Turnaj

Název povídky:Turnaj

Fandom:Harry Potter

Autor: Atropa

Překladatel: Nelie

Páry:HP/LM

Jedna starší jednorázovka od Nelie.

***

Den, na který byl stanoven turnaj, se pyšnil krásným počasím. Obloha byla čistě modrá a slunce jasně zářilo. Byl to přímo idylický pohled. Všude kolem pestrobarevné vlajky s erbem královské rodiny, s kterými si pohrával jemný větřík.

Mladý rytíř, Harry Potter, seděl v hledišti a pozorně sledoval svoje protivníky. Jeho páže, Ron, seděl poblíž spolu s ostatními rytíři, včetně pana Siriuse Blacka.

Všichni měli momentálně volno, žádné klání je nečekalo, tak se rozhodli trochu prozkoumat terén.

Harryho otec býval slavný rytíř, ale kvůli zranění z války, trávil většinu času doma s manželkou. Na svého syna byl však nesmírně hrdý a dnes tu s ním chtěl být, ale zranění se ozvalo a on se musel klání zdržet.

Harry ale stěží dokázal myslet na něco jiného než je turnaj. Tohle je ten největší, jaký navštívil a s nejvíce účastníky.

Jeho oči zachytili smaragdově-zelený záblesk, přijel nový rytíř. Měl blond vlasy s odleskem stříbrné, oči šedé a pleť bledou. V očích měl povýšený, aristokratický pohled. Jeho páže, muži oděni v černém, ho následovali na každém kroku.

Harry se zadíval na rytíře a na jeho zřejmě nejvěrnějšího sluhu. Byl si pravým opakem. Zatímco rytíř byl krásný, sluha byl spíše ošklivý. Kůži měl bledou, vlasy dlouhé a mastné, nos velký a křivý. Harrymu připomínal zlověstného havrana. Havrani byly zvířata temnoty, spojené se smrtí a ďáblem. Sám viděla havrana hodovat na mrtvole vojáka ležícího v bojišti. Viděl, jak mu trhá maso z těla a klově oční bulvy.

„Ach, vidím, že jste zpozoroval sira Luciuse Malfoye a jeho služebníků,“ řekl Sirius.  „Pochází ze staré rodiny a, bohužel, je to velmi kvalifikovaný rytíř. A má dosti špatnou pověst.“

„Kdo je ten černě oděný sluha?“ zeptal se Harry. „Nevypadá, že by mohl být nějak nápomocný. Spíše bych řekl, že byl dlouho někde zavřený.“

„To je jeho nejvěrnější sluha. Ví toho hodně o bylinkách. Říká se o něm, že je ve spojení se starými bohy a taky, že je panův společník v posteli,“ dodal Sirius s podivným úsměvem.

„Myslíš… že uctívá bohy… lidskými oběťmi?“ zalapal Harry po dechu. „Proč by křesťanský rytíř, jako je sir Malfoy, připustil, aby jeho sluha byl pohan? Otec by to určitě neschválil, kdyby jeden z jeho zaměstnanců měl takovéhle pohnutky.“

„Jak jsem řekl… ví toho hodně o bylinách, víc než leckterý mnich nebo léčitel. Navíc je zřejmě ochotný pro svého pána kdykoliv roztáhnout nohy… jako děvka!“ Sirius si odplivl na zem.

Harry měl spoustu dalších otázek, věděl, že Sirius toho ví hodně, ale zvuk trumpet oznámil příchod krále a on bude muset s otázkami počkat.

Během královi řeči se Harryho pohled stále stáčel na sira Malfoye. Zpozoroval, že se při každém pohledu na něj, jeho žaludek zhoupne. Jeho krása se nedala popřít a jeho zeleno-stříbrná tunika tuto skutečnost jen podtrhovala.

***

Sir Lucius Malfoy byl v dobré náladě. Účastnil se jednoho z největších turnajů roku a on byl odhodlaný vyhrát. Nejenže by vyhrál spoustu peněz, ale i čest a vědomí ostatních, že je nejlepší rytíř.

