zmijozelu odděleně.  Profesor Snape varoval všechna děvčata, aby se zdržela jakéhokoliv pohlavního kontaktu po dalších čtyřicet osm hodin.
Nevill se Harrymu omluvil, ale ten mu jen řekl, ať na to zapomene. Nikdo nebyl zraněný, lektvar se nevznítil a nejhorší věc, která se mohla stát, byla, že domácí skřítci nemohli zachránit jeho zrůžovělé šaty.
Čím blíž Londýna byl vlak, tím byl Harry tišší. Jeho kamarádi z kupé vědělik, jak moc Harry nechce k Dursleovím. Pokoušel se přemluvit Brumbála, aby mohl zůstat v Bradavicích, ale Brumbál byl plný optimismu a čekal, že se s příbuznými usmíří.
Harry viděl Hermionu jen krátce, když spolu procházeli nádražím:
„Je to jen čtrnáct dní, Harry,“ říkala, jak mu podávala navštívenku jednoho z rodičů s jejím telefoním číslem domů, „Zavolej mi, když by to bylo příliš hrozné…“
Strýc Venon už čekal blízko bariéry na svého synovce.
„Kde máš kufr?“ štěkl.
Harry mu ukázal batoh hozený na jednom jeho rameni. „Sedmý ročník má povolené základní kouzla mimo školu. Tak jsem na svoje šaty a knihy použil zmenšovací kouzlo.“
Strýc Vernon se při té poznámce zamračil a vydal se směrem k jejich autu. Harry spěchal, aby s ním udržel krok.
Cesta do Zobí ulice číslo 4 byla strojená. Po několika minutách cesty strýc Vernon zapnul rádilo a broukal si písničku. Harry sledoval z auta krajinu s nervózním pocitem.
Když přijeli do Zobí ulice, strýc řekl Harrymu, aby si sedl do kuchyně a ničeho se nedotýkal. Neměl žádnů důvod si vybalovat, protože tu nebude dlouho.
„John Montague, je můj velmi důležitý klient a potřebuje přes Velikonoční prázdniny staršího studenta, který by mohl pohlídat jeho dítě a já jsem mu tě nabídl.“ strýcův knírek nebezpečně zaškubal velmi blízko Harryo tváře „Nemusím ti připomínat, co se stane, jestli mi nějak zkažíš můj obchod…“
„Ne, strýčku Vernone,“ šeptal Harry.
*~*~*~*
Harry se smál, až mu slzy tekly po tváři. Strýcův velmi důležitý klient, pan Montague, jak se ukázalo, nebyl nikdo jiný než Lucius Malfoy, který na sobě měl drahý mudlovský oblek a jeho vlasy byly kouzel zkráceny. Malfoyovské rysy tetu Penúnii značně okouzlily. S jedním skrytým upozorněním na jeho podivínské chování, byl Harry poštěn do opatrování pana Montague.
Lucius a Harry se přenášečem dostali do vkusná garzonky v milovském Londýně. Lucius umístil kolem několik ochraných a tišících kouzel.  V jídelně je čekala lehká večeře.
„Ve vlaku jsem neviděl Draca. On nejede domů na Velikonoční prázdniny?“
„Vlatně, Severus Snape jel na konferenc pro mistry lektvarů do Melbourne v Austrálii. Chce předvést své pokroky v přípravě Vlkodlačího lektvaru a Veritaséra. Draco uvažuje o kariéře v lektarech, tak si Severus myslel, že by to pro něj byla dobrá vzdělávací zkušenost a já s tím musím souhlasit. Nikdy není brzo na založení profesních styků.“
„Když mluvíš o profesních stycích, jak dlouho obchoduješ s Grunnings vrtačkami?“ pobaveně se ptal Harry.
„Vlastně jsem se setkal s tvým strýcem teprve včera odpoledne a domluvil jsem tenhle obchod. On je opravdu chamtivý bastard, víš. Pokoušel se tě prodat…mluvil o tom jako o obchodu.“
Harry sklonil vidličku: „Prodat…“
Lucius ho políbil na ruku: „Nedělej si starosti. Nedovolím, aby ses tam musel někdy vrátit…Harry, vím, že jsou tam venku i hodní mudlové. S některými jsem se setkal, když byla Narcissa nemocná…ale on je ten druh mudly, které Voldemort může klidně zabít…"
Chvíli jedli mlčky, než se Harrymu vrátil jeho humor:“ Tak, pane Montague…teď, když jste mě unesl, tak co se mnou plánujete dělat dalších čtrnáct dní?“
Lucius se záhadně usmál a krmil ho čokoládovými lanýži. Po rychlém prohlédnutí garsoniéry, Harry se našel potopený sám ve vaně, pozorně umytý Luciusem Malfoyem. Harry viděl na milencově předloktí znamení zla, ale očekával ho tam, tak to pro něj nebyl takový šok.
„Jsi tak krásný.“ Starší kouzelník vrněl, když tahal umytého Harryho do svého klína. Mírně držel jeho boky, když chytil Harryho ústa v hladovém polibku a hladil rozcuchané havraní vlasy. „Harry, co tahle růžová substance dělá v tvých vlasech?“
Harry Luciusovi řekl o explodování lektvaru a několika dalších senzačních lektvarových pohrom Nevilla. Lucius se smál a okusoval mu ušní lalůček.
*~*~*~*
Harry si lehl na černou saténovou pokrývku, jeho zelené oči sledovaly Luciuse, oba byli vzrušení a Harry ještě vystašený. Lucius se pomalu jako kočka plazil přes postel. Harry zavřel oči, jak ho kouzelník pohladil po tváři.
„Můj,“ syčel a políbil štíhlého kouzelníka. Harry jazykem přejel přes Luciusovy rty. Plavovlasý muž cítil, jak se třese.
„Bojím se. Nevím co dělat.“
„Nech to na mě.“ Afektovaně se usmíval Lucius a začal prozkoumávat kouzelníkovo tělo.  Mekký polibek a široké ruce na hladké kůži. Harry zalapal po dechu a sténal, jak Lucius držel jeho bradavku, zatímco hladil jemnou kůži na vnitřních stranách Harryho stehen. Políbil ho před tím, než pu potovatoval po celém těle až k jeho erekci.
„Jsi krásný.“ Šeptal, když loktem odstrčil stehna od sebe. Lucius pokračoval ve své cestě. Lízal celou délku Harryho penisu před tím, než začal škádlit jeho štěrbinu.
„Luciusi,“sténal Harry. Lucius si hrál s jeho varlaty, jak lízal a sál Harryho penis. Harry trhl boky. „Luciusi, prosím…“
Lucius osvobodil jeho penis, jen ještě políbil jeho špičku. „Ještě ne, můj milý. Chci být v tobě, kdy budeš.“
Harry zalapal po dechu v údivu, jak má Lucius talentovaný jazyk. „Prosím…“
Lucius párkrát ještě políbil Harryho tělo před tím, než ukořistil jeho rty v polibku. „Jsi připravený, lásko?“
Harry otevřel své velké smaragdové oči. „Bude to bolet?“
Lucius se podíval na svůj velký silný penis a Harryho drobnou postavu. Přivolal ampulku s navoňaným vanilkovým olejem z nočního stolku. „Ano, Harry. Po prvé to vždycky bolí, ale pokusím se, abys z toho měl taky nějaké potěšení.“
Lucius pokryl své prsty olejem. Škádlil jeho vstup před tím, než jeden prst dal dovnitř. Harry zakňučel, jeho erekce slábla.
„Uvolni se.“ vrněl Lucius, jak Harryho tělo začalo pomalu přizpůsobovat vetřelci. Pokryl své prsty ještě olejem a vložil do něj tentokrát dva. Harry syčel, bylo to nepříjemné. Lucius cítil uvnitř a lapal po dechu, když našel Harryho prostatu.
„Chceš, abych přestal?“ ptal se, přejížděje po ní zas a znova.
„Bastarde.“ Lapal Harry po dechu, svíjejíc se v posteli.  Lucius vložil třetí prst, Harry začal kňučet znova.
„Uvolni se.“ Cítil, jak se Harry uvolnil a prsty mu způsobovaly potěšení. Když se rozhodl, že je Harry už připravený, vytáhl jeho prsty, pokryl si olejem penis a nadzvedl trochu ty štíhlé boky.
Harry se napínal, jak něco velkého a nepříjemného do něj vztoupilo.  Ostře křičel bolestí, jak Lucius tlačil svůj penic hlouběji. Zastavil se, když se Harry začal třást a tekly mu slzy.
