Obr.

Obr.
Vítám Vás na své stránce plné povídek ze světa Harryho Pottera. Většinou se jedná o překlady slashe z angličtiny nebo ruštiny. Častými páry jsou HP/LM, HP/SS s HP/LV. Doufám, že se Vám tu bude líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář. Vaše Sirina

úterý 29. července 2014

Komplikace Blackových

Název povídky: Komplikace Blackových
Fandom: Harry Potter
Počet kapitol: 5 kapitola (2. kapitola rozdělena na 2)
Autor: Aisling-Siobhan
Překladatel: Nelie (1.,2.druhá část,4. kapitoly), Sirina (2 ½., 3., 5. kapitoly)
Páry: HP/LM
Varování: Slash HP/LM, donucený sňatek, Mpreg, nebere v potaz HP6, žádné viteálů
Shrnutí:Když je Sirius Black zproštěn obvinění, má být naplněna jeho poslední vůle. Podle té je Harry jeho dědic. Popletal v ní ale najde kličku, o které ani Sirius nevěděl. Podle ní, pokud má být Harry hlavou rodiny Blacků, si musí vzít Blacka. Bohužel na výběr je už jen Bellatrix a Draco. Harry je už ale tajně v manželství s Luciusem Malfoyem. A to od jeho šestého ročníku, kdy Lucius změnil strany. Jak Popletal bude intrikovat? A je tu ještě jedno tajemství, o kterém nikdo neví. Jak otočí situaci?
Přeloženo se svolením autorky.





1. kapitola Začátek


Zemře-li pro vás člověk, uložíte si ho hluboko ve svém srdci, ve své mysli, ale i přes to musíte jít dál. Každému se to ovšem radí lépe, dokud se v takové situaci neocitne sám. Když pro vás někdo zemře, rve vám srdce a máte pocit, že se vám zhroutil celý svět. Když zemřel Sirius Black, jediné co Harry Potter chtěl, bylo zemřít.
V červnu propadl Sirius Black obloukem na Odboru záhad. Jsou to už dva měsíce. Tenkrát museli Harryho držet, aby tam za ním neskočil. Sirius byl jeho kmotr a také jediný člen rodiny. A teď tu zůstal sám.
Nemohl zahrnovat Dursleyovi, ti se nechovali jako rodina.
Dursleyovi byli moc ´normální´ na to, aby mohli být Harryho příbuzní. Ve skutečnosti se o něj starali jen proto, že neměli na výběr. Tak se aspoň postarali o to, aby měl ze života peklo. Připouštěl, že nenáviděl celou jejich rodinu. To jak ´ normální´  byli. A oni zase nenáviděli, to jak byl nenormální. Nesnášel, jak se k němu chovají, jak špatně mluví o jeho rodičích, jak se posmívají jeho nočním můrám o Siriusově a Cedrikově smrti a spoustě jiných věcí.
Nenáviděli Harryho a ten je nenáviděl stejně tak. Harry rozuměl tomu, proč ho tak nesnášejí - bojí se jeho magie - ale Harry nechápal, proč trestají nevinného za něco, co ani neví, jak se stalo. Od doby, kdy jeho rodiče zemřeli, kdy mu bylo patnáct měsíců, žil Harry s matčinou sestrou, jejím manželem a jejich mladým synem. Protože jeho rodiče byli kouzelníci, tak Harry při rozrušení používal nevědomky magii. A jelikož byl v mládí citově zanedbáván, tak se z toho mohli Dursleyovi zbláznit. Nikdy Harry nechápal, co se vlastně stalo, ale věděl, že je to jeho chyba. Přinejmenším mu to Dursleyovi pořád říkali.
Jeho chyba.
Všechno byla jeho chyba.
Jeho abnormálnost byla jeho chyba. Smrt jeho rodičů byla jeho chyba, kvůli tomu zatracenému proroctví. Cedrikova smrt byla jeho chyba. Siriusova smrt byla jeho chyba. Hlavně to poslední… zabil jediného člověka, kterého mohl milovat… rvalo mu to srdce z hrudi. Sirius se ho pokoušel chránit a zemřel kvůli tomu. Mohl být nevinný, volný. Kdyby tenkrát v třetím ročníku nezastavil Remuse a Siriuse, byl skutečný viník a vrah mrtvý, jeho tělem by dokázali, jak to před lety skutečně bylo. Jenže Harry je zastavil, takže Sirius zůstal vinen.
Sirius chtěl v životě jen dvě věci. První byla chránit Harryho. Ta ho stála život. Druhá byla zprostit se těch obvinění, ale on zemřel kvůli Harrymu ještě předtím, než se to stalo.
A to všechno byla Harryho chyba.
Čtrnáct dní po tom, co přijel k Dursleyovím, jim ředitel napsal dopis. Informoval je o smrti Siriuse Blacka a prosil je, aby dali Harrymu čas se s tím vyrovnat. Dopis měl přesně opačný účinek. Několik let Harry používal svého uprchlého trestaného kmotra jako hrozbu na Dursleyovi, aby se k němu nechovali moc hrozně. A teď už Harry neměl co proti nim použít.
Strýc Vernon pěkně křičel, když si dočetl dopis, který přišel uprostřed snídaně. Petunie šílela, když se něco z toho Harryho světa dostalo do jejího normálního domu. Dudley, Harryho bratranec, přestal jíst. Jeho rty tiše zašeptali „blázen“.
Strýc Vernon se prudce vymrštil ze židle a popadl Harryho za límec košile. Odtáhl ho od stolu, aby mu viděl do tváře. Z očí do očí.
„Ty lháři, nevděčný spratku!“ zavrčel a dal Harrymu pěstí do nosu. „Jak se opovažuješ nám o něčem takovém lhát?!“ Petunie na jednu sekundu ztuhla strachem, když takhle viděla svého synovce, okamžitě se ale vrátila ke své nenávisti. „Myslel sis, že to před námi utajíš? Lhát nám! Bastarde, po všem co jsme pro tebe udělali, ty na nás s tímhle!“
Pustil Harryho, který se svezl na zem, kde se snažil popadnout dech. Věděl, že bude lepší zůstat na zemi, než mu bude povoleno vstát.
„Mám pro tebe novinku, chlapče. Žádné jídlo a hezky se vrátíš pod schody. A nezajímá mě, jestli se tam vejdeš nebo ne!“ dodal, když viděl, jak se Harry chystá něco namítnout. „Na týden, jeden týden tvého trestu. Pak se připojíš k těm svým pošahaným kamarádům a zůstaneš u nich. Ty. Už. Se. Sem. Nikdy. Nevrátíš!“ S každým slovem se víc přibližoval k Harrymu.
Vernon ho popadl a odtáhl ke schodům, Harryho první ložnici. Otevřel je a Harryho vhodil dovnitř. Dvířka pak zabouchl a zamknul.
Byla to všechno jenom jeho chyba.
Seděl ve svém pokoji a přemýšlel o Siriusovi. Doufal, že věděl, jak Harryho mrzí, že ho zabil. Co všechno způsobil.
Uběhlo pár hodin, než zaslechl zvuk motoru. Sám pro sebe se usmál, věděl, co to znamená. Vernon odjíždí do práce, celý den bez něj. Proto nenáviděl víkendy v domě číslo 4 na Zobí ulici.
Po chvíli uslyšel zvuk kroků. Domyslel si, že to bude jeho bratranec Dudley. Ten se vrátil ke svým starým zvykům, do doby kdy jim bylo deset. Dupat, dupat a skočit. Strop nad Harrym se otřásl a na něj se snesl prach a pavučiny. Na nose mu přistálo pár pavouků. S povzdechem je opatrně vzal a položil na poličku, která byla naproti němu.
Dudley se zastavil pár kroků od dveří. „Čau, mami! Jdu s Piercem na čaj!“ zakřičel a vzápětí se za ním zabouchly dveře. Harry se ušklíbl. Dudley by sotva šel na čaj. Byla to jen hloupá výmluva pro Petunii. Pravděpodobně se v parku setká se zbytkem svého gangu. Možná půjdou vykrást nějaký obchůdek, nebo zmlátí nějaké malé dítě na hřišti. Nebo se taky schovají za školou s cigaretami a pitím. Ale rozhodně nešel na čaj!
Dveře jeho přístěnku se otevřely. „Pojď ven!“ zakřičela teta Petunie. Harry poslechl. Usoudil, že je stokrát lepší byt s ní než se strýcem.
„Ano, teto Petunie?“ zeptal se opatrně Harry a vylezl z pod schodů.
„Ukliď v kuchyni, umyj nádobí, připrav večeři a pak ukliď v obývacím pokoji. Až budeš hotový, půjdeš zalít zahradu.“ Pátravě se na něj zadívala. „Když budeš celý den hodný, dostaneš sendvič, než se vrátí Vernon a Dudley.“ Po té se otočila a odešla pryč.
Harry se odvlekl do kuchyně, kde začal uklízet. Téměř ani nezačal, když přiletěla Brumbálova sova. Vzal si aspoň kousek slaniny ze snídaně, než zbytek vyhodil do koše. Každý týden musel psát Brumbálovi. Musí sem přijít a dostat ho odsud. Byla to jeho chyba, že se něco takového děje. Snažil se o něj, co nejvíc postarat, ale přitom to vlastně moc nepomáhalo.
Skončil v kuchyni a přesunul se do obýváku. Nejdřív začal čisti koberec se speciálním mopem. Teta Petunie si na čistých kobercích zakládala.
Zatímco uklízel, přišla do pokoje teta Petunie. Posadila se do křesla, tak že neviděla na Harryho. Něco si pro sebe mumlala. Zatím.
Jen, co promluvila, se Harrymu málem zastavilo srdce. „Zpropadený spratek,“ zasyčela a Harry sebou mírně trhl. „Nemůžu uvěřit, že ho tu trpíme. Jenom protože moje sestra byla dokonalá sestra a vílí Potter se spářili. Já jsem sestru varovala, že víly jsou nebezpečné. Řekla jsem jí, ať se s nimi nezaplétá, ale ne! Neposlouchala mě! Nepatřila k nám.“
Harry zavrčel. To byla poslední kapka! Nenávidí ho, to je jedna věc. Ale popírat, že jsou příbuzní, bylo kruté.
„Drž hubu!“ zakřičel a odhodil mop. Petunie vyjekla, až teprve teď si uvědomila, že je její synovec v místnosti. „Vím, že mě nenávidíte, nejsem jako vy, ale tohle bylo hnusné. Není moje chyba, že umím čarovat. Vím, že se vám to nelíbí, ale ať už chcete nebo ne, jsme stejní krve.“
„Nejsme!“ zavrčela. Harry se jen hystericky zasmál.
„Teď začnete popírat, že byla Lily Vaše skutečná sestra!“
„Samozřejmě, že byla, hloupý kluku!“
„Takže je to jen kvůli mně. Protože čaruju!“ Harryho to bolelo. Popírat vlastní rodinu jen kvůli kouzlům. Sirius byl pryč a Dursleyovi bylo to to jediné, co mu zbylo. Cítil, jak se mu slzy tlačí do očí. „Opravdu mě tolik nenávidíte?“
„Jdi pod schody, Pottere!“ mávla rukou, jakoby odháněla obtížný hmyz.
„Moje práce!“ snažil se protestovat.
„Pod schody!“ vykřikla. Vzala kýbl s vodou, s kterým Harry čistil koberec, a hodila ho na něj. Harry se mu tak tak vyhnul. Začal se plazit k přístěnku, kde se zavřel. Přitáhl si kolena k hrudi a začal tiše vzlykat. Slyšel, jak ho teta opět zamyká. Před světem. Před ní.
XXX


V neděli svolal Voldemort svoje stoupence. Po malých skupinkách se Smrtijedi přemístili do sídla. Když se dostavili všichni, co měli, Voldemort se usadil na trůnu. Každý z přítomných klesl na kolena a uvítali ho.
„Malfoyovic, přistup.“ Narsicca vyšla za řady. Nebyla si jistá, jestli jde  ní nebo jeho syna. Její manžel byl ve vězení.
„Ano, můj pane?“ zeptala, uklonila se a políbila lem jeho roucha. Voldemort ji se smíchem kopl až se zkutálela z malého podia, kde byl trůn.
„Chci jeho,“ ukázal na blond chlapce. „Ne tebe,“ zavrčel. „Pojď sem, Malfoyi. Je na čase tě označit.“
„Označit?“ zašeptal, když kráčel kupředu.
„Nechceš mi snad sloužit, jako tvůj otec?“ Voldemort zkřivil obličej do nepříjemného úšklebku. „Za svého otce musíš nést následky, že?“ Draco váhavě přikývl. „to je dobře. Tak pojď přijmout svůj trest a budeš jedním z nás.“
„Trest?“ zašeptal, než ho zasáhla kletba. Vykřikl bolestí, Cruciatus postihlo jeho tělo jako mor, šířilo skrz něj požár bolesti. „Přestaň!“ křičel a sesunul se na zem „Prosím, přestaň!“
Voldemort nechla hůlku klesnout, ale vzápětí ho vystřídal někdo další. Draca opět zachvátila bolest. Na jeho bledé kůži se objevilo tisíce malých ranek. Narcissa se s hrůzou dívala na svého syna. Byl mučen za něco, co nebyla jeho chyba.
Voldemort pokynul a mučení přestalo.
„Jsi připraven se k nám připojit, Malfoyi?“
Draco vyplivl z úst krev a pozvedl oči k Voldemortovi. „Nikdy, raději bych zemřel.“
Voldemort se ušklíbl. „Výborně.“ Draco čekal další kletbu. „Ale nejdřív. Cosi mi říká, že se v poslední době nudíš, takže by to chtělo trochu pobavit. A spojit to s trestem pro tebe.“ Mávl rukou a Narcissa proletěla davem zpět k němu.
„NE!“ Dracovi se spustili z očí slzy, ale jeho teta Bellatrix ho zadržela. Její manžel Lestrange a jeho bratr Rabastian se uklonili Voldemortovi.
„Užijte si ji,“ řekl Voldemort a uvelebil se v trůnu. Dělalo mu potěšení dívat se na mučení.
Rudolphus se podíval na svou ženu, ale ta jen pokrčila rameny. Jedním mávnutím hůlky zbavil Narcissu veškerého oblečení. Narcissa se začínala opravdu bát, snažila se dostat pryč, ale Nott ji držel za ruce a kolem pasu. Snažila se mu vzepřít, ale on ji uhodil a donutil křičet.
Draco křičel spolu s ní.
Když s ní skončil, přišla řada na Rabastiana a nakonec to byl Nott, kdo jako poslední Dracovu matku znásilnil. Voldemort si ten pohled užíval. Všichni čekali na jeho další rozkazy.
„Malfoyi!“ Draco vzhlédl, oči červené od pláče a krk poškrábaný od křiku. „Imperio.“ Jeho tělo se zachvělo. „Pojď sem,“ řekl Voldemort. Bellatrix ho pustila a nechala jít. Draco šel pomalu, ale nakonec dorazil k pódiu a uklonil se. Voldemort se k němu sklonil a zašeptal mu něco, co ostatní neslyšeli.
Celý dav napjatě čekal. Byli připravení i na pánův rozkaz, aby vlastní syn znásilnil svou matku.
Pak Draco zvedl hůlku. Severus Snape se snažil něco namítnout, ale jeho slova zanikla v Dracově výkřiku. „Avada Kedavra!“ Místnost pohltilo zelené světlo a dopadlo k ženě ležící na zemi.
Voldemort zrušil kouzlo a Draco se svezl k zemi. Ani se nepohnul, dokud k němu nepřišel Voldemort, který ho hrubě uchopil za vlasy a vytáhl na nohy.
„Užijte si to,“ řekl Voldemort znovu, tentokrát tím myslel chlapce. Rudolphus se k němu netrpělivě hnal.
Severus e rozhodl zariskovat, jeho kmotřenec ho potřeboval, musí ho zachránit. Vrhl na Smrtijeda kouzlo a doufal, že si ho prozatím nikdo nevšiml. Draco se pohledem setkal s Severusem, který se na něj usmál a rty naznačil slovo. UTÍKEJ.
Draco se naposledy podíval na mrtvolu své matky a pak vyskočil na nohy a běžel. Nevšímal si kouzlem, chtěl se jen dostat skrz dveře pryč. Když se dostal ven, zhroutil se na zem a začal zoufale hledat svoje nouzové přenášedlo. Vzápětí ležel na podlaze své ložnice v Malfoy Manoru.
Třásl se po celém těle, ale i tak vstal a začal si balit věci. Krbem zavolal Brumbála, který mu s úsměvem odpověděl a pozval k sobě.
Když dorazil k Brumbálovi, mířilo na něj asi dvacet hůlek. „Nechci ho unést,“ řekl mdle a zhroutil se do křesla u stolu. Byl tak unavený.
„Proč jsi tady?“ zeptal se Brumbál. „A ještě takhle oblečený.“ Draco se podíval na své potrhané oblečení Smrtijeda a zamračil se.
„Byl jsem tam,“ zašeptal Draco. Dech se mu zadrhl v hrdle, těžko se mu dýchalo. „Zabil jsem ji. Zabil jsem ji. Musím vidět otce, prosím! Vy jste jediná osoba, která mi může pomoct. Prosím!“
„Měli bychom začít pěkně od začátku,“ řekl brumbál klidně. Brumbál přichystal čaj a nenápadně, ačkoliv si toho Draco všiml, mu do něj přilil uklidňující lektvar. Jen co se napil, nadechl se a pověděl řediteli vše o té noci. Když skončil, znovu ho přemohl pláč.
„Prosím, pomozte mi,“ zašeptal Draco. Severus Snape stál ve dveřích. Pohled na svého kmotřence, natolik zničeného a raněného jemu samotnému vehnal slzy do očí.
„Pojďte, pane Malfoyi,“ řekl Brumbál. „Zajistím přepravu do Azkabanu.“ Draco se na něj vděčně usmál.
O hodinu později dorazili do Azkabanu. Draco byl oblečený do stříbro-zeleného roucha. V pravé ruce nesl černou koženou tašku a v levé ruce černou krabici. Pokud bude Lucius souhlasit s Brumbálem, obě tyto věci využijí. V tašce bylo čisté oblečení a v krabici hůlka.
U dveří do cely byly trochu problémy, ale Brumbál prokázal, že vše je schváleno ministerstvem.
„Dobrý den, Luciusi,“ řekl Brumbál. Lucius měl o něco delší vlasy, než si ho Draco pamatoval. Byl pohublý, ale živý.
„Otče!“ zavolal Draco a vrhl se k cele. Skrz mříže se snažil dosáhnout na svého otce a obejmout ho. „Prosím, poslouchej, otce. Je to důležité.“ Lucius zvedl k Brumbálovi oči a svoji ruku zvedl k Dracovi, který ji okamžitě chytil.
„Chyběl jsi mi, Draco,“ zašeptal. Jeho hlas byl tichý a zadrhával se. Zněl jako po mučení Cruciatem. „Kde je tvoje matka?“
„Vlastně… kvůli ní tu jsme,“ odvrátil Draco oči.
Brumbál se utrápeně podíval na muže v cele. „Je mrtvá. Lord Voldemort ji potrestal za Dracovo odmítnutí stát se Smrtijedem. Jeho nejbližší Smrtijedi ji znásilnili a mučený Draco ji byl nucen zabít.“ Draco sebou trhl, když se na něj jeho otec podíval. „Draca čekal stejný osud, ale Severus naštěstí zasáhl a Dracovi pomohl utéci.
„Slyšel jsem, jak vyřkl Imperio, ale už jsem nestihl nic udělat. Snažil jsem se bojovat, ale… to já ji zabil. Je mi to moc líto. Prosím, měj se mnou slitování.“
„Draco, nijak tě neobviňuju,“ zašeptal Lucius a sevřel jeho ruku silněji, vroucněji. „Nemůžeš za to.“
„Potter,“ zavrčel Draco vztekle. Kvůli Potterovi byl jeho otec ve vězení.
„Není to Potterova vinna. Ani nikoho jiného, jen Temného pána,“ řekl Lucius pevně. Díval se přitom na Brumbála. „Co ode mě chcete? Nebudu pro vás slídit. Nechci se k němu vrátit, jen bych tím ublížil Dracovi.
„Nic takového, Luciusi,“ usmál se Brumbál. „O proroctví již víš.“ Lucius přikývl. „to je dobře. Rád bych, aby ses se mnou vrátil do Bradavic a učil Harryho.“
„Co prosím?“ Draco myslel, že snad špatně slyší.
„O černě magii toho víš hodně, Luciusi… to nemůžeš popřít. Harry musí vědět, proti čemu stojí. Ty jsi ta nejlepší osoba, která by ho mohla učit.“
„Vy chcete, aby učil Zlatého chlapce o černé magii?“
„A Nitroobranu,“ dodal Brumbál. „Dohodnuto?“
„Ano, ale tu novinu chlapci řeknete sám.“ Brumbál se zasmál a vytáhl z kapsy klíč. Jen co otevřel dveře, podal mu tašku, kde bylo oblečení.
„Převlékni se, budeme čekat na chodbě.“
O deset minut později procházel Lucius halou v Azkabanu. Byl oblečený v nádherném purpurovém plášti s černým lemováním. Jeho vlasy zářili, díky Brumbálově kouzlu, čistotou… stejně jako celé jeho tělo. „Cítím se mnohem lépe,“ řekl radostně.
„Takže, můžeme?“ Lucius přikývl a pevně objal svého syna kolem pasu. „Budete bydlet v Bradavicích, v pokoji pro personál. Pan Potter bude, pro bezpečnost všech, sdílet pokoje s vámi.“ Brumbál se zadíval na Luciuse a čekal na odpověď.
„Uvidíme, jak nám to půjde.“
Brumbál kývl a vytáhl přenášedlo. V Bradavicích už na ně čekal Severus.
„Rád tě zase vidím, kamaráda,“ objal přátelsky Luciuse.
„Já tebe taky
Draco je pozoroval s lehkým úsměvem na rtech. Jeho otec matku velmi miloval, ale vždy preferoval muže. I tak byl její smrtí velmi zarmoucený. Hlavně ho tížil fakt, že k tomu byl donucen Draco. Smutek se mísil s hněvem.
Draco svoji matku miloval nadevše, ale teď když měl u sebe otce, se cítil o něco lépe.


