1. kapitola

Po uherském roce se opět hlásím do služby a přináším první, krátkou kapitolu k povídce Život, láska a všechno mezi tím.
Čeká nás patnáct kapitol s párem HP/SS.
Snad se bude líbit. Každý komentář potěší :)

P.S. Jsem na překlad celkem puntičkář... větu kolikrát přepisuju a opravuju, opravdu si dávám záležet, proto se ode mě nedá čekat nějaké turbo přidávání. Jsem člověk, ne android :D

***

Kapitola 1 – Vánoční překvapení

Severus Snape nebyl šťastný.
Severus Snape byl podrážděný, frustrovaný, rozhořčený, rozladěný a upřímně řečeno velmi rozzuřený.
Sám sobě se, kvůli tomu pocitu, který on shledával divným, protivil. Dnešní mládež by řekla, že je jednoduše nadržený.
A Severus si byl také jistý, že v tom má prsty sám ďábel. Musel mít. Byl to totiž Potter, po kterém jeho mysl i tělo bažilo. Harry James Potter. A bylo to… špatně.
Za prvé byl v podstatě dost starý na to, aby mohl být jeho otcem. Vlastně… on byl dost starý na to, aby byl jeho otcem. A taky to byl syn Jamese Pottera, proboha. Podoba mezi nimi se nezapře. Ačkoliv on rozhodně nikdy neshledal Jamese Pottera atraktivním. Nikdy!
Severus se s povzdechem zhroutil do postele. Hedvábný materiál povlaků ho chladil na rozpálené kůži. Promnul si unavené oči a zděsil se svých myšlenek. Pokaždé když zavřel oči, viděl ho. Viděl Pottera v celé své roztomilosti a nevinnosti.
Sakra. Právě jsem nazval Pottera roztomilým.
Severus se nad pochodem svých myšlenek zašklebil. „Roztomilé“ je slovo využívané ženami, Severus Snape ve svém slovníku toto slovo nemá.
Co bude dělat?
Už toho měl za sebou v životě mnoho. Tváří v tvář lhal Temnému Pánovi. Zažil momenty, kdy mu pán uvěřil, i kdy poznal, že lže. Byl vyslýchán Ministerstvem. Byl vyslýchán Smrtijedy. Byl donucen zabíjet, mučit, znásilňovat. Ale tohle… to bylo něco zcela jiného.
On, Severus Snape, toužil po Harry Potterovi. Dychtil po něm, prahl, lačnil ho mít. Přál, doufal a modlil se. On potřeboval Harryho Pottera. Chtěl Harryho Pottera. A také byl znechucený sám sebou.
A čím to všechno? Proč Severus Snape najednou cítil něco takového? Jednoduše a prostě ho k tomu navedla příroda.

***

Potřeboval na záchod a tam narazil na Harryho Pottera. Nutno říct, že nahého Harryho Pottera. A i v těch několika málo sekundách, kdy byli oba ochromeni překvapením, si stihl všimnout, že příroda byla k mladému hrdinovi velmi štědrá.
Svalnaté nohy, zářící pokožka a… ano, i v místech pokušení na něm příroda nešetřila.
Bohužel realita ho dohnala a on si uvědomil svou situaci. Odvrátil oči a rychle zamumlal omluvu.
Nad tímhle se musel vždy Severus pousmát. On a omluva? Zcela mimo jeho charakter.
Naneštěstí jeho oči spočinuly na zrcadle, v kterém se odráželo tělo nahého Pottera. Cítil, jak se mu krev hrne do tváře. Nikdy by nevěřil, že se umí červenat. Harry si zatím kolem boků upevnil ručník a pak… pak se ten spratek omluvil. Omluvil se, jakoby to snad byla jeho vina, že sem Severus vešel.

***

To proto tu teď ležel natažený na posteli v domě na Grimmauldově náměstí.
Ty myšlenky… byly zvrácené. Celé to bylo tak perverzní. Vždyť Potter sotva oslavil 17 narozeniny. A 17 let je jen kousek od 16 let. Pravda, kouzelníci ve věku 17 byly považování za dospělé a to, co on cítil, přece nebylo nic protizákonného, přesto ale…
Byl unavený. Když si přejel rukou po tváři, cítil pod prsty, jak se na něm podepsal čas. Dílo, které nic nesmaže.
Potter sice byl teď oficiálně dospělý, ale pořád tu byly důležité aspekty, které nešly přehlédnou.
Prvně Severusův věk. Byl o dvacet let starší (vlastně, přesně řečeno o dvacet jedna). Bylo mu třicet osm a nezávratnou rychlostí se blížil ke krizi středního věku, k čtyřicátému roku.
Pak byl samozřejmě jeho učitel. Moment, on byl jeho starý, ošklivý profesor lektvarů, kterým všichni opovrhovali.
A v neposlední řadě, on si dovolil toužit po Harry Potterovi. Chlapci-který-přežil. Vyvoleném. Po tom, který má předurčeno zabít Temného pána. Synovi jeho nepřítele. Kmotřenci pro něj jednoho z nejnenáviděnějších lidí. Osobě, která v něm pravděpodobně vidí jen zlého učitele.
To byl Harry James Potter. Trn v jeho patě. Prokletí jeho existence. Potter.
Ale co s tím mohl Severus dělat? Už nešlo popírat, že je z Pottera muž. Sám toho byl svědkem. A Merlin mu pomáhej… ne, sám Godric, Rowena, Helga i Salazar, nechť mu pomáhají… on ho chtěl. A ne jen na jednu noc. Ale na věčnost. Chtěl se vedle něj probouzet, držet ho v náručí, šeptat mu sladké nesmysly do ucha, procházet se s ním ruku v ruce, ukázat světu a všem v něm, kdo si získal jeho lásku a komu on ji na oplátku mohl dát. Chtěl Harryho Pottera jen pro sebe.
A bolestivě ho to sžíralo, protože věděl, že ho nikdy mít nebude.