„Prosím,“ Harry lapal po dechu. „Prosím…prosím, přestaň. Je příliš velký…prosím přestaň.“
Lucius se zastavil. „Omlouvám se, lásko ale tohle je jediná cesta. Bude to brzo lepší, slibuju.“
Mírně ho vytáhl a pak strčil dovnitř až ke kořenu. Harry vykřikl a pokračoval ve vzlykání. „Prosím…“
Lucius ustřel ty slané slzy. „Nejhorší máš za sebou, lásko.“
Na chvíli přestal, políbil jeho bledou tvář, ruku dal na Harryho kyčle a strčil ho tam znova v takovém úhlu, aby narazil na prostatu. Jejich tempo bylo pomalé, jak se z Harryho kňučení stávaly vzdechy potěšení.
„Jsi tak těsný, tak krásný.“ Lucius zvedl hubené nohy na jeho ramena a začal vrážet hlouběji. Harry už dál nemohl formulovat kompletní slova.  Starší kouzelník hladil milencovu erekci ve stejném rytmu, v jakém přirážel. Mohl cítit Harryho stahování před tím, než vyklenul záda a s pláčem přišel. Lucius se snažil rychle udělat, dokud měl Harry orgasmus. S výkřikem Lucius vyprázdnil své semeno uvnitř mladého milence.
Lucius byl ještě uvnitř Harryho, zabalil své ruky, kolem roztřeseného kouzelníka. Políbil ho jeně na čelo.
„Můj.“
Harryho smaragdové oči zářily. Políbil Luciusovo rameno.
„Tvůj.“
Lucius rychle zašeptal čistící kouzlo, posunul si Harryho do náruče a oba je zakryl. S neurčitým mávnutím ruky pronesl „Nox,“ a pokoj podl do temnoty.
*~*~*~*
Luciuse ráno probudilo světlo, které se přes okna dralo do pokoje a také teplé tělo vedle něj. Otevřel oči a strnule hleděl na rozcuchaného černovlasého mladíka. Mírně se posunul a dvě krásné zelené oči ho začaly sledovat. Harry mu poslal zvláštní plachý úsměv.
„Dobré ráno, Luciusi,“ šeptal, jak se pokoušel vymotat svoje končetiny. Plavovlasý kouzelník se opřel o čelo postele a přitáhl si Harryho do vřelého objetí. Později si opíraje bradu o jeho hlavu, jak začal diskutovat o plánech na další dny.
Harry sebou škubnul, když chtěl vstát z postele a zajít si do koupelny. Lucius mu s úsměvem podal flakónek s hojivým lektvarem. Mladík ho vděčně přijal a hned vypil, úleva se rozlévala po jeho těle.
Lucius zvětšil obsah Harryho batohu, zatím co byl ve sprše. Potřásl hlavou nad žalostným stavem jeho oblečení. Učebnice a školní potřeby hned zase naskládal do batohu a koženou taštičku s toaletními potřebami spolu se saténovým županem položil v koupelně vedle umyvadla.
Právě dokončil snídani-čaj, ovoce a francouzské rohlíky, když vešel Harry do kuchyně. Vypadal roztomile v tom příliš velkém županu visícím kolem jeho úzké postavy.
*~*~*~*
Lucius vzhlédl, když Harry chvíli po snídani vyšel z ložnice, na sobě maje úzké černé rifle a dlouhou tmavě zelenou košili s krátkým rukávem. V ruce nesl pár černých bot.
Plavovlasý kouzelník pozvedl obočí nad oblečením, které bylo přehozené přes židli. (pozn. překladatelky:jako vím, že o pár vět dozadu ho vytahoval z batohu a bez komentáře…hold jen překládám)
„Kam v nich hodláš jít?“ ptal se zmateně.
Harry se koukl na místo, kam se upření díval na šaty a začal se smát: „Opravdu si myslíš, že je nosím na veřejnosti?“
Harry ho jemně líbnul na tvář. „Strýc Vernon neví, že mi moji rodiče nechali nějaké peníze. Vždycky sem musel nosit oblečení po mém tlustém bratranci.“ Jenže Lucius se nezdál, že by to chápal. „Jestliže by strýc Vernon zjistil, že mám peníze, tak by mi je klidně i násilím vzal.“
„Velmi chytré.“
Harry se usmál: „Myslel jsem si, že je. Většinu svého milovského oblečení si musím kupovat přes katalogy, i když v Příčné ulici je dost obchodů, kde je vidět mudlovská móda. Můžeme tu někde sehnat sovu?“
„Na co potřebuješ sovu?“
„Strýc mi v dopise napsal, že budu malovat pokoje, tak jsem si vzal jen tohle oblečení. Seamus je na Velikonoce v Bradavicích. Potřebuji mu doručit sovu, aby mi poslal nějaké slušné oblečení.“
„Blízko od tud je soví pošta, ale bylo by to příliš riskantní a tvůj kamarád by se tě mohl vyptávat.“ Lucius došel k oknu a díval se dolů na ulici. „Bylo by snadnější, kdybychom ti nějaké oblečení koupili.“
Harry došel k Luciusovi a jemně ho zatáhl za jeho culík. Prstem běžel po ozdobné sponě, která držela jeho vlasy. „To si musíš sundat, mudlové to nenosí, dokonce ani, když jde o rodinné dědictví.“
Mladý kouzelník chvíli studoval milencovo oblečení: „Všechny tvoje mudlovské šaty vypadají takhle?“
*~*~*~*
Harry si nebyl jistý, co bylo zábavnější- jestli Luciusova reakce na rychlé občerstvení nebo nakupování v obchodním domě. Když Lucius rozhodl, že půjdou nakupovat oblečení, tak myslel snobské Londýnské obchody, ale Harry to odmítl s tím, že nechce být Dracův klon.
Harry vybral několikatery rifle pro sebe a Luciuse. Starší kouzelník měl trochu problém s tím, že se musí sám obsloužit. Harry pochyboval, že muž měl někdy něco, co nebylo ušito krejčím na míru.
Lucius se vysmíval elektronické pokladně, nechápal, k čemu to slouží a byl překvapený, když Harry projel tenkým kusem plastu čtečku.
Po tom, co posbírali balíčky a odešli, se Lucius ptal, jak to, že to neplatili. Harry mu podal kreditní kartu.
„Víš co to je?“
Lucius si ji důkladně prostudoval, byla to Zlatá karta od Gringottových.
„Funguje to jako mudlovská kreditní karta. Je to pohodlnější než u sebe nosit hromadu galeonů.“
Harry odmítl Luciusovy peníze za to neformální oblečení, ale nakonec odsouhlasil, že si nechá vybrat jeden komplet
Jejich další zastávka byla v optice, kde vybrali nové brýle.  A nakonec se Harry našel sedě v kadeřnictví. Rozhodli se pro kratší střih.
Harry zíral na svůj odraz ve výloze, ta změna ho ohromila. S novým oblečením vypadal štíhlý, ale ne šlachovitý a dokonce trochu starší než sedmnáctiletý. Lucius vypadal úplně sexy v jeho nových úplých riflích a přiléhavé košili s jeho plavými volně rozpuštěnými vlasy.
„Jsme dokonalí.“
Harry odmítl Luciusův požadavek na vrácení peněz za jejich šaty.
*~*~*~*
Harry seděl zkroucený na židli, dívaje se na spícího Luciuse, jeho plavé vlasy byly rozprostřené po polštáři.  Spící vypadal tak vlídně.
Tohle byla jejich poslední noc, před tím než se měl Harry ráno vrátit do Bradavic. Bolelo ho tělo, dnes v noci bylo jejich milování dost vášnivé – skoro divoké – byla to na dlouhou dobu poslední šance na něco takového.
Harry seděl po tmě v ložnici a pokoušel se nějak si uspořádat své city. Miluje Luciuse? Ví vůbec co je to milovat? Neměl žádnou citovou zkušenost, krom objetí od paní Weasleyové, Hermiony a svého kmotra. Zdálo se, že Lucius je s ním proto, co je, Harry a ne chlapec, který přežil a to ho těšilo. Nemusel nosit tu svoji masku zachránce světa a svým způsobem Lucius před ním už tu svoji masku také nenosil. Byla to vážně láska?