„Dáme vám pár dní se zabydlet a pak vyzvedneme Harry, v pořádku?“ Lucius kývl. „Severusi, ukažte jim jejich pokoje. Draco, jsi vítán v Zmijozelské koleji, hned jakmile začne škola. Rád bych tě tímto informoval o tvojí nové pozici prefekta.“ Draco se pousmál. „Ale jelikož se prefektská místnost opravuje, není možné, abys zůstal tam.“
XXX


Ten stejný den poslal po Hedvice dopis pro Brumbála. Odpověď zatím ale nedostal, hlavně proto, že jeho strýc byl doma a sova v jeho přítomnosti nevěstila nic dobrého. Ačkoliv mu řekl, aby poslal dopis, aby si ho tu ti jeho školní šílenci vyzvedli.
Vyskočil, jak se lekl, když se otevřely dveře. „Jsou tady?“ zeptal se.
„Ne, nejsou. Co jsi jim přesně řekl?!“ křičel na něj a třásl s ním, jak s panenkou,
„Jen, aby si pro mě přišli,“ řekl chlapec ustrašeně.
„Koukej se sbalit,“ hodil s Harrym ke schodům. „Řekl jsem týden a týden je pryč. Sbal si a vypadni a už se nevracej.“
Harry zalapal po dechu. „Nemůžu odejít. Řád-“
„Nemluv mi tu o těch pošahancích!“ Vernon otevřel přední dveře. „Vem si věci a odejdi. Nebo prostě jdi a já tvoje věci spálím.“ Harry rychle vyskočil na nohy a rozběhl se k Dudleyho druhé ložnici, kde byly jeho věci. Svůj kufr táhl po schodech, tak rychle, že zakopl a skutálel se dolů. Jeho koště mu vypadlo z ruky a skončilo venku. Vernon se zatvářil zděšeně. To koště se dotklo jeho auta. Harry poznal, že je po něm. Vytáhl hůlku a namířil ji na Vernona. Ten couvl a nechal Harryho projít ven. Ještě chvíli slyšel řev strýce Vernona, zatímco uháněl ulicemi.
Mířil k domu paní Figgové, který byl moták. On se určitě nějak zkontaktuje s Brumbálem.
Nechala ho u sebe a udělala mu něco k jídlu, zatímco se krbem snažila sehnat Brumbála. Nikdo jí ale neodpovídal.
Trvalo to šest dnů, šest dnů než se jí podařilo Brumbála sehnat. Byla sobota – 19. srpna – skoro ho do domu přitáhla.
„Jste hrozný člověk,“ skoro plakala. „Víte, jaké problémy jsem měla, sehnat Vás?! Tady máte čaj. Proč jste mě tak dlouho ignoroval? Chudák Harry. Nemůžu uvěřit, že ti hrozní mudlové ho vyhodili. Pak máte ještě tu drzost nás ignorovat! Pojď sem, Harry, Albus se konečně ukázal.“ Harry chtěl něco říct, nebylo nutné, aby se paní Figgová takhle rozčilovala, ale byl přerušen Brumbálem.
„Vem si věci, Harry. Jedeme do Bradavic. Je tu něco, co musíš vědět. Minulý týden jsem měl hodně zařizování. Ani jsem si nemohl kontrolovat poštu, je mi to líto.“ pokrčil rameny.
Do ředitelny se přemístili skrz krb. Čekali tam na něj oba Malfoyové. Lucius i Draco.
„Co vy tu děláte?“ Oba se na něj váhavě usmáli a Harry jim posléze úsměv oplatil.
„Draco Malfoy odmítl v pondělí 13. srpna Znamení zla. Jako následek toho, byla Narcissa Malfoyová znásilněna a mučena. Nakonec byl Draco donucený, pod Imperiem, ji zabít.“ Harry sebou trhl a podíval se na Draca, který vypadal, že nemá daleko k pláči. „Lucius Malfoy byl propuštěn z Azkabanu, na mou žádost. Na oplátku souhlasil, že zůstane tu v Bradavicích a naučí nás vše, co ví a co by nám mohlo pomoci porazit Voldemorta.“
„Budu také trénovat?“ zeptal se Harry nadšeně.
„Ano, chlapče. Lucius také zastoupí Severuse v Nitroobraně.“ To se Harrymu líbilo. Byl rád, že už ho Snape nebude učit. Byl si jistý, že loni v lektvarech propadl. „A navíc, budete sdílet učitelský byt s Luciusem, dokud nebude Voldemort poražen, bude to tak lepší.“
Harrymu nezbývalo nic jiného než souhlasit.
„Skvělé, Lucius vám ukáže vaše pokoje. Draco, běž také.“
Harry zvýšil rychlost chůze, tak aby nešel přímo s Malfoyovými, ale byl dostatečně blízko. Draco musel běžet, aby ho dohnal.
„Potter,“ volala na něj.  „Budeme spolu teď trávit hodně času, tak bych chtěl vyhlásit příměří.  Alespoň dokud Temný pán nepadne.“
„Víš, Malfoyi, že jen jeho stoupenci mu říkají Temný pán?!“
„Oslovení Vy-víte-kdo je absurdní pojmenování,“ posmíval se Draco.
„A co třeba Voldemort.“ Draco sebou trhl. „Tak, chceš to příměří nebo ne?“ natáhl k němu Harry ruku. Draco ji s malým úsměvem stiskl. Lucius to vše pozoroval.
XXX


Všichni spolu trávili spoustu času, Snapea nevyjímaje. Zatímco s Dracem Harry vycházel dobře, Snapea nenáviděl stejně, jako on jeho. Snažil se mu omluvit, ale nemělo to cenu.
Co se týče staršího Malfoye… Harry si vždy myslel, že je plný zla. Teď poznal, že má i srdce. Není tak krutý a chladný. Jelikož s ním sdílel prostory, neuniklo mu, jak neklidný má spánek. Občas plakal a prosil Narcissu o odpuštění. Harry se ho snažil vždycky uklidnit a počkal, dokud znovu klidně neusnul.
Občas ho výskal ve vlasech nebo ho i políbil na čelo. Věděl, že Luciuse to uklidní a občas si přál dodat si odvahy a políbil muže na rty.
Pak tu byl jeden večer, v listopadu. Zatímco Harry hladil Luciuse po vlasech, jak se ho snažil konejšit, probudil se a ucítil Harryho ruku ve svých vlasech. Harry dostal strach, že ho muž vyhodí, že se bude hněvat. Místo toho ho Lucius vtáhl k sobě do postele. Vtiskl mu za krk jemný polibek a pokusil se znovu usnout.
Harry se usmál a víc se přitiskl k Luciusovi. Nevěděl, kdy a jak, ale věděl, že se pomalu ale jistě začíná do Luciuse Malfoye zamilovávat.
XXX


Čas běžel a Vánoce se blížili. Harry a Lucius nadál sdíleli postel, hlavně teď, když byly všichni na dovolené. Lucius začal učit Harryho vše, co znal. Včetně kouzelnické kultury a etikety.
Harry si přesně pamatoval moment, kdy mu Lucius poprvé řekl, že ho miluje. Pokaždé se usmál, když na tu noc pomyslel. Tehdy se mu zdál ošklivý sen a probudil se s křikem. Byl to strašlivý sen, který končil Luciusovou smrtí.
„Miluju tě,“ zašeptal Harry proti jeho krku, jak ho k sobě Lucius tiskl. „Miluju tě, neumírej mi. Nenech mě tu.“ Skoro ještě spal. „Luciusi, prosím.“
„Taky tě miluji, Harry.“ Usmál se, když to vyslovil. Harry prudce otevřel oči, když ta slova uslyšel. Prudce ho políbil a snažil se vrýt si tento moment do paměti. „Miluju tě,“ šeptal Harry. Lucius mu ta slova opakoval a takhle se střídali a opakovali to pořád dokola, dokud Harry nezívl a Lucius ho donutil jít spát. Druhý den ráno ho Lucius přivítal se slovy: „Stále tě miluji.“ Harry mu s úsměvem řekl to samé.
XXX


Valentýn byl nejšťastnější den v Harryho životě. V 16ti letech už byl dost starý na to, aby se oženil. Mohl tedy mít legální vztah s Luciusem. Ovšem pro bezpečí všech, to museli udržet v tajnosti. Rozhodli se to říct jen Dracovi, řediteli, Severusovi a Hermioně. Byla jeho nejlepší kamarádkou a věděl, že to přijme.
Ten den stál Lucius před dveřmi Harryho ložnice a než zaklepal, zhluboka se nadechl. Ten den bylo vyučování zrušeno, byl Valentýn a tak se ve Velké síni pořádal menší večírek.
Harry otevřel dveře. „Harry Jamesi Pottere,“ řekl a chytil Harryho za obě ruce. „Miluju tě každou částečkou svého těla. Chci s tebou strávit zbytek života. Vezmeš si mě?“ poklekl na jedno koleno a natáhl ruku s malou sametovou krabičkou.
„Muži se mohou vzít?“ zeptal se Harry. Lucius kývl. „ANO!“ nevšímaje si okolí, se vrhl okolo krku svého milence. „ANO,“ vykřikl znovu a povalil ho na zem.
Lucius otevřel krabičku a nasadil Harrymu na prst prstem s diamantem.
„Kdy se vezmeme?“ zeptal se Harry s nadšením. Lucius ho vedl do vlastní ložnice. Na posteli byly dvoje bílé šaty a zlaté lano. Svatební šaty. Harry zalapal po dechu.
„Co třeba teď? Už jsem požádal Albuse o svolení.“ Harry kývl a oba se začali oblékat. S pomocí Pobertova plánku a Neviditelného pláště se dostali do ředitelny.
Hermiona byla první, kdo se to dozvěděl. S gratulacemi se vrhla Harrymu kolem krku. Zpočátku byla k vztahu Harryho a Luciuse nedůvěřivá, ale pak viděla, jak je Harry šťastný. Lucius ho opravdu miloval.
Svoje sliby pronesli od srdce a se slzami v očích. Byli šťastní. Brumbál je prohlásil za oficiální pár a slib byl zpečetěn sladkým polibkem, z kterého se Snapeovi zřejmě zvedal žaludek.
Zrovna teď nebyl vhodný čas na líbánky, ale Lucius slíbil, že Harryho někam vezme hned, jak bude moci. A jen, co bude po všem, oznámí svoji lásku celému světu.
Ta noc byla jejich první. Vyjadřovala všechnu lásku, kterou měli ve svém srdci. Zcela je ovládla vášeň, že nedokázali vnímat nic než jeden druhého. Nic jiného neexistovalo.
Když vše skončilo, byli unavení, ale šťastní. S úsměvem na rtech vklouzli do Morpheovi náruče. Tu noc ani jednoho netrápili noční můry. Byly zamilování, byli doma.
XXX


Zbytek školního roku probíhal v klidu. S Harryho a Draca se stali nejlepší přátelé, ačkoliv to věděl jen málokdo. Hermina samozřejmě, ale Ron by to sotva pobral. Dracovi to nevadilo. Věděl, že Harry je věrný přítel. Malfoyovi byli jeho první opravdová rodina. Potřeboval je víc, než cokoliv jiného.
Lucius naučil Harryho vše, co o černé magii věděl. A to i přes svou nenávist k ní. Harry byl dobrý a brzo toto umění ovládl a právě včas. Voldemorta omrzelo čekání a napadl Bradavice. Rozpoutal válku.
21. května bylo pondělí, jeden z nejtragičtějších dnů v kouzelnické historii a nejradostnější zároveň. Ten den zemřelo mnoho lidí, na obou stranách, ale Temný pán byl nakonec poražen. Draco pomstil svoji matku kletbou mířenou na Rudolphuse a Rabastiana Lestranga.
Lucius měl spoustu práce s Nottem a Bellatrix, když Voldemortův hlas zaburácel po celých Bradavicích. „Tentokrát mi neunikneš, Pottere!“ Všichni přestali bojovat a pozorovali, jak Voldemort zvedl Harryho za límec košile do vzduchu. „Budeš prosit o smrt.“
„To říká spoustu lidí,“ zachraptěl. Snažil se uvolnit Voldemortovo sevření. Dusil se a už mu zbývalo málo času. Nechtěl ale zemřít bez pořádného boje. Nebo alespoň pořádné, vtipné a drzé poznámky.
Otevřel ústa, aby řekl něco urážlivého, ale pak si to rozmyslel. Jeho plíce drtila krutá bolest. Rozhlédl se a vyhledal Luciuse. Ten se na něj díval vyděšeným pohledem. Harry se na něj usmál. Naplnil ho pocit tepla, když si vzpomněl, že on je jeho manžel. Když si vybal momenty, kdy se ho dotýká, líbá ho, pohybuje se v něm. Jak ho ve spánku objímá, uklidňuje, miluje se s ním. Byl rád, že tyhle pocity zažil před svou smrtí.
Voldemort vykřikl a upustil Harryho. Jeho křik byl plný bolesti, jakoby ho sžíraly plameny. Harry na něj zíral a nechápal, co se děje. Pak si vzpomněl, co říkal Brumbál. Láska, to je moc, kterou Voldemort neznal a nedokázal přijmout. Quirrel se obrátil v prach, jen co se ho dotkl, chránila ho láska jeho matky.
Harry se začal hystericky smát. S Voldemortem to byl stejný případ. Harry se naposledy podíval na Luciuse, než se vrhl na Voldemorta a sevřel ho v smrtelném objetí. Musel shořet s ním, jen tak ho zabije. Voldemort se snažil dostat se ze sevření, ale Harry ho držel pevně. Čím víc myslel Harry na Luciuse, tím víc Voldemort trpěl.
Draco cítil zvláštní druh potěšení, když slyšel takhle Voldemorta křičet. Podobně trpěla jeho matka, patřilo mu to.
Když křik ustal, byl Draco první, kdo se rozběhl k Harrymu, následovaný Luciusem. Vytáhli ho z ohořeného těla, které bývalo Voldemortem. Harry křičel nesmírnou bolestí, jen co se ho dotkli. Celá přední strana jeho těla byla ohořelá. Lucius opatrně vzal svého manžela do náruče a přemístil k Svatému Mungovi.
Draco se ujistil, že každý živý smrtijed se dostane do Azkabanu. Taky se ujistil, že na ně bude dohlížet spousta mozkomorů.
Školní rok byl předčasně ukončen a všichni byli posláni domů.
„Draco,“ řekl Brumbál. „Pokud si přeješ, může tu zůstat i tvůj otec. Stejně tak vám bude k dispozici příští rok.“
„Děkuji Vám, pane.“
Draco zůstal na hradě sám. Jeho otec byl U Svatého Munga s Harrym. Když se jednou procházel po pozemcích, zahlédl podivný stín. Otočil se a zvedl hůlku. Před ním se velká krysa začala měnit v Petera Pettigrewa. Jeho stříbrná ruka byla zdvižena v ochranném gestu před Dracovou kletbou.
„Harry bude šťastný,“ řekl si Draco, zatímco levitoval Červíčka přes školu do ředitelny.
U Svatého Munga spal Harry Potter, ten který je zachránil před Voldemortem, v posteli. Jeho hruď a břicho byli obvázány. Přikrývku měl přitaženou až k bradě, jedna jeho ruka vykukovala ven.
„Miluju tě,“ zašeptal Lucius a složil si hlavu na polštář vedle Harryho. Seděl v křesle, ale snažil být se, co nejblíže Harrymu. Ne zrovna moc příjemná poloha. Ale nechtěl riskovat, že by Harrymu jakkoliv působil větší bolest.
Po chvíli tvrdě usnul. Ještě předtím stiskl Harryho ruku. Harry se začal pomalu probouzet.
I přes tu bolest se zvládl usmát a podívat se na svého muže, který mu pomohl porazit Voldemorta jednou pro vždy. Stihl vtisknout Luciusovi na čelo letmý polibek, než znovu usnul. Drželi se za ruce, i když ho přišli zkontrolovat doktoři. Nikdo ale nevěděl, že jdou oddáni. Přesto je nechtěli rušit.