A pokud by to náhodou nezvládl vlastními silami, jeho Sluha Severus mu jistě uvaří něco, co mu v tom dopomůže. Věděl přesně, co udělat, aby Severuse přesvědčil.

Jeho pozornost upoutal mladý muž pár metrů od něj. Byl velmi mladý, zřejmě nejstarší syn sira Jamese Pottera, soudě dle té shodné podoby. Jeho tunika byla šarlatové barvy se zlatým lemováním. Barvy Potterů. Byl velmi pohledný, zejména díky barvě jeho očí, zářivě zelené.

Lucius se otočil k Severusovi.

„Ten mladý muž vedle sira Blacka je syn sira Pottera, že?“ zeptal se ledabyle.

„Ano, pane. Soudě jejich rodokmenu mohu říct, že je to důstojný protivník,“ odpověděl Severus. „Jeho páže je pravděpodobně nejmladší s Weasleových.“

Lucius kývl a cítil se trochu zklamaný. Kdyby byl Potterův syn pouze páže, vzal by ho do postele a udělal to, co činil s ostatními.

Jeho manželka byla obeznámena s řádem jejich manželství. Dala mu dědice, to bylo hlavní.

Králova řeč skončila a všichni se vrátili do svých stanů, aby se připravili na první klání.

***

Harry pocítil zklamání, když viděl sira Luciuse odcházet. Ze snění ho probudil Sirius.

„Bude lepší, když půjdeme. Přidělili mě k jednomu z prvních klání. Uvidíme se později.“ A byl pryč.

Ron přistoupil k Harrymu. „Ehm, pane… kdo je ten muž, na kterého jste se tak díval. Jeho barvy naznačují Malfoye, ale co ten ošklivý muž v jeho družině?“

Harry si ani neuvědomil, že se na sira Malfoye tolik dívá. „Máš pravdu. Je to sir Malfoy. Ten muž je jeho služebník,“ ztišil hlas. „Sir Sirius mi řekl, že toho ví spoustu o bylinkách. Teď bys nám mohl jít koupit něco k jídlu. Začínám mít hlad.“

Turnaj začal. Harry o svých oponentech věděl dost, přesto z nich ale nespouštěl oči. Sir Malfoy se právě chystal k prvnímu souboji.

Jeho brnění se lesklo a zelený plášť vlál ve větru. Harry pocítil vzrušení.

Jeho soupeř byl shozen ze sedla a ztěžka dopadl na zem. Sir Malfoy byl opravdu dobrý rytíř. Zatímco soupeřovo kopí se rozletělo na kousky, Malfoyovo zůstalo neporušené. Dav jásal. Harry pospíchal k sobě do stanu, aby se připravil na svůj první turnaj.

***

Lucius byl potěšen. První krok k velkému vítězství byl za ním.

Další na řadě byl syn sira Jamese Pottera. Mohl by být stejně dobrý jako jeho otec?

Aha, jeho jméno je Harry.

Svého soupeře trefil přesně a jeho štít byl odhozen na zem.

Není špatný. Vlastně vůbec špatný. Mladý Potter se ukázal jako jeden z jeho hlavních konkurentů. Ale Luxius si byl jist, že najde způsob jak ho porazit.

***

V průběhu dalších dnů si harry skoro neodpočinul. V klání se mu dařilo a byl jeden z posledních závodníků v turnaji. Jeho další soupeř se jmenoval Zlatoslav Lockhart.

O pět minut později ležel sir Lockhart na zemi s tváří v trávě. Poražen

Harry byl teď jeden ze čtyř rytířů v turnaji. On, Sirius Black, sir Malfoy a rytíř jménem Viktor Krum.

Sirius a sir Malfoy nastoupili v klání proti sobě. Zatím nejdelší souboj. O vítězi se nakonec rozhodlo v boji s mečem. Sir Lucius Malfoy.

Boj Harryho a sira Viktora Kruma byl zábavný, vskutku radost sledovat. Harry nakonec vyhrál.

Té noci se on a Sirius vydali oslavovat Harryho vítězství… a zapít žal z Siriusovi porážky.