Lucius se ve spánku posunul a otevřel své oči: „Pojď zpátky do postele, lásko.“
Tak se Harry zkroutil do Luciusova teplého ojetí, tohle měl rád. Zvláštním způsobem se v Luciusově objetí cítil bezpečně. S jeho teplým dechem na svém krku klidně usnul.
*~*~*~*
Mezitím se Lucius zajímal o starověké artefakty, kouzelné stejně jako mudlovské a Harry toužil být hlavně tam, kde by ho Dursleyovi nemohli najít. Trávili Velikonoční prázdniny navštěvováním milovských muzeí a byli také na několika sportovních událostech. Oba chtěli prozkoumávat také magická místa, ale hrozba prozrazení byla příliš velká.
Když Harry řekl svému milenci o jeho jediné návštěvě ZOO, Lucius trval na tom, že si tam musí zajít. Bavil se, když Harry v oddělení plazů s několika exempláři mluvil. Zdálo se, že nikdy po té nehodě o bratrancových jedenáctých narozeninách už toho hroznýše královského nenašli.
Milovali se v každé místnosti toho bytu. Ve dnech, kdy Lucius musel pracovat na ministerstvu, si Harry dělal jejich domácí práce. A jak Lucius slíbil, navštívil Draca v Bradavicích po jeho návratu z Austrálie.
Až příliš brzy přišel čas na Harryho odjezd do Bradavic z nádraží Kings Cross. Lucius ho v přestrojení sledoval, doku nezmizel za zábranu na nástupiště devět a ¾, potom se přemístil na Malfoy Manor.
Harry sdílel kupé s Hermionou, Ginny, Nevillem Seamusem a Deanem (pozn. překladatelky: Vím, že před chvílí psala, že Seamus je v Bradavicích, ale jen překládám). Hned si všimli Harryho nové image, měl na sobě rifle, krátký přízový kabát, rolák a nové brýle. Řekl jim o tom, jak ho Vernon vypůjčil jednomu bohatému zákazníkovi, aby dělal společnost jeho nedospělou dceru. Smáli se jeho popisům zvláštních milovských předmětů v muzeu a také z jejich návštěvy ZOO. Zdálo se, že všem uspokojivě vysvětlil, že dcera pana Montague musela být zklamaná módní návrhářka.
Seamus se začal smát: „Nemůžu uvěřit, že sis ji nechal ti ostříhat vlasy.“
„Ale povedlo se jí to, ne?“ Ginny pohladila Harryho vlasy. Usmál se na ní.
„Vlastně, líbí se mi tvoje nové brýle,“ řekla Hermiona. „ Teď jde vidět, jak krásné tvoje oči ve skutečnosti jsou.“
„Tak a co tvoje nové luxusní šaty?“ ptal se Ron a Harry mohl vidět, že se tím dobře baví. Každý věděl, že Harry není ten typ kluka, který nosí roláky a kabáty.
„Zdědil jsem šaty po milenci pana Montague, měl úplně stejnou velikost.“
Kupé ztichlo, nikdo si nebyl jistý, jestli žertoval nebo ne. Harry došel ke dveřím a s plachým úsměvem řekl: „Potřebuju trochu čerstvého vzduchu. Jestli sem zatím přijde čarodějka se sladkostmi, tak mi prosím kupte pár čokoládových žabek.“
„Dobře,“ řekl nakonec Dean. „ Nikdy mi nedovolte Harrymu říct, že má nudný život.“


5. kapitola Načasování by mohlo být lepší
V očích Albuse Brumbála se zablesklo, když se na něj Snape vražedně podíval. „Nyní, Severusi.“ stařecký hlas zněl pobaveně. „Musíš panu Longbottomovi složit poklonu za jeho lektvar.“
„Albusi…“ zavrčel vysoký muž.
Brumbál ho ale ignoroval a zbytku personálu oznámil: „Poppy mi právě oznámila, že pět domácích skřítků je těhotných.“
„Pět?“ Severus složil hlavu do dlaní,
„Ze čtrnácti skřítků, kteří přišli do styku s lektvarem pana Longbottoma, jich pět otěhotnělo. Poppy, potřebuji, abys k tomu prostudovala nějaké informace, kdyby nastaly nějaké komplikace. A Argusi,“ školník se otočil s kyselým výrazem. „Prosím podívej se, jestli někde nemáme nějaké kolébky.“
*~*~*~*
Minerva McGonagallová chytla Snapea za paži zrovna, když chtěl vstoupit do Velké síně na večeři.
„Severusi, mám skvělé zprávy.“ Snape se pozastavil. „Poppy skončila prohlídku všech dívek ze sedmého ročníku Nebelvíru a Zmijozelu. Ani jedna není těhotná.“
Snape si oddechl a v duchu usmál. „ Díky Merlinovi.“
*~*~*~*
Z počátku se Harry smál Nevillově nechtěně vytvořenému lektvaru na plodnost, ale teď už mu do smíchu nebylo. Už čtvrté ráno po sobě zvracel a cítil se stále unavený. Kdyby ale šel za madam Pomfreyovou pro těhotenský test, tak by ho buď vyhodila z ošetřovny, nebo chtěla vědět jméno partnera.
Nikdo neví, že má milence a nikdo to ani vědět nemůže. Bylo by to pro Luciuse příliš nebezpečné. Voldemort by ho zabil, smrtijedi by ho zabili a Sirius by jim pravděpodobně pomohl. Harryho bolela hlava. Chyběl mu Lucius. Chtěl, aby ho Lucius vzal do náruče a řekl mu, že byl idiot.
Idiot. Ano, to je to, co je. *Každý* ví, že muži nemohou otěhotnět. Harry se tak dlouho ujišťoval, než se mu v hlavě objevila jiná myšlenka. *Každý* věděl, že něco jako magie neexistuje, že?
Byla jen jedna věc, kterou mohl udělat. Jít do knihovny a zjistit to. O dvě hodiny později znal odpověď. Ačkoliv je to neobvyklé, je mužské těhotenství možné, zvláště pokud je jeden z nich temný čaroděj.
„Sakra,“ pomyslel si Harry.
*~*~*~*
Harry se sesunul na židli v opuštěné Nebelvírské společenské místnosti. Otevřel knížku o lékouzelnictví, kterou propašoval z knihovny. Rukou si prohrábl vlasy, jak se pokoušel soustředit na slova.
Jaké byly jeho volby? Podle dvou knih nemohlo být mužské těhotenství přerušeno, aniž by nositel také neumřel. Jestli by potratil, tak vykrvácí. Takže přerušení v jakékoliv formě není možné.
Odstrčil knihy popisující, jak by se jeho tělo mělo měnit. Porod také nevypadal zrovna příjemně.
„Tohle se mi nemohlo stát, „ myslel. „Ještě jedna zvláštní věc o chlapci, který přežil.“
Harry přemýšlel jak o život; dostat děvče do tohohle stavu, by byl problém, ale sám otěhotnět… Věděl o tom, že Neville tenhle lektvar vytvořil a ignoroval varování. Zatracená mudlovská výchova, milovští muži nemohou být těhotní, ale očividně to u kouzelníků neplatí. Proč profesor Snape nevaroval i chlapce ze sedmého ročníku o možnosti těhotenství nebo předpokládal, že jen děvčata mohou být gravidní?
Harry uklidil knížky zpět do jeho tašky a zhroutil se do židle. Opřel se hrudí o kolena, aby je objal a zíral do ohně. Jestli by měl být k sobě upřímný, tak on to dítě chtěl. Většinu života snil o tom, že bude mít rodinu. Bude mu jen osmnáct, až se to narodí, ale zdá se, že kouzelníci mají dítě dřív než mudlové.
Zítra je Prasinkový víkend. Harry si v hlavě přehrával různé scénáře, jak to řekne Luciusovi a také jak na to on bude reagovat.
Budou ho jeho přátelé nenávidět, až zjistí, že má dítě se smrtijedem? Merline, věděl, co budě dělat Sirius. A co bude dělat, když Lucius nebude to dítě chtít, když Lucius ho už nebude chtít?
*~*~*~*
Harry zíral z okna v hudební místnosti u paní Griphookové. Velmi málo spal a ještě se mu docela zvedal žaludek. Sušenky mu moc nepomáhali a nemohl si jít k madam Pomfreyové pro lektvar na nevolnost.
Lucius se přemístil do místnosti a zjistil, že se Harry dívá z okna. To bylo zvláštní, Harry obvykle už hrál na piáno, ale dneska ještě ani nevytáhl noty.