2. kapitola Nastávající komplikace


Harry se trochu zavrtěl. Povzdechl si, a jak se otočil na bok, tak otevřel oči. Při pohledu na svého manžela se usmál. Lucius ležel na posteli vedle Harryho. Harry se zamračil a shrnul manželovi z obličeje vlasy. Zjistil, že někdy během noci ho Lucius chytl za ruku.
„Vzbuď se, lásko.“Zašeptal a prohraboval Luciusovy vlasy.
Lucius se pohnul, něco zamumlal a pokračoval ve spánku. Harry se usmál nad manželovou reakcí a přitulil se k tomu plavovlasému muži. Nechal ho spát. Byly to už tři měsíce od poslední bitvy, tři zajímavé, pokojné měsíce od doby, kdy byl Temný pán poražen. Harry miloval každou minutu míru strávenou s Dracem a Luciusem nebo Ronem a Hermionou.
Dnes byl ale jediný den, na který se netěšil. I když bude mít Luciuse jako svoji podporu. Harry věděl, že tam budou i Weasleyovy. Draco tam bude taky, protože jeho matka byla Blacková.
Tři týdny po bitvě prohlásil ministr Popletal Siriuse Blacka za nevinného. Po tom co Draco chytil Červíčka, neměl Popletal na výběr a musel ho podrobit výslechu pod Veritaserem. Sirius byl nevinný, ale také už byl mrtvý. Tak se teď bude číst jeho závěť.
Trvalo to přes dva měsíce srovnat Blackovy účty- nejdříve je všichni zanedbávali, protože byl Sirius v Azkabanu, pak se ukrýval a nakonec zemřel. Když skřeti skončili s tříděním všeho Blackova majetku a peněz, odchytili muže jménem Will a poslali po něm pozvánku.
Protože byl Harry Siriusův kmotřenec, byl první na seznamu.
Pak následovala Narcissa a Draco Malfoyovi, ale Narcissa už byla mrtvá. Skřítci také pozvali Luciuse, jako Harryho manžela, i když byli jedni z mála, kteří o tom věděli. Také byl pozván jako Dracův otec. Dále byla pozvána celá rodina Weasleyová, Remus a také Tonksová. Dále tam bylo několik členů řádu, jako třeba Brumbál. A samozřejmě nikdo nemůže zapomenout i na ministra kouzel osobně, aby se mohl osobně ujistit, jestli jde vše podle plánu.
Lucius supěl. Domníval se, že je tam spíš proto, aby zjistil, jak byl Sirius bohatý.
Harry i povzdechl a převalil se v posteli, pryč od Luciuse. Plavovlasý muž zvedl hlavu a usmál se na manžela, který k němu ležel zády. „Harry, je všechno v pořádku?“
„Já tam dneska nechci jít, Luci. Já jen mám takový pocit, že se stane něco hrozného. Prosím, nemusíme tam chodit?“ Mumlala, otočil se zpátky a objal svého manžela. Tvář přitiskl na Luciusovu silnou hruď.
„Normálně,“ řekl plavovlasý muž, zatímco klidně hladil svého manžela, „lituji chození na jakoukoliv schůzku, kde je Popletal pozvaný. Ale obávám se, lásko, že ty tam jít musíš. Bez tebe nemohou začít, Harry.“
„Přijdeš tam?“ ptal se. Zvedl hlavu, aby se mohl setkat s Luciusovýma očima. „ Půjde se mnou, že ano? Nenecháš mě samotného?“
„Nemyslím si, že bych byl raději někde jinde, než s tebou.“ zastavil se a mírně se ušklíbl. „I když tam bude Popletal. Nikdy bych tě neopustil, Harry.“ Tmavovlasý chlapec se usmál před tím, než políbil Luciusův hrudník.
„Děkuji ti. A teď,“ vzal Luciuse za ruku a posadil se. „Měli bychom jít nebo si to rozmyslím a schovám se pod postelí.“
Lucius se napřímil a spokojeně usmál. „To bych tě musel vytáhnout za kotníku, nejmilejší.“ Harry se na něj nazlobeně podíval a radši zmizel do koupelny dát si sprchu. S hlubokým povzdechem posbíral Lucius dva nějaké hábity, které si vezmou a položil je na postel. Hluboce doufal, že se Harry - i když se to nestávalo - ve svých pocitech mýlí.
XXX


Harry a Lucius přijeli s Dracem přesně v 12:30 v neděli 12. srpna do Gringotovy banky. Lucius si rukou prohrábl vlasy, narovnal záda a udeřil svou vycházkovou holí s hadem Draca do stehna, protože nestál dost rovně. „Harryho ale nikdy neboucháš!“ Lamentoval Draco, ale patřičně se narovnal.
„Harry není můj syn.“ Blondýn se při té myšlence otřásl. „Ani se to neučí celých šestnáct let. Harry jedná velmi dobře na to, že s tím začal teprve loni.“
„Ano, Draco. Jednám velmi dobře.“ Řekl Harry uštěpačným hlasem a Draco na něj vyplázl jazyk.
„Tak už nechte toho hašteření. Pojďme dovnitř.“ Lucius vzal svého syna za loket a nechal Harry samotného vejít do budovy. Nemusí každý vědět o jejich manželství. Zvlášť dokud Harry chodí do školy. Hodně lidí by to zamítlo a pokoušelo se je jakýmikoliv prostředky rozdělit. Byl to vlastně Harryho nápad, držet všechno v tajnosti. A Lucius byl šťastný, že bude mít Harryho celého pro sebe o trochu déle. Jen málo lidí, které znám, si myslí, že mohou existovat lidé, kteří neustále otravují svého manžela všelijakými otázkami, aby se od něj dozvěděli kdejakou blbost.
Potkali Griphooka, který se jim poklonil a na Harryho se usmál. „Následujte mě, pánové. A vám blahopřeji ke svatbě, pane Pottere.“ Harry zazářil, zatímco oba Malofovi vypadali jako by jim někdo vrazil. Nosili jejich prstýnky na řetízku schované pod hábitem, ale když jim Griphook blahopřál, Harry vytáhl prsten a ukázal ho skřetovy. „Velmi hezký, jsem ohromený, pane Malfoy. Nicméně,“ zašeptal a otočil se k Harrymu, který se k němu sklonil. „Jestli vám někdy ublíží, tak znám dost skřetů mimo banku, kteří se o něj za vás postarají.“
Dál kráčel před nimi, zatímco ho Harry sledoval s otevřenou pusou, musel přidat do kroku, aby ho dohnal. Draco si nepohodlně odkašlal. Lucius ale vypadal naprosto ohromeně. „On řekl, že ví o někom, kdo by mě mohl zavraždit?“ muž vypadal opravdu pobouřeně.
„Měl bys pak raději s Harrym jednat dobře, otče. Zdá se, že má přátele na vysokých místech.“ Harry se smál a zastrčil prsten zpět pod šaty.
„Nenechal bych ho, aby ti něco udělal, lásko. Pojďme nebo se tu ztratíme.“ Rychle přidali do kroku, vešli do dveří. Bylo to tu menší než ve většině prostorů banky.
„Při čtení vůle se snaží mnoho lidí šmírovat, ale díky těmto dveřím skřetí velikosti se o to moc lidí nepokouší.“ Griphook se zlomyslně usmál. „Moc informací přes ně neuteče.“
Vstoupili do místnosti a zabrali si svá místa. Draco a Lucius seděli vzadu místnosti, a když si Harry chtěl sednout vedle svého manžela, tak Griphook jen potřásl hlavou a ukázal mu na jinou židli. Na každé židli byla ze zadu cedulka se jménem. Na židli, kde si chtěl Harry sednout, bylo ´Narcissa Malfoyová-zesnulá´. „Promiňte,“ zamumlal, jak následoval skřeta k jeho vlastní židli. V prostřed první řady byla židle s cedulkou ´Harry Potter´. Harry klesl do křesla a pokoušel se neotáčet a prosebně dívat na Luciuse sedícího na druhé straně. Hermiona, která seděla vedle něj, ho chytla za ruku a povzbudivě mu ji stiskla.
Remus, který seděl z druhé strany Harryho, sice nerozuměl, proč je Harry rozrušený z toho, že nesedí vzadu, ale vzal ho za druhou ruku a stiskl ji. „Děkuji, přátelé.“
Ron seděl se zbytkem Weasleyovi rodiny v řadě za Harrym. Přední řada byla totiž vyhrazena pouze pro rodinu. Harry byl Siriusův kmotřenec a Remus byl muž, s kterým prožil celý život. Hermiona seděla vedle Harryho, protože byla skoro jako jeho sestra. Tak moc miloval Rona jako svého bratra, ale on měl vlastní rodinu. On a Hermiona byli jen děti, které nikdy nebo jen zřídka viděli svoje rodiče. Tonksová jako Remusova přítelkyně seděla vedle něj. Brumbál se posadil s Hermioniny druhé strany.
V řadě za Weasleovými sedělo několik členů Fénixova řádu, kteří byli pozvaní. V řadě za nimi byly Malfoyovi. O dvě místa dál od židle, která byla určena pro Narcissu Malfoyovou seděl ministr kouzel, Kornelius Popletal. Harry se otřásl, když cítil jeho upřený pohled do zad. V tom jeho pohledu na Harryho bylo něco nenávistného, Lucius to odhadoval na žárlivost. Není pochyb o tom, že Sirius měl velký majetek, který po něm zdědí Harry. Kromě toho Popletal teď moc potřeboval sehnat nějaké peníze na pokrytí výdajů ministerstva.
„Teď, když už jsme tu všichni, tak můžeme začít.“ řekl Griphook, který stál vepředu. S malou úklonou odkráčel pryč z pódia a dovolil dalšímu skřítkovi si stoupnout na kamenný schodek, aby byl vyšší. „Ragnock vám teď přečte vůli.“
Harry, Hermiona a několik dalších lidí zatleskalo. Když Lucius viděl, že Harry tleská, tak ho napodobil, ale ve stejnou dobu na něj vyvalil oči.
„Poslední vůle Siriuse Oriona Blacka.“ pročistil si hrdlo a rozbalil kus pergamenu. Když se pergamen rozvinul, byl delší než on. „Sirius Orion Black zemřel v neděli 18. června roku 1996. Příčinou smrti byl závoj na odboru záhad. Nyní vám chci přečíst jeho vůli.“
„Jestli zemřu, doufám, že to bude pro Harryho ochranu. Jestli ne… výborně, ztraceně co můžu dělat? Hej, přinejmenším Remus je stále blízko, aby tě mohl ochránit, že dvanácteráčku? Tak pokročíme… takže já jsem mrtvý.“
Ragnock si odkašlal. „Sirius Orion Black zanechal na pergamenu velkou mezeru. Já teď chci pokračovat ve čtení.“
„No, myslím, že jsem vždycky byl ten typ člověka, co považoval sklenici za poloplnou. No, takže jsem mrtvý, no a co to… to znamená, že vy všichni dostanete peníze! No tak, Kingsley, vím, že se nemůžeš dočkat, až se dozvíš, co jsem ti zanechal!" Kingsley Pastorek se zasmál, zatímco Molly Weasleyová se na něj otočila a zamračila se na něj. „Uvolni se, Molly,“ pokračoval Ragnock, „byl to jen žert. Hej, Harry, už jsi zabil toho plesnivého čokla? No tak, řekni, že jsem zemřel se slávou. Rozptýlil jsem ho, takže ty ses o něj zatím mohl postarat. Řekni to!“
„Jako by to něco změnilo.“ zamumlal Harry, Ragnock na něj mrkl.
„Tak, co se týká Fénixova řádu, vím, že Grimmauldovo náměstí 12 se stalo v posledních letech vaším domovem, zvlášť když začal být Voldemort moc divoký a vypaloval vaše skutečné domovy… tak jsem ho nenáviděl, že vám všem vzal domovy. Já, Sirius, za plného rozumu - ha ano opravdu -přenechávám Fénixovu řádu svůj dům na Grimmauldově náměstí 12 k jejich vlastním potřebám. Ačkoliv bych si přál, kdybyste zabili toho pitomého shnilého domácího skřítka!
Weasleyovi, kteří našli místo pro Harryho ve svých srdcích, když já jsem nemohl. Moc vám děkuji. Přenechávám vám trezor 24: Griphook by vám měl dát klíč.“ Molly se rozbrečela.
„Pro Hermionu, Tonksovou a Brumbála až odejdu, to bude přesně v tomhle pořadí, polovina knihovny Blackových na Grimmauldově náměstí (bez knih obsahujících černou magii), 23 tisíc galeonů, které budou Tonksové stačit na pořízení nového domu, co ty na to Nymfo? Dobře, Albusi, chystal jsem se ti omlouvat, ale pak jsem si uvědomil, že já jsem ti neudělal nic, čeho bych měl litovat…takže se chystám mít delší přestávku, zatím co budu čekat na tvoji omluvu.“
Ragnock zůstal tři minuty zticha, zatímco Albus Brumbál s mírným pobavením potřepal hlavou. „Je mi tak líto všechno, čím sis prošel, můj chlapče.“
„Budu pokračovat ve čtení.“ řekl Ragnock.
“Předpokládám, že se tu sestřenice Narcissa ukáže se svým manželem a jejich spratkem-“ Draco se zamračil na Ragnocka, který jen pokrčil rameny. Já jen chci říct, Cisso, proč jsi kurva tenkrát utekla z domu a nakonec sis nevzala mudlu, jako byl třeba Andy? Víš, bývala jsi má oblíbená sestřenice, do té doby, dokud ses nezačala zajímat o čistokrevné kouzelníky. Ale to je již minulost nebo ne? V každém případě ty nepotřebuješ peníze, domy nebo jiné věci, zvlášť po tom, co sis vzala Malfoye. Ale někdy mám takový zvláštní pocit, že je něco mezi tvým spratkem a Harrym. Všechny ty boje jsou takové zvláštní. Ze samotné myšlenky je mi špatně, ale musím brát v potaz to neurčité sexuální napětí. Co si o tom myslíš, Cisso?”
Harry zíral na skřeta s vykulenýma očima. Hermiona se mírně chichotala a Ron se zezadu mračil na Harryho hlavu tak, že to brunet vycítil a otočil se.
„Co to má znamenat, kamaráde?“ Ron se pokoušel znít nenuceně, ale oba-Hermiona a Harry mohli říct, že byl vyděšený. Byl to pouhý nápad, že Draco a Harry si byli blízcí, ale i to způsobilo, že se Ron necítil dobře.
„Vůbec netuším.“ zamumlal Harry zpět. V zadní řadě Lucius žárlivě zíral na svého syna a Ragnock s obtíží pokračoval v čtení vůle. Draco se musel kousat do rtu, aby se nezačal hlasitě smát.
Ragnock si odkašlal. „A tak vám nechávám můj souhlas. Jestli touhle cestou váš spratek bude chtít Harryho, může říct dvanácteráček ano-když bude chtít. I když já bych preferoval, kdyby řekl ne-bez pocitu, jako by mne zradil. Ačkoliv nevím, co by na tohle řekl James.
„A ne, Malfoy st. já nejsem držgrešle! Zavřete vaši pusu!“  Lucius zavřel ústa, on chtěl jen pošeptat Dracovi, že to požehnání bylo zbytečné.
„Harrymu, mému nejdražšímu a jedinému kmotřenci, mému malého dvanácteráčkovi, nevíš, kolikrát jsem se ti chtěl omlouvat za to, že jsem tu pro tebe nebyl. Všechny ty roky, které jsem strávil v Azkabanu jsem věřil, že je to nejhorší místo na světě. Ale mýlil jsem se. To bylo do té doby, než jsem se dozvěděl o tom, kdes bydlel. Což bylo ve skutečnosti místo ještě horší než Azkaban. Jsi mnohem silnější muž, než jsem byl já, že jsi to s těmi mudly vydržel. Také jsi ta nejlaskavější a nejochotnější osoba, která dokáže odpouštět co znám. A jsem na tebe moc pyšný. Jak víš, Harry, jsi má nejbližší osoba, si jako mé dítě, tak moc tě miluji. Proto já, Sirius za plného vědomí za svého dědice jmenuji Harryho Jamese Pottera a jmenuji ho Lordem velmi starého a urozeného domu Blacků.
Nedělej si starosti, dvanácteráčku. Být Blackem není tak hrozné, pokud nejsi černou ovcí rodiny.“
„Zde končí vůle Siriuse Oriona Blacka.“ prohlásil Ragnock, seskočil ze stoličky a odešel z pódia.
Každý vstal a šel směrem ke Griphookovi, který rozdával majetek pozůstalým, zatímco Harry odešel do zadu a stál vedle Malfoyovích. Ron se na něj otočil a zamračil se. Zužovaly se mu vztekem oči. S afektovaným úsměvem se Harry otočil a políbil Draca na tvář, pak se omluvně podíval na Luciuse. Ronova tvář nabrala červenějšího odstínu, než mají jeho vlasy. Hermiona ho strčila do žeber, když se pokusil jít za Harrym. Harry se tomu smál a Hermiona na něj zasyčela: „On tě jen provokuje.“, mračila se na něj. Ron z rozpaků zčervenal a odmítal se podívat na oba plavovlasé Malfoye.
Když Ron přišel dost blízko, naklonil se k brunetě. „Řekni mi, Mio, po pravdě, že mě jen provokuje.“ Harry se na něj rozšklebil, ale přikývl na souhlas. „Dobře, kamaráde, ale tys byl o mě ustaraný.“ Chlapec s červenými vlasy se zasmál a utřel si pomyslný pot na čele. Harry se na něj usmál zpět.
„Vlastně, Rone, chtěl jsem ti něco říct.“ Ron se na něj podíval a zvedl obočí. „Je to důležité. Myslíte si, že bychom mohli mít někde trochu soukromí?“ Harry šoupal levou nohou o podlahu, protože mu v ní nervozitou škubaly svaly. Věděl, že Ron nevezme dobře zprávu o tom, že je s Luciusem. Hermiona už to věděla. Harry věděl, že by to jeho nejlepší přátelé stejně zjistili a čím dříve to bude tím lépe.
„Pokud mi chceš říct, že ses do mě zamiloval, to nevadí. A jak by taky ne, že? Myslím s mým elegantním vzhledem a skvělým úsměvem to snad ani nejde.“Koutky úst se mu zvedly a na užaslý pohled jeho přátel a Malfoyů jen nesměle pokrčil ramenem. „Vždycky jsem ti to chtěl říct, je mi to líto, kámo.“
„To je v pořádku. Musím tě ale varovat, že v budoucnu si to ještě schytáš.“ vyměnili si malý úšklebek, pak ale Harry zvážněl. „Opravdu vám musím něco říct.“
„Tak pojďme, kamaráde. Gringottovi mají hodně soukromých místností. Jsem si jistý, že by nám mohli jednu obětovat.“ navrhl Ron. Byl už na cestě ke dveřím.
„Zeptám se Griphooka.“ nabídla se Hermiona a otočila se ke skřetovi.
Byla ale přerušena ministrem kouzel, který se k nim konečně prodral. „Já bych ho s tím nerušil, slečno Grangerová. Pan Potter potřebuje se mnou mluvit jako první.“ Harry vzhlédl, byl už na chodbě spol s Ronem. Malfoyovi tam už byli také. „Pottere, mohl byste, prosím?“
„Počkáte?“ ptal se stoje na prahu.
„Obávám se, že ne. Týká se to závěti vašeho kmotra.“ uvedl Kornelius Popletal, pokoušel se tónem hlasu znervóznět chlapce. Oh samozřejmě, že věděl o jeho manželství. Byl ministr kouzel, byla to jeho práce vědět o svých lidech, i když to bylo děláno potají-preventivně pro případ, že by to uškodilo jeho kariéře. Teď byl jako v extázi, po tom co zjistil. Po několik měsíců se o tom mohl jen dohadovat, nemohl se dostat k těm informacím. Ale teď, teď to bylo jasné. „Kdybyste mohl jít za mnou, prosím.“
„Jestli jde o peníze, tak to nevadí. Já je nechci.“ protestoval Harry, když ho Popletal popadl za paži a vedl ho k přední části místnosti.
„Bohužel, jednou jste určen jako správce závěti nebo dědic, nemáte v našem světě jinou možnost, než to přijmout. Dobře, řekněme-li, že jste umřeli a zanechali příteli plesnivý banán, nemá jiný výběr, než si ho nechat. Ale vy jste neumřel, ani nezdědil hnijící ovoce. Nechte mě mluvit o panu Blackovi.“
„Nerozumím vám, ministře.“ Harryho obličej byl zamračený, pokoušel se vymanit z kouzelníkova sevření. Popletal se ale ani nepohnul.
„Ale vy chcete.“ táhnul Harryho k sedadlu ve přední řadě a donutil ho posadit se. „Posaďte se.“ Lucius a Draco si sedli z každé strany. Ostražitě si prohlíželi ministra. Hermiona stála vedle Luciuse, v pravé ruce držela hůlku. Ron si sedl na sedadlo vedle Draca a jen se mračil.
„No tak, kámo, pojďme pryč.“ zamumlal Ron, Harry ho slyšel. Podíval se na něj a pokrčil rameny. Ron se svalil na své místo, měl zkaženou náladu. „Zkurveně, sakra.“
„Toto,“ Popletal zvedl ze stoličky poslední vůli. „je závěť Siriuse Blacka. Jak u všech kouzelných závětí, tak i u této je mnoho klauzulí a záruk a procedur, které budou následovat. Zatímco Sirius,“ Popletal se těšil z toho strachu, který byl na Harrym patrný, kdy vyslovil to jméno. „o nich z největší pravděpodobností nevěděl, to ale nemění nic na skutečnosti, že existují.“ pozastavil se a otočil se ke dveřím. Žena vcházela do místnosti, v rukou držela malou černou knihu velikosti deníku. „Toto,“ vzal si ji od ní, „je odkaz Blackových. Všechny čistokrevné rodiny jeden mají, že ano, Luciusi?“
Plavovlasý muž přikývl a otočil se na Harryho. „To obsahuje všechna pravidla, většinou vycházela z dědického práva, svatebních smluv a podobně…“ Jeho oči se rozšířily, jak pochytil závažnost Popletalovy konverzace. „Na čem Blackovy trvají, Korneliusi?“
Ministr se zamračil, jak mu Lucius zkazil jeho legraci. „Trvají na tom, že dědicem Blackových může být kterákoliv vhodná osoba. Lordem Blackem se ale stává v okamžiku, kdy on sám je Black.“
„Tomu nerozumím.“ ozvala se Hermiona. „Jak se tak náhle Harry může stát rodinným příslušníkem?“
Oba-Draco i Ron ztěžka polkly a současně řekli, „manželstvím.“
Popletal s úsměvem zatleskal. Ušklíbal se, když říkal. „A od doby, kdy byla Andromeda vyděděna, Regulus je mrtvý a stejně tak Narcissa, zůstali jen dva kandidáti. Bellatrix, nebo vy sám, Draco.“ Popletal se ještě víc usmíval, když si Harrymu rozšířily hrůzou oči. Otočil se na syna svého manžela s narůstající hrůzou, začal mírně třást hlavou.
„Já nemůžu, já nemůžu, já-“mumlal, dal si ruku na pusu, aby nevykřikl.
„… Nemůžeš, já vím. Viděl sem ten dokument, Pottere.“ Muž položil knihu a poslední vůli, odporně se na Harryho usmíval. Chlapci se zrychlilo dýchání, Kornelius si to vyloženě užíval. „Co vím je taky, proč přesně nemůžeš. A jsem si jist, že vaši přátelé už to také vědě. Ach.“ usmíval se při pohledu na Ronovu popletenou tvář. „a jak tak vidím, jeden přítel to ještě neví.“
„Co o svém kamarádovi nevím?“
„Rone,“ Hermiona ho chytla za ruku a malinko ji zmáčkla. „To je to, co se ti chystal říct. Harry, on-„
Popletal jí skočil do řeči.“ Ne, ne, nechte mě to říct. Váš nejlepší přítel se před měsícem oženil a neobtěžoval se vám to říct.“ Ron vypadal jako by ho někdo uhodil do břicha.
„On lže, že ano, kamaráde? On je lhář!“ Ron už křičel. Chytl Harryho za ramena a třásl s ním. „On lže, řekni mi, že lže!“
„Ne, on nelže.“ Harryho hlas skoro zašeptal, ale Ron ho slyšel skoro tak dobře, jako by to na něj zakřičel. Vzdálil se od svého přítele, sundávaje svoje ruce z ramen mladšího chlapce pro případ, že by měl potřebu Harryho uhodit. „Já jsem se bál ti to říct, protože jsem nevěděl, jak budeš reagovat. Já jsem nechtěl, abys mě nenáviděl.“
„Koho sis vzal?“
„To je otázka za milion srpců, pane Weasley, protože bez ohledu na kouzla, která jsem použil, tak vše co jsem zjistil, bylo ´partner je neznámý´. Ale nechápu, proč na tom teď záleží, že? Ode dneška za pět týdnů-podle protokolu-budou rozvedeni.“
„Ne, já nemůžu, já nemůžu.“
„Budou rozvedeni a je jedno, jestli s tím souhlasí nebo ne.“
„Já nechci.“ neústupně opakoval Harry a dokonce i Ron ustoupil, když chlapci tekly slzy z očí. „Já nechci. Nechci být lordem Blackem. Já jím nechci být v každém případě.“ jeho hlas se třásl, stejně tak i ruce. Celé jeho tělo se třáslo, jak mluvil a všechno co teď Lucius chtěl udělat, bylo zabalit svého milence do objetí, ale nemohl. Luciusův vlastní svět se mu přímo pod nohama rozpadal na prach, stěží mohl sám fungovat, ale teď neměl čas se tím zabírat.“
„Nemáte na výběr, Pottere. Jste zavázaný jako dědic, musíte přijmout vše, co se vám nabízí. V tomto případě se musíte stát lordem Blackem a to tak, že si vezmete buďto Draca nebo Bellatrix Lestrangeovou.“ překřížil si ruce na hrudníku a ušklíbal se. „Kdo je váš manžel?“ usmíval se mdle, jak se Harry rozbrečel doopravdy. Hermiona se zlomila jako první, přitáhla si ho do náruče a začala mu vzlykat na rameni.
„Já nemůžu.“ pokračoval v mumlání.
„Bude vás kontaktovat jeho právník. Vy o něm už brzo uslyšíte.“ řekl Lucius, jeho hlas byl naprosto chladný. Vzal Harryho za loket a spolu s Hermionou mu pomohl jít ke dveřím. Ron a Draco je tiše následovali. Ministrovy v jeho činnosti nic nebránilo. Nikdo z dosud žijících Blacků to nemohl ovlivnit nebo si stěžovat, dokonce ani Draco ne.
„Uvidíš, kamaráde, všechno bude v pohodě.“ Lucius si přitáhl Harryho vo svých rukou. Čekali u krbu, až se k nim Draco připojí. Potom se odletaxovali na Malfoy Manor. Ron se na něj usmíval, aby Harry věděl, že je mu odpuštěno. Pro jistotu znova zopakoval. „To bude v pořádku.“
„My něco vymyslíme, Harry. Tohle mu neprojde.“ slíbil Lucius, jak vedl Harryho do jejich ložnice.
Draco, aniž by to někdo věděl, si vzal knížku Blackových. Sedl si do pracovny se sklenicí vína ke krbu a začal ji číst. Než dospěl ke konci, bylo už ráno. Pondělní ráno bylo bezútěšné a chladné. Draco věděl, co musí udělat.
Navzdory tomu, že si nikdo nestěžuje, nic nemění na faktu, že někdo bude. A protože si někdo stěžovat bude, proto musí protokol splnit. Harry si bude muset vzít Blacka.
Sova vyletěla z okna ve 3:34 ráno v pondělí 13. srpna 1997, nesla jeden krátký dopis pro ministra kouzel.
Draco neměl na výběr, pokud nechtěl, aby Bellatrix získala kontrolu nad Harrym. Vzít si zachránce kouzelnického světa bylo dost nato, aby mohla opustit Azkaban a netrvalo by jí ani pět minut, než by na Harryho zaútočila. Jedinou zárukou mohla být teď Dracova nabídka. Harry byl naprosto bezbranný, což bylo asi přesně to, v co ministr kouzel Kornelius Popletal věřil.
Ministře,
Podle tradice nabídnu manželství Harry Jamesi Potterovi, splním všechny požadavky vyhlášení starověkého a urozeného rodu Blackových.
Nepočítám s odmítnutím.
Draco Lucius Malfoy.


