3.kapitola

3.kapitola

„Harry Potter,“ řekl Voldemort při pohledu na jizvu dítěte.

„Luccciusssi, co to má znametat? Myssslel jsssem, že Harry Potter je mrtvý.“ řekl Voldemort, ale nespouštěl z krásného chlapce oči.

„Můj Pane, byl položený u prahu mudlovského domu jeho příbuzných. Brumbál u nich dokonce ani nezazvonil. Nechal ho na prahu jako nějaký odpad. Chlapec by byl venku celou noc. Rozhodl jsem se vzít chlapce a vychovat ho jako … vašeho sluhu.“ řekl Lucius samolibě, když pozoroval svého Pána, jak si chlapce prohlíží od hlavy až k patě.

„Sssluhu, říkáš? Řekni mi, Luccciusssi, co jsi ho naučil?“ Voldemort skoro vrněl.

„Můj Pane, rozhodl jsem se Harryho naučit všechny zásady pro sexuální styk.“ začal Lucius, ale Voldemort se na něj ostře podíval. „On je ještě panic, myslel jsem si, že budete radši, když bude ještě neposkvrněný.“ Lucius vydechl úlevou, když Voldemort přikývl a znova si prohlížel chlapce. „Naučil jsem ho orální sex, je v něm dosti dobrý. Také ví, jak používat ruce. Dal jsem mu dost knih ke čtení a dohlédl jsem na to, aby věděl, co se od něj bude v posteli očekávat.”

„Je to už všechno?“zeptal se Voldemort a konečně odtrhl pohled od toho strhujícího výjevu.

„Vlastně ne. Kromě toho má Harry fotografickou paměť a tak si snadno zapamatuje všechno co četl. Poskytl jsem mu už stovky knih o černé magii, obraně, přeměňování, lektvarech, historii, bylinkářství, starověkých runách, věštění, kouzelných tvorech a starověkých rituálech. Pamatuje si všechno a doslovně. Zkoušel jsem ho ze všech knih a vím, že je umí slovo od slova. Nedal jsem mu hůlku, aby ho nenapadli nějaké nekalé myšlenky. Ale stejně si myslím, že by ho jen brzdila. Vzhledem k jeho náhodným kouzlům, které předvedl v minulosti se domnívám, že má dost potencionálu na kouzlení bez hůlky.“ řekl Lucius nervózně. Díval se na svého pána, který mrkal spíš  v údivu než ve vzteku.

„Ještě něco?“ptal se, přesvědčený, že už toho víc být nemůže. To se ale spletl.

„Dobře, je tu ještě jedna věc, chlapec je…“začal Lucius, ale byl přerušen prudkým zasyčením.

/Kde to jsme?/ probudil se Harryho mazlíček Apollo.

/Jsme na nějakém hřbitově,  kvůli setkání s pánem./ zasyčel Harry tiše. Harry vzhlédl, když slyšel kroky. Jeho hadí pán stál před ním. Jediné na co mohl pomyslet, bylo ’Nevypadá vůbec jako pan Malfoy.’ Na jeho pánovi nebylo nic hezkého. Vypadal dost děsivě. Skoro se zdálo, jako by z něj vyzařovala temnota. Temnota, která způsobovala, že všichni chtěli utéct, ale bylo tam i něco jiného. Z té temnoty vyzařoval ohromný pocit moci. V případě, že temnota všechny děsí, pak moc působí, jako by vás chtěla vysát tak, že z vás už nic nezbude. Není tak těžké si domyslet, proč mu tolik lidí slouží. A to bez ohledu na to, jak moc má děsivý obličej. Sílu jeho pána je nesmírně těžké ignorovat, ale to Harry nechtěl. Jeho pán nemusí být hezký, ale i přesto ho Harry určitě chtěl.

/Ty jsi hadí jazyk?/ syčel Voldemort překvapeně.

/Ano, pane./ odpověděl Harry nevinně.

/Kdo je tvůj přítel?/ ptal se s pohledem na Apolla.

/To je Apollo, je to hroznýš královský./ řekl šťastně a pohladil hada po hlavě. Voldemort se díval na ruku hladíc hlavu a představoval si jiného “hada“, kterého by mohla hladit.

„Celkem dossst překvapení, nemyssslíš? Řekni mi, Luciusssi, je tu ještě něco, co bych měl vědět?“ptal se sarkasticky

„Ne, pane, to je všechno.“ odpověděl Lucius, zařadil se mezi ostatní smrtijedy.

„Dobrá, moji věrní, je časss jít, ale nejprve pošleme tomu ssstarému bláznovi zprávu. Goyle, rozvaž Diggoryho a přinesss ho ke mně.“přikázal Voldemort. Goyle se pospíšil s vykonnáním příkazu a k nohám svého pána položil pohledného chlapce z Mrzimoru. Voldemort zamumlal zaklínadlo, když namířil hůlku na tělo Cedrika. Pak vzal pohár a poslal tělo do Bradavic.

„V pořádku, jsste propuštění.“řekl Voldemort s mávnutím ruky. Přemístili se pryč. Ohlédl se na Harryho a Luciuse. „Luciusssi, budeš odměněn. Přemýšlej co bysss chtěl a tvé přání bude splněno. Než odejdeš chci, abysss mi zjistil, proč nepřišel Ssseverusss Sssnape. Řekneš mi to na příštím sssetkání. Můžeš jít.“ řekl Voldemort. Podíval se do Harryho krásných očí, přitáhl si jeho nahé tělo do náruče a políbil ho. Jeho jazyk vnikl do Harryho úst, když je přemístil.

***

(Bradavice)

Dav lidí se rozhlížel. Přemýšlel, co trvalo Cedrikovi tak dlouho. Viktor Krum přišel už před dvěma hodinami z bludiště bez poháru. Najednou se před nimi někdo objevil a držel pohár. Všichni začali jásat radostí, smáli se a zpívali. Bradavice vyhráli turnaj Tří kouzelníků. Zdálo se, že si zpočátku nikdo nevšiml, že tam Cedrik leží nehybně… alespoň dokud neuslyšeli pronikavý výkřik Cho Changové.

Hudba přestala okamžitě hrát a Amos Digorry začal naříkat: „To je můj syn.” Mlčení zaplavilo celý stadion, když Kornelius s Albusem Brumbál přišli k Cedrikově tělu. Amos, chudák, hystericky brečel a objímal tělo svého syna. Pak si všimli prosakující krve na hrudi, tak mu rozepnuli košili. Ti co stáli dost blízko vyjekli hrůzou při pohledu na tu podívanou. Cedrikův hrudník byl posetý řeznými ránami. Všechny ty řezy společně tvořila slova:

Brumbále,

hra, kterou jsme začali téměř před dvaceti lety znova pokračuje. Dnes mám u sebe něco, co by se ti nelíbilo. Uvidíme, kdo nakonec vyhraje.

S pozdravem

Lord Voldemort.

Albus v šoku zíral na ta slova a pak se pomalu vrátil zpět.

„Tak, už to zase začalo.“