Harry stál před ním, jeho smaragdové oči neměly žádnou jiskru. Měl velké černé kruhy pod očima a jeho normální bledá kůže byla zbarvená trochu do zelené. Lucius ho jemně pohladil po tváři.
„Vypadáš hrozně. Jsi nemocný?“
Harry se slabě usmál. Jeho dobře nacvičená řeč zmizela v okamžiku, kdy se tu Lucius objevil.
„Stala se nějaká strašná věc, lásko?“ ptal se Lucius se znepokojením.
„Chtěl jsi někdy mít víc dětí?“
Lucius na něj zíral: „Cože?“
„Chtěl…Oh, Merline, to jsem dobře neformuloval.“ Harry šel dál od staršího kouzelníka a začal chodit po místnosti.
„Nech toho,“ okřikl ho Lucius. „ O čem to mluvíš?“
Když Harry hned neodpověděl, druhý kouzelník začal přemýšlet. Harry si myslí, že chce čarodějku, aby mohl mít dítě, nebo Harry chce mít dítě? Nebo Harry dostal nějakou čarodějku do jiného stavu?
„Harry, ty jsi někoho přivedl do jiného stavu?“
Harry se zastavil a zvláštně se zasmál. „Ne tak přesně…“
„Tak o čem to mluvíš?“ Luciuse začínala už bolet hlava.
„Vzpomínáš si na Velikonoce… na to růžové v mých vlasech?“ Lucius pomalu přikývl. „Byl to lektvar plodnosti…“
Lucius neodpovídal, jeho malfoyovská maska zmizela. Harry odešel pro svou hůlku. Lucius překvapeně ustoupil. Zelené oči bedlivě sledovaly ty šedé. Harry pomalu mávl hůlkou a zašeptal kouzlo, které našel v knihovně. Luciusovi poklesla čelist, když viděl svítit malou bílou kuličku v Harryho břiše.
„Budeš chtít další dítě?“ ptal se šeptem znova Harry.
Lucius zvedl svoji vycházkovou hůl. Harry věděl, že v ní má hůlku a v obraně zvedl ruce, čekajíc na ránu. Ale Lucius přejel jemně přes břicho svého milence a vyslovil kouzlo. Místnost zaplavilo růžové světlo.
„Zdá se,“ vrněl temný kouzelník, když Harryho silně objal. „Že budeme mít dceru.“
Lucius pohladil Harryho, zamyslel se. Téměř přeslechl slabé zašeptání: „Jsem takový idiot. Zlobíš se?“
Lucius si sedl na židli a přitáhl si svého milence do klína. Jemně ho políbil: „Rozhněvaný? Ne, šokovaný bude to správné slovo.“
Kouzelníci byli zticha, každý byl ponořený ve svých myšlenkách. Delší mlčení způsobilo, že Harry začal panikařit. Počítal kolik let, by dokázal sebe a dítě živit v mudlovském světě z peněz po rodičích. Musel by být v mudlovském, kouzelníci by ho nenáviděli.
Nakonec to byl Lucius, kdo promluvil: „Nejsem proti tomu mít dítě, jen jsem tu už neočekával. Narcissa dvakrát potratila, než se narodil Draco a několikrát potom. Když před čtyřmi lety potratila naposledy, tak u ní objevili rakovinu.“
„Myslíš si, že bys to dítě molh chtít?“ ptal se pomalu Harry. Když starší kouzelník neodpovídal, Harry znova začal panikařit.
Lucius se na něj upřeně díval, skoro konkurujíc profesorovy lektvarů.
Nakonec ho políbil na spánek a řekl: „Tohle dost komplikuje už tak složitou situaci. Napadlo tě, co se stane, až to zjistí Voldemort?“
„To není problém…Sirius mě zabije první.“
„Ví to ještě někdo jiný?“
„Ne, nikomu jsem o nás neřekl, oni by tomu nerozuměli.“ Usmál se slabě Harry. „K sakru, ani já tomu nerozumím.“
Lucius sundal Harryho z klína a začal chodit po místnosti. Pak ukázal na klavír: „Hraj něco, potřebuju přemýšlet.“
Harry začal hrát skladby z jeho omezeného repertoáru sedmi kusů, právě když jejich hodiny upozornili na konec lekce. Po dlouhé chvíli, si Lucius sedl za Harrym, dávaje mu rychlý polibek.
„Můj.“
Harry se kousl do rtu. To vlastnické prohlášení ho dnes vyděsilo.
*~*~*~*
Ranní nevolnost po dvou měsících přešla. Harry a Lucius pokračovali ve svém vztahu přes sovy a lekce hry na klavír. Lucius začal zkoumat mužské těhotenství a naléhal na Harryho, aby odstoupil ze své funkce chytače v Nebelvírském týmu.
Ron skoro explodoval, když mu Harry oznámil, že odchází a svou pozici předává Dennisu Creeveymu. Zbytek týmu byl sice smutný, ale respektoval jeho rozhodnutí se věnovat učení a přípravě na OVCE.
Vždycky se zdálo, že Ron sní o profesionálním hraní famfrpál a měl potíž pochopit Harryho rozhodnutí. Harrymu s Hermionou se nakonec povedlo vysvětlit, že jejich OVCE jsou důležité pro kariéru.
Nakonec Rona utěšilo to, že výměna Dennise na místo Harryho byl dobrý strategický plán.  Všechny týmy se připravovaly na Harryho taktiku, Dennis byl pro ně neznámý.
Učení na OVCE udrželo Harryho mysl daleko od těhotenství. Časem přibral v pase a Harry byl vděčný za beztvaré uniformy. Ještě než se vzbudili jeho kamarádi z ložnice, byl už radši vysprchovaný, oblečený a četl si ve společenské místnosti, čekaje na ně se snídaní. Hermiona byla potěšená, že nakonec bral studium tak vážně.
*~*~*~*
Lucius byl dost ustaraný. Voldemortova aktivita se začala zvyšovat a zabití Harryho Pottera se zdálo být jeho prioritou.
Severus stále pracoval jako vyzvědač; Lucius to už několik let věděl. Kdykoliv Voldemort vyjádřil pochybnosti nad Snapeovou loajalitou, vždy stál za ním.
Voldemort tlačil na smrtijedi, kteří měli promující děti v Bradavicích a Kruvalu. Měl plány a potřeboval příliv nové magie. Chtěl dětem po jejich pomoci dát znamení zla.
Lucius se z toho snažil Draca vyšachovat. Věděl, že jeho syn nechtěl být věrný Voldemortovi, přál si být neutrální. Draco vynikal v lektvarech a Lucius se dotazoval na nějaká studia v Severní Americe nebo Austrálii.
Dostal pár sov od matek čistokrevných bradavických studentů s žádostí o pomoc. Mnozí z nich nechtěli, aby jejich děti byly Voldemortovými poskoky, ale měli strach jít proti němu.
A jeho milovaný Harry…
*~*~*~*
Dva dny před OVCEmi Harrymu přišel od Vernona Dursleyho dopis.
Chlapče,
Neplánuj se k nám po promoci vrátit. Dál už za tebe neneseme zodpovědnost a nechceme o tobě už nikdy slyšet.
Vernon Dursley.
Harry zíral na dopis. Za čtrnáct dní má promovat a pak neměl vůbec kam jít. Cítil, jak dítě zneklidnělo a mu se začaly hrnout slzy z očí. Zmuchlal dopis, hodil ho na stůl a vyběhl z auly, ignorujíc letmé pohledy. Zatracené hormony.
Před tím, než Hermiona nebo Dean stačili sebrat zmačkaný dopis, tak se zvedl a přeletěl přes aulu k Brumbálovi. Jeho tvář ztuhla, když četl ty slova. Starý kouzelník prohodil několik slov s profesorkou McGonagallovou před tím, než opustil velkou síň.


6. kapitola Slibná budoucnost
Harry stál nahoře v Astronomické věži a pozoroval místo, které pro něj bylo sedm let domovem. Zlehka cítil dceřino třepotání. Už se mu na jeho hubeném těle dělala mírná vyboulenina. Byl v polovině čtvrtého měsíce a cítil se sám. Lucius mu posílal jednou týdně sovu. Slyšel o zvýšení útoku smrtijedů a doufal, že jeho milenec byl v bezpečí.
Zítra Harry i přes Brumbálovo přání opustí Bradavice.  Věděl, že by měl přijmout Brumbálovu ochranu, ale musel své těhotenství utajit. Harry jen doufal, že ho později jeho přátelé a profesoři nezahrnou, až zjistí, že má dítě se smrtijedem.