XXX
Kapitola 2.1 – Nastávající komplikace I
Neděle 12. srpna 1997=Sirius Black byl prohlášen nevinným. Četla se jeho vůle. Ministr Popletal ve vůli našel větu o tom, že nepokrevní dědici si musí vzít rozeného Blacka, aby mohl být Lordem Blackem.
Pondělí 13. Srpna 1997=Draco napsal ministrovi, že se ožení s Harrym.


2. kapitola Nastávající komplikace II


17. září 1997 o pět týdnů později
Lucius se přesunul nad něj, tvář zabořil do Harryho krku, aby nemohl vidět Harryho slzy. Harryho prsty se probírali spletí Luciusových dlouhých blond vlasů přitahujíc si ho tak k polibku. Jejich rty se střetly. Lucius si jazykem razil cestu do Harryho úst, stejně jako slzy do jejich očí.
„Miluju tě,“ šeptl Harry, kdež se na sebe podívali.
„Moc mě to mrzí," zašeptal Lucius v odpovědi. „Taky tě miluji.“
Harry se tělem přimknul blíž k Luciusovi a sevřel kolem něj nohy. Pod tíhou těsného kontaktu zasténal. Lucius zrychlil tempo. Svaly na břiše se s blížícím se orgasmem stahovaly.
Harry přišel s výkřikem, s hlavou prudce zakloněnou. Lucius ho následoval s ozvěnou vlastního výkřiku.
Lucius se odsunul stranou a zahleděl se na Harryho, který vedle něj oddechoval. Brunet se na něj usmál.
„Pořád se mi chce brečet,“ zamumlal Harry. Promnul si tváře a setřel slzy a pot.
„Pojď sem," zašeptal Lucius. Harry se k němu posunul blíž. Lucius ho sevřel v objetí a tiše si povzdechl. „Všechno bude v pořádku."
„Ne, nebude. My dva už nebudeme spolu, nebudeme manželé. Och, bože!“ Zarazil se, když se mu dech pod přívalem emocí zrychloval. „Musíme Draco a já, však víš?!“
„Ano, předpokládám, že ano,“ odpověděl Lucius nonšalantně. Nebylo to tak, že by na něj myšlenka jeho manžela a jeho syna, jak jsou spolu v posteli a mají sex, neměla žádný efekt. Ale nedalo se s tím nic dělat. Harry si rozhodně nemohl vzít Bellatrix, na tuhle možnost odmítali myslet. Naštěstí tu byl Draco, který se všeho chopil.
„Nemohu!“ zakvílel Harry. Lucius vzal chlapcovu tvář do dlaní a polibkem umlčel jakékoliv další protesty.
„Všechno bude v pořádku, uvidíš. Draco žije tady, s námi, takže i my po té budeme spolu,“ slíbil a políbil Harryho na špičku nosu.
„Ale nebudeme opravdu spolu.“
Lucius ho znovu objal, oba na chvíli ztichli a jen si užívali jeden druhého.


Z postele, kde se střídavě objímali a milovali, se vyhrabali až o tři hodiny později.
Harry byl oblečený do smaragdově zeleného roucha s černými kalhotami a odpovídající košilí. Lucius a Draco vedle Harryho, z každé strany jeden, oblečení v stejných šatech ze stříbra. Čekali na ministra Popletala. Harry, který stál mezi nimi, se třásl.
Lucius se natáhl, aby Harryho chytil za ruku, ale v tom okamžiku se dveře otevřeli a dovnitř vstoupil ministr následovaný úředníkem. Harry pevně zavřel oči, nechtěl se na něj podívat.
„Dobré odpoledne,“ řekl zvesela úředník. Draco a Lucius se oba ušklíbli. Harry svíral ruce v pěst, oči stále zavřené a představoval si, co by se stalo, kdyby prostě utekl.
Úředník se posadil na své místo u stolu a propletl si ruce pod bradou.
„Jsem pan Agnes. Jsme zde kvůli oddání či rozvodu?“
Aniž, by stihl někdo jiný odpovědět, Popletal řekl: „Přejeme si anulaci manželství.“
V čistokrevných rodinách bylo tradicí, pokud nevěsta byla čistá panna. Stejně tak v tomto případě by byla anulace jednodušší, kdyby byl Harry neposkvrněn. I když, Popletal jistě rád využije cizoložství jako důvod k rozvodu.
„Vlastně rozvod,“ řekl Harry tiše. „Já a můj manžel jsme již měli mnohokrát sex.“
„Kde je Váš manžel?“ zeptal se úředník a zamračil se. „Člověk by si myslel, že tu bude. Existuje tu nějaký důvod pro rozvod.“
„Ach no,“ řekl Harry s úšklebkem. „Po tom, co zemřel můj kmotr, jsem se stal Lordem Blackem já, ale jako bonus náš vážený ministr se rozhodl, že si musím vzít v podstatě svého nevlastního syna.“
Dracovi proslov vyloudil na tváři úsměv, stejně tak Lucius byl překvapený.
„Ale Corneliusi, to je nevhodné.“
Lucius se neubránil smíchu.
Ministr se ostře podíval na Harryho, ale nic neřekl.
„Aha, pár zřejmě nemá na výběr,“ promluvil úředník.
„Zřejmě ne,“ zavrčel Harry. Lucius letmo stiskl jeho rameno, aby ho trochu uklidnil. Vypadalo to, že se každou chvíli chystá na Popletala vrhnout a vyrvat mu srdce z těla.
„Velmi dobře. Tak tedy začneme.“
Úředník vstal a prošel kolem stolu k Harrymu. Chytil ho za ruku a vytáhl chlapce blíž k stolu, stejně tak Luciuse. Položil Luciusovu ruku na Harryho a sám nad nimi sepjal ruce.
„S pravomoci, udělené mi ministerstvem, prohlašuji toto pouto za neplatné. Děti počaté z toho manželství přejdou na submisivní stranu páru, nemovitý majetek pak zůstane v držení dominantního partnera. Pak teď můžete jít vlastní cestou a nalézt novou lásku.“ Harry si odfrkl a obrátil oči v sloup. „Je tu nějaký problém, mladý muži?“
„Je to nesmysl,“ vykřikl Harry. „Kdybychom měli děti, zůstanou mě, zatímco celý majetek, včetně toho, co jsem měl před manželstvím, padne na Luciuse, zatímco já bych se staral o děti?“ Obrátil oči v sloup


"Toto ministerstvo je šupa!" Křičel. "Takže, když jsme měli děti, mám děti, ale Lucius dostane všechno ostatní, včetně toho, co bylo předtím, než jsme se vzali moje, tak jak bych starat o děti?" Obrátil oči v sloup. "Cokoliv, jen ať už můžeme odejít!" Draco si všiml, jak se Harrymu třesou ruce. Bylo to jen otázka času, než se znovu rozpláče.
Draco kývl na ostatní dva muže a chytil Harryho za loket. Lucius pozoroval, jak ho táhne ke dveřím a sám se podíval na Popletala.
„Pan Potter bude o datu svatby obeznámen sovou. Přeji Vám pěkný večer.“
„Pochybuji, že takový bude,“ řekl, než opustil místnost následujíc tak svoji rodinu. Draco seděl na platové židli v čekárně, ignorujíc ostatní páry, které čekají na oddání či rozvor, s Harrym v klíně, jak si vyplakává oči.
Lucius se vedle nich posadil a Harry se okamžitě přemístil do klína k Luciusovi. Starší blonďák si přitiskl svého ex-manžela k hrudi a jemně políbil do vlasů.
„Všechno dobře dopadne, uvidíš.“
„Jo,“ zašeptal Draco a položil Harrymu ruku na rameno. „Vše bude v pořádku.“
***
14. října 1997
Následující měsíc neprošel žádnou výraznou změnou. Harry trávil většinu času s Luciusem, milovali se, jedli spolu a spali spolu v jedné posteli. Harry měl pořád dojem, že je ženatý s Luciusem. Lucius sám nic neříkal, byl šťastný, že trávil tolik času se svojí láskou. Co se týče Harryho a Draca… byli stále přátelé, rodina. Draco to dělá, aby byl Harry v bezpečí před Bellatrix, ne proto, že by Harryho miloval nebo, že by chtěl Harryho jen pro sebe.
Pro všechny by sice bylo lepší, kdyby si narovinu popovídali o budoucnosti, ale každý z nich žil jen přítomností a snažili se zapomenout na to, co je čeká.
Draco se s povzdechem nepřestával nimrat v jídle. Když se podíval na svého otce, zjistil, že jako obvykle se jídla ani nedotkl. Místo alespoň předstírání konzumace jídla se díval na Harryho.
Harry naproti tomu jedl, i když s velkou námahou. Zbývali ještě tři dny, než vyprší měsíční lhůta. Harry a Draco se vezmou, možná zítra nebo pozítří.
„Možná zapomněl,“ pronesl Harry. Draco obrátil oči v sloup. Lucius neřekl nic. Stiskl v ruce sklenici s vínem, až praskla. Hůlkou uklidnil nepořádek.
„Otče, to nebylo vhodné,“ řekl Draco.  Lucius se na svého syna zamračil, spíše to byl ale pohled raněné laně. Ruce měl složené v klíně, kde je zatínal v pěst.
Oběd skončil, když se u stolu objevil domácí skřítek.
„Pane Draco, přišel Vám dopis,“ podíval mu skřítek list.
„Přečti to,“ řekl Harry odstrkujíc talíř od sebe.


Do rukou pana Draconaise Malfoye


Srdečně Vás a pana Pottera zveme k Vaší svatbě, která se bude konat dnes večer v 18:00. Svatba se bude konat v Malfoy Manor. Všichni hosté jsou povinni přijít již v 17:20.
S přáním krásného dne v tomto životě
Marhilda Bedgecolda, vedoucí Katedry rodinných záležitostí
Draco složil dopis a podal ho Harrymu. Harry ho sice přijal, ale nepřečetl, podál ho dál Luciusovi. Ten si ho přečetl, slovo od slova.
„Do hajzlu,“ ulevil si.
„Tak nějak,“ kývl Draco.
Harry odstrčil židli od stolu. Beze slova si vzal od Luciuse dopis a hodil ho do krbu. Rychlým Incendiem zapálil dřevo v něm. Pak tiše odešle z místnosti. Oba Malfoyové sledovali, jak Harry odchází. Pak si složili hlavu do dlaní.
„Je to nesmysl,“ zaklel Draco.
„Mohu jen souhlasit,“ kývl Lucius.
Harry trávil poslední hodiny u okna v Luciusově pokoji dívaje se ven na krajinu.
Draco se mezitím oblékl do bílého roucha, v kterém si Lucius bral Harry. Harry si oblékl svůj vlastní, i když s velkou nevolí.


