Obr.

Obr.
Vítám Vás na své stránce plné povídek ze světa Harryho Pottera. Většinou se jedná o překlady slashe z angličtiny nebo ruštiny. Častými páry jsou HP/LM, HP/SS s HP/LV. Doufám, že se Vám tu bude líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář. Vaše Sirina

úterý 29. července 2014

Revenge

Název povídky: Revenge
Fandom: Harry Potter
Počet kapitol: 9 kapitol
Autor: Siner
Překladatel: Sirina, Amy R.
Páry :HP/LM
Varování: Mpreg, od 15ti let
Stav: Dokončené
Je to můj první překlad, překládala jsem ho spolu s Amy R.. Za beta-readr svých kapitol (1.,2.,4.,6.a 8.kapitoly) děkuju Manii.  Zbytek není obetovaný, protože bez povolení Amy s tím nemůžu nic dělat a Amy se už dlouho neozvala...


1.kapitola Únos


Lucius Malfoy seděl v knihovně, v jeho oblíbeném křesle z černé kůže a pil sedmnáct let staré víno… Bylo téměř dokonalé. Mělo ale zůstat ještě pár let nedotčené a otevřít se, až v den narození Dracova syna a jeho prvního vnuka.
Malfoy vzhlédl od sklenky. Draco na něj mával z obrazu nad krbem. Jeho syn mu už nikdy nedá vnoučata, ani se neožení, nestane se profesorem lektvarů. Lucius věděl, že to byl chlapcův tajný sen, i když on chtěl, aby dělal něco významnějšího něco, co se víc hodí pro Malfoye.
Jeho syn ležel nahoře v posteli. Neviděl, neslyšel, nemohl se pohybovat, nemohl dýchat. Byl to vůbec jeho syn? Vypadalo to jako Draco, mělo to jeho tvář, jeho vlasy a jemnou kůži, ale bylo to studené. Mrtvola. Jeho syn odešel, je mrtvý.
Lucius přinesl synovo mrtvé tělo po posledním boji, kdy byl Voldemort poražen, ale o to se on nestaral.
Náhle Lucius uslyšel nějaké zvuky. Odvrátil oči od portrétu a uviděl před sebou chvějícího se domácího skřítka.
"P-p-pan M-Ma-Malfoy!" koktalo to stvoření.
"Co?! Jasně jsem ti říkal, že mě nemáš rušit!" řval světlovlasý šlechtic.
" Pane, nějaký kouzelník stojí přede dveřmi a drží v náručí mladého pana Malfoye," zaskřípal skřítek.
"Jdeme," bručel Lucius, ale byl rozhodnutý skřítka za to vyrušení nepotrestat. Byl příliš unavený a to nebyla skřítkova chyba.
Když Lucius vkročil do haly, zmrzl uprostřed pohybu. Byl překvapen, že vidí Remuse Lupina, ale to nebylo nic v porovnátí s tím, jaký utrpěl šok, když se podíval, koho drží v náručí.
"Luciusi, našel jsem ho v křoví, když jsem hledal Harryho. Byl na zemi nedaleko od místa, kde padl Ty-víš-kdo. Narcissino tělo leželo na něm. Vypadá to, že ho zachránila před smrtící kletbou. Rozhodl jsem se ho donést sem, protože Mung je přeplněný. Bude v pořádku. Zdá se, že má jen poraněnou hlavu a je v bezvědomí."
Lupin vstoupil s Dracem do haly.
"Dej ho ke mně," Luciusův hlas se třásl. To není možné! Jeho syn je mrtvý! Leží ve své pokoji.
"Bude v pořádku. My stále ještě hledáme Harryho. Víte, byli do sebe zamilovaní, tak jsem si myslel, že by Harry chtěl, abych se postaral o vašeho syna."
Lucius se mračil. Ano, to bylo milé! Potter zatáhl jeho syna do války, to kvůli němu tak dopadl. Aniž by něco řekl, vzal si Draca a nesl ho do pokoje pro hosty, protože v jeho ložnici leželo to tělo. O to, kdo to byl, se Lucius ale nestaral. Draco to rozhodně nebyl.
Lucius nečinně seděl u synovy postele. Nechtěl odejít, skoro se bál, že když odejde, Draco zmizí.
Lusius si podepřel hlavu. Přemýšlel o Narcisse a jeho synovi…. Oni nakonec bojovali na opačných stranách. Opravdu nečekal, že by jeho manželka mohla prokázat jakékoliv mateřské city. Ale ať to bylo jakkoliv, byl jí za to nesmírně vděčný.
Lucius se nezapojil do boje. Ale pracoval pro Temného pána. Pracoval i pro ministerstvo, ale jen tak, aby jejich jméno neztratilo na váze.
Nedokázal si představit, že by se jeho syn stal Potterovým přítelem.
Lusius zvedl hlavu a pohlédl na svého syna. Ne! To nemůže být pravda! Je to jen zlý sen! Draco se před jeho očima začínal měnit. Jeho vlasy se prodlužovaly a tmavly, rysy se měnily.
Ne! To je noční můra! Musím se vzbudit! Prosím, Merline, vzbuď mě!
Lucius se díval s hrůzou na chlapce. Poznal účinek Mnoholičného lektvaru, ale nechtěl věřit svým očím.
Namísto jeho syna tam ležel Harry Potter. Jak se jen mohl opovážit!
Jak se vlastně jeho syn mohl zamilovat do Pottera? Ten chlapec byl malý a nešikovný, dokonce s jeho drobounkými, téměř ženskými rysy, nevypadal ani jako chlapec. A navíc byl ještě ke všemu blázen!
Lucius se vrátil s procházky domů, potřeboval si vyčistit hlav. Ne domů! To už nebyl domov! Byl to jen chladný dům.
Potřeboval se rozhodnout, Harry Potter ležel nahoře v pokoji.
Jakmile vstoupil do knihovny, objevil se před ním domácí skřítek.
"Mladý pán se vzbudil!"
Luciusovi poskočilo štěstím srdce…. Ale pak si vzpomněl, že to nebyl jeho syn, koho volal mladým pánem.
Lucius vyšel schody. Nevěděl, co má dělat. Harry Potter byla osoba, která zavinila synovu smrt. Co kdyby ho zabil? Proč ne? Nevadilo by mu jít do Azkabanu nebo dostat polibek. Ne, to ne, bylo by to moc jednoduché… Pro něj příliš snadná smrt.
Vkročil do místnosti.
Harry Potter seděl uprostřed královsky velké postele. Dva velké smaragdy se na něj dívaly zpod nepořádných uhlově černých vlasů. Harry byl na pohled docela hezký. Luciuse by zajímalo, jestli ten spratek souložil s jeho synem. V tomhle směru toho o svém synovi moc nevěděl, dalo by se říct, že nevěděl vůbec nic.
Chlapec měl ve výrazu čirý zmatek.
Lucius došel k posteli a sedl si na okraj.
"Dobrý den…“ začal plaše Potter, když Lucius mlčel, chlapec začal být netrpělivý.
" Promiňte, ale… Kdo jste?" To bylo něco, co Lucius nečekal. Hned toho ale využil a připravil si plán na pomstu.