Harry šel chodbami Bradavic do hudební místnosti, naposledy si zahrát. Posadil se a začal hrát. Studenti se tu zastavovali a loučili se s ním. Už byl skoro zákaz vycházení, když přestal hrát. Byl dost překvapený, když uviděl v rohu sedět Brumbála.
„Nechceš ještě změnit názor a zůstat?“
„Ne, profesore. Je na čase, abych odešel.“
„Máš kam jít?“
„Ano, pane. Já jsem už dopředu poslal svůj kufr. Najal jsem si pokoj v Děravém kotli. To mi zatím dá trochu času.“
„To vyjde najevo. Voldemort se tě bude pokoušet zabít.“
„Bez urážky, pane, ale do Bradavic se také mlže dostat.“ Harry sesbíral své noty a přeběhl prsty po klavíru, jako by se loučil. „Dobrou noc, pane.“
„Dobrou, Harry.“
*~*~*~*
Harry pohladil Hedvičino peří a usmál se, když ho jemně kousla do prstů. Hagrid mu slíbil, že se o ni postará do té doby, dokud se to nějak nevyřeší.
Přizpůsobil se školní hábit svému vypouklému břichu. Všude bylo plno čarodějek a kouzelníků; promoce byly za dveřmi. Cítil se trochu zahořkle, že v té mase lidí nebyl nikdo z jeho rodiny. Sirius byl zrovna pryč na nějaké misi pro Brumbála.
Harry se připojil k svým promujícím spolužákům. Profesor Kratiknot je rozestavil podle abecedy do průvodu.
Absolventi nastoupili do Velké síně a zabrali svá místa. Harry se rozhlížel kolem, vidíc pana a paní Grangerovi, rodinu Weasleyovu a na opačné straně zahlédl plavé vlasy Luciuse Malfoy. Ačkoliv věděl, že se musejí ignorovat, byl uvolnění z pocitu, že ho tu vidí.
Po řečníkově zcela monotónním přednesu si každý absolvent převzal svitek pergamenu a vrátil se na své původní místo. Harry sledoval, jak poštovní sova krouží aulou a byl překvapený, když k němu klesla a upustila mu do klína malou obálku před tím, než zase odletěla oknem ven.
Harry zlomil pečeť obálky, očekávaje blahopřání. Ale vevnitř byl jen kousek pergamenu s jedním slovem a smaragdový krystal.
Jeho prsty bezděčně stiskly krystal v ruce. Cítil důvěrně známé zatahání v břiše. Padma Patilová, která seděla vedle něj, ho slyšela v otřesu pronést jedno slovo před tím, než zmizel.
„Přenášedlo.“
*~*~*~*
V chaosu, který nastal, chytil Severus Snape paži Luciuse Malfoye a zasyčel mu do ucha:
„Voldemort?“
„Ne,“ odpověděl Lucius. „Chlapec, který přežil si předplatil pokoj v Děravém kotli. Temný pán ho chtěl unést odtamtud.
„Brumbál?“
Lucius se štěkavě usmál: „ Já bych nic nedal za minulost toho modrookého bastarda.“
Padma třesoucíma rukama podala Brumbálovi kousek pergamenu, který Harrymu spadl. Bylo tam jen:
„Můj.“
~*~*~*
Harry klopýtl, jak přistál na měkkém koberci. Rychle vytáhl hůlku a rozhlédl se kolem. Ob sám v malé místnosti, která byla opravdu vkusně vyzdobená. O vázu červených růží byl opřený dopis a stříbrný zvoneček.
Můj milovaný Harry,
Omlouvám se, že jsem tě tak vystrašil, ale byla to jediná cesta, jak tě udržet v bezpečí.
Jsi v Malfoy Manor ve skrytých pokojích. Prosím udělej si tu pohodlí. Zazvoň si na domácího skřítka, pokud budeš něco potřebovat.
Připojím se k tobě, jakmile to bude možné. Těším se na to, až tě budu moci obejmout.
Tvůj Lucius.
*~*~*~*
Harry naříkal, jak se zlehka napíchnul na Luciusovu erekci.  Zastavil se, vyklenul trochu záda a pokrčil kolena. Lucius ho pevně uchopil za boky. Harry se nadzvedl a pak přirazil až ke kořenu. Bylo to složité. Lucius se snažil zrychlit, ale s Harryho velkým břichem to takhle nešlo.
Lucius se díval do zklamané tváře kouzelníka. Viděl dokonce pár slz. „Takhle to nepůjde, lásko.“
Harry se stáhnul a lehnul si do postele. Byl v šestém měsíci, měl rozbouřené hormony a cítil se nemilovaný.
Lucius ho políbil na rameno a lehl si vedle svého plačícího milence, obejmul Harryho a přitáhl si ho nad sebe. Posunul ho tak, aby svou erekcí zavadil o jeho zadek.
„Zkusme to takhle, lásko.“ šeptal, jak do něj opatrně vstoupil. Harry se trochu naklonil pro polibek. Zřídka kdy se tak jemně milovali, ale Lucius si byl vědom, že Harry potřebuje útěchu. U Narcissy to bylo stejné, když byla v pokročilém těhotenství.
Narcissa, myslel na ni, tak Harry přirazil. Narcissa chtěla mít vždycky děvčátko. Opatrně rukou pohladil Harryho břicho a vyhledal jeho erekci, prsty ji ve stejném rytmu zpracovával. Harrymu netrvalo dlouho, než s pláčem explodoval a potřísnil Luciusovy prsty. Dalších několik přírazů a on sám se udělal uvnitř svého milence.
„Můj,“šeptal do ucha svého milence, který vyčerpáním usínal.
Když už skoro spal, ucítil ostrou bolest ve své paži. Voldemort volal smrtijedy.
*~*~*~*
Draco vylezl schody do sovince patřící Malfoy Manor. Chtěl si na několik dnů odpočinout, nebyl schopný si najít nějaké učení mimo Británii, proto ho profesor Snape a madam Pomfreyová přijali jako učně v Bradavicích. Měl se tam naučit umění léčitelských lektvarů.
Byl vděčný, že Voldemort nakonec odsouhlasil, že mu nedá znamení zla; Snape a Lucius ho přesvědčili, že by mu Brumbál pak nedovolil nastoupit do Bradavic. Proto byl Draco lepší zbraň, když byl neoznačený a neutrální po dobu, co bude učněm Severuse Snapea, věrného smrtijeda pod Voldemortovou kontrolou.
Ze sovince mohl Draco vidět většinu panství a přiléhajících pozemků. Prohlédl si sovy a byl překvapený, že tam našel velkou sněžnou sovu. Zajímal se, kde se tu vzala. Jeho otec by nikdy nepoužíval tak nápadnou sovu.
*~*~*~*
„Otče,“ ptal se, když se později potkali v jídelně na večeři. „Byl jsem dneska v sovinci. Od kdy máme tu bílou sovu?“
Zatraceně! pomyslel si Lucius. Na Hedviku zapomněl, když se snažil ukrýt všechny stopy po Harrym, když očekával synovu návštěvu. Hedvika přiletěla týden po Harryho “zmizení“. Byla rozhodné víc, než jen poštovní sova. Byl to hodně inteligentní pták, který dokázal najít svého přítele.
„Bílá sova?“ opakoval Lucius. „Oh ano, přiletěla tohle léto. Je to kouzelnická sova, ale to je všechno co o ní vím.“
„Proč se nevrátila domů?“
„To já opravdu nevím,“ lhal Lucius pohotově. „ Tuším, že už svůj domov nemá. Temný pán zabil dost celých rodin, nedělá si starosti o osiřelé sovy. V každém případě je moc hezká a teď…Jak se vlastně má Severus?“
~*~*~*
Draco se později v noci vzbudil a slyšel mdlé zvuky klavíru. Sám pro sebe se usmál. Otec se zdál být šťastnější, než ho Draco v poslední době viděl. Dokonce i ta melodie byla šťastnější. Draco za hraní duetu usnul.
Další ráno vešel do hudebního salónku a přeběhl prsty přes klávesy. Díval se na noty vedle klavíru. Byly to středně těžká a jednoduchá dueta. Jeho otec hrál daleko složitější kusy než tyhle.
Jeho pozornost přitáhla fotografie ve stříbrném rámečku, položená na servírovacím stolečku. Draco zkoumal fotku jeho mladistvého otce a děvčete hrajících na klavír. Nedokázal si představit, že jeho otec byl někdy tak pošetilý. Kdokoliv byla, měla pěkné oči. Postavil ji zpět na stůl a šel do knihovny najít svého otce.