V 17:30 se rodina Malfoyů a hrstka přátel sešli v západní části zámku.
V okamžiku, kdy přišel Cornelius a Brumbál, se nad nimi zatáhlo a začalo pršet. Během několika vteřin byli všichni promočení až na kost. Severus a Lucius se ihned vydali zpět do sídla, stejně tak je následovali ostatní hosté.
„Ten déšť dělá to, co bych si přál udělat i já,“ zašeptal Harry. Hermiona si povzdechla.
„Můžeme tu svatbu zrušit. Prostě odmítni a odejdi, Harry,“ řekl Ron.
„Víš, že nemůže. Luciusovi právníci vyzkoušeli vše. Musí si vzít Draca nebo Bellatrix,“ supěla Hermiona zlostí. „Bože, já toho muže nenávidím,“ zadívala se na Popletala. „Nemůžu uvěřit, že má tu drzost se tu ukázat.“
„Myslím, že se chce ujistit, že tím vším projdeme,“ zasyčel Draco. Nebyla tu jiná možnost, než svatbu uspořádat. I když se Harrymu nechtělo. Harry nechtěl dát Dracovi slib. Harry nechtěl, aby Albus jejich manželství požehnal.
„Už to chci mít za sebou. Můžeme?“ zeptal se Harry. Paní Weasleyová vstala. S Ronem byla jediným členem rodiny, kteří se zúčastnili. Ani jí se nelíbilo, že ho ministr donutil k rozvodu a následovně k další svatbě.
„Samozřejmě,“ řekl pan ředitel. Ron a Hermiona zůstali stát po Harryho boku, i když by měli spíše sedět na svých místech.
„Je mi velkým potěšením,“ začal a Harry se zamračil. Brumbál se odmlčel a začal znovu. „Jsme tu dnes, abychom spojili Harryho Pottera a Draca Malfoye v manželský svazek.“ Nastala pauza, během které se obyčejně mluví o jejich spojení, štěstí až do smrti, ale raději mlčel. Harry mu byl vděčný. „S pravomocí mi svěřenou ministerstvem kouzel vás prohlašuji za muže a muže. Prosím polibek, na upevnění pouta.“ Draco se naklonil k Harryho rtům a lehce je políbil. Harry se okamžitě otočil k Luciusovi. Starší Malfoy plakal, ale hustý déšť jeho slzy skryl.
Harry se teď chtěl jen schovat dovnitř, do svého pokoje. Lidé k němu ale přicházeli a potřásali rukou, jakoby se jednalo o nějakou šťastnou událost. Jistě, byl zatraceně-kurevsky-šťastný.
Poslední kapkou pro něj bylo, když mu blahopřál Lucius. Jistě, byla to tradice. Stačilo ale, aby řekl jediné slovo a Harry se rozbrečel. Pokusil se opustit místnost, ale Cornelius ho popadl za paži a zastavil.
„Už jste mi dost zničil život, co chcete víc?“ křičel na něj, tváře rudé a oči opuchlé od pláče.
„Nezapomeňte, že máte jeden týden na dovršení manželství, jinak bude sňatek neplatný a vy si budete muset vzít paní Lestrang.“
„Co?“ zašeptal Harry. Draco k němu přešel a konejšivě mu položil ruku na rameno. Věděli, že sexu spolu se nevyhnou, ale netušili, že je tu časové omezení.
„Všichni novomanželé musí svoje pouto konzumovat, ne?“ řekl posměšně Popletal. Draco musel vzít Harrymu z ruky sklenku s punčem. „Pamatujte si, že máte čas do 21. října. Užijte si manželství.“ Otočil se a nejbližším krbem se odletaxoval zpět na ministerstvo.
Harry klesl na podlahu. Ležel tam, zkroucený na straně, s nohama skrčenýma u hrudi a křičel. Draco požádal všechny, aby odešli, zatímco Lucius seděl vedle svého ex-manžela a laskal ho ve vlasech.
Albus se u nich zastavil, očima zkoumajíc Luciuse.
„Mají čas do 21. a věřte mi, že si to Popletal zkontroluje. Také si pamatujte, že cizoložství je důvodem pro zrušení sňatku a i tady si bude jistě Popletal vyžadovat kontrolu.“
Harry se rozbrečel ještě víc. Luciusovi nezbývalo nic jiného, než ho utěšovat.
Draco doprovodil ředitele ke krbu.
„Děkuji, že jste přišel.“
„Kéž bych nemusel.“
„Kéž by,“ kývl Draco.
***
19. října 1997
Harry se posadil na postel, zády se opřel o čelo postele. Kolena si přitáhl k hrudi a přes ně ještě přitiskl polštář, jakoby to bylo jeho záchranné lano. Tiše popotahoval.
„Víš, že budeme muset, Harry. Už máme jen dva dny.“ Draco na sobě měl jen kalhoty, stál u postele a sklesle Harryho sledoval.
„Já nechci,“ zašeptal Harry a přitiskl tvář k polštáři.
„Musíme. Zbývají jen dva dny.“
„Uděláme to zítra.“
„Ne. Moc dobře víš, že neuděláme,“ zasyčel Draco. „Musíme, Harry. Myslíš si, že chci? Ne! Harry, ty jsi můj přítel, moje rodina a můj otec tě miluje víc než cokoliv nebo kohokoliv jiného. Nikdy v životě bych nedával „tebe“ a „sex“ do jedné věty, natož abych něco takového udělal. Pokud to ale neuděláme, budeš si muset vzít Bellatrix. Proboha Harry, ona tě zabije. Otec může nenávidět fakt, že my dva jsme spolu, ale víc by nenáviděl představu, že jsi s ní. Nemůžu tě jí nechat, Harry.“
,,Já nechci,“ řekl znovu.
Draco se zamračil. Mávnutím hůlky svlékl Harryho ze šatů. Zelené oči se rozšířily hrůzou.
„Raději snesu tvou nenávist, než abych jí dovolil tě zabít.“
„co to říkáš?“ řekl Harry, hlas se mu třásl. Polštářem se snažil skrýt svou nahotu. Draco přešel k posteli. Harry nestihl nic udělat, Draco byl u něj a tlačil ho do postele.
,,NE!“ křičel, ale Draco mu zacpal rukou ústa.
„Nenáviď mě, jestli chceš.“
Dracovi se s velkými obtížemi podařilo vzpouzejícího se Harryho převalit na břicho.
„Prosím, prosím se,“ žalostivě prosil brunet. Draco to ignoroval. V rychlosti vyslovil lubrikační kouzlo a začal Harryho připravovat.
„Můžeš si místo mě představit otce, jestli to pomůže.“ Harry tiše vzlykl, když Draco přidal další prst. „Já předstírám, že jsi dívka.“ Harrymu to přišlo směšné a nebýt téhle situace snad by se i zasmál.
Draco zavadil o Harryho prostatu a menšímu chlapci uniklo ze rtů zasténání. Zčervenal, když mu došlo, že co se stalo. Pak si ale přitiskl tvář k matraci a rozplakal se, když si uvědomil, že ho snad i mohl těšit sex s někým jiným než s Luciusem.
Draco odstranil prsty a vstoupil do něj sám.
„Je mi to líto,“ zamumlal. „Je mi to moc líto. Nechci ti ublížit.“
Harry si skousl ret, aby se ubránil sténání. S každým pohybem Dracových boků se Harrymu z hrdla vydal sten. Plakal, protože měl strach a vztek. Nenáviděl tu touhu, kterou cítil. Draco vyvrcholil jako první, Harry ho po chvíli následoval. Křičel… křičel, protože se za sebe styděl, že si dovolit byť jen trochu užít sex s Dracem.
Draco se od něj s povzdechem oddálil. Unaveně si promnul oči.
„Promiň,“ řekl.
Harry se zabalil do deky a odešel. Přestal brečet, až když se ocitl před dveřmi do Luciusových komnat. Seděl tam, deku omotanou kolem těla, dokud neusnul.
Když se Lucius další ráno probudil, našel Harryho stočeného do klubíčka ležícího na zemi. Lucius tušil, co tohle znamenalo. Věděl, že to musela přijít, musí to přijmout.
Vzal Harryho ze země, deku nechal tam, kde byla, a položil Harryho do postele.
Počkal, dokud se Harry nezačal probouzet. Pak odešel. Nechal Harrymu soukromí, aby se mohl sám vypořádat s událostmi minulé noci.
To ráno strávil Harry značnou část na záchodě, hlasitě zvracejíc.
Harry s Dracem nemluvil až do rána 21.
***
21. října 1997
Harry se probudil s odporným pocitem žluči v krku. Jeho žaludek ho popohnal z postele, ale nestihl utéct na záchod. Obsah žaludku vyzvrátil na podlahu.
Draco zaklepal na dveře a nahlédl dovnitř.
„Popletal a léčitel jsou tady.“ Harry bolestně zasténal. „Jsi v pořádku?“ zeptal se, ačkoliv nečekal odpověď. Harry s ním od té noci nemluvil.
„Myslím, že se mnou není něco v pořádku,“ řekl Harry tiše, hlas se mu třásl. Draco k němu okamžitě přispěchal, aby ho konejšivě objal.
„Bude to v pořádku. Je tu léčitel, on tě vyšetří,“ slíbil Draco. „Promiň, Harry. Nechtěl jsem ti ublížit.“
„Chápu, proč jsi to udělal. Nelíbí se mi to, ale jsem rád.“ Podíval se na svého nového manžela a lehce se usmál.
„Tak pojď, čekají na nás,“ řekl Draco a pomohl Harrymu na nohy.


Lucius, léčitel a Popletal seděli u jídelního stolu. Všichni se podívali ke dveřím, když Draco přivedl Harryho do místnosti. Harry se na Luciuse usmál, kývl na léčitele a ministra zcela ignoroval.
„Dobrý den, pane Malfoyi,“ vstal léčitel. „Můžete mi říkat Jarde. Harry, postav se přede mě.“ Harry se před něj postavil a čekal. „Správně. Sešlu na tebe kouzlo, které mi řekne, jak sexuálně aktivní jsi. Když už víme, že nejste panic, použijeme kouzlo i na pana Malfoye. Pokud jste měli sex, kouzlo bude zářit červeně. Čím častější sex, tím jasnější světlo. Chápete?“
„Ano.“
„Připraven?“ Harry přikývl. Léčitel na něj seslal kouzlo. Harry se téměř okamžitě rozsvítil jako vánoční stromeček. Zářil červeně po dobu tří sekund, pak zhasl. „Dobře, vy jste určitě měl sex. Pane Luciusi, mohl byste?“ Lucius naproti tomu zářil jen velmi slabě červenou barvou. „Dvanáctého října,“ zapsal léčitel. „Dva dny předtím, než si Harry vzal pana Draca Malfoye. Draco, teď ty.“ Lucius si vyměnil místo se svým synem. Léčitel pronesl kouzlo a Draco zazářil stejně jako Harry. „Manželství bylo naplněno před dvěma, maximálně třemi dny.“
Popletal si cosi pro sebe zamumlal. Draca potěšila vlna vzteku, která se přehnala přes ministrovu tvář.
„Děkuji vám, léčiteli,“ řekl Popletal.
„Tak, je to vše?“ zeptal se léčitel
„Vlastně,“ začal váhavě Harry. „Poslední dva dny zvracím. Myslíte, že byste mohl zjistit proč?“
„Jistě, pojď sem.“ Harry k němu znovu přistoupil a léčitel přes něj začal přejíždět hůlkou. „Kdekoliv to bude svítit, znamená to, že něco není v pořádku.“ Harryho hrdlo se lehce zalesklo. „Bolest v krku, zřejmě od toho zvracení.“ Jako další zazářil Harryho žaludek. Léčitel se zamračil a znovu mávl hůlkou. Zalapal po dechu.
„Děje se něco?“ zeptal se Lucius a přešel ke své lásce.
„Ne, ne,“ řekl Jared a znovu pozvedl hůlku. „Vlastně není nic špatně, jen je to šokující. Pane bože. Jste těhotný.“
„Těhotný?“ vykřikl Popletal. Harry zalapal po dechu. Položil si ruku na břicho a podíval na oba Malfoye.
„Můžete mi říci…“ odmlčel se.
„Pět týdnů. Hádám, pane Luciusi, že se za necelých osm měsíců stanete otcem. Blahopřeji.“
„Děkuji,“ řekl Lucius tiše a přikročil k Harrymu, aby mu položil ruku na břicho.
„Pane Jansone,“ řekl Popletal. „Rád bych, abyste naplánoval potrat.
„NE!“ vykřikl Harry. „Co si to dovolujete? Jak se kurva opovažuješ zasahovat takhle do mého života? Kdo si myslíte, že jste? To je moje dítě! Vypadněte z mého domu!“
„Mohlo by se to považovat za cizoložství, pane Pottere,“ ušklíbl se Popletal.
„Dítě by bylo pouze prohlášeno jako nemanželské, pane ministře,“ řekl léčitel. „To není nevěra.“
„Vám by se snad líbilo, aby váš manžel nesl dítě někoho jiného?“ Měl vztek. Doufal, že se jim nepodaří dovršit manželství a Potter by si musel vzít Bellatrix.
Draco se ušklíbl a položil ruku na Harryho břicho.
„Je to Malfoy,“ řekl Popletalovi. „Je to rodina.“
Léčitel odvedl Popletala ke krbu. Harry pozoroval, jak odcházejí. Stál tu se svým manželem a člověkem, kterého miloval. Oba tiskli svoje ruce na místo, kde rostlo jejich dítě.
Byl pět týdnu v jiném stavu s mužem, s kterým byl nucen se rozvést. Se svým ex-manželem zplodil dítě, které bude bratrem jeho manžela. Nemohl se ubránit smíchu.
Alespoň nebyl ženatý s Bellatrix.