***

Sir Lucius Malfoy přecházel po svém pokoji sem a tam. Pozítří ho čeká boj s Harrym a on pocítil strach. Cítil se ohrožený. Ačkoliv má s bojem více zkušeností. Harry byl mladší a měl víc síly.

Nakonec se obrátil k Severusovi, který stál v koutě a sledoval svého pána.

„Severusi, žádám tě, abys uvařil cokoliv, co znásobí mé síly!“ řekl. „Udělejte pro to cokoliv,“ dodal. Severus se na něj podíval.

„Samozřejmě, pane,“ řekl a odešel.

Lucius ztěžka dopadl na židli a chopil se medoviny, kterou měl poblíž.

***

Harry seděl sám v hospodě. Sirius byl s několika přáteli a ti se rozhodli navštívit hostinec s extra “službami“.  Harry neměl zájem o dámskou společnost, tak jen zdvořile odmítl pozvání.

Najednou k němu přistoupila černě-oděná postava.

„Sedí tu někdo?“ Byl to sluha sira Luciuse.

„Ehm, ne… ale beztak jsem se chystal odejít," řekl Harry.

„Proč tak brzo? Noc je ještě mladá,“ odpověděl sluha. Barmanka jim přinesla dva džbány piva. „Na vaše zdraví," popřál mu sluha. Odmítnout pití bylo neslušné. Harry tedy neměl na výběr.  

Všiml si legrační pachuti, ale nijak se tím nezabýval. Hostinec nebyl zrovna ten nejlepší a na mytí nádobí se tu zřejmě netrvalo.

Dali se do řeči a Harry musel přiznat, že sluha byl lepší společnost, než by řekl. Nicméně po chvíli začínal pociťovat závratě. Začalo mu hučet v očích a těch barev bylo taky více, než je zvyklé.

„Promiňte, necítím se dobře," zamumlal a snažil se dostat na nohy.

„Opravdu? Dovolte mi, abych vám pomohl," nabídl se sluha, uchopil ho za loket a odvedl pryč z hospody. Harry neměl ani sílu cokoliv namítnout. Dokonce začínal cítit… podivné vzrušení a lehkost, jakoby létal.

„Pojďme tudy," slyšel říct služebníka a on ho poslušně následoval.

Nedokázal rozpoznat, kam jdou. Sluha ho vedl po schodech nahoru do nějaké místnosti, kde byl… téměř nahý sir Malfoy.

Harry zůstal stát uprostřed místnosti v naprostém šoku.

„C-co… já.. děje?“ koktal. Nedokázal ani vyplodit souvislou větu. To byl opravdu tak opilý?

Malfoy k němu přistoupil blíž, až moc blízko. Vzápětí přitiskl svoje na rty Harryho. Ten neměl sílu protestovat a jeho tělo to ani nechtělo.

Cítil na svém těle ruce, jak mu svlékají šaty, jak ho škádlí a hladí. Cítil jeho ústa, jak putují po jeho těle. Cítil, jak pohltil jeho penis do svých úst.

„Pane, ne! Nesmíte polykat jeho semeno!" uslyšel hlas. Bylo mu to jedno. Vnímal jen ty ústa, jazyk… jeho prsty putující až k jeho vstupu. „Mistře, říkal jsem vám, že se nesmíte spojit. Potřebuji i vaše sperma," řekl hlas znovu. Prst nezmizel, naopak. Našli to citlivé místo, díky němuž se s Harrym zatočil svět. Chtěl to tak zoufale.

Další ruka začala hladit jeho penis. Nemohl dělat nic než vycházet boky vstříc a sténat. Po chvíli vyvrcholil, druhý muž pak chvíli po něm.

Harrymu se podlomila kolena a zatočila se mu hlava.

„Mám, co potřebuji. Pokud chcete pokračovat, nebudu vás zdržovat,“ slyšel znovu ten hlas. Ano, to znělo jako skvělý nápad. Chtěl to. Chtěl znovu cítit to vzrušení.

***

Lucius stál ve své ložnici drže Harryho, který vypadal, že je velmi opilý.