Vzdáleně slyšel mdlou melodii. Zvláštní, zdálo se mu, že to jde z křídla domu, které je od smrti dědečka před patnácti lety uzavřené. Potřásl hlavou, hudba šla určitě odjinud, byla to jen jeho představivost. A po zbytek návštěvy se o to už nestaral.
*~*~*~*
V Bradavicích začal nový školní rok. Nebelvírská vlajka byla orámovaná černou. Všichni přepokládali, že chlapec, který přežil je mrtvý. Od jeho přemístění pomocí přenášedla po něm nebyla ani stopa.
Draco seděl mezi Severusem a Hagridem. Ginny Weasleyová teď byla v sedmém ročníku kývla na Hagrida, před tím, než ho objala.
„Hagride,“ ptala se poloobra. „Najdeš někdy Hedviku?“
„Ne, děvče.“ potřásl Hagrid hlavou. „Chudina ubohá…“
Po tom, co se Ginny vrátila k Nebelvírskému stolu, si Draco promluvil s Hagridem. Nakonec před prázdninami zakopali válečnou sekeru, zatímco shromažďovali přísady do lektvarů v Zapovězeném lese.
„Hagride,“náhle ho oslovil. „Kdo je Hedvika?“
„Sova Harryho Pottera. Měl jsem na ni dávat pozor, Harry ji u mě nechal týden před svým zmizením. Počítám, že se ho snaží najít. Chudina.“
Draco a Severus opustili Velkou síň a vydali se dolů do sklepení vařit nějaké lektvary pro ošetřovnu. Slyšeli z hudební místnosti několik pokusů o hru na piáno.
„Pane,“ ptal se Draco. „Hrával můj otec hodně na klavír, když zde studoval?“
Snape se zastavil a zlobně zíral na skupinku prváků z Mrzimoru, kteří běželi po chodbě. „Proč se mě ptáš na takovou věc?“
„Otec má doma fotografii. Byl mladý, měl asi tak třináct a hrál duet s nějakou dívkou v Bradavickém hábitu. Nikdy před tím jsem ji neviděl.“ Přišli už do sklepení.
„V Bradavicích to bylo před Voldemortovým vzestupem jiné. Koleje se mezi sebou míchaly víc než teď. Měl ve zvyku docela dost hrát; měl i koncerty s členy jiných kolejí.“ Snapeova tvář vypadala zamyšleně. „Během našeho šestého roku...narůstala moc Temného pána a vše se změnilo…“
„Vzpomínáte si na to děvče? Ona a otec vypadali velmi legračně. Nikdy jsem neviděl otce tahle jednat. Kdo je ta dívka?“
Severus naplnil několik lahviček lektvarem a zkoušel si vzpomenout na věci, které byly víc jak před dvaceti lety. „Jak vypadala?“
„Pěkné oči, myslím si, že zelené a dlouhé hnědé ne zrzavé vlasy…“
Snape se zastavil. „Jediná, která by to mohla být je Lily…Lily Evansová.“
Dracova naběračka zůstala ve vzduchu. „Lily Evansová? Matka Harryho Pottera?“ položil ji na stůl. „Můj otec se přátelil s mudlovskými šmejdy z Nebelvíru?“
Snape zavrčel: „Co to říkáte za hrubá slova, učni?“
„P-promiňte, pane. Mudlů narozený. Můj otec se kamarádil s mudli narozeným Nebelvíry?“
Snape odhrnul jeho zplihlé černé vlasy z obličeje. Použil na dveře tišící kouzlo. „Lily Evansová byla dcera motáka-nebyla mudla, ačkoliv žila v jejich světě…“
„Ale…“
„Lily učila mě a Luciuse kouzla a já jsem učil ji a Remuse Lupina lektvary. Ona byla naše kamarádka…ale temnota nás rozdělila.“
*~*~*~*
Harry byl rozrušený. Voldemort svolával smrtijedy stále častěji. Lucius byl zavolaný na týden. Byl večer, už měl být zpět.
Domácí skřítci láteřili, když odnášeli Harryho nedotčenou večeři. Pánův partner nejedl, když tam nebyl jejich pán. Skřítka si zběžně prohlédla jeho osmiměsíční břicho a usmála se. Ginger byla vzrušená, brzo budou mít v domě dítě. Jak opouštěla místnost, zapomenula za sebou zavřít dveře.
Harry zkoušel hrát. Nebylo tu moc věcí, které by tu mohl dělat. Když tu nebyl Lucius, byl přinucený zůstat v jeho skrytých místnostech a nemohl navštívit ani knihovnu nebo zahradu. Klec, pomyslel si, pěkná klec, ale přesto pořád to byla klec. Byl on a jeho dcera odsouzený k tomu, aby se celý život schovával v Malfoy Manor?
Harry se dotkl stříbrného prstenu se smaragdem na svém prstě. Na Luciusovo naléhání se vzali krátce po Harryho příjezdu do Malfoy Manor. Na svatbě byly jen nutní světci a jejich vzpomínky byly hned po tom raději upraveny.
Svatební pouto k temnému mágovi mělo symbol vlastnictví. Harry zoufale doufal, že to byla také láska. Souhlasil s manželstvím jen kvůli jejich nenarozené dceři. V životě by čelila mnoha problémům, kdyby to neudělali a ona byla nemanželské dítě.
Lucius se přemístil do Harryho pokoje zrovna, když Harry hrál na klavír. Lucius se k němu přidal a po tom, co dohráli krátký duet, ho Harry objal
„Tolik si mi chyběl.“
„Ty jsi mi také chyběl.“ sundal si Lucius mokrý plášť a zhroutil se do židle. Vypadal unaveně a byl dokonce bledší než obvykle. „Ten červenooký bastard se zbláznil.“ Přivolal si láhev skotské a sklenici ze skříně. „Zničil celé rodiny bez žádného politického vlivu. Poslal nové smrtijedy na jednu malou vesnici, jako jejich zkoušku.“
Lucius do sebe kopl panáka a postavil sklenici zpátky na stůl. Harry seděl vedle něho, ruce zabalené kolem svého milence. „Nezavolá tě?“
„Ne. Drží si u sebe jen úzký kroužek, ale… dvakrát na Severuse poslal Cruciatus….Voldemort není přesvědčený o jeho loajalitě…“
„Proč si ho nezastavil…“
„Nemohl jsem, lásko. Myslíš si, že jsem to nezkoušel? Severus je díky němu zmrzačený.“
„Řekni to Brumbálovi…“
Lucius vstal, pomohl Harrymu na nohy a vedl ho do jejich ložnice. „Brumbál se o to nestará. Všichni jsme jen figurky na Brumbálově a Voldemortově šachovnici. Jen zbraně, nic víc…“
Draco se schoval ve stínu a opatrně se přibližoval k otevřeným dveřím pokoje. Včas, aby viděl, jak jeho otec vede milence do ložnice. Draco přišel na panství krátce po tom, co si dal Voldemort zavolat Severuse, hledal odpovědi na své otázky.
Sledoval sbírku fotek na stole. Bylo tam dost fotek jeho předků, ale byli tam i dva hráči famfrpál. Lily Evansová.
Draco slyšel z ložnice pláč a pak otcův hlas, který zněl vyděšeně. „ Zranil jsem tě? Nemám přestat?“
„Ne, nezastavuj. Jen mě trochu koplo dítě.“
„Možná bychom měli…“
Draco zíral na dveře. Dítě? Jeho dítě měl milence-podle hlasu- chlapa. Neměl s tím žádný problém, kouzelníci byli bisexuálové. Jeho otec byl ještě mladý a matka dva roky mrtvá…Ale jeho milenec byl v jiném stavu, proč mu to jeho otec neřekl?
Ze dveří vyšlo zavrčení: „K čertu, Luciusi! Nebuď tolik opatrný, nic se mi nestane…“
Luciusův hlas něco skoro zahřměl, ale Draco slovům nerozuměl.
„Nezraníš to dítě…jen mě ošukej do bezvědomí, abychom si to užili…“
Draco se hlasitě zasmál, zvuky vycházející z ložnice zněly, jako by Lucius vyhověl jeho žádosti. Cítil se dost nepříjemně a vetřelecky. Draco se proto raději odplížil pryč od ložnice.