3. kapitola Smutné výročí


            17. prosinec 1997
Mlčky pracovali. Studenti sedmého ročníku byli rozděleni do dvojic a pilně pracovali. Severus Snape je sledoval od svého psacího stolu. Profesor jim zadal poslední úkol a tvářil se u toho tak, že se mnoha lidem dělalo zle. Harry krátce zvedl hlavu a podíval se na nejlepšího přítele svého bývalého manžela. Severus vzhlédl, cítil, že se na něj někdo dívá. Jejich oči se na chvíli setkaly, než Harry od něj odtrhl pohled a obrátil se na svého partnera. Severus se na něj smutně usmál. Díky ministrově manipulaci byl pěkně naštvaný. Tak jako Lucius. Podle jeho názoru si Lilyinin syn zaslouží být šťastný a stejně tak i jeho nejlepší přítel. A právě kvůli zásahu Popletala byli oba nešťastní.
Vedle Harryho vzdychla Hermiona. „Ó, prosím tě, dávej pozor.“ zašeptala. „Tenhle lektvar je polovinou naší známky. Nemůžeme si dovolit to pokazit.“
„Omlouvám se.“ zašeptal Harry zpět. Lehce si třel žaludek předtím, než si vzal svůj lékařský nožík. Harry teď byl ve třetím měsíci těhotenství. Jeho ranní nevolnost sice slábla, ale v jeho paměti to bylo ještě dost čerstvé. Moje dítě není fanouškem lektvarů, pomyslel si, protože pokaždé, když se ve třídě pozvracel, bylo to při Severusově hodině. V tomhle ohledu měl štěstí. Jeho ranní nevolnosti se doopravdy většinou odehrávaly ráno, a když se mu udělalo blbě při lektvarech, tak si ho Severus nevšímal. Bylo lepší, jak se Harry naučil, že ho ignoroval, než když na něj řval a zesměšňoval ho. Jako Dracův kmotr a strýc dával Harrymu, který nesl dítě – Malfoye, lektvar proti nevolnosti vždy, když přišel do třídy.
Harry pomalu rozkrájel zázvor, ujistil se, že ho má krájet na kostičky a ne na plátky. Odfrkl si. Byl v manželství s Dracem dva měsíce, ale nějak se tomu plavovlasému chlapci dařilo naučit Harryho něco o lektvarech. Jeho známka se zlepšila, a to dokonce i se Severusovým tvrdým známkováním. Když byl zázvor hotový, naklonil se k Hermioně.
Třída byla rozdělená podle čistoty krve. Může se to zdát jako předsudek a Hermiona byla mírně uražená, když se to dozvěděla. Ale potom, co jim Snape rozdal instrukce a vysvětlil použití lektvaru, tak se uklidnila.
Rozdělení třídy se může zdát jako předsudek, ale oni vařili rodokmenový lektvar. Jeho účelem bylo jakékoliv magické příbuzné dané osoby. Lektvar byl vytvořený před stoletím a po válce s Grindelwaldem se stal extrémně populárním, kvůli počtu rodin, které byly rozděleny. Mnoho lidí použilo lektvar a doufali, že najdou dlouho ztraceného bratra, sestru, matku nebo otce. Vzhledem k tomu, že se zobrazují jen rodinné erby, z nichž mudlové nemají žádné (alespoň ne takové, kterou jsou známé v kouzelnickém světě), nemá smysl testovat tyto produkty na mudlorozených. Proto Severus přidělil Hermionu k Harrymu, který byl Potter a dále ke každému mudlorozenému připadl jeden čistokrevný Zmijozel.
Hermiona přidala pět kostiček zázvoru a zamíchala dvakrát proti směru hodinových ručiček. Harry s úšklebkem šťouchl do misky s tlustočervy.
„Můžeš mi dva podat, prosím?“ ptala se Hermiona. Harry jí podal celou misku s dalším úšklebkem. „Na mou duši, „ ona mumlala, „chlapy.“
O dvacet minut později Hermiona lektvarem zamíchala sedmkrát po směru hodinových ručiček. Mezi každým zamícháním vhodila do kotlíku kousek skořápky Ashwindera*. Po sedmém zamíchání přestala lektvar vařit. Měl rudou barvu jako krev. Když každý dokončil svůj lektvar, Severus stojící u svého stolu přešel k Dracově lavici.
„Pane Malfoye, pane Thomasi,“ při pohledu na Nebelvíra zúžil oči. „Draco, otestuj váš lektvar.“
Snape podal plavovlasému studentovi prázdný kus pergamenu ze stohu, co si pro tuto příležitost přinesl. Draco očistil kouzlem svůj nožík a pak se jen nepatrně říznul do prstu. Nechal trochu krve dopadnout na pergamen, zhojil si ránu a nakonec vzal naběračku a ponořil ji do kotlíku. Nabral jen trochu lektvaru a nalil to na pergamen. Pergamen vše vsákl, ani kapka lektvaru nevytekla na stůl. Pergament změnil barvu na krvavě červenou, stejně jako lektvar, papír se vyztužil-připomínal lepenku.
Severus ho pozvedl a s úsměvem si prohlédl. Vprostřed stránky byl erb Malfoyů. Byl skoro stejně široký jako vysoký. V levém rohu, což byla matčina strana rodiny, byl erb Blacků, mnohem menší než první. V pravém rohu se objevil další erb. Ten byl Rookwoodových. Draco věděl, že patřil jeho babičce s dědečkovy strany. Objevilo se i několik dalších erbů po stranách, ale byly příliš malé, aby šli rozlišit. Jen oznamovaly, že si vzali před lety Malfoye.
Severus ho zvedl, ukazuje ho zbytku třídy. „Takto by měl vypadat váš hotový úkol.“ Dal zpět Dracovi kopii, před tím, než prošel třídu a od každé dvojice vybral dva archy pergamenu s výjimkou Harryho stolu, kde byl jen jeden. „Pospěšte si a otestujte váš lektvar.“
Harry udělal to, co mu bylo nařízeno. Trochu se řízl do prstu a přitiskl ho k pergamenu. Hermiona na něj nalila trochu lektvaru. List se změnil a vypadal stejně jako Dracův. Harry ho zvedl a se zamračením ho studoval. Byly tam dva erby, vedle sebe uprostřed stránky, byly stejně velké. Harry jeden poznal-erb Blackových a s úsměvem jezdil prstem přes obrázek jednorožce.
„Tenhle je erb Potterů.“ řekla mu Hermiona, natáhla ruku a dotkla se obrázku lva a meče.
Erb Malfoyů byl menší, v pravém dolním rohu. „Proč je tam dole? Dracovy větší erby jsou všechny nahoře.“
„Jeho matka byla Blacková, a tak je její erb v levém horním rohu. Erb Rookwoodů představuje babičku z otcovy strany, takže je v pravém horním rohu.“
„Takže levá strana je pro matku a pravá pro otce?“ zeptal se Harry tiše, otočil hlavu a podíval se na chvíli na Draca.
„V horní části pergamenu ano, v dolní je to jiné.“ Jak Hermiona mluvila, tak se objevil další erb dole v levém rohu, miniaturní erb Blackových. „Erb Malfoyových je na pravé straně, protože nejsi tolik dominantní jako tvůj manžel. To prostě znamená, že tě to považuje za ´manželku´, myslím tedy.“
„Proč je erb Blackových na levé straně?“ Ptal se Harry své přítelkyně, ukazujíc na to.
Její ústa se otevřela a hned zase zavřela, zamračila se. „Nevím. Já jsem o tomhle lektvaru nikdy moc nečetla. Jen jsem poslouchala, co o tom předtím říkal profesor Snape. Předpokládám, že je to proto, že jsi ženatý s Malfoyem, erb je vpravo dole, ale také i s Blackem, erb je vlevo dole. Erb se nachází ve středu i proto, že jsi Lord Black, stejně tak jako Lord Potter. Draco má jen erb Malfoyeů, protože se jednoho dne stane Lordem Malfoyem. Nestane se Lordem Blackem, takže erb není uprostřed. Podívej se na tvůj, Harry. Tvůj otec je mrtvý, takže se erb Potterových neobjeví v pravém horním rohu. Místo toho se erb otcovy rodiny objeví u matky, tady.“
„Další nejbližší vztah?“ ptal se Harry. „Dobře, tak proč je teda erb Blackových v levém horním rohu?“
„Toho jsem si ani nevšimla,“ zašeptala Hermiona. „Asi to má něco společného s dítětem. Není tady jinak žádný důvod, proč bys tu měl třikrát stejný erb. Jeden proto, že jsi Lordem jejich domu, druhé proto, že je Draco Black a zároveň je tvůj manžel a za třetí proto, že dítě je dědicem toho domu.“
„Dítě je Luciuse, Hermiono.“ její úsměv se mírně rozšířil. „Myslím, že to vím. Promiň.“
„No, Draco si chce nárokovat to dítě, ne? Když jste manželé?  Nebo možná je to proto, že Sirius byl tvým kmotrem? V kouzelnickém světě jsou kmotřenci nárokováni skrze krev."
„Draco tam nemá erb Snapeů.“ mumlal Harry.
„On má erb Princů.“ odpověděla. „Snapeovy nejsou kouzelnická rodina, Harry. Matka profesora byla Eileen Princová.“
„Jak víš takové věci?“ ptal se. Všiml si, že je z toho lektvaru zmatený.
„Vlastně jsem to četla, na rozdíl od některých lidí.“ Zvedla bradu a Harry se musel zasmát.
„Teď si je přestaňte prohlížet a doneste je na můj stůl. Budou poslené na ministerstvo a přidají se k vašim rodným listům.“ Několik studentů zaprotestovalo a sténalo, ale Snape je jedním pohledem umlčel. „Patrně to šetří ministerstvu čas, když si je tyto listy vytvoříte samy, protože Merlin ví,“ mluvil pomalu a sarkasticky, „kolik oni musí dělat důležitých věcí.“
XXX
14. únor 1998
Harry seděl sám na kamenných schodech, které vedly dolů k Hagridově hájence. Venku sněžilo, ale pro něj to bylo lepší. Radši bude mokrý a bude mu zima, než být zavřený uvnitř a být v přítomnosti těch šťastných a roztoužených lidí, kteří by se mu pokoušeli dávat kartičky a cukroví, které nechtěl. Nebýt Korneliuse Popletala, tak by dnes Harry a Lucius slavili roční výročí.
„Nemůžeme se vzít,“ protáhl hlas za ním. „Ale slavit ještě můžeme.“ Lucius se posadil vedle něj, použil na něj několik zahřívacích a polštářových kouzel a podal mu skleničku s tykvovou šťávou. Ve své vlastní ruce držel skleničku se šampaňským. „K našemu výročí.“
Minulý květen byl Voldemort poražen. V měsících tomu předcházejících bydlel Lucius v Bradavicích a vyučoval Harryho černou magii. Po Voldemortově smrti Brumbál dovolil Luciusovi v Bradavicích zůstat. Od doby, co byl s Harrym ženatý, tak bydleli ve společných místnostech. Ale žádný ze studentů nevěděl, s kým Harry bydlí. Od té doby, co jsou s Dracem manželé, bydlí spolu a Lucius již déle nesmí zůstávat v Bradavicích. Je ještě ve školní radě, proto využívá každou příležitost k tomu, aby mohl navštívit Harryho.
Harry se slabě usmál, ale pozvedl sklenici. „Miluji tě,“ zašeptal.
Lucius se předklonil a svými rty lehce zavadil o Harryho. „A já tě chci milovat navždy.“ Na ex vypil svoji skleničku a vstal. „Pojď,“ nabídl Harrymu ruku, aby mu pomohl vstát, „Byl bych se raději opíjel uvnitř, kde je teplo.“
„Nesmím se opíjet.“ zafňukal Harry, ale přesto si stoupl a vzal Luciuse za ruku.
Blonďák ho vedl zpět ke škole, na obličeji se mu pomalu rozšířil úšklebek. „Pak se obávám, můj drahý Harry, že se budeš muset smířit s tím, že jsem a budu velmi, velmi opilý.“
Harry mávl hůlkou a Luciusova sklenice se sama doplnila. „Jestli mám příští čtyři měsíce žít skrze tebe, požaduji, abys to vypil." Lucius udělal, co mu bylo řečeno.
XXX
17. února 1998
Byla tma a chlad. Kornelius Popletal si přitáhl hábit těsně ke krku, pokoušeje se zbavit zimy. S přivřenýma očima se podíval před sebe, jeho pohled padl na část ostrova. Byl na Azkabanském ostrově a přinejmenším na této části ostrova nikdo nebyl. Díval se přimhouřenýma očima na břeh za sebou, který vypadal dost vzdáleně, ale nikoho tam neviděl. Zhluboka se nadechl a zaklepal na velké tepané železo na dveřích.
Dveře se se skřípotem otevřely. Ten zvuk způsobil, že Popletalovy tlouklo srdce rychleji a zkrátil se mu dech.
„Ano?“ ptal se hlas, oči ho pozorovaly škvírkou mezi dveřmi a zdí.
„Ministr Kornelius Popletal, chci vidět vězně#34629.”
„Oprávnění?“ ptal se znovu hlas. Očima bloudil po pozemku, ale nikoho jiného neviděl. Bylo to velmi podezřelé, když sem přišel člověk sám. Dokonce, i když to byl ministr.
„Imperio,“ řekl Popletal zakázanou kletbu. „Teď mě nech vstoupit.“ Dveře se víc otevřely. Popletal nakráčel dovnitř, setřel ze svého klobouku a pláště déšť. Azkaban byl dost chladný, vlastně ledový, ale aspoň tu nepršelo, za což byl Kornelius vděčný. „Teď mě zaveď k Bellatrix Lestrangeové.“
Ten o nichž se nemluví měl na sobě dlouhý hnědý hábit, na hlavě měl kapuci, která mu kryla i čelo. Kolem čelisti a úst měl omotaný šátek tak, aby byl viditelný jen nos a oči. Všichni vězeňští dozorci byli takto oblečeni. Chránilo to jejich identitu, zvláště vzhledem k množství útěků z vězení, které se odehrávají od doby, co Harry Potter začal chodit do Bradavic. Očarovaný dozorce šel napřed skrz chodby vězení, přikývl hlavou kolegovi, co zvědavě přihlížel. Ministr tomu nerozuměl, ale nebylo se čemu divit, protože azkabanští strážní měli své tajemné kódy.
Pro vás nebo mě by kývnutí hlavy znamenalo, že je všechno v pořádku, takže si s ničím nemusíte dělat starosti. Ale pro strážného kolegu toto pokývání hlavy znamenalo, že budou mít ode dneška nového nájemníka.
Popletal se zastavil před buňkou Bellatrix. Podívala se na něj vykulenýma očima, z úst jí skoro tekly sliny. „Oh!“ vyjekla, plazila se k němu blíž a chytila se pevně mříží její cely. „Dostanu teď Potterovo dítě? Bude s ním spousta zábavy.“ Zasmála se, její velké oči se otočily na zakletého hlídače, který ji chladně sledoval.
„Pusť ji ven.“ řekl ministr a rukou mávl na Bellatrix. Byla špinavá a šílená, ale byla také pro něj užitečná. Měla by být ta, co zabije Pottera.
„Ne.“
Popletal se zarazil, celé tělo začalo podléhat nervozitě. „Co jsi to řekl?“
„Věděl jste, že,“ mluvil pomalu muž, jehož kolega se objevil za Popletalem, „že ti, o nichž se nemluví, jsou schopni přemoci kletbu Imperius?“
„Mdloby na tebe!“ ozvalo se okamžitě několik hlasů a Kornelius Popletal se svalil na zem v bezvědomí.
„Ty,“ ukázal prstem d dalšímu strážnému, „ho přenes do cely na ministerstvu a informuj Kingsleyho Pastorka.“ Pastorek byl vedoucím bystrozorského oddělení, bylo jeho úkolem shromažďovat proti ministrovi důkazy a přivést ho před soud. Strážný sledoval muže před ním se zamračeným pohledem. „Počkej,“ říkal. Sehnul se a vyhrnul rukáv Korneliova hábitu. Když jeho paže byla odkrytá, všichni ti, o kterých nemluvíme zalapali po dechu. Bellatrix se začala ve své cele kdákavě smát. Popletal byl označkovaný znamením zla.
Voldemortova značka.
U soudu se Popletal později přiznal, že přinutil Harryho do manželství doufaje, že by skončil s Bellatrix. Doufal, že bude sledovat, jak Potter umře, za to, že znova porazil Temného pána.
XXX
25. února 1998
Volba nového ministra zabrala dost času. Po procesu s Popletam se lidé chtěli ujistit, aby jejich vůdci mohli věřit. A kdo by byl pro tohle místo lepší než bystrozor?  Rufus Brousek byl vysoký štíhlý muž s hustými vousy, díky nimž vypadal spíš jako lev. Byl to však člověk slušný, pracovitý a milý, ale v boji divoký. Jeho rukou umřela v poslední bitvě spousta smrtijedů. Byl doporučován Pastorkem a mnoha dalšími vysloužilými bystrozory.
Hluboce si povzdechl, otevřel dveře do staré kanceláře Korneliuse Popletala a vstoupil. Byla to skládka. A to slušně řečeno. Podlaha byla zasypaná novinami, složky byly rozházené po celém stole, odpadkový koš přetékal, protože Popletal nenáviděl domácí skřítky, takže k němu nesměli chodit. Jednorázové papírové kelímky se povalovaly po zemi, Popletal se ani neobtěžoval je nechat zmizet. Brousek kvůli zápachu nakrčil nos a zamířil rovnou k oknu, aby ho mohl do kořán otevřít.
Zhluboka se nadechl a odvrátil se od okna. Bylo na čase, aby začal něco dělat.
O pět hodin později byl skoro hotový. Noviny a složky poskládal a umístil je do tří šanonů, se kterými se Popletal nikdy neobtěžoval. Všechno smetí bylo vyhozeno a Rufus dovolil skřítkům vysát a utřít prach. Otevřeným oknem sem sice proudil čistý vzduch, ale stále byl v místnosti cítil silný zápach, proto použil osvěžovač vzduchu.
Posadil se k psacímu stolu. Už musel projít jen šuplíky, vyndat vše co bylo uvnitř, vyhodit přebytečné věci a důležité zpět uložit. To by mohlo být pro dnešek všechno.
Otevřel poslední šuplík, v kterém nebylo nic kromě pár drobností, těžítka, stohu pergamenů, brku a lahvičky inkoustu. Rufus je tam nechal a zavřel zásuvku. Další dva šuplíky byly prázdné a tak pokračoval do dalších dvou horních. V jednom z nich byla malá černá knížka velikosti deníku. Rufus ji otevřel a se zamračeným pohledem si přečetl první stránku.
„Dědictví Blackových,“ četl nahlas, „Kornelius nebyl součástí rodiny Blackových nebo byl?“ ptal se sám sebe. Potřásl hlavou a vytáhl ze zásuvky další knihy, aby si je prohlédl. Uprostřed jedné z knih byl založený pergamen, tak ho vytáhl ven. Byl to oddací list Harryho Pottera a Draca Malfoye. Rufus pokýval hlavou. O tom manželství už slyšel. Zdá se, že Popletal donutil Pottera k rozvodu se svým prvním manželem, aby splnil nějakou část dědictví. Kolovala o tom spousta fám, Rufus také věděl, že Popletal měl v plánu smrt Harryho prostřednictvím Lestrangeové.  Bohužel, i přes to, že byl Popletal už v Azkabanu, tak stížnost již byla podána a pokud si Harry vzal dítě člena Blackových, tak rozvod tentokrát není možný.
Nic jiného v tom šuplíku už nezůstalo, tak přešel k dalšímu. Tam byla čtvercová červená lepenková krabice. Rufus ji opatrně vytáhl. Byl v něm něčí rodový lektvar, ale proč je něco takového v Popletalově kanceláři?  Před dvěma a půl měsíci dostali sovu se všemi lektvary, aby si mohl na ministerstvu doplnit záznamy. Pod červeným archem byl další kus pergamenu, Brouskovy se po přečtení rozšířily oči. To byl rodný list. Když ho vytáhl ven, všiml si, že jsou dva přilepené k sobě, jak se jeden snažil Popletal překrýt. Přečetl si první.
Jméno: Harry Potter
Otec: James Potter
Matka: Lilly Evansová
Datum narození: 31. července 1980.
Váha: 7lbs 2oz.
Pak velmi opatrně odstranil první z druhého rodného listu. Se zajíknutím ho upustil a ten se začal snášet k zemi. Rufusovy oči se zafixovaly na jedné konkrétní řádce.
Na druhém průkazu vedle ´matky´nebylo jméno ´Lily Evansová´.
XXX
27. února 1998
Pro Hermionu byly minulé dva měsíce dost rušné. Nahromadily se školní práce, OVCE se blížily a ona měla spoustu práce se zopakováním všeho učiva z povinných předmětů, stejně tak i nepovinných, které si vzala.
Výsledky Rodového lektvaru ji znepokojovaly, ale slíbila si, že si o něm něco přečte, aby jistila, proč tam byly tři erby Blackových místo jednoho, ale ještě neměla čas. Nezmínila se o ničem Harrymu, nechtěla, aby si její přítel dělal kvůli tomu starosti. Už tak jich měl dost a tak ho nechtěla zbytečně rozrušovat.
Nakonec si vyšetřila trochu času a ignorujíc Rona zamířila rovnou do knihovny. Prohledávala police a vybírala knížky, o kterých si myslela, že by jí mohly pomoci. Hermiona byla odhodlaná, že neodejde do té doby, dokud nenajde odpověď.
Usadila se k volnému stolu a otevřela si jednu z knih, další tři ležely na hromadě vedle. Přečetla první od první do poslední stránky, nechtěla riskovat, že přehlédne něco důležitého.
Byla to vlastně až třetí kniha, kde bylo to, co hledala. Zatím již uběhlo několik hodin, ale Hermiona toho nelitovala, protože získala spoustu informací o rituálech týkajících se krve, které praktikují čistokrevné rodiny. Knížku, kterou právě četla, vzala v oddělení s omezeným přístupem. Většinou šlo o knížky s černou magií, ale tady šlo o lektvary a kouzla bílé magie, které byly schválené ministerstvem.
Rodový lektvar’, stálo tam.
‘Tento lektvar, pokud je uvařen správně (postup viz str. 321), ukáže nejsilnější rodinné vztahy mezi testovanou osobou a všech kouzelnických rodin. Když je přidaná krev, lektvar se kápne na pergamen, který se změní na temně červený.
‘Ve středu pergamenu bude rodinný erb Lorda nebo jeho dědice. Matčin erb se objeví v levém horním rohu. V pravém horním rohu to pak bude otcův. Pokud není matka nebo otec (jeden nebo druhý) z kouzelnické rodiny pak se v tom rohu žádný erb neobjeví.’
Hermiona vyjekla. Dostala odpověď na jednu z jejích otázek. Erb Blackových nesmí být v levém horním rohu. Ten roh by měl být prázdný, protože Lily pochází z mudlovské rodiny, jinak erby Jamesovi rodiny se objevily správně.
‘V pravém dolním rohu jsou erby rodiny manžela nebo manželky, kterou si dotyčná osoba vzala. Jestli si například mudla vzal čistokrevnou čarodějku, jediné dítě Lorda, pak se v pravém dolním rohu neobjeví žádný erb. Pro mnoho čistokrevných rodin není svatba s mudlou považována vlastně za sňatek.’
Hermioně bylo jasné, že se Harry přiženil do Malfoyeovi rodiny jako ´manželka´, ale to ještě nevysvětlovalo, proč se v dolním rohu objevil erb Blackových, stejně tak jako v horním rohu.
‘Pokud se uprostřed objeví více erbů, jde o dědice nebo Lorda více než jedné rodiny. Toto se stává jen skrz krev. Stát se Lordem díky manželství, tak se erb objeví v jednom ze dvou rohů, ne uprostřed. Podobně, jestli někdo zanechal někomu titul pomocí poslední vůle, erb se pak objeví v levém dolním rohu. Když osoba dokončí veškeré potřebné dědické ustanovení, tak se erb objeví kdekoliv ve středu pergamenu.’
Zhluboka se nadechla a vytáhla kus pergamenu. Vzala si poznámky a snažila si to v hlavě vše shrnout.
‘Velký Potterů a Blacků’, psala, ‘Lord obou rodin. Malý erb Malfoyů dole vpravo díky manželství. Nepoznaný erb vpravo nahoře je Jamesovy matky.’ Namočila brk do kalamáře, trochu ho otřela a pokračovala v psaní. ‘ Malý erb Blackových vlevo dole je skrz poslední vůli. Co ale erb Blackových vpravo????’
Zdůraznila ´nahoře´ a hned dvakrát, přidala také pár otazníků a položila brk. Závěr, ke kterému přišla, bylo, že Harryho matka nepocházela z mudlovské rodiny. Lily nemohla být mudlorozená nebo nemohla být Harryho matka, protože erb byl určitě vlevo nahoře. Neměl být, ale byl.
Byl to erb Blackových. Harryho matka musela být spřízněná s Blackovými. Hermiona se zamračila. To ovšem dost věcí vylučovalo. Blackovi byli notoricky známí svými zálety, takže se mohlo jednat o padesát bratranců Siriuse, nebo Draco, Bellatrix, kteří by mohli být kandidáti na Harryho matku. Ale kdo?
Všechno, co Hermiona věděla, bylo, že to nebyla Lily Evansová.
 
*Ashwinder- našla jsem v lexikonu, že se jedná o šedého hada se žhavýma červenýma očima. Jeho vejce se používají do lektvarů a jsou velmi vzácné a dost nebezpečné.