2.kapitola Svádění


Lucius nakonec přišel na to, že chlapec, který přežil, nejen, že nevěděl, kdo je Lucius, ale on si nepamatoval vůbec nic, ani jak se jmenuje. To ovšem usnadňovalo Malfoyovi práci. Bude využívat Potterovu slabou stránku. Jeho pomsta bude nádherná… Smrt opravdu není nejhorší způsob.
Harry Potter byl tak ztracený, že nebylo těžké ho přesvědčit o tom, že jsou přátelé a že bude lepší, když zůstane v Manor do té doby, než se mu vrátí paměť.
"Já vím. Ale všechno je tak nejasné," zíval tmavovlasý Nebelvír.
"Jsi hladový Harry?" zeptal se laskavě Lucius. Bylo pro něj nezvyklé oslovovat chlapce jménem, ale Zmijozelové se rychle přizpůsobují.
"Myslím, že ano," mračil se chlapec a na tváři se mu rýsoval připitomělý výraz, který byl naprosto nepřiměřený, vzhledem k tomu, co se včera stalo.
Lucius poručil domácímu skřítkovi donést jídlo. To bylo od Luciuse Malfoye ušlechtilé. Bude s ním mít strpení, ten spratek si potřebuje dneska odpočinout. Lucius s ním měl nazítří plány. Koutkem oka sledoval chlapce objímajícího na posteli polštář. Jak sladké. Když nad tím tak přemýšlel, tak zrealizování jeho plánů by mohlo být docela příjemné.
***
Harry otevřel oči a zívl. Podíval se kolem a viděl krásného blonďatého milence (mírně se červenal, když si to přehrával v hlavě) sedícího v křeslu vedle jeho postele.
"Dobrý den, Luciusi," uvítal ho chlapec hbitě
"Jak se dneska máš?" ptal se Lucius zdvořile.
"Já si stále nevzpomínám na tebe," špulil ústa Harry. Lucius si všiml, že když chlapec špulí ty své plné rty je… rozkošný. Zmijozel se s konečnou platností rozhodl, že se bude těšit na svou hru. Pokoušel se vzpomenout si na všechny věci, které mu Draco řekl o jeho malém Nebelvírském příteli.
"To je v pořádku, Harry. Jsem si jistý, že se ti paměť vrátí," ujišťoval ho starší muž. "Teď vstávej, ať se můžeme jít nasnídat."
"Jistě," odpověděl rozšklebený Harry. Jeho přítel byl tak milí a…ano, byl i nádherný.
" Ehe, neměl bych se převléknout?" ptal se chlapec a ukazoval na své zelené pyžamo. Lucius se usmíval. Vstal, šel ke skříni a vytáhl zelený hábit.
"Tohle si obleč." Chlapec vylezl z postele, mírně se chvěl a přistoupil k Luciusovi.
"Oops," vykřikl, když zakopl o plyšový koberec na podlaze. "Promiň!" červenal se Harry, i když nevěděl proč. Bylo to tak cizí, cítit mužské ruce dotýkajíce se ho a být tak blízko jeho těla…
"Nedělej si starosti, dítě," konejšil ho Lucius a sevřel ho v náručí tak, že Harry cítil jeho horký dech na svém uchu. Potter se nepatrně třásl.
Lucius mu pomohl s oblečením jeho hábitu. Malfoy se pro sebe usmíval, chlapec byl tak citlivý na doteky, že neodolal a schválně mu spravoval hábit dále, než bylo nutné.
Jejich první snídaně byla úžasná. Lucius přišel na to, že už se dalo s Harrym víc manipulovat. Chlapec byl sice plachý, ale jen na začátku, teď se uvolnil.
Harry byl docela rád po zjištění, že si ještě pamatuje nějaké společenské chování. Lucius poznamenal, že je jich daleko víc. Zato Harry demonstrativně pil dýňovou šťávu tak hlučně, jak jen to bylo možné. Lucius se na něj snažil vážně podívat a pokárat ho, ale naprosto selhal, když Harry nahodil domýšlivý výraz a jedl topinku příborem.
Lucius se nemohl neusmívat nad chlapcovými šaškovinami. Ještě nikdy nikdo takhle nejednal s Malfoyem. Ani dítě ne. Jistě, tohle byl přece Harry Potter. Luciusovi zmrzl úsměv. Jak jen mohl? Jak mohl zapomenout na to, proč tu ten spratek je? A tak brzo. To nebylo dobré. On musel chlapce nenávidět. On toho chlapce musel zranit!
"Luciusi, je něco špatně?" ptal se ostražitě Harry. Výraz jeho společníka se drasticky změnil… bylo to skoro děsivé.
Lucius se probral z jeho myšlenek:
" Ano, ovšem. Jdi do svého pokoje. Potřebuješ se okoupat. Já si zatím vyřídím nějaké věci. Později tě vyzvednu a půjdeme na procházku." Lucius se zvedl ze židle a rychle odešel z místnosti.
Když Harry kráčel z koupelny, zabalil se do velkého chmýřového ručníku olivové barvy. Oblečení a spodní prádlo už měl nachystané na posteli.
***
Harry se už začínal značně nudit, ale vysvobodilo ho zaklepání na dveře a následné vstoupení Luciuse. Harry byl rád, že vidí svého hostitele. Byl tak vzrostlý, vkusný a nádherný.
"Harry, půjdeme na tu procházku?" zeptal se jemně Lucius.
"Jistě,"chlapec byl nadšený. Vypadal tak trochu jako štěně dívající se na svého páníčka velkýma zelenýma očima.
Vstoupili na zahradu přiléhající k Malfoy Manor. Harry pobíhal, voněl ke květinám a neustále se na něco vyptával svého staršího společníka.
Harry už strávil v Manor hodně času. Už si na sídlo zvykl, prozkoumával knihovnu a spřátelil se s domácími skřítky.
Potter byl zvláštní stvoření. Nešlo předvídat, co udělá. Někdy byl chlapec velmi otevřený, nafoukaný a odvážný, a pak náhle byl téměř postrašený, bázlivý a nejistý. Ale tohle není pro Luciuse důležité, zajímavé ano, ale ne důležité.
Světlovlasý aristokrat testoval jeho hranice. Letmo se Harryho dotýkal. Ten se červenal a začal koktat. Harry ho přitahoval. Často zapomínal, proč se o toho chlapce stará. Ale nezkušený Nebelvír byl pro něj snadná kořist.
Čtvrtý den od Harryho příchodu Potter jako tradičně rozesmával u snídaně Luciuse. Malfoy se nemohl pomoct, musel se tomu smát. Později si nadával. Ale jak bylo v jeho společnosti snadné na všechno zapomenout, hlavně na důvod Harryho pobytu v Manor.
Po snídani prošel Lucius poštu a noviny s velkým titulkem HARRY POTTER, SPASITEL KOUZELNICKÉHO SVĚTA JE STÁLE NEZVĚSTNÝ schoval do skříně. Pak se vydal do knihovny za svým hostem. Když Lucius otevřel dveře, viděl Harryho stojícího před Dracovým obrazem.
"Co děláš?" ptal se Lucius mírně nevrle.
"Že ho znám?“
"Ano…"
"Je to tvůj syn?" ptal se Harry znova.
"Ano," odpověděl Lucius a jeho srdce začalo těžknout, jako by bylo z olova.