7. kapitola Pravda
Draco se díval na vánoční ozdoby v hlavním patře. Domácí skřítci odvedli jako obyčejně dobrou práci. Chyběl mu ale zvláštní styl její matky.
Večer před Vánoci přijel z Bradavic, aby strávil vánoční svátky doma. Lucius ho informoval, že na Štěpána tu bude setkání úzkého kruhu smrtijedů. Voldemort požadoval, aby se to konalo na Malfoy Manor, což Luciuse dost vystrašilo.
Draco šel do sovince, aby odeslal *pozvání* pro svého otce. S novým sněhem vypadalo okolí jako sváteční cukroví. Bílá sněžná sova tam ještě byla. Z rozmaru Draco nastavil ruku a zavolal: „Hedviko?“ Ona se na něj dívala, před tím než sklonila hlavu a snesla se na jeho ruku. Nastavila nohu a čekala, než jí k ní přiváže pergamen.
„Zanes to Harry Potterovi.“ nařídil jí Draco. Vyletěla ze sovince, obletěla panství a přistála na okenní římse ve třetím poschodí nepoužívané části manor. Zaťukala na okno, které se brzy otevřelo, a ona vletěla dovnitř.
*~*~*~*
Harry měl strach. Lucius pracoval na ministerstvu a nevrátil se až brzy večer. Hedvika seděla na opěrátku židle a okusovala zbytky Harryho snídaně. Harry si znova četl ten krátký dopis, to písmo nebylo Luciuse.
„Veselé Vánoce, Harry.“ To bylo všechno.
Harry nevědomě nechal svou ruku na břiše. Byl v devátém měsíci a čekal to brzy. Hůlku měl zastrčenou v rukávu pyžama a v kapse měl dýku.
Slyšel v chodbě před jeho místností hluk, proto se schoval, aby mohl zaútočit.
Draco otevřel dveře do pokoje a v dalším okamžiku měl nůž na krku a hůlku u žeber.
„Pottere?“ ptal se.
Harry signalizoval na židli u krbu. „Sedni si.“
Harry se postavil ke dveřím a sledoval Draca. Draco vytáhl vlastní hůlku a položil ji před sebe na stůl. Nemohl si pomoci, ale musel zítra na Harryho postavu.
„Ty jsi poslal Hedviku?“
Draco přikývl.
„Ví to i někdo jiný?“
Draco potřásl hlavou.
„Co chceš dělat?“
*~*~*~*
Lucius se přemístil do Harryho pokoje později to odpoledne.
„Harry?“ zlehka zavolal.
„Ahoj, otče,“ řekl Draco chladně. „Potřebujeme si spolu promluvit.
*~*~*~*
Sirius Black zíral na pergamen, který byl přivázaný na Hedvičině noze. Hedvika si právě dávala ke svačině myš, kterou chytila před Siriusovým úkrytem. Sirius tomu nedokázal uvěřit.
Drahý Siriusi,
Moc se omlouvám, že sem se s tebou nebyl do nynějška schopný spojit. Jak vidíš, tak nejsem mrtvý a omlouvám se, že jsem tě nechal při tom, že jsem.
Byl bych velmi rád, kdybys trávil Vánoce se mnou. Všechno ti vysvětlím, až se uvidíme.
Přiložil jsem k tomu dvě věci. Kapesník je pro Tichošlápka, vím, že poznáš mou vůni a také to, že je čerstvá. Láhev je přenášedlo, když povolíš víčko, tak se aktivuje.
Jestli mi dost věříš, tak tě přenášedlo dostane do soukromé knihovny. Setkáš se tam s někým, koho budeš nejméně očekávat, ale já mu věřím.
Těším se na to, až tě uvidím, ale pokud se t to nezdá, rozumím tomu. Prosím pošli Hedviku zpět, ať vím, že ti alespoň přešel ten dopis.
Pamatuj si, že tě mám rád a vždycky budu.
Veselé Vánoce.
Harry James Potter.
Tichošlápek si přičichl ke kapesníku a pergamenu. Mohla to být past, ale ta vůně na obou věcech byla jeho osmnáctiletého kmotřence. Věděl, že by mu Náměsíčník nadal, ale Merline, potřeboval vidět Harryho.
Přeměnil se zpět do své lidské podoby a rukou si pročesal své rozcuchané vlasy; smetl si špínu z jeho roztrhaného hábitu.
„Hedviko,“ zavolal na sněžnou sovu. „Jdi a Harrym, uvidíme se tam.“
Sirius v jedné ruce svíral vypůjčenou hůlku, zavřel oči a povolil vršek na lahvi. Cítil hák ve svém břiše, jak se přenášedlo aktivovalo. Hloupá nebelvírská odvaha…
*~*~*~
Hůlku v pozoru, Sirius klopýtl, ale udržel se. Rozhlédl se po knihovně, ale nikoho neviděl. Až mírný pohyb přilákal jeho pozornost a našel před sebou malého domácího skřítka.
„Pane,“ zakvičela. „Ginger vám neublíží. Pan Black musí následovat Ginger.“
„Kde to jsem?“ ptal se Sirius, hlas měl nepoužíváním ochraptělý.
„V pánově domě,“ odpověděla, jak ho vedla do chodby. Kdekoliv byl, tak to místo bylo veliké a kouzelníci bohatí.
„Kdo je tvůj pán, Ginger?“
Skřítkovy malé netopýří uši sebou škubly. „Ginger vám to nemůže říct. Pán mi to zakázal.“
Vedla ho dolů halou k řadě pokojů. Otevřela dveře do koupelny. Velká vana byla plný vody s pěnou. „Pánův přítel si myslel, že byste se rád okoupal. Pánův přítel vám vybral šaty na převléknutí. Ginger bude čekat, než pan Black neskončí.“
Sirius se zastavil, díval se na Ginger. Ona ukazovala na košík se základnímu toaletnímu potřebami a chmýřovou osušku. On se díval na jeho hůlku a vanu.
Ginger stála, malé ručičky v bok: „Ginger bude chránit pana Blacka, zatím co se koupe. Pan to nařídil.“
*~*~*~*
Sirius si zastrčil hůlku do rukávu luxusního černého hábitu, který si oblékl. Bylo dost velké, ale alespoň ukrylo jeho hubenou postavu. Ginger mu upravila jeho černé rozcuchané vlasy do copu.
Malý skřítek zaklepal na dveře do pokoje. Zavedla ho dovnitř, uklonila se a zmizela. Všiml si drobné černovlasé postavy, která se dívala z okna ven.
„Harry?“
Harry se našel v objetí svého kmotra. Po pevném několikaminutovém držení, ho Sirius odtáhl na délku paže.
„Merline, Harry, nevím, zda tě mám políbit nebo zabít…“
„Tolik jsi mi chyběl.“ šeptal Harry.
Sirius si prohlížel malého kouzelníka v tmavě zeleném hábitu. Klesla mu čelist, když si všiml jeho velkého břicha. „Ano, Siriusi, budu mít dítě…“
Sirius si povšiml ještě něčí přítomnosti v pokoji. Otočil se a viděl Luciuse a Draca Malfoye. Harry ho chytil za ruky, když chtěl sáhnout po hůlce.
„Nechceš udělat z toho dítěte sirotka, ještě než se narodí, že ne?“
*~*~*~*
Lucius se uklonil  Voldemortovi, jak se přemístil do vstupní haly Malfoy Manor. Dalších deset smrtijedů už bylo shromážděných v jeho knihovně, očekávali příchod Temného pána.
Snape tiše mluvil s Avarym a Parkinsonem. Každý se uklonil, když Voldemort vstoupil do knihovny s Petrem Pettigrewem v závěsu. Temný pán byl pro změnu ve velmi dobré náladě. Nevrhal kletby po svých věrných smrtijedech a s výjimkou jedné akce slavili velké úspěchy. Po krátkém setkání, kde popisoval budoucí plány a cíly útoku se celá skupina přestěhovala do jídelny.
Voldemort začal, diskutoval o tom nájezdu, který selhal. Lucius si všiml, že Temný pán několikrát zběžně pohlédl na Snapea se zvláštním výrazem. Srdce mu poskočilo. Snape o tom útoku věděl dopředu, nevěděl, že to nikdo jiný neví.
Když už všichni seděli, Lucius vyzval služebnictvo, aby je obsloužilo.
„Luciusi,“ syčel na něj Voldemort.