4. kapitola Další Blackovo tajemství
1. května 1998
Hermiona ladně vystoupila z krbu. Rukama si oprášila zelený prášek ze svého županu a urovnala si svoje hnědé vlasy.
„Dobrý den, paní Figgová,“ usmála se na majitelku domu. „Děkuji, že jsem mohla použít krb.“
Paní Figgová byla hezká žena a byla známá svým neutuchajícím úsměvem na rtech. Existovali jen dva lidé, kteří jí ten úsměv dokázali srazit dolů. Mundungus Fletcher, ten špinavý zloděj, a Vernon Dursley. Byl to ten nejhorší mudla, jakého kdy Arabella potkala.
„Žádný problém, miláčku,“ řekla a široce se na ni usmála. Kolem očí se jí objevili vrásky. Hermioně se líbilo, když na někom viděla efekt času. Paní Figgová jí tak připadala jako důvěryhodná osoba, jako babička nebo knihovník (dva nejoblíbenější lidé v životě Hermiony).
„Opravdu si toho vážím. Vím, že jste pravděpodobně už o Harrym a Dracovi slyšela. Byli tak dobří přátelé a teď… Harry je z toho nešťastný a Malfoy také,“ povzdechla si Hermiona. „Není to jen o tom. Harry s námi sotva stráví chvilku. Byl by raději sám. Jen on a jeho dítě.“
Arabella jen znechuceně zavrtěla hlavou. „Hrůza, ten Popletal. Vždy jsem věděla, že v něm není nic dobrého. Ale to bych neměla, ne před vámi, dětmi.“ Nechala Hermionu v obývacím pokoji a sama zamířila do kuchyně. Hermiona jí následovala.
„Nemůžu uvěřit, že takové zákony ještě existují. Je to barbarské. A nemyslím si, že by si Harry musel vzít Draca, aby dědil,“ řekla Hermiona. Paní Figgová k ní otočila hlavu a s varnou konvicí mířila k ní.
„Proč bys řekla, drahá?“ zeptala se tiše.
„Já-jak říkám. Lily Evansová nebyla Harryho matka. Nemohla být. Byla Mudlorozená a nemohla by mít erb. Ve škole jsme dělali Rodokmenový lektvar a Harry měl v rodokmenu dva erby po stranách rodičů. Jeden za otce a jeden za matku,“ vysvětlila a rozzlobeně si založila ruce na hrudi. „Samozřejmě, že Lily nebyla jeho matka.“
„Tak kdo tedy?“ zeptala se Arabella. Pomalu položila konvici na pult a čekala se zatajeným dechem na odpověď.
„Nemůžu tomu uvěřit, všechno jsem to špatně pochopila. Myslela jsem, že protože Sirius přijal Harryho, erb by se měl objevit v pravém horním rohu, jak se stalo, ale nemělo to tak být. Bez ohledu na to, jaký druh přijetí (adopce) Sirius použil, v rohu by se i tak měl objevit erb otce. Takže ve skutečnosti je otázka, kdo je Harryho otec?!“ odmlčela se. Arabella nevěřícně vytřeštila oči. „A mám v plánu se zeptat Petunie Dursleyové, hned teď.“
Bez jediného dalšího slova vyšla z kuchyně. Paní Figgová se za ní jen dívala a mlčela. Skrz okno v obývacím pokoji se dívala, jak Hermiona jde směrem k Zobí ulici. Chtěla také znát odpověď na otázku, ale její instinkt jí říkal, že by se měla držet dál. Nebylo pochyb o tom, že Hermiona neodejde od Petunie bez své odpovědí
***
Hermiona rázně zaklepala na vchodové dveře v Zobí ulici č. 4. Stála rovně, ramena a záda ztuhlá. Nenechá se tou ženou zastrašit. Přišla sem pro odpovědi a necouvne ani, kdyby jí otevřel Vernon. Harry si zaslouží vědět pravdu.
Harry si zaslouží být šťastný a právě tyto odpovědi by mu k tomu mohly dopomoct.
Dveře se otevřely dokořán a Petunie na Hermionu přimhouřila oči. Pak se na ni usmála.
„Dudley tu není, ale prosím, pojďte dál. Musíte být Delia, o které tolik mluví.“
„Vlastně,“ řekla Hermiona, když vstoupila do domu. Počkala, až se dveře za ní zavřou a teprve pak pokračovala. „Jmenuji se Hermiona Grangerová a přišla jsem se Vás zeptat na pár otázek ohledně otce Harryho Pottera.“ Zamířila na Petunii hůlkou a snažila se dýchat zhluboka. Nechtěla ženu nijak zranit, ale už mířit hůlkou na mudlu byl trestný čin. Kdyby se to někdo dozvěděl, měla by velké problémy. „A Vy mi povíte, vše co víte.“
„James Potter,“ vyhrkla Petunie.
„Nelžete mi,“ zavrčela. „Harry mi řekl, co jste mu řekla loňské léto. Řekla jste, že není váš synovec. Vím, že ho nenávidíte. Ale řekla jste to a myslela jste to doslova, že ano? Není vás synovec, protože Lily nebyla jeho matka. James byl.“ Hermiona si olízla rty. Bylo to poprvé, kdy mluvila tak nahlas. Nebylo to zrovna neobvyklé, aby muž otěhotněl. Harry je. Jenom lhali, aby kouzelnický svět mohl říkat „syn Lily a Jamese“.
Petunie na ni zírala. Její ústa se zavírala a otevírala jako rybě na souši. Pak se její oči zúžily a ignorujíc hůlku se naklonila k Hermioně.
„Jak to mám vědět? Normální muži nemůžou otěhotnět. Samozřejmě, že Lily byla jeho matka. Jak jinak bychom mohli být příbuzní.“
„Lžete mi,“ řekla Hermiona. Sklonila hůlku, nevypadalo to, že by hůlka nutila mluvit Petunii pravdu. „O takových věcech existují knihy, víte. Lze taky všemi možnými způsoby zjistit pravdu o dědictví rodů a rodin. A je tu taky mnoho způsobů, jak zjistit pravdu. Já už vím, že James byl Harryho matka a že Lily s Harrym není nijak příbuzensky spjata. Takže teď mi můžete říct pěkně všechno a pravdivě. Kdo byl Harryho otec… nebo použiju kouzlo a dostanu to z vás tak jako tak.“
Petunie zbledla a rychle od Hermiony couvla. Hermiona ji pečlivě sledovala. Vypadalo to, že Petunie bojuje sama se sebou.
„Počkej tady,“ povzdechla si nakonec. Prakticky vyběhla po schodech nahoru, přitom házela na Hermionu zlé pohledy. Hermiona se posadila na nejbližší pohovku. Věděla, že si Harry na ni nikdy sednout nemohl, aby nebyla dotčena lidmi, jako je on. Ale Hermiona si nemyslela, že by se jí Petunie pokusila donutit vstát. Ne bez Vernona.
Trvalo to deset minut, než se Petunie vrátila. Hermiona přemýšlela, jestli se třeba snaží utéct okýnkem v koupelně.  Nebo se možná schovává v ložnici s brokovnicí v ruce a čeká, až přijde manžel domů.
Petunie se vrátila s malou krabičkou s vyraženými písmeny „LP“.
„Je otevřená,“ řekla a postrčila ji k Hermioně. Hermiona otevřela víko a vytáhla ven první věc, která ji přišla pod ruku. Byl to Harryho mudlovský rodný list, spolu se dvěma knihami, které vypadaly spíše jako deníky.
„Začala je psát, když nastoupila do školy,“ řekla Petunie. Hermiona rychle prolistovala stránky. „Tamten,“ kývla k menšímu, „je z doby, kdy byl Harry zplozen.“ Z deníku trčela fotografie. Hermiona ji vytáhla a Petunie s odporem odvrátila zrak.
James se usmíval a mával, bříško měl zakulacené a odhalené, jak Lily se smíchem zvedla jeho šaty. Na zemi klečel Sirius, který se tváří tiskl na bříško, kde bylo miminko. Usmíval se, jakoby vyhrál v loterii. Hermiona zaťala zuby. Očima přelétla od Siriuse až k rodnému listu, kde byl James napsán jako otec.
„Ale já tomu nerozumím,“ zalapal Hermiona po dechu.
Petunie si povzdechla a posadila se vedle Hermiony.
„Přišla ke mně s pláčem, když zjistila, že je Potter těhotný. Byla tak šťastná, přála mu to. Ten Snapeovic kluk se jí držel od mala. Lily řekla, že se přátelil se špatnou partou. Všechny ty zvěsti, které se o něm říkali, vraždy a tak. Byl jedním z nich a Lily se ho začala bát. Dokonce ani já nevěřím, že by jí ublížil, ale mohlo se něco stát, pokud by se jí až příliš snažil chránit. Potter a ona… chvíli spolu chodili. Drželo to tak od ní Snapea dál. Ale… rozešli se. Ačkoliv to nikomu neřekli. Do té dobu už spolu žili a byli zasnoubení a nechtěli, aby se novinami šířily drby.
„Tak kdo je Harryho otec?“
„Dostávám se k tomu,“ odsekla Petunie. „Nebo by sis to raději přečetla v deníku? Je to na hodně dlouho, to ti garantuju, holčičko.“ Hermiona kývla na znamení omluvy. „Je jasné, že ten druhý je Potter. Ty odporné věci prováděli v domě Lily, ale jí to bylo jedno. Byla za ně oba ráda. Byla šťastná, i když to dítě bylo jeho a ne její. Chtěla ho ochránit, před tím Waldemartem.“
„Voldemortem,“ opravila ji Hermiona.
„Chtěl zabít Harryho,“ pokračovala, jakoby jí neslyšela. „A Lily ho chtěla ochránit. Říkala, že děti narozené mimo manželství jsou v nebezpečí. Ovšem kromě Potterovy rodiny.“
„Ale Blackova by byla.“ Už si byla na 99% jistá, kdo je ten otec, ale chtěla nechat Petunii dopovědět ten příběh.
„Ano. Pocházel z ne příliš dobré rodiny. Samé žerty a legrace. Trvala na sňatku s Potterem, aby mohla předstírat, že dítě je její. Po porodu pak napsala do listu sebe a Pottera. Proto skončil Harry tady. Představ si, jak by dopadl, kdyby se to nestalo.“ Odmlčela se a něco zamumlala. Hermiona měla pocit, že několikrát slyší „bastard“. „Každopádně, kdo by mi tohle věřil. Sociálce bych těžko mohla říct, že má dva otce, vemte si ho. Lhala jsem a neptej se proč, možná nějaké kouzlo. Nikdo by mi nevěřil.“
„Brumbál ano.“
„Myslíš si, že nic nevěděl? Samozřejmě, že věděl. Ale proč by se staral. Harry byl tady, nestál mu v cestě. Byl v bezpečí, zdravý a daleko od kouzel. Dokud ho nebude potřebovat.“
„To není pravda,“ zasyčela Hermiona. „Brumbál se o Harryho vždy staral. Nikdy by o ničem takovém Harrymu nelhal. Měl Harryho rád a zřejmě se mu to bál říct, kvůli Siriusově věci z Azkabanem a tak.“
„Takže jsi věděla, že je to Sirius Black, že?“ zasmála se Petunie. „No, dostala jsi odpověď, tak teď vypadni z mého domu.“
Hermiona naskládala všechny věci do krabice, vzala je do rukou a zamířila ke dveřím.
„Beru si to sebou,“ informovala ji Hermiona a otevřela dveře.
„Dělej si, co chceš. Hlavně, když už se nikdy nevrátíš,“ vykřikla Petunie. Hermiona ji nevnímala. Rozhodla se přemístit do Prasinek a jít zpět do Bradavic. Potřebovala se projít a pročistit si hlavu.


4. května 1998
Hermiona použila krb v ředitelně, aby si mohla promluvit s Percym na ministerstvu.
„Nebylo by lepší se sejít?“ zeptal se jí.
„Pořád pracuješ pro ministra, Percy?“ zeptala a pak zavrtěla hlavou. „Mohl bys mu za mě něco dát?“
„To nemohl. Existují určité postupy, co se týče darů pro ministerstvo,“ řekl Percy. Hermiona obrátila oči v sloup. Nemohla si pomoct. Vzpomněla si, jaký byl Percy dřív. Arogantní a domýšlivý. Vůbec se nezměnil.
„Není to dar. Je to dopis a kniha, které si musí přečíst,“ řekla. U nohou měla krabici s deníky od Lily a jejími věcmi. Bylo tam vše, aby bylo Harryho nynější manželství prohlášeno za neplatné. „Je to důležité.“
„Opravdu nemůžu,“ řekl.
„Jde o Harryho.“ Hermiona na chvíli zmizela a pak se objevila její ruka s krabicí. Položila ji na zem. „Udělej to pro Harryho. Dlužíš mu to.“
Percy sebral krabici a kývl. Hermiona ukončila hovor.
„Myslíte, že to pomůže?“ zeptala se ředitele, který ji pozoroval z křesla.
„Nebude mít jinou možnost, než manželství zrušit. Ale jsi si jistá, že to Harrymu nějak pomůže?“
„Doufám v to. Bude zase moct být s Luciusem, ne? Není tu snad nějaký obskurní zákon, která zakazuje být s ex-manželem, že ne?!“ zeptala se ustrašeně.
„Ne, není. Myslím, že byste měla jít ven a pomoct mu na nohy,“ řekl, když z okna viděl, jak se Harry snaží vstát, ale moc se mu to nedaří. „Vypadá to na déšť, slečno Grangerová, tak rychle.“
Hermiona se s ředitelem rozloučila a vyběhla na pozemky školy.
„Ahoj, Harry,“ řekla a natáhla k němu ruku.
„Ahoj,“ odpověděl tiše. Přijal ruku a nechal, ať mu pomůže vstát. Oči měl sklopené k zemi, takže mu Hermiona neviděla do tváře. Ale měl mokrý rukáv a jeho hlas se třásl. „O čem jsi to chtěla mluvit s Brouskem?“
„Ty jsi zase brečel, Harry?“ zašeptala. „Ach, Harry.“ Vtáhla ho do objetí a Harry se jí pevně chytl. Zabořil obličej do jejího krku a znovu se rozplakal.
***
11. březen 1998


Ministr požádal o soukromý pokoj. Obvykle používal ředitelnu, ale Severus mu nabídl svoji kancelář.
Lektvarista koutkem oka sledoval Harryho. Chlapec byl bledý, ruku si jemně tiskl na vypouklé břicho. Lucius stál na jedné straně a Draco na druhé. Oba muži napjatě čekali, o jaké novinky se s nimi chce Brousek podělit. Věděli, snad i tušili, že ta zpráva může být další ránou pro Harryho.


Hermiona a Ron tu byli také. Nechtěla Harryho uvádět do planých nadějí, proto zatím kromě jí a Petunie, věděl tajemství ještě Ron. Jeho ruka jí lehce hladila po rameni snažíc se jí uklidnit.
„Bude to v pořádku,“ zašeptala. Zadívala se na Harryho a on se na ni unaveně usmál. „Jsi v pořádku?
„Moc jsem v noci nespal.“ Jeho ruka konejšivě kroužila po břiše. „Dítě bylo mrzuté.“ Lucius natáhl ruku a jemně ji položil Harrymu kolem pasu. „Jsem v pořádku,“ usmál se na něj Harry. Než odešel, jemně stiskl Luciusovi ruku. Po té zamířil za Severusem a usadil se na volnou židli u profesorova stolu.


Po chvíli přišel  Rufus. Severus mu zdvořile nabídl židli, ale Brousek jen odmítavě mávl rukou. Zamračeně se zadíval se na Harryho.
„Pane Pottere, proč jste si vzal svého bratrance?“
„Není to můj bratranec,“ řekl Harry. Za sebou uslyšel, jak se Hermiona hlasitě nadechla.
„Četl jste můj dopis?“ zeptala se tiše.
„Ano. Odvolací řízení proběhne první týden v dubnu. Vy,“ otočil se na Harryho a Draca, „budete se muset dostavit na ministerstvo, abyste své sliby odvolali.“
„Počkat? Co to znamená?“ zeptal se Draco. „Nerozumím tomu.“
„Copak jsme nesplnili požadavek?“ zeptal se Harry. „Chcete mi snad říct, že druhý týden v dubnu si budu brát Bellu?“ zasmál se, ačkoliv v tom nebylo ani špetky pobavení.
„Nebudeš. Ta bude stále v Azkabanu, kam také patří. „Rufus se odmlčel. „Budete mít možnost si vzít kohokoliv chcete.“ Jeho oči zabloudili k Luciusovi. Viděl v Luciusově pohledu ohromnou úlevu. Sám pro sebe se usmál, když viděl, jak starší muž vtáhl Harryho do objetí.
„Ale co dědictví?“ zamumlal Harry, jeho ruce byly omotané kolem Luciuse. „Nerozumím tomu.“
„Museli byste dědickou povinnost splnit, jen pokud byste nebyl pokrevní příbuzný rodiny.“ Harry naprázdno otevřel ústa. „Slečno Grangerová,“ vybídl ji ministr.
Hermiona se přesunula Harrymu a zhluboka se nadechla.
„Nevím, jak to říct, takto prostě vyklopím naplno. Sirius byl tvůj otec a Kornelius to věděl.“ Strhlo se peklo. Všichni se překřikovali. Lucius a Severus hlasitě nesouhlasili a tvrdili, že James byl Harryho otec. Draco držel Harryho, tiše mu šeptal slova útěchy. Cítil, jak se chlapec třese. Rufus byl jediný, kdo mlčel.
„Nerozumím tomu, Hermiono!“ řekl Harry.
Hermiona vše vysvětlila. Řekla mu o lektvaru a linii rodu. O její návštěvě u Petunie, o denících i o předstíraném těhotenství Lily Potterové.
„Je mi to líto, Harry,“ řekla, když skončila svůj příběh. Harry se zhluboka nadechl a vydechl.
„Opravdu? Takže jsem stále sirotek? Teda.“ Zadíval se na Luciuse, pak na Severuse. Tomu se očividně ulevilo. Zřejmě ho potěšilo, že jeho láska nezplodila dítě s jeho úhlavním nepřítelem. Váhavě se na Harryho usmál. Nedalo by se říct, že byli přátelé, ale od rozvodu s Luciusem se k Harrymu snažil chovat co nejlépe.
Draco se sesunul do křesla, kde seděl Harry. Objal ho a šťastně se na něj usmál.
„To je skvělé, jsme bratranci. Nemusíme být manželé.“
„Mělis jsme spolu sex,“ řekl Harry.
„Museli jsme,“ odpověděl Draco.
„A jsme příbuzní, bratranci.“
Poprvé od vstupu do kanceláře, se ozval Ron.
„Vypadá to, že jsi čistokrevný, kámo,“ zasmál se.
„Sklapni, Ronalde,“ pokárala ho Hermiona. Ale Harrymu to nevadilo. Smál se, jakoby Ronova poznámka bylo to nejvtipnější, co v životě slyšel.
Brousek si hlasitě odkašlal. „Je tu ještě jedna věc, kterou musíme udělat. Potřebujeme fyzický důkaz tohoto tvrzení. Něco, co Popletal nebude moci zpochybnit a věřte mi, že on se o to pokusí.“
„Můžeme použít Rodokmenový lektvar. Harry už přece jeden udělal,“ řekl Ron.
„Tento lektvar není dost konkrétní. Na jeho základě můžeme maximálně hádat. Dokonce slečna Grangerová si nebyla jistá musela si zbytek informací dohledat. Ale je tu podobný lektvar. Lektvar Rodinné Linie, který zobrazí skutečný rodokmen na kus pergamenu. Tedy se jmény a tak dále.“
Draco se zadíval na ministra. „Severus by ho mohl uvařit,“ obrátil se na svého kmotra a zeširoka se na něj usmál.
„Ano,“ souhlasil Severus.
„Pak je tedy vše ujednáno. Za tři týdny musí být výsledky na ministerstvu. Pak můžeme ukončit tuto frašku zvanou manželství.“
„Už se nemůžu dočkat,“ zamumlal Harry. Lucius nemohl nic jiného, než souhlasit.


3. dubna 1998


Toho dne bylo na ministerstvu rušno.
Oznámení o zrušení druhého manželství Harryho Pottera již kolovalo v Denním Věštci o týden dřív. Proto zde bylo dne tolik lidí. Valná většina chtěla vidět Harryho osobně. Možná doufali, že se Harry hned po rozvodu vrhne první osobě, kterou uvidí, pod nohy a požádá jí o ruku.


Jeho břicho v posledních třech týdnech ještě povyrostlo. Pokaždé, když si přejel prsty břiše, usmál se. Za dva měsíce a pár dní bude mít dítě. Bude s ním každý den, bude ho milovat, pečovat o něj. Doufal, že Lucius taky. Bude vůbec chtít Lucius chtít, aby si ho znovu vzal? Milovali se, o tom nebyl pochyb, ale Harry už mu způsobil tolik problémů.
Ale pak se na něj Lucius podíval a zeširoka se na něj usmál. A Harry věděl, že šve bude v pořádku.  Hloupé obavy byly zapomenuty a Harry úsměv své lásce oplatil. Jeho rty naznačily tichou otázku:Brzy?
Lucius kývl. Harryho úsměv se ještě rozšířil.


„Tak, tady to podepište,“ řekl Brousek a strkal dokument Dracovi pod ruce. Blonďák si vše rychle pročetl a svým jménem se podepsal „A tady pan Potter.“ Harry učinil stejně. Jakmile se po té Rufusova ruka dotkla dokumentu, papír zmizel v plamenech. „Vaše manželství bylo oficiálně zrušeno. Oba jste teď svobodní muži, blahopřeji.“
Harry měl teď nový rodný list, nové příjmení a nové rodiče.
Lucius přistoupil k Harrymu a lehce mu poklepal na rameno.
„Harry Jamesi Pottere,“ řekl, když se na něj Harry otočil. Natáhl se a vzal jeho ruce do svých. „Miluji tě každou buňkou svého těla a chci s tebou strávit každou minutu svého života až do jeho konce. Vezmeš si mě?“
Harry ho pozoroval, ale nevěděl, co říct. Jak odpovědět.
Uvědomil si, že ruce, které ho drží, jsou zpocené. Lucius byl nervózní. Nemělo cenu to natahovat, bylo jasné, jaká je jeho odpověď. Nepotřeboval žádný čas na přemýšlení. Nebo nedej bože vymýšlení přijatelné negativní odpovědi, která by druhého muže příliš nezranila.
Jednoduše se k němu naklonil a spojil jejich rty v polibek.
„Ano,“ zašeptal. „Vezmu si tě.“ Lucius se usmál, když ho Harry se smíchem stahoval pro druhý polibek. „Znovu.“
„Je to naposledy, slibuji,“ zašeptal Lucius v příslibu.
„Mělo by být,“ řekl Harry na oko přísně. „Tentokrát navždy.“
Pak se znovu políbili.