"Kde je?" ptal se Nebelvír.
"Mrtvý," Luciusova odpověď byla úsečná. Strnule hleděl na obraz svého syna. To kvůli tomu spratkovi je mrtvý. Lucius šel směrem k Harrymu, popadl ho za ramena a otočil ho na sebe. Luciusův hněv se vytratil hned, jak uviděl slzy na Harryho lících.
"Proč pláčeš?" ptal se starší muž sotva slyšitelně.
"Já... já..." Harry se pokoušel odvrátit tvář, ale Lucius mu v tom zabránil.
"Já vím, že jsem ho znal a vím, že jsem ho miloval, ale nepamatuji si ho dost k tomu, abych mohl truchlit za jeho ztrátu."
Lucius si chlapce přitáhl blíž a nechal jeho slzy stéct na svůj hábit. Začal mu jednou rukou dřít kruhy na zádech a druhou ho hladil po vlasech. Harry stále vzlykal a přitáhl se k Luciusovi blíž, nemohl přestat. Lucius ho takhle nechtěl vidět.
"Shh, dítě, shh, neplač. Všechno bude v pořádku," šeptal mu do ucha a něžně ho políbil. Dělalo mu to dobře, tak to zopakoval.
Lucius cítil, že se chlapcovo tělo posunuje, proto ho uvolnil ze sevření. Shlížel dolů. Dva velké smaragdy si ho bedlivě prohlížely. Ztracen, mohl by se v nich utopit. Prstem setřel slzy.
Nahnul se a políbil Harryho na čelo a při tom opatrně otřel jeho rty proti chlapcovu nosu. Pak Lucius jemně políbil Harryho na líce a pomaloučku se přesouval k jeho růžovým rtům. Lucius začal být netrpělivý. Nemohl čekat déle, musel hned teď zjistit jak chutná. Po malém zaváhání začal Harryho líbat na rty. Z počátku Lucius okusoval jeho rty, pak sál a nakonec se dožadoval vstupu. Harry rozevřel rty v odpovědi a ucítil, jak zkušený jazyk zkoumá jeho ústa. Byl jemný, ale naléhavý. Harry se začal oddávat vášnivému polibku, zatímco se mu klepala kolena.
Lucius něžně držel Harryho a snažil se mu dostat pod košili. Harry sténal, bylo to tak úžasné. Jak mohl někdo udělat něco takového? Cítil se tak dobře.
Starší muž cítil, že se Harry mírně třese. To ho nadchlo, popadl ho do náruče a šel k pohovce na druhé straně knihovny, ale nepřestával být uchvácený chlapcovými rty. Položil Harryho dolů na záda a rozkročil se nad chlapcovými boky. Lucius přesunul svůj zájem ze rtů níž, na čelist, krk a hrudník… Kdy přišel Harry o košili? Malfoy zastavil líbání a zadíval se chlapci do očí. Pak pohladil rozcuchanou černou hřívu.
"Měli bychom to zastavit, nebo zajdeme příliš daleko."
"Proč?" ptal se Harry. Díval se nevinně, jako dítě, které neví, co je to zlo. S jeho ochraptělým hlasem a červenými rty vypadal tak úžasně, že Lucius skoro zapomněl, proč tu byl. Ale tohle nebyla ještě správná chvíle a ani místo.
"Protože," odpověděl Lucius a vtáhl si Nebelvíra do klína, pevně ho objal a přitiskl se k jeho uchu.
***
Harry byl naštvaný, protože byl poslán do svých pokojů. Lucius tvrdil, že má nějaký obchod. Co mohl mít tak brzo ráno na práci?
Harry četl noviny a pak, když se už hodně nudil, zavolal skřítka a pokoušel se ho přemluvit, aby si zahrál šachy. Skřítek nebyl moc zkušený, ale aspoň se mohl s někým bavit. Harry se ptal na hodně otázek, jenže na většinu nemohl na Luciusův příkaz skřítek odpovědět. Harry se pokaždé zamračil, tohle neměl rád.
Když se blížil čas večeře, zaklepal Lucius na dveře a vstoupil. Harry předstíral, že ho víc zajímá kniha, než host.
"Harry, lásko," Lucius pozvedl obočí. "Držíš tu knihu obráceně." Harry ho ignoroval, dělal, že oslovení "lásko" neslyšel.
"Vypadáš krásně, když se zlobíš." škádlil ho Lucius.
Vypadáš krásně, když jsi hladový… Ozval se nějaký hlas v jeho hlavě, skoro viděl i tvář… Ale neměl na to dost času. Zaútočily na něj dlouhé obratné prsty a začaly ho lechtat.
"Zastav! Luciusi, přestaň!" smál se Harry.
"Ty chceš, abych toho nechal? Není moje chyba, že jsi tak lechtivý."
"Luciusi, zastav, nemůžu…“ Harry se pokoušel vyhnout útoku.
"Slib, že se přestaneš zlobit," požadoval Lucius.
"Slibuju." Lucius uvolnil svou kořist a políbil ho na špičku nosu. "Pojďme," tahal chlapce z postele.
"Zavři oči," poručil Lucius, když přišli ke dveřím na druhé straně haly. Harry poslechl a byl zaveden do místnosti.
"Můžeš je otevřít," šeptal starší muž do ucha tmavovlasému chlapci. Důsledkem toho se Harry mírně zatřásl.
Chlapec otevřel oči a zalapal po dechu. Místnost vypadala úžasně. Všude byly svíčky a lilie. Lucius ho popadl do náruče a odnesl na pohovku. Harry se ihned zabořil do měkkých polštářů.
"Páni!" bylo všechno, na co se zmohl. Lucius se zahihňal.
"Už nejsi naštvaný? Můžu ti zlepšit náladu?“ šeptal Lucius blízko Nebelvírova přecitlivělého ucha.
"Snad, můžeš," šeptal chlapec mírně roztřeseně. Lucius se překlonil a zpod stolu vytáhl jahody. Namočil je do čokolády a začal Harryho krmit.
Lucius krmil jeho roztomilého společníka a současně okusoval a sál jeho krk a něžné rty. Harry mu tu laskavost oplácel. Za chvíli byl úplně uvolněný.
"Už máš dobrou náladu, lásko?" ptal se Lucius.
"Ano," vrněl Harry, když Luciusova ruka smyslně hladila jeho břicho.
"Harry?"
"Hmm?"
"Mohli bychom jít někam jinam, jestli chceš…“
Cokoliv. Harry přikývl. Lucius ho vzal do náruče a přenesl jej do ložnice. Položil ho doprostřed postele a jemně ho políbil.
"Luciusi," šeptal chlapec.
"Ano?"
"Já… Já nevím, co…“ chlapec se červenal.
"Nedělej si starosti," šeptal Lucius, zatímco sundával Harrymu košili. "Jen si lehni."
***
Lucius sledoval svého spícího milence. Byl tak sladký, vnímavý a... zatraceně! Zatraceně! Zatraceně! Lucius by rád držel svého malého mazlíčka. Byl tak upřímný… Ale on musel pomstít svého syna. Musel dodělat, co začal.
Bylo tak snadné zapomenout na povinnosti, když byl ponořený do svého milence, když Harry sténal a křičel jeho jméno, když se smál, když trucoval a když srkal dýňovou šťávu za účelem pobavit ho.
Ale Malfoyové vždy drží slovo a splní svou povinnost i v takových případech. I když se jedná o někoho tak úžasného…