„Ano, můj pane?“
„Tvůj syn se k nám nepřipojí? Myslel jsem si, že bude o prázdninách doma.“ Voldemort zaměřil svou pozornost na Snapea. „Severus mu povolil jet domů, že ano?“
„Ano, můj pane. Severus byl tak laskavý, že nechal svého učně trávit se mnou několik dní. Nicméně se k nám Draco nepřipojí, on jel navštívit příbuzné.“
„Škoda,“ Voldemort přesunul svou pozornost k Severusovi a začal se ho ptát na otázky kolem Dracova učení. Lucius se cítil neklidně, vůbec se mu nelíbil Voldemortův výraz, když vtáhl Snapea do detailní konverzace.
Jak sloužící začali nosit jídlo, tak se Voldemort uvolnil, měl zvláštní zábavu po jídle…dezert. Lucius viděl, jak se znova podíval na Snapea a už mu to bylo jasné. Snape má být po večeři jeho zábava.
Hosté právě začínali jíst polévku, když se domácí skřítek připlížil do místnosti a šeptal něco Luciusovi. Lucius složil ubrousek a položil ho vedle hlubokého talíře. „Můj pane, moc se omlouvám, ale můj domácí skřítek mi oznámil, že jeden z mích testrálů ve stáji byl zraněn. Severusi, mohl bys mi prosím pomoci. Jsi jediný je lékouzelnickým výcvikem.“
Voldemort se na Luciuse vyčítavě podíval před tím, než je propustil. „Dobře Luciusi, ale nezdrž Severuse příliš dlouho.“
„Ne, můj pane.“ Lucius a Snape se uklonili a opustili místnost.
Jak byli z doslechu, tak se Snape zeptal: „Co je to za hru, Luciusi? Nemáš testrály.“
Lucius ho vedl dolů do haly a popadl krabici s letaxem: „Za prvé…ví, že jsi špeh. Budeš jeho zábava po večeři.“
„Jsi si jistý?“ Snape zbledl.
„Ten poslední nájezd na vesnici…jedině ty jsi o něm věděl.“
Lucius hodil letax do ohně, ale Severus ho zdržoval: „Kam chceš odejít? Letax je tak špinavý.“
„Já nemůžu odejít s panství. Draco a můj manžel jsem v druhém křídle. Oni se nemůžou přemístit.“
„Manžel?“ prskal Snape, když Lucius přihodil prášek do krbu, zatáhla je oba do plamenů a řekl: „Havranův pokoj.“
Letax je vyhodil v pokoji v další části manor. Snape se rychle rozhlédl po místnosti a pokoušel se spočítat, jak dlouho by byli schopní bránit tenhle prostor. Jak si smetl smítka z jeho hábitu, slyšel Luciuse říct jednu adresu domácímu skřítkovi.
„Nutmegu, řekni zbytku personálu, že už je čas. V dalších patnácti minutách budu zvyšovat ochranu téhle části domu. Chci, aby byli všichni v bezpečí.“
„Ano, pane.“ odpověděl a zmizel.
Lucius zastavil Snapeovy otázky a hodil znova letax do krbu. „Brumbál.“
Za okamžik se hlava Albuse Brumbála objevila v krbu. „Luciusi?“
„Určitě vám Severus říkal o dnešním setkání úzkého kroužku. Voldemort ví, že je Sev špeh, já jsem jejich setkání prodloužil za falešnou záminkou, ale ten příběh brzo praskne.
Já vím, že jsme vás předem neupozornili, ale Voldemort je v mé jídelně s dalšími deseti smrtijedy. Já jsem posílil nějaké ochrany panství. Severus a Draco jsou tu se mnou spolu ještě se dvěma kouzelníky. My se nemůžeme přemístit, protože jeden z kouzelníků neví ve stavu, kdy může. Budete muset tohle křídlo bránit.“
Lucius dal Brumbálovi nezbytné kódy pro přemístění na Malfoy Manor.
„Albusi, nevím, jak dlouho vydržíme. Voldemort je bude schopný brzo překonat.“
„Děkuji za tvoje informace, Luciusi. Zkusím vás zachránit co nejdřív.“
„Jen se ujistěte, že toho červenookého bastarda zabijete.“
Brumbál se zasmál a zmizel.
Snape na Luciuse v otřesu zíral, když se z jiné místnosti ozval bolestivý pláč. Lucius chytil lektvaristu za paži.
„Luciusi, co…“
„Seve, já ti to vysvětlím za chůze, ale právě teď tě potřebuji jako porodní asistentku…“


Epilog
27. prosince se s úsvitem odkryly ruiny jedné třetiny Malfoy Manor. Domácí skřítci se pokoušeli zachránit, co mohli. Kouř visel nad zčernalým sněhem.
Lucius stál vedle svého zničeného klavíru, držel v ruce ohořelou fotografii. Měl by se cítit rozrušeně nebo rozhněvaně, že byl zničen jeho zděděný domov, ale on nebyl. Temný pán znova unikl, ale spousta jeho smrtijedů byla mrtvá. Jeho rodina byla v bezpečí. Na ničem jiném nezáleželo.
Přicházel k němu Albus Brumbál. Minerva McGonagallová a Remus Lupin ho doprovázeli. Remus Lupin držel magicky zabezpečenou klec s krysou uvnitř.
„Luciusi,“ Brumbálovy oči zkoumaly naprosto zničené okolí. „Moc se omlouvám, za zdržení, ale s ministerstvem byly problémy. Jsem si jistý, že vám to můžeme nějak kompenzovat.“
Lucius nad tím mávl rukou. „Albusi, na tom nezáleží. Ten muž je duševně chorý a potřebujeme ho zastavit. Jestli mu bude dovoleno pokračovat, tak se o naší existenci dozví mudlovský svět.“
„Ukázal jsi, na které straně stojíš a teď ty a tvoje rodina jste ve velkém nebezpečí. Kouzelnický svět ti hodně dluží…“
„Kouzelnické společenství je ztracené…já jsem to udělal z osobních důvodů, chcete se s nimi setkat?“
*~*~*~*
Lucius je vedl dolů relativně nepoškozenou chodbou panství. Albus mohl cítit zbytky silné magie domácích skřítků, která prostupovala vzduchem. To bylo samo o sobě zvláštní, domácí skřítci se nezapojovali do bitev kouzelníků-jen když bránili děti.
Lucius zaklepal na dveře a pronesl frázi: „Asfodel a pelyněk.“
Dveře se otevřely a odhalovaly místnost se Snapeam spícím na židli, v ruce ještě svíral hůlku. Draco spal vedle něho, hlavu měl na jeho rameni. Ginger, domácí skřítek se uklonil a opustil místnost. Lucius se zlehka usmál.
„Řekl sem Ginger, aby jim do čaje dala uspávací lektvar. Byli hodně vyčerpaní, tak aby si odpočinuli.“
Minerva, matka tělem i duší, vyčarovala přikrývku a oba kouzelníky přikryla.
Plavovlasý kouzelník potichu zavolal do vedlejšího pokoje: „To jsem já, Tichošlápku.“
Vstoupili do ložnice a našli velkého černého psa hlídajícího u kolébky. Harryho bledá tvář vykukovala zpod přikrývky. Pes zvedl hlavu, ucítil stopu a čenichem strčil do klece s krysou v Lupinových rukách. Přetvořil se do Siriuse Blacka.
Lucius přišel k posteli a políbil Harryho na čelo. Smaragdové oči se pomalu otevřely. Jeho tenké ruce ho obejmuly a vtáhl ho do polibku.
„Přivedl sem návštěvu, lásko.“
Lucius mu pomohl si sednout a podepřel ho polštáři. Harryho břicho se hojilo po včerejším císařském řezu, který Snape provedl. Z kolébky se ozvalo jemné kňourání.
Lucius to maličké nabral do rukou a ukazoval ho překvapeným Bradavickým profesorům. Naklonil novorozence tak, aby mu viděli do tváře. Holčička byla bledá s chomáčky plavých vlásků. Jak otevřela očička, odhalila jejich zářící smaragdovou barvu, ale hned je zase zavřela, jak začala spinkat.
„Naše dcera, Lilian Narcissa Potterová-Malfoyová.“ Lucius položil dítě Harrymu do náruče a sedl si vedle něj na postel. Zabalil jemně kolem nich ruky.
„Moje.“ Říkal.
„Ne,“ odpověděl Harry zlehka. „Naše.“
~ KONEC ~

2 komentáře:

  1. K téhle povídce se musím pořád vracet. Líbí se mi takovýhle Lucius. Děkuju.

    OdpovědětVymazat