5. kapitola Bere si dva


23. května 1998.
Vypadali úžasně v jejich bílých hábitech. Harry měl kolem svého pasu zlatý pásek a podobný, jen stříbrný, měl také Lucius. Oba muži stáli bok po boku a drželi se za ruce. Harrymu do porodu zbývali tři týdny a jeho svatební šaty byly šity na míru, navíc byly střiženy tak, aby zdůrazňovaly jeho těhotenství a nenarozené dítě.
Harryho druhá ruka spočívala na jeho bříšku a Luciusova byla volně. Plavovlasý muž bojoval sám se sebou, aby přestal nervozitou zatínat prsty do látky svého pláště. Nemá být přece proč nervózní. Tohle byla Harryho třetí svatba, Harryho druhá s Luciusem, ale tentokrát by se nemělo nic pokazit. Číslo tři bylo kouzlo samo o sobě, ne? Nebo je to přinejmenším to, co si Lucius v duchu opakoval, jak je Albus Brumbál prohlašoval za manžele.
Harry mu jemně zmáčkl ruku, zřejmě věděl jaké myšlenky se Luciusovi honí hlavou. Plavovlasý se otočil s jemným úsměvem na rtech, trochu se sehnul a zachytil Harryho ústa ve sladkém polibku.
„Miluji tě,“ vydechl, když se stáhl. Volnou ruku měl položenou na Harryho bříšku. „Vás oba.“
„Taky tě miluji,“ řekl Harry tiše a znova se opřel do dalšího polibku. Všude kolem nich tleskali a jásali hosté.
„Gratuluji!“ vykřikla Hermiona, když se k nim vrhla. Zabalila Harryho do své náruče. Pevně ho objala a řekla: „Jsem tak ráda. Gratuluji, že jsi konečně šťastný!“
Harry ji políbil na tvář a pak se od ní odtáhl. Zpátky se opřel o Luciuse, který měl na tváři široký úsměv. Luciusova paže mu sjela k pasu a jemně ho držela. „Ano, a tentokrát navždy!“ slíbil Harry, vlastně i sobě. Nic, už ho znovu neodloučí od Luciuse, slíbil si v duchu. Luciusova ruka ho pevněji sevřela. Lucius mu vtiskl na temeno hlavy rychlou pusu.
„Jménem rodu Malfoyů a Potterů a Blacků, děkuji vám za Vaše blahopřání štěstí.“ Lucius se hluboce uklonil, tolik kolik mohl, aby ale stále držel u své hrudi Harryho. „A já vám přeji všechno nejlepší ve vašem vlastním manželství.“ Hermiona se začervenala při té narážce, když se Luciusovi oči stočily ke straně a přistál na jistém rusovlasém chlapci.
Ron přišel k nim a zamračil se, když se od něj Hermiona odvrátila s červenou tváří. „Co se jí stalo?“ zašeptal Harrymu, ten ale jen pokrčil rameny. „Gratuluji vám za rod Weasleyových. Přejeme vám oběma to nejlepší,“ odmlčel se a objal Harryho tak, že málem rukou praštil Luciuse do obličeje. „Doufáme, že vaše dítě bude šťastné, zdravé a silné.“ Harry se nad požehnáním zamračil, svraštil obočí. Věděl, že to pro čistokrevné bylo obvyklé se takto vítat na svatbách, pohřbech nebo obřadech při narození dítěte, ale pořád nechápal některé formulace, přestože se ho to Lucius snažil naučit.
Hermiona se jemně usmála, což se jí odráželo v očích, když pohlédla na zmateného přítele a jeho pobaveného manžela. „ To znamená magicky silný, Harry. Ron chce, aby dítě mělo magii.“
Harryho ústa se otevřela do ‚o‘ v pochopení a odstrčil se od Luciuse a své paže obtočil kolem Ronových ramen. „Díky, kamaráde,“ zašeptal do krku rudovláska.
„Nemáš za co.“ Odmlčel se, zlomyslný záblesk prosvítil jeho oči. „Tak kdy chystáte líbánky? Ne, že byste je potřebovali, když už máte dítě na cestě, ale…“ odmlčel se s pokrčením ramen, stále se usmívaje.
Harry se začervenal jasně červenou. Vedle něj se se smíchem objevil Draco. „Oni se rozhodli počkat až po OVCÍCH. Otec chce vzít Harryho na měsíc do Karibiku.“
„Po OVCÍCH?“ ptala se Hermiona, v hlavě se snažila si urovnat data. „Ale, Harry!“
„Na své narozeniny se vrátím, Mio. Slibuju.“ Srdečně se na ni usmál. „ Jen doufám, že dítě počká, až budu mít po zkouškách. Merline, nechci začít rodit v polovině jedné z nich!“
„To by bylo pro tebe typické, kámo,“ řekl Ron a škádlivě na něj mrkl. „Ty jsi takový pozornost vyhledávající hlupák.“ Harry se na něj zamračil a šťouchl ho loktem. „ Ok, beru to zpět. Ačkoliv, to by bylo typické pro Malfoye, ne? Víš, že to dítě bude Malfoy? Musí se snažit, aby na něj rodiče byly hrdí!“
„Ronalde Weasley!“ zaječela Hermiona.
„Dělal jsem si srandu, to byl vtip!“ zvolal, vyhýbal se jejím rukám, když se ho několikrát snažila udeřit.
„Mimochodem,“ protáhl Lucius, vzal Harryho za loket. „Je zde mnoho dalších hostů, kteří chtějí blahopřát, Harry. Nemůžeme nechat Weasleyovi, aby si tě zabrali na celou noc.“ Hermiona znovu zčervenala, když její jméno nebylo zmíněno. Ron se urazil v jejím jménu, ale ona ho umlčela, než mohl promluvit. Věděla, že si jí dobírá jen žertem, smál se jí, že se jednoho dne přižení do Ronovy rodiny, ale nemyslela si, že je dobrý nápad vysvětlovat to Ronovi dříve, než ji požádá.
Sledovala ten pár. Lucius provedl Harryho kolem zahrady, pod stan, kam se vrátili na chvíli, aby mohli rozříznout dort, než zamířili zpět do zahrady. Každou chvíli se zastavovali a mluvili a smáli se s někým, kdo přitáhl jejich pozornost, nebo kde je oslovil první, nebo jim přál všechno nejlepší. Když začala hrát muzika, Harry táhl blonďatého muže směrem k uzavřené ploše pro tancování. Navzdory tomu, že byl přes osm měsíců těhotný a dosáhl velikosti mláděte kosatky a nebyl schopný pořádně chodit, Harry byl stále rozhodnutý užít si svůj svatební tanec se svým novým (nebo starým, záleží, jak se na to díváte) manželem.
Když byl čas na vyfocení fotky, Harry se smál divočeji, než ho kdy Hermiona viděla. Zabralo jim to velkou část života, ale Harry byl znovu spojen se svým pravým milencem, znovu ženatý a tak velmi šťastný.
Hermiona by za něj nemohla mít větší radost, i kdyby se snažila.
XXX
5. června 1998
S Drakovou oslavou osmnáctých narozenin to pokračovalo překvapivě dobře. Jistě, jeho nevlastní otec nebyl schopný ji uspořádat, ale to Draco mohl přehlédnout. Harry byl těhotný a vyčerpaný a s jeho OVCEmi a blížícím se porodem, Harry potřeboval veškerý odpočinek, který mohl dostat. Draco mu to nevyčítal. Objevil se na rodinné večeři. Pózoval pro fotografy a umělce, kteří přišli namalovat jejich nový rodinný portrét (jeden když je Harry těhotný a jeden potom, s dítětem, jak se to vždycky dělávalo), ale když začala skutečná oslava, poprosil, jestli si může jít lehnout.
Draco si povzdechl.
Jeho otec mluvit zřejmě s nějakou důležitou osobou u krbu, oba se smáli a Draco byl obklopen skupinou svých přátel. Ne, že by nebyl šťastný, byl. Ale zvykl si být s Harrym téměř čtyřiadvacet hodin denně, a stejně tak, jak se zdálo, i Lucius. Starší blonďák se stále díval ke dveřím, oči se mu zúžily pokaždé, když někdo vešel do místnosti jen pro případ, že by to byl jeho tmavovlasý manžel.
Dracovi chyběl Harry taky. Ten chlapec byl součástí jejich rodiny a svého přítele velmi miloval, jen ne tím způsobem, jakým milujete někoho, s kým jste ženatý. Ale časem si zvykl být ženatý s Harrym. Sdílet s ním všechno, co bylo jeho a dodávat Harrymu pohodlí. Společně trávit čas skoro každý okamžik dne a být součástí Harryho těhotenství. Draco věděl, že to dítě není jeho, a nevadilo mu to, protože doopravdy zplodit dítě se svým bratrancem a láskou otcova života by bylo divné! Představoval si, jak by to zkoušeli zanést do rodokmene.
Bylo toho více než jen společnost, co Dracovi chybělo. Být blízko někoho tak často, být hlavní častí jejich života takovým způsobem, jakým byl několik posledních měsíců, pomáhat s dítětem a věcmi okolo toho. Cítil se důležitý a chtěný, ale nikdy milovaný. Bylo by to pěkné, přemítal, mít tohle všechno s někým, kdo ho miluje tak, jako Harry miluje jeho otce.
„Svrček za tvoje myšlenky?“ Jemný hlas vedle něj se ho zeptal. Byla pěkná, ve skutečnosti krásná by bylo lepší slovo, jak ji popsat. Dlouhé blonďaté vlasy se jí vlnivě spadaly až na ramena v jemných vlnách, rámovaly její malou, ale pěkně tvarovanou tvář. Slonovinová pokožka bledě zářila ve světle krbu a usmívala se na něj modrýma třpytivýma očima. „Všechno nejlepší k narozeninám, Draco. Jsem Astoria.“
„Sestra Daphne?“ zeptal se jemně Draco, natáhl ruku směrem k jejím. Umístila svou ruku lehce do jeho a on ji pozvedl ke svým ústům a políbil ji. „Je mi potěšením vás poznat, slečno Greengrassová.“
„Astorie, prosím, pokud by to nevadilo? A byla bych velmi ráda, kdybych ti mohla říkat Draco,“ říkala odvážně s úsměvem na rtech.
Draco cítil, jak ruměnec stoupá na jeho tváře. Ten způsob, jakým se na něj dívala, mu způsoboval motýlky v břiše, a Draco si nemohl pomoci, ale pomyslel si, že je to podobný pohled, jaký občas střílí jeho otec Harryho směrem. „Nevadilo, Astorie,“ slíbil Draco, předklonil se v královské úkloně. Blonďatá dívka, které bylo nanejvýše 16 let, úplně zčervenala, ale přesto zvládla stydlivě mrknout svými řasami na dědice Malfoyů. „A pokud byste mě nazývala Draco, byl bych potěšen.“
„Mohla bych vás vyzvat k tanci?“ zašeptala, zatímco se její pohled vzdálil, aby se podívala na Luciuse a jeho doprovod. Muž, v kterém Draco rozpoznal Daphneina otce a tedy i Astoriina otce, přikývl souhlasně hlavou.
Na přikývnutí muže, Draco natáhl ruku. „Vzala jste mi to přímo z úst.“
XXX
18. června 1998
Bylo sedm různých zkoušek OVCÍ, které žák mohl vykonávat, i když průměrně to byly tak čtyři až pět na studenta. Zkoušky byly rozvržené do dvou týdnů, v období od 10. do 25. června, od pondělí do soboty. Harry měl před sebou pět zkoušek.
Byl na své předposlední, když ho náhle zachvátila hrozivá bolest. Jeho ruka upustila brk, místo toho si vybral svírat svoje břicho, jak dvakrát zalapal po dechu. Trpěl křečemi během poslední noci, ale ignoroval je, radši se zaměřil na opakování na poslední chvíli. V blízké době byla tohle jeho poslední zkouška. Jeho úplně poslední zkouška byla určena až na 24., takže měl mezi nimi skoro týden, ale vypadalo to, že dítě se rozhodlo zachovat opačně, než Ron předvídal.
S dalším výkřikem se Harry vymrštil ze židle. „ Potřebuj- Potřebuji jít na ošetřovnu. P-prosím, potřebuji ode-odejít.“
Jedna ze zkoušejících zamířila k němu a Harry se natáhl a třesoucí rukou ho uchopil. „To je v pořádku, mladý muži,“ řekla mu jemně. „Dostaneme tě odsud. Pojď.“ Začala ho doprovázet ke dveřím a Harry se o ni ztěžka opíral celou cestu na ošetřovnu.
Madam Pomfreyová se na něj jednou podívala. Byl bledý, třásl se a svíral si břicho. Okamžitě ho přenášedlem přenesla do nemocnice Svatého Munga. Nebylo mu dovoleno se letaxovat nebo přemisťovat a trvalo by to moc dlouho sem doletět. Harry nerozuměl ochrannému systému nemocnice, ale nikdo nezavolal Luciuse nebo nedal vědět žádnému z jeho přátel po jejich zkouškách (o kterých předpokládal, že už skončily), ale k čertu s tím, byl v bolesti a byl ztracený.
„Prosím, myslím, že rodím,“ řekl, když ho muž v modrém hábitu vedl chodbou. Sehnul se k zemi, zasténal a muž se k němu natáhl.
„Na mou duši!“ zalapal po dechu. „Harry Potter!“ Harry se zděsil, jak znal své štěstí, narazil na nějakého svého zuřivého fanouška. Místo toho, aby se nad ním rozplýval, jak Harry očekával, že bude, kouzelník zvedl Harryho do náruče a nesl ho stylem, jakým se nosí nevěsty, k nejbližšímu výtahu. „Ještě nějaký čas jsme vás neočekávali. První dítě se rodí skoro vždycky později, pane Potter-Malfoy. “ Umístil Harryho něžně na postel, obklopenou zaměstnanci a chirurgickým náčiním. „Jsem léčitel McAdams a já vám provedu Císařský řez.“
Harry zalapal po dechu a snažil se posadit se v posteli. „ Cože? Řez?“
„Ano, to je mudlovský postup. Doufám, že to správně vyslovuji, říkal jsem to jen třikrát, ale všichni byli čistokrevní kouzelníci a tudíž jejich výslovnost nemohla být lepší než moje. Vy jste vyrůstal u mudlů, ne? Řekl jsem to správně?“ vyptával se Harryho. Mezitím si svlékl svůj modrý hábit a nahradil ho děsivě vypadající mudlovskou zástěrou. Harry cítil své srdce prudce bijící v jeho hrudi. Léčitel McAdams se vyhnul skalpelům a kleštím a místo toho pozvedl hůlku.
„Říkáte to správně,“ řekl Harry, přetlačil ta slova přes třesoucí se rty. „Ale proč mě budete řezat?“
„No jak jinak si myslíte, že může přijít na svět, pane Malfoyi? Upřímně, váš léčitel vám to neřekl?“ Ve vší poctivosti byl Harry natolik rozrušen svou svatbou s Dracem a skutečností, že nosí Luciusovo dítě a po rozvodu s tím mužem byl poněkud nedbalý, když ho přišel vyšetřit. Místo toho, aby tohle řekl léčiteli, Harry pouze zavrtěl hlavou. „No, když je vyvolána nebo provozována poněkud silná sexuální magie, vytvoří se děloha v příjemci, což budete vy. Jakmile je zformována, uzavře se, takže tam není žádný vstupní ani výchozí otvor, kterým by se mohlo dítě narodit bez poškození. Všiml jste si, že vám nepraskla voda? Ve skutečnosti žádnou nemáte. Vyjmeme dočasnou dělohu společně s dítětem, podobně jako žena porodí placentu.“
„Oh,“ řekl Harry slabě.
Mávnutím léčitelovy hůlky zmizely Harryho vnější hábit a košile. „Dáme vám znecitlivující lektvar a Madam Hewittová,“ blonďatá kouzelnice se na něj usmála a podala mu lahvičku, kterou poslušně vypil, „Vám natře tento krém na vaše břicho. Potom začneme s procedurou. Čekáte na někoho? Je obvykle nejlepší začít okamžitě. Nechtěli bychom způsobit zbytečný stres dítěti.“
„Chci Luciuse!“ vykřikl Harry, poplašený při představě, že by u něj nebyl. „Prosím! Chci Luciuse!“
Dveře se otevřely a další léčitel vešel dovnitř následován Luciusem. „Teď můžeme začít,“ řekl léčitel Jamesson s vřelým úsměvem. „Prosím, zhluboka se nadechněte, Harry.“
Harry se nadechl a léčitel McAdams sekl hůlkou ve vzduchu. Harrymu se pod pupíkem objevil řez, který směřoval dolů v délce asi tří centimetrů. Když se řez přestal zvětšovat, držel léčitel hůlku stabilně a zamumlal další kouzlo, pravděpodobně dezinfikoval ránu. Léčitel Jamesson se sehnul, nejdříve zatlačil prsty na ránu a pak se dostal dovnitř. Harry zasténal, byl to hrozný pocit, když se mu v břiše kroutily prsty.
Odvrátil pohled, očima vyhledal Luciusovy šedé. Blonďák se na něj povzbudivě usmál. „Miluji tě,“ zašeptal Lucius.
Když Harry otevřel pusu, aby mu odpověděl, místnost zaplnil brek. Oba muži se podívali směrem k léčiteli Jamessonovi, který držel kroutícího se novorozence, zdravého a růžového, který si vyřvával plíce. Lékouzelnice Hewittová vzala dítě, aby ho očistila a jakmile dítě bylo pryč, oba léčitelé lehčeji zavřeli řez v Harryho břiše, až nezbyla ani jizva.
„Gratuluji,“ řekla čarodějka, podala modře zabalený raneček. „Je to chlapec.“
„Už jste se rozhodli pro jméno?“ zeptal se léčitel McAdams.
Harry pevně držel dítě na svých prsou a novorozenec žužlal jednu Harryho bradavku, hledal mlíko, které tam nebylo. Lékouzelnice podala směrem k malé rodině láhev a Harry ji vděčně vzal. „Přemýšlel jsem,“ řekl, vzhlédl k Luciusovi. „Mohli bychom ho pojmenovat po Siriusovi?“
„Potom tedy je to Sirius Lucien Malfoy.“ Lucius se široce usmál, sklonil se dolů a vtiskl polibek na vrchol Harryho čela. Shodli se na jménu ‚Lucien‘ již v brzkém stádiu těhotenství.
„Abych řekl pravdu, myslel jsem si spíš Orion. To bylo Siriusovo druhé jméno.“
Když Harry skončil s krmením Oriona, nabídl dítě druhému otci. Lucius seděl na kraji postele, v náručí opatrně držel jejich novorozeného syna a jemně ho kolébal. „Dokonalé jméno,“ zašeptal Lucius.
„Perfektní,“ souhlasil Harry. Podíval se dolů na svůj snubní prsten a pak znova na svého manžela a dítě. Nemohl najít žádné jiné slovo, které by lépe popsalo jeho život.
XXX
31. července 1998
Promoce se konaly 26. června, den po posledních zkouškách OVCÍ. I když ne každý prošel svými zkouškami, měli všichni dovoleno nosit formální hábit a účastnit se dvouhodinového obřadu, plného nudných řečí a fantastického jídla, kde rodiče vrkali jeden přes druhého o svých dětech, aniž by si rozuměly slovo a kde bohatí a vlivní plánovali navzájem provdat děti.
Následující den vzal Lucius Harryho na svatební cestu. Draco se nabídl, že se o Oriona postará, ale ani jeden z novopečených rodičů by se tak brzy nemohl rozloučit se svým synem (i když Lucius by to nikdy nahlas nepřiznal). Místo toho je doprovázel domácí skřítek a zatímco se Harry s Luciusem o dítě starali po večerech a v noci, domácí skřítek byl více než ochoten o něj pečovat přes den, zatímco Lucius Harrymu ukazoval jeho způsob života.
Jejich líbánky trvaly přesně měsíc. Když se vrátili do Centra mezinárodní přepravy 27. Července, skoro všichni, které Harry znal, na něj čekali.
„Vítej doma,“ zašeptal Draco, vtáhl druhého mladého muže do objetí. „Chyběl jsi nám.“ Pak vzal Oriona, objal a přivítal se se svým mladším bratrem, než ho podal dalším lidem v řadě, a pohnul se pozdravit Luciuse. „Taky jsi mi chyběl, otče,“ řekl natolik tiše, že ho nikdo jiný nemohl slyšet.
Lucius jemně zmáčkl Dracova ramena, s jemným úsměvem na tváři. „Je dobré být doma.“
A nyní byly Harryho osmnácté narozeniny. Obdržel své výsledky OVCÍ a dopadly velmi dobře. Prošel všemi pěti a ta jediná, v které byl zdánlivě špatný, byla ta, v které začal rodit. Ale to očekával, když odtamtud odešel, aniž by odpověděl na polovinu otázek, ale možná si někdy v budoucnu tu zkoušku bude moct zopakovat? Ale Harry předpokládal, že na tom ve skutečnosti nezáleží v tomto uspořádání věcí.
Voldemort byl nadobro pryč. On byl šťastný, s Luciusem, Dracem a Orionem. Byl doma a v bezpečí a milovaný. Všichni jeho přátelé byli nacpáni v jídelně na Malfoy Manor a Molly Weasleyová jim upekla jeden z jejích zvláště vynikajících jablečných koláčů speciálně na jeho narozeniny.
Postavil se na začátek místnosti, se svým měsíc starým synem v náručí a s Luciusem po jeho boku. Draco stál vedle Luciuse z druhé strany; oba blonďáci vypadali chladně ale krásně. Harry a Orion se oba široce usmívali, tváře je bolely ze smíchu, ale byli šťastní a nechtěli tu skutečnost skrývat. Foťáky blikaly a Lucius si přitáhl Harryho k boku, vtiskl polibek do chlapcových vlasů, když je fotili.
Na druhém konci místnosti byl portrét, který se začal malovat na Dracově osmnáctých narozeninách a všichni tři členové rodiny (navzdory tomu, že jeden byl těhotný) vypadali oslnivě a radostně.
Dárky a jídlo zaplnily dva stoly v místnosti a Harry se rozhlédl kolem na své přátele a na jeho úplně nejlepší (a teprve druhou) narozeninovou oslavu.
Všechno tohle se zdálo tak komplikované, tak složité. Být v kouzelnickém světě, být přítelem s Dracem, nebo být zamilovaný do Luciuse. Ale teď už to nebylo. Nezáleželo na tom, že byl chlapec, který přežil: nikdo ho za to nepronásledoval. Být zamilovaný do bývalého Smrtijeda už více pro něj nebylo důležité. Již dále v Harryho životě nebylo nic špatně. Byl tak strašně šťastný a nemohl být víc spokojený. Všechno, co kdy chtěl, měl. Přátele, rodinu, dítě, někoho, kdo by ho miloval: měl to všechno. Všechno bylo dokonalé.
A být Blackem nikdy nebylo méně složité.
XXX
KONEC

1 komentář:

  1. Po pravdě mám smíšené pocity. Nečekala jsem až takové OCC. Opravdu jsem byla překvapena a v půlce povídky mi málem přetekl pohár trpělivosti. Chtěla jsem raději zavřít okno. Proto nemůžu říct, že by se mi povídka líbila. Nicméně úplně strašná také není. Jenom nic pro milovníky přehnané sladkosti a .. někdy až šílenosti této povídky. Snad jsem nikoho tímto komentářem neurazila. Jenom můj osobní názor. Za zmínku by také stála absence upozornění právě na totální OOC charaktery.

    OdpovědětVymazat