„Kolik piva jsi mu vnutil?" zeptal se Severuse, který se chystal odejít s dvěma malými nádobkami obsahující jejich spermatu.

„Jen jedno, pane. Okořenil jsem ho trochu Rulíkem zlomocným, blínem durmanem,“ odpověděl a poté zmizel z pokoje.

Lucius stále choval Harryho v náručí. Odvedl omámeného chlapce k posteli. Bude to mnohem pohodlnější tady než na posteli.

***

Harry se probudil, ležel stočený do klubíčka v malé uličce. Měl děsné bolesti hlavy, ústa byla suchá a oči ho od ostrého světla bolely.

Nějak se mu podařilo najít cestu zpátky do jeho hostince, kde se setkal s Ronem. Ten byl starostí skoro bez sebe.

„Kde jsi byl?" zeptal se. „Hledal jsem tě po celém městě.“

„Myslím, že jsem omdlel opilý v uličce. Mohl by pro mě někdo přichystat lázeň?" zeptal se.

O něco později seděl v teplé lázni. Položil si hlavu na okraj a zíral do stropu. Jen matně si pamatoval včerejšek. Pití piva, silné ruce, jak ho hladí… ten pocit, když do něj vstoupil.

***

Lucius právě dokončil oblékání, když Severus vstoupil s číší s podivně zbarvenou kapalinou.

Cítil se báječně. Lektvar od Severuse pro něj zajistí vítězství a včerejší noc s Potterem…

'Život je báječný' pomyslel si, když vypil lektvar.

***

Byl poslední den turnaje a počasí bylo nádherné.

Harry se cítil nervózní, i když se už cítil rozhodně lépe.

Dorazil na místo turnaje. On a Malfoy. Teď nebo nikdy

***

Malfoy se cítil silnější než kdy předtím. Vítězství bylo na dosah. Severus mu řekl, že tento plán nemohl selhat.

Signál byl daný a on pobídl koně.

Boj byl dlouhý, ale nakonec skončil prohrou pro Luciuse. Cítil, jak ho jeho cíly opouštějí.

Hned po zápase vyhledal Severuse a s vražedným pohledem ho vzal za límec košile.

„Co se stalo?!“

„Vše jsem udělal, jak bylo psáno."

„Přemýšlej… určitě ti muselo něco uniknout," ušklíbl se. Severus se kousl do spodního rtu, který začal krvácet.

„Kniha říká, že pokud je jedna z osob zamilovaná do té druhé, pak bude mít lektvar jiné účinky. Připadalo mi to nepravděpodobné. Nevěděl jsem, co k Vám Potter cítí. "

Lucius zbledl

„Ty malý pateticky zkurvysynu. Měl jsi to vědět!" křičel na něj. „Takhle ty mi sloužíš? Ty malá děvko!“ Ve vzteku se napřáhl a pěstí ho praštil do nosu. Krev se vyvalila… nos byl zlomený. Lucius ho ještě kopl do rozkroku. Severus se zhroutil na zem snažíš se popadnout dech.

***

Další den Harry se chystal domů. Udělal, co měl… jeho rodiče na něj určitě budou pyšní. Čím dřív odsud odjede, tím líp.

On a Ron byli kousek od městské zdi, když si Harry všiml nějaké postavy ležící na zemi.

Rychle slezl z koně a sklonil se k postavě. Byl to muž… ještě naživu. Harry v něm poznal služebníka pana Malfoyye, ten s kterým ten večer popíjel. Vypadal hrozně. Jeho šaty byly rozthané a krvavé, tváře oteklé a pohmožděné. Ten, kdo ho takhle zřídil se ho dle modřin pokoušel i uškrtit. Navíc si Harry všiml krve na vnitřní straně jeho stehen.

Harry se podíval na Rona, pak na muže. Bez ohledu na to, co mu Sirius řekl, nemohl ho tu jen tak nechat.

Podepřel muže a mířil s ním ke koním.

„Vždycky jsem chtěl někoho, kdo rozumí bylinkám,“ řekl si.

„Milord je příliš laskavý," zašeptal mu v odpověď. Harry nic neřekl a pomohl mu na koně.