3.kapitola Odhalení


V Denním Věštci byl po několika dnech velký titulek. "HARRY POTTER JE NAŽIVU!" bez jakéhokoli obrázku.
Když Molly Weasleyová otevřela dveře byla šokována, potěšena a zděšena pohledem na špinavého a smutně hledícího Harryho Pottera ve vchodových dveřích.
"Harry! Oh, Harry!" vykřikla rudovlasá žena. "Oh, Harry, ty jsi … Zpátky! Vypadáš hrozně! Co se stalo? Kde jsi byl? Byl jsi týden nezvěstný! Oh, miláčku, já jsem skutečně hloupá, promluvíme si později… "
Harry se dovlekl do teplé a útulné Weasleyovic kuchyně a sedl si na židli.
"Nejsi zraněný, dítě?" zeptala se Molly se znepokojením ve tváři.
"Ne, Paní Weasleyová," odpověděl chlapec, ale neznělo to příliš přesvědčivě. Tak Paní Weasleyová spustila rychle diognostické kouzlo, které se naučila starostí o sedm dětí. Skutečně zde nebylo žádné vážné zranění.
"Rone! Ronalde! Okamžitě přijď dolů!" zakřičela Paní Weasleyová. "Máš hlad?"
"Nijak zvlášť Paní Weasleyová," tiše odpověděl Harry.
"Pro tebe jsem Molly nebo máma" nabídla mu. "Rone! Už jdeš?"
"Ano, ano, mami, co se… Harry! Harry! Ty jsi naživu! Ty jsi tady!" běžel za svým přítelem a objal ho svýma velkýma rukama.
"Vždyť ho umačkáš Rone!" okřikla ho Molly. "Málem si ho umačkal. Copak nevidíš, že je Harry unavený? Potřebuje teplou koupel a péči. Já zatím připravím něco k jídlu."
Ron vzal Harryho nahoru. Když viděl, že jeho přítel byl skutečně neschopný zvládnout to sám, rudovlasý chlapec ho svlékl, položil ho do vany a myl ho jako malé dítě, tiše mu promlouval do temných vlasů chlapce, který skutečně vypadal jako velké dítě. "Harry , jsem tak šťastný že jsi zpátky, kamaráde. Všechno už bude dobré."
Ron opatrně prohlížel svého přítele, ale neviděl žádné známky tělesného poškození. Pouze zvláštní modřinku ležící na harryho krku. Kdyby byl Ron zkušenější věděl by, že je o od milostného kousnutí. Oh..
Ale kde jeho kamarád trávil čas oslabený po poslední bitvě,
Nicméně teď nebyla vhodná chvíle na takové otázky. Harry usnul ve vaně.
Když byl Harry zachumlaný v Charlieho posteli, šel Ron dolů a informoval svoji matku, že se s jídlem bude muset počkat. Pak začali krbem volat všechny lidi, kteří by nepochybně potřebovali vědět že byl Harry nalezen.
Po pár hodinách byla Weasleyovic kuchyně přeplněna.
Mladší a starší kouzelníci, všichni kteří se starali o Harryho Pottera byli zde, čekali až vstane jejich přítel a hrdina.
"Je v pořádku. Trochu podvyživený, ale to není nic nového. Já jen nevím jak to udělat aby ten chlapec víc jedl,"sdělila Harryho diagnozu Poppy Pomfreyová a vstoupila do kuchyně.
Harry vstal za čtyři hodiny.
Pak ho přenesli dolů do kuchyně posadili ho a začali se ptát.
Harry neměl moc co říct. Ne on si nevzpomínal jak zabil Voldemorta. Nepamatoval si to.
Ano, on skutečně ztratil svoji paměť před týdnem. On byl… bloudil ve svých vzpomínkách sem a tam.
To bylo asi vše. Někteří lidé v pokoji měli podezření, že tady bylo něco co Harry neřekl, ale také věděli, že Harry byl velmi uzavřený člověk a tak by tedy nebylo dobré použít nátlak.
Po nějaké době černovlasý chlapec začal dřímat a tak ho odnesli zpět do postele.
Harry zůstal v doupěti. Weasleyovi ho nechtěli nechat samotného a nehlídaného. Ne za těchto okolností.
Harry byl nešťastný.
První myšlenkou bylo, že to je jen únava. Ale dny ubíhaly a Harry se neměnil. Stále zůstával tichý a stažený do sebe.
Zhoršovalo se to. Téměř nemohli chlapce přinutit k jídlu. Když Harryho Ron s Hermionou nevytáhli ven z pokoje, seděl u okna a koukal ven, ale popravdě nic neviděl. Stěží občas promluvil a odmítal jim říct co je špatně. Bylo strašné vidět toho sladkého chlapce tak zlomeného. Ano to bylo to správné slovo, které by ho popsalo. Zlomený.
Harry byl opravdu zlomený. Uvnitř byl prázdný. Velmi raněný. Už ani nemohl plakat. Harry musel putovat klem dvou dnů, poté co ho Lucius vykopl ven. Harry šel dolů do ulic, parků ( nepamatoval si kde všude byl) , dokud nepadl únavou a šel znovu dál. A plakal dokud ještě plakat dokázal. Pak nějakým způsobem přišel k Doupěti. A teď byl zde.
Když už se Ron a Hermiona nemohli dívat na to jak Harry vypadá, tak se ho ještě zkusili donutit promluvit, povědět co je s ním špatně. Ale obrátilo se to v neštěstí. Harry začal plakat a vypadalo to, že nikdy nepřestane vzlykat. Ron s Hermionou pevně drželi svého kamaráda a nechali ho plakat dokud neusnul únavou. Už se nikdy více neptali.
O měsíc později se Harry začal uzdravovat. Pokoušel se být šťastnější pro jeho přátele. Nechtěl je trápit.
"Tady, Harry," řekla Molly. " Tady máš nějaká vajíčka a slanina je velice dobrá."
"Děkuji," odpověděl. A tlačil vajíčka po talíři po svém talíři. Neměl hlad, ale nechtěl být nezdvořilý a naštvat Molly. Nabral nějaká míchaná vajíčka a dal je do pusy. O, ne! Chlapec tiskl ruku na ústa vyběhl ven z kuchyně přímo do koupelny.
To bylo jen první zvracení, které dostal během snídaně.
Weasleyovi, Hermiona a Remus byli opět vyděšeni. Harry se již cítil lépe a teď tohle! Vypadalo to špatně Harry při několika příležitostech dostal záchvat zvracení. Nakonec už Molly neviděla jinou možnost a zavolala Paní Pomfreyovou
Poppy ho pečlivě uložila, všechny ostatní vyhodila ven z pokoje a začala vrhat diagnostická kouzla. Harry viděl zkoušenou lékouzelnici jak začíná být čím dál víc a víc nervozní. Ptala se ho na spoustu otázek. Na spoustu velice rozpačitě.
Nakonec Poppy Harrymu svlékla svetr a tričko a odhalila mu břicho, kterému jemně prohmatala rukama.
"Oh, drahoušku," bylo první co řekla.
"Harry, to je velice nečekané…. Ty jsi s někým chodil?" zeptala se.
Harry chtěl říct co to bylo za zvláštní otázku, vždyť on si ani nedokázal představit že by s někým mohl chodit.
"Ne," samozřejmě a pravděpodobně ani nikdy nebudu.
"Harry, Já nevím jak ti to říct," pokračovala žena. "Ale řeknu ti to tak jak to je. Ty jsi těhotný, dítě, přibližně šest týdnů."
Harry kývnul, slzy naplnily jeho oči. Oprávněně.
"Harry, potřebuji se tě na něco zeptat," povzdechla si lékouzelnice. "Ublížil ti někdo?"
To byla logická otázka vzhledem j tomu jak se chlapec choval od té doby co přišel domů. Dvě slzy unikly s hlubokých smaragdově zelených očí a ubíhaly dolů tvoříce dvě mokré linky na jinak dokonale pravidelné tváři.
Samozřejmě, že mu někdo ublížil, vždyť je to velice jasné, ale snad se ptala na něco jiného, ne to není způsob……
"Harry , ty víš, ty znáš odpověď…"
"Já vím," opověděl popravdě a podíval se stejně tak pravdivě.
"Nechceš to říct své rodině?" nabídla Poppy hledajíce snadnější způsob pro toho nešťastného chlapce.
"Ano, prosím." Jeho rodina. Ano oni byli jeho rodina. Jeho a dítěte. Oni byla nejlepší rodina na celém světě.
Lékouzelnice odešla a Harry osaměl, ale za pět minut již tři Waesleyovi a Hermiona pobíhali po pokoji.
"Harry! Oh, Harry…" Objala ho a políbila na čelo Molly.
"Oh, mami," Ron vypadal otřeseně. "To byl Malfoy, nebýt ho! Ten chlípný bastard, kdyby se mi dostala do rukou!" zakřičel Ron, a jeho tvář zrudla.
"Přestaň o něm takhle mluvit," zašeptal Harry.
"Ronalde Weasley, dávej si pozor na pusu!" pokárala ho Hermiona, která na to měla jakožto Ronova přítelkyně právo. Dala Molly přestávkuJ
Ginny ovinula ruce na znamení podpory kolem bratrových: "Neposlouchej to Rone.On je čurák!" řekla dívka, ignorujíc Paní Weasleyovou "Pozor na ústa mladá dámo!" "Nemusíš se znepokojovat, musíš myslet na dítě. On byl opravdu krásný. A budeme ho všichni milovat, dobře?. Taková velká šťastná rodina."
Každý přitakal na souhlas.
Nyní když už všichni věděli že je to Dracovo dítě, všechno dávalo smysl. Harry byl smutný kvůli svá ztracené lásce, ale to už nebylo důležité. Měl kolem sebe spoustu lidí, kteří mu pomáhali.
Jen Ron ještě něco zasyčel o zatraceném Malfoyovi, který zneužil jeho nevinného a naivního přítele a hrozil že najde nějakého temného kouzelníka nebo nemrtvého a oživí Malfoye a odčaruje mu koule. Pak ho zavolali dolů, měl co dělat uklidnit se, ale musel protože se zanedlouho stane kmotrem.
Všichni byli uvolnění, Harryho těhotenství mělo dobrý vliv. Byl sice ještě smutný, ale víc klidná a vypadal téměř spokojeně. Všichni okolo něj byli laskavý a opatrní. Některé dny Weasleyů byli řízeny Harryho náladami. Molly ho ze zkušenosti nenechávala vůbec o samotě. Pořádně jedl, procházel se v zahradě a byl v teple.
Když byl Harry v druhém měsíci zeptala se ho Molly jestli nepůjde do Příčné ulice pro nějakou vlnu. Netrpělivě tvrdila že musí začít plést malé ponožky a svetry. Harry si byl jistý že to byl jen plán jak ho vylákat z domu, ale přesto šel. Bylo to strašné, lidé ho všude zdravili a dělali si fotografie, ale později je nechal mít co hledají a tak odešli a nechali ho samotného.
Potom začal Harry chodit ven častěji, dělal nějaké nákupy tažený neznámými chutěmi na jídlo. Do ničeho se moc nehrnul. Kouzelnické oblečení skrývalo hodně, ale Harry přesto nebyl skryt dostatečně. Chtěl zůstat v kouzelnickém světě se svými přáteli a jeho dítě se stane kouzelníkem.
Když byl Harry v pátém měsíci šel k Madame Malkinové pro nové oblečení. Potřeboval něco vhodného. Překvapilo ho když tady uviděl Blaise Zabiniho.
"Harry! Neviděl jsem tě už rok! Jak se máš?" zeptal se přitažlivý blonďák.
"Mám se dobře Bleise," odpověděl černovlasý chlapec, usmívající se a svlékající si své svrchní oblečení a beroucí si své nové již přizpůsobené oblečení, ukazující jeho vzdouvající se břicho.


4.kapitola Konverzace


Lucius seděl v knihovně. Poslední dobou pořád jen pil. Nevěděl, co má dělat, Blaise Zabini trval na tom, že ho musí vidět.
Setkal se s ním před týdnem na večeři… Tehdy ho musel vyhodit. Celou dobu se bavil jen o Dracovi.
"Dobrý den, pane Malfoy," mladý Zmijozel přišel do knihovny.
"Blaisi."
"Pane Malfoy, je tu něco… Potřebuji s vámi mluvit. Týká se to Draca," Blaise vypadal mírně vystrašeně.
"Blaisi…" Lucius se o něčem takovém teď nechtěl bavit.
"Je to důležité. Týká se to asi Draca a Harryho." Takže je to dokonce ještě horší!
"Já nechci slyšet jeho jméno v tomto domě!"
"Lituji, pane Malfoy, ale je to opravdu důležité. Prosím, naslouchejte mně a já slibuji, že pak už vás nebudu znovu rušit. Je to moc důležité. Udělejte to pro Draca, prosím," prosil Blaise.
Lucius neměl náladu na hádky. Věděl, že se ho nezbaví, dokud mu neřekne to, co chce. Pěkně si ho vyslechne. Stejně už není nic, co by mu mohlo ještě víc zhoršit náladu.
"Dobře," Lucius si ho alespoň poslechne.
"Děkuji, Já... Jen si myslím, že byste to měl vědět… Byl jsem blízko Draca, tak… Byl jsem překvapen, když se v šestém ročníku zamiloval do Pottera. Řekl mi, že se to stalo jednou při famfrpálovém utkání, kdy se srazili. Potom začali společně jíst, studovat… Jednoho dne už bylo úplně nemožné si nevšimnout, že byl Draco Harrym úplně posedlý.
Byl to jeho malý dětinský Nebelvír. Nebyl pro romantiku a dlouhé vztahy. Pokud vím, nikdy se ho nedotýkal. Choval se k němu jako mladší bratr. Ujistil se, že dost jedl, zkoušel ho rozesmávat a další podobné věci.
Všichni viděli, že byl Draco zamilovaný. Vždycky chránil Harryho před vším. Každý ve škole se bál, protože kdokoliv se na něj jen škaredě podíval, měl velké potíže. Draco se stal násilnickým, a tak mu profesor Snape zakázal se s Harrym stýkat. Nevím, jak to dělal, ale vždycky si našel něco, jen aby ho mohl zase vidět.
Říkal, že Harry je příliš nezkušený, mladý, nepřipravený a moc hodný pro lidi ze školy. Já jsem mu řekl, že je směšný a jestli je Potterem tolik uchvácený, tak proč s ním ještě nespal. Draco mě málem udeřil. Říkal, že s ním bude spát až o svatební noci. Byl na mě pěkně naštvaný.
Několikrát málem zabil Seamuse Finnegana, protože měl podezření, že zneužívá Harryho. Říkal, že i když si ho Harry nevybere, nenechá jen tak někoho, aby se ho dotýkal. Chtěl sám pro něj vybrat někoho vhodného. Dokážete si představit, že Draco byl tak nesobecký? Já jsem ho škádlil, že jestli by se on někdy podíval do zrcadla, viděl by sebe a Pottera v svatebních šatech," usmíval se Blais.
"Myslel jsem si, že Draco se nikdy nedotýkal Harryho tímto způsobem a že se nikdy ani nelíbali. Ale mýlil jsem se. Nevím, možná to udělali před bitvou, aby se ujistili, že se jejich sen naplnil… Nevím." Lucius opravdu nechtěl slyšet, že Draco spal s Harrym. Bylo to směšné.
"Ale, Luciusi, myslím, že by si to měl vědět, Harry je v jiném stavu. Draco je jediný, kdo by mohl být otcem. Myslím si, že budete dědečkem," Blais se díval na staršího muže a čekal na jeho reakci.
Lucius se zhrozil. O všem. O Dracovi a Potterovi. O těhotenství…
"To není Dracovo," mumlal víc pro sebe než Blaise.
"Jsem si jistý, že je to Dracovo dítě. Jestli ne, budu muset splnit povinnost, jako Dracův nejlepší přítel a zabít toho bastarda, který dostal Pottera do jiného stavu a opustil ho. To by byla první věc, kterou by Draco udělal. Harry pro něj byl posvátný."
"Děkuji, Blaisi," bylo všechno, na co se Lucius zmohl.
"To nic, jen jsem si myslel, že máte právo to vědět. Pochybuji, že by vám to Potter někdy řekl. Vím od Draca, že je mlčenlivý a že nepřijme jakoukoliv pomoc," Blais přestal mluvit a dal tak šanci Luciusovi, aby něco řekl. Když Lucius mlčel, pokračoval.
"Tak já půjdu, pane Malfoy. Určitě potřebujete zůstat sám a přemýšlet o tom. Ale víte, Draco měl pravdu, Harry je opravdu zvláštní osoba. To je asi ten důvod, proč ho váš syn tak moc miloval.“
"Já vím," Lucius odpověděl, ale myslel na něco jiného, než Blaise Zabiny.


5.kapitola Přiznání


Bylo to něco co si Lucius zatím nedokázal připustit. On měj jen… On potřeboval Draca. On… on ještě nevěděl co cítí.Bylo toho příliš moc. Potřeboval slyšet svého syna. Potřeboval porozumění.
Lucius dostal Dracovi věcidva dny po jeho smrti. Byli zmenšené a poslané po jeho sově. Lucius rozbalil synovi věci ve svém pokoji. Věděl, že tu bylo něco čeho se neodvažoval dotknout. Až do teď. Dracův deník.
Milý deníčku …
Každý zápisek začínal touto frází.
Milý deníčku,
Harry byl tak naivní. Sám sem se cítil jako starý chlípný muž, toužící po nevinném dítěti. On neměl ponětí o mých myšlenkách. On mě objímal, tiskl se ke mně, dotýkal se mě a nemínil tím cokoli. Viděl jsem Weasleyho zuřit. Vidím jen to pěkné co cítím k Harrymu , když jsem se svou láskou. Ale neměl jsem to srdce říct mu to. Zůstával jsem ve skrytu. Grangerová to taky viděla,ale nezlobila se, donutila mně však dát slib, že Harrymu nikdy neublížím. Nikdy!
Jsem pěkný bastard, ale ne s Harrym. On mě dělá lepším.


Milý deníčku,
Nemohl jsem s Harrym nic mít dokud nedoděláme školu. Potom se mu vyznám ze svých citů, někam ho pozvu udělám to romanticky s květinami dobrým jídlem. Ukážu něco z vybraného chování Malfoyů. Daruji mu babiččin prsten. Harry si zaslouží to nejlepší. Udělám ho svým manželem a budu ho milovat do konce života. Ano!
Jestliže se mu něco stane (jen přes mou mrtvolu) - Zůstanu mu nablízku a samozřejmě mu najdu muže nebo ženu, která bude s Harrym zacházet jen dobře. Budu dobrý otec jeho dětí, dokonce i kdybych měl zabít Rona Weasleyho a půl tuctu nebelvírů.
Opravdu velice miluji Harryho. Nikdy by mně nenapadlo, že budu schopen tak sobecké lásky. Ale Harry je jiný. On je o hodně lepší než já. Tak nesobecky čestný a nevinný. To je něco co žádný ze zmijozelských nemá. A to mě fascinuje. Je to překrásné.
Miluji ho. Jako bratra. Jako milence. Bojím se co otec udělá, až mu řeknu o svém úmyslu vzít si ho za muže. Ale až uvidí jak skvělý Harry je… Chci aby si ho otec zamiloval. Musí! Otec je…on to jen nemůže vidět.


Milý deníčku,
Začaruji Finnegana na impotenta, jestli se znovu bude dotýkat Harryho. Ta děvka nečisté krve, která…On nemá právo dotýkat se mého Harryho!
Ti Dursleyovi, Harry mi řekl, že se nikdy nedotýkají! Myslí si, že kouzla jsou druh zlé nemoci a tak se ho báli dotknout. Umíš si představit, že ho nikdo nikdy neobjal dokud nepřišel do Bradavic?
Ale, snažím se mu to vynahradit každý den.Ala je příliš nevinný a příliš zoufale potřebuje lidský dotek. Někdo by toho mohl využít a zneužít ho.Proto musím sledovat své dítě.
A zabít Finnegana až získám zpět svou hůlku od Blaise.


Milý deníčku,
Myslím, že vrátím Severusovi tu fotku. Bylo to velmi užitečné. Kdo by mohl pomyslet, že vydírat Severuse Snapea by mohlo být tak snadné? Za tohle musím svému otci poděkovat.Vždycky jsem věděl, že ty fotky z otcových školních dní budou užitečné. A to opravdu byli. Ředitel mé koleje si mohl vybrat - nechat Harryho nepokoji nebo všichni uvidí jeho v růžových kalhotkách a podprsence. Ta fotka ve velice dobrá! Skutečně. Jednoho dne bych se měl otce zeptat jestli to bylo skutečnost nebo jen odvaha a nebo kouzlo (už jsem viděl Weasleyho v podprsence. Samozřejmě růžová není jeho barva…)


Milý deníčku,
Už mám plán jak udržet Harryho v bezpečí. Nebudu s ním mluvit nebo mě odbude odmítat. Je to bezpečné. Budu míchat džusy s jahodovým džemem a dám mu to sníst. Bude si myslet, že ochutnat to bude zábavné, ale nerozruší mě to.
Oh, Salazare,Nenávidím ty mudly. Můj Harry je takové sladké stvoření. Jak se mohli odvážit s ním takhle jednat! Nedali mu pořádně najíst a nakonec mu i vzali možnost pohybovat se. Byl strašně vyhublý a já s Blaisem jsme ho pozorovali, protože já sem věděl co je to mít rád….Kdybych se vzdal, nikdy bych nezjistil že je Harry nemocný. Ty zatracení nebelvíři., nikdy nedají nic znát. Ale Harry je už lepší.
Ok, milý deníčku, musím to udělat, láskou pošetilý, sám, dnešní noc.
Nebude to bezpečné, ale bezpečnější bude když mě bude hledat. Promiň lásko za tenhle podvod na tebe. Zemřel bych kdyby se ti něco stalo. Zabiju Voldemorta, protože tě zraňuje! Zabiju každého kdo by se tě dotkl.


Oh, Merline, Blaise je dobrý, jsem blázen!
Lucius se ponořil do židle, zaklapl deník. Jeho syn by ho teď pravděpodobně nenáviděl… Oh, Merline, on ho nenáviděl! Co měl dělat?


6.kapitola Výčitky svědomí


Lucius byl zoufalý. Nikdy v budoucnu si to neodpustí. Co to provedl? Byl zaslepený zoufalstvím, žalem a hněvem. Byl tak pokrytecký. Našel někoho, koho mohl obviňovat ze synovy smrti a zničil ho.
Bylo snadné přijít na to, jak chlapce zranit nejvíc. Lucius Harryho využil, a pak ho odkopl. Lidé jako Harry jsou citlivý a zranitelní.
Lucius zranil Harryho. Pomsta byla Zmijozelská specialita. Pravděpodobně toho chlapce doživotně poznamenal. Člověk jako Harry něco takového nikdy nezapomene.
Lucius to udělal pro Draca, pomstil svého syna. Ale jen zničil osobu, kterou jeho syn tolik miloval. A kterou on sám miloval. Draco by nikdy něco takového nedovolil, holýma rukama by za to Luciuse zabil.
Těhotný. Teď byl Harry v jiném stavu. Čekal Luciusovo dítě. Ne všichni kouzelníci jsou schopní nést dítě, ale Harry byl asi jeden z těch výjimek.
Jeho dítě! Merline, co teď má dělat? Nemůže jen tak zapomenout na svého milence a dítě. Neměl co zanechat na tomto světě, kromě Harryho a jejich dítěte.
Neměl žádné právo jít za ním. Ponížil Harryho jak nejvíc mohl, otočil se k němu zády, když mu chtěl chlapec říct, že ho miluje. V jeho pomstichtivé vůli byl hluchý a slepý.
Neměl žádné právo k tomu, aby se k Harrymu znova přiblížil. Ale neměl taky žádnou jinou možnost.
Miloval Harryho. Když byli spolu, nepřemýšlel o pomstě. Opravdu chlapce miloval. Ublížil si, když vyhnal svého milence z domu a svého života. Myslel si, že musel. Přesvědčoval sám sebe, že dělá správnou věc, pro Draca. Idiot, hlupák…
Lucius se chystal, že dostane svého milence a dítě zpět. Dostane Harryho zpět a vezme si ho dokonce proti jeho vůli.


7.kapitola - Konfrontace


Lucius zaklepal na dveře Doupěte svou vycházkovou holí. byl to divný dům. Docela ošklivý a malý. Malfoy Manor byl nejméně desetkrát větší než tahle chatrč. To byla ostuda, že jeho těhotný přítel žil v takových podmínkách a s takovými lidmi. Lucius nikdy neměl rád Weasleyovi.
Znovu zaklepal na dveře. Když se s trhnutím otevřeli a Lucius se díval tváří v tvář rázně vypadající Paní Weasleové. Její úsměv jemně lichotil, ale když rudovlasá žena jasně uviděla kdo jí poctil návštěvou, úsměv zmizel z její tváře.
"Pane Malfoyi, " pozdravila se značnou zdvořilostí.
"Paní, Weasleyová, " odpověděl.
"Jak Vám mohu pomoci?" zeptala se žena, věděla co Lucius bude chtít naprosto přesně. Očekávala to, když Harry čekal Dracovo dítě. Když jí Harry řekl pravdu, Lucius by už měl svědomitě odkouzlit zástupy od rozzlobených Weasleyů.
"Rád bych se setkal s panem Potterem samozřejmě, " odpověděl zvučně a lehce znepokojeně.
"Dobře, pojďte dál, " nabídla Molly. "Počkejte v kuchyni. Zavolám Harryho. "
O pár minut později přišla Molly po schodišti dolů. Nebyla přesvědčena že udělala správnou věc… ale byla si jistá, že Lucius nepřišel zranit jejího pěstounského syna.
Harry byl těhotný, čeká jeho vnouče. U Merlina! Harry vypadal velmi nervózně a zamyšleně…
"Pane Malfoy, Harry přijde dolů za minutku. Nechám vás o samotě, zůstanete tu v domě jen vy dva, nikdo vás nebude rušit. Hodně štěstí, Pane Malfoy. Mám něco na nakupování.
Perfektní. To jsem přesně potřeboval.
Harry potřeboval několik minut než se uklidnil. Měl velmi naivní myšlenku, že Lucius Malfoy odejde a nechá ho samotného. Jo jen může chtít? Proč? Kvůli dítěti? Ví to Lucius?
Harrymu bylo jasné, že novinky o jeho těhotenství jsou v Denním Věštci teď každý den. Ale to se nemělo stát.
Lucius… ne, on nemohl myslet na špatné věci. Bude čelit Malfoyovi a přijde na to co ten muž přesně chce.
Lucius seděl na rozviklané kuchyňské židli a začínal být netrpělivý, když Harry vešel do kuchyně. Chlapec byl oblečený do volného kaštanově hnědého trička a černých pohodlných kalhot. Jeho "stav" byl zřejmý. Jeho dlouhé ebenové vlasy byly svázány do culíku, nicméně některé nezkrotné prameny padaly volně formujíce je kolem krásné srdcovité tváře. Harryho tvář vypadala mírně delší, ale to dělalo jeho výraz více vznešený a žádoucí. Lucius si nedokázal dobře představit cokoliv více přitažlivého než svého těhotného přítele.
"Dobré odpoledne, Pane Malfoy, " řekl chlapec a Luciuse vyrušil z jeho myšlenek.
"Jsem rád že tě vidím, Harry. "
"Skutečně, " odfrknul si chlapec, ale zlost z jeho srdce začala vyprchat. "Skutečně nesdílím tvé pocity. Co chceš? Přišel si se vysmívat?"
"Skutečně si myslíš že jsem tak dětinský?"
"Nerozumím tvému tvrzení, " odpověděl Harry a sedl si na ošuntělou pohovku a tiskl se do ní.
Takový jednoduchý pohyb znamenal mnoho pro Luciuse. "Tak ty jsi v pátém měsíci?" zeptal se.
"Mohl by si být ještě víc cynický?" Harry se nechtěl podívat otci svého dítěte do očí.
Lucius by chtěl vidět toho chlapce plného života, smějící ho se a šprýmujícího. Bylo to tvrdé vidět ho takhle.
"Přišel jsem si promluvit o tvém dítěti. Našem dítěti. "
"Nemusíš si dělat žádné starosti. Všichni si myslí že je to Dracovo a mě to nevadí. "
"Ale, to není, " řekl naštvaně Lucius.
"Ty jsi mě přišel obvinit že jsem svedl tvého syna? Všechno? Běž pryč, prosím, " řekl unaveně Harry.
"Neuvědomil jsem si, že jsi si byl blízký s mým synem, " ignoroval Harryho poslední slova Lucius.
"Poslouchej, Já nikdy… Draco nikdy…" tmavovlasý chlapec byl podrážděný.
"Já vím. Ale to věci nijak nemění. Tvé dítě musí být Malfoy. Musíš to pochopit. "
"Oh, ne, " Harry se nakonec podíval staršímu muži do očí. "On se narodí jako Potter.
"On?"
"Ano, je to chlapec. Ale to není tvoje starost. Já nic nepotřebuji a ani od tebe nic nechci. Jen aby si mě nechal napokoji, " Harry byl napjatý.
"Mám strach, nemůžu to udělat. Já nemůžu odejít a opustit tě. "
Harry rychle vstal ze svého místa. Velice rychle, byl zmatený a překvapený. Lucius vyskočil na nohy a spěchal za svou těhotnou milovanou polovičkou.
"Ani se…" zasyčel Harry padající zpět do křesla hledajíce v něm oporu. "Nedotýkej se mě! Mě ublížit můžeš, ale nenechám si vzít své dítě. "
"Nepřišel jsem ti ublížit, ani tvému dítěti, ani tobě. Jsem tady abych tě vzal domů a abychom se vzali za manžele samozřejmě. "
Lucius stihl rychle uskočit když talíř letěl jeho směrem a roztříštil se o stěnu za ním.
"Jak se odvažuješ, svině! Jak se odvažuješ tohle navrhnout!" ječel Harry! "Vyhodil si mě ven a udělal si to přesně tak aby si mě už nikdy neviděl! A teď chceš abych odsud odešel a choval se jako tvůj navrácený majetek nebo nalezené ztracené štěně! Přestaň si se mnou hrát! U si se o tom s někým podělil?!"
"Uklidni se, Harry, nevíš co je pro tebe dobré, " Harry už viděl jasně rudě.
"Nikdy! Odvlečeš mě násilím když řeknu "ne"?"
Lucius ne sebe nebyl pyšný, ale musel to udělat, neviděl jinou možnost. Jeho malý Nebelvír byl velmi tvrdohlavý, on věděl o Dracovi a teď, pravděpodobně s těmi hormony…


"Samozřejmě, můžeš odmítnout, ale když budeš souhlasit ušetříš své hostitele spousty problémů. Arthur nebude mít problémy se svou prací na ministerstvu, ne všechny nalezené substance s kterými Pan Fred a Pan George Weasleyovi pracují ve své laboratoři jsou legální… A samozřejmě malá Ginevra mít žádné problémy ve škole… Oh a samozřejmě Lupin, ty víš - všechny potíže s vlkodlakem, ztratí kontrolu a …"


Harry si byl úplně vědom co přijde s příštím "a". A skvěle rozuměl co Lucius míní. Neměl na výběr. Hrál si s ním jak měl vždycky ve zvyku.


"Mohl by jsi mi dát den. Potřebuji ho… potřebuji všechno vysvětlit a…" jeho hlas se zlomil, oči posmutněli a zadržovali slzy. Ne on nebude plakat. On už vyplakal příliš mnoho slz pro Luciuse Malfoye.


"Dobře, vyzvednu tě zítra odpoledne. "


Harry se otočil zpět na jeho… na Malfoye: "Jak můžeš být tak krutý…" zašeptal chlapec sotva slyšitelně.


Jsem Zmijozel. A jsem zoufalý. Pomyslel si Lucius a opustil Doupě, ale nahlas nic neřekl.


8.kapitola Získávání


Harry nemohl brečet. Kdyby plakal, Weasleyovi by tušili, že něco není v pořádku. Ó, Merline, lhal lidem, kteří k němu byli tak hodní. Lhal své rodině kvůli Luciusovi Malfoyovi!
Ale Harry jim nemohl říct, že to dělá jen proto, aby je chránil před Luciusem. Nemohl na něj myslet, jinak by se rozplakal. Ten muž mu zničil během pěti měsíců dvakrát život. Nejdřív byl tak hodný, a pak se z něj stalo monstrum.
Draco ho vždycky varoval před lidmi, kteří se k němu chovají hezky. Ironií bylo, že to byl právě Dracův otec, který mu tak ublížil. Co by na to řekl Draco?
Během jeho těhotenství Harry často toužil po tom, aby byl Draco s ním. Dřív si neuvědomoval, jak důležitý pro něj Zmijozelský princ byl. Draco byl jeho anděl strážný, staral se o něj, nedovolil by, aby mu Lucius tak ublížil
***
Harry dal rodině najevo, že se jim po večeři chystá něco důležitého sdělit. Bylo to ale zřejmé, protože byl docela nervózní. Když skončila večeře, Harryho srdce se bolestně sevřelo.
"Určitě víte, že tu dnes byl Lucius Malfoy." Po pár kývnutích pokračoval: "Dobře, jistě víte, že mé dítě je Malfoy," nebyla to lež. Všichni si byli jisti, že ví, co se stalo.
"Pan Malfoy mě pozval do jeho domu." Harryho sdělení způsobilo u Weasleyovích tlumené protesty. Harry pokračoval.
"Já vás mám opravdu všechny rád a jste má rodina, ale už jsem vás zatěžoval dost dlouho. Kromě toho pan Malfoy je osamělí a mé dítě je Malfoy. Proto si myslím, že není spravedlivé, ho od něj odtrhnout."
Bylo tak tvrdé tohle říct! Pan Malfoy je jen bezcitný a sobecký bastard! Ale potřeboval Weasleyovi nějak uklidnit.
Ovšem, že protestovali. Ron tvrdil, že Harry Malfoyovi nic nedluží, že je to jen smrtijed. Harry připomenul, že Lucius byl smrtijed. Nakonec Molly prohlásila, že jestli si myslí, že dělá správně, tak by měl jít.
***
Ron, Molly, Fred, George a Hermiona byli u toho, když si Lucius Malfoy přišel pro Harryho.
Vypadalo to, jako by se jeho přátelé chtěli ujistit jestli Lucius třeba nenosí smrtijedský hábit, nebo nedává Harryho pod kletbu Imperius. Párkrát Luciuse varovali, aby jednal s Harrym dobře (Ron mu to vyjasnil).
Dvojčata udělala pár neslušných vtipů o tom, aby to dítě nenechali hrát si s panenkou Vy-víte-koho.
Molly plakala a Hermiona sledovala aristokrata s podezřením.
***
"Doufám, že se nebudeš zlobit, když ti nechám tvou starou místnost?" ptal se Lucius, když byli v panství. Harry neodpověděl.
"Snídaně je v devět, ale nemusíš chodit, jestli se nebudeš cítit dobře. Můžeš se rozhodnout o svém jídle během dne, ale s podmínkou, že budeš jíst dost. Očekávám, že se ke mně připojíš na večeři v sedm. Máš nějaké dotazy?"
"Co budu ještě kromě společnosti u večeře a nošení dítěte pro vás dělat? Spát s vámi nebo jen vám udělat jinak dobře, když jsem v jiném stavu?" ptal se Harry nevinně.
Lucius se zhrozil. Z počátku se na Harryho zlobil za to, co řekl, ale pak si všiml jeho výrazu.
"Harry, já… Lituji, že jsem tě přinutil být zde, ale chci se o tebe starat. Nechci tě zranit…" bylo to tak těžké říct, ale nemohl se dívat na Harryho, který se na něj díval jako by byl…
"To už je pozdě říkat," Harry se otočil a šel nahoru. Ještě si pamatoval, kde má pokoje.
***
Lucius byl frustrovaný, Harry zamlklý. Sotva zodpověděl jeho otázky. Muž se pokoušel uklidnit. Staral se o něj, jak jen mohl. Ale musel by se z toho zbláznit.
Přinesl Harrymu květiny, ptal se jestli něco nepotřebuje, dokonce přinesl i snídani a knihy o těhotenství a péči o dítě. Harry byl ale jen rozzlobený nebo ho ignoroval. Byl tak krásný, když se zlobil.
Lucius zaklepal na chlapcovy dveře a vstoupil. Věděl, že Harry s ním nekomunikuje.
"Harry, potřebuji znát tvůj názor," začal Lucius. Harry seděl ve své židli očividně zabraný do knížky.
"Harry?" starší muž se pokoušel získat jeho pozornost. Nic.
Lucius takhle nemohl pokračovat, Harry jednal jako kus ledu.
Přiblížil se k židli a vyškubl Harrymu knížku z ruky. Chlapec spadl ze židle a jeho oči byly rozšířené ve… strachu.
Luciuse okamžitě přešel hněv. Sedl si na zem před jeho malého, vzdorovitého Nebelvíra a chytl ho za bradu tak, aby se mu díval do očí. Plavý Zmijozel si povzdechl.
"Opravdu se tak bojíš?"
Harry se pokoušel odvrátit oči, ale Lucius ho nenechal. Odpověď byla zřejmá.
"Harry," trylkoval Lucius. "Pamatuj, co jsem ti řekl… Udělal jsem chybu… Byl jsem hlupák. Nechci, abys měl strach."
Harryho ret se třásl: "Lituji."
Lucius se díval do širokých bázlivých očí, a pak náhle zabalil ruce kolem Harryho beder a přitáhl si ho tak blízko, jak mu to Harryho břicho dovolovalo.
"Prosím, neboj se," prosil Lucius, "řekl jsem ti, že ti neublížím a nehodlám to porušit," Lucius chvíli konejšivě hladil Harryho.
Nakonec se Harry slabě zeptal:
"Chceš si vzít moje dítě?"
Lucius se zhozil:
"Harry, jak můžeš… Jak… Kde jsi na to proboha přišel?!" Harry tlačil většího muže pryč. Vstal a přešel na druhou stranu k oknu.
"A co bych si měl myslet? Zneužil jsi mě a ponížil," chlapcův hlas se stával hlasitějším a rozzlobenějším. "Nenávidíš mě! Říkal jsi mi, že mě miluješ, pak jsi mě vyhodil a nakonec vydíral! Chceš, abych žil s tebou! Náhle jsi tak milý! Draco mi vždycky říkal, že lidé, co se mnou hezky jednají po mě něco chtějí... měl jsem ho víc poslouchat. Teď mám jen to dítě. Já ti ho nedám! Je můj! On je všechno co mám…!“
Harrymu se po tvářích koulely slzy. Rychle utekl z ložnice do koupelny.
Zatraceně!
9.kapitola Rozhodnutí


Lucius se snažil mluvením dostat Harryho z koupelny - neúspěšně. Samozřejmě mohl jen vyslat odemykací kouzlo a otevřít dveře. Ale to nebyl dobrý nápad. Nemohl násilím Harryho nutit aby s ním mluvil, když nechtěl. Chtěl jen chlapci ukázat co je dobré a zacházet tak s ním, zvolil dobrosrdečnost.
Bohužel, v noci nemohl Lucius spát. Harry byl přesvědčený, že je nějaký druh netvora… možná byl…Ale právě chtěl udělat správnou věc…Ne, nemohl opustit toho koho miloval. A nemohl nechat Harryho jít.
Harry nepřišel dolů na snídani. To bylo něco neočekávaného.
Kolem jedenácté si Lucius zhluboka povzdechl, zaklepal na dveře a čekal před Harryho ložnicí.
"Dobré ráno…"lásko, chtěl říct toto slovo, když uviděl svou malou lásku, jeho andělské dítě. Harry seděl u okna česal si své překrásné ebenové vlasy. Těhotný s ním…
"Dobré ráno, Luciusi," odpověděl chlapec bez jakékoli emoce v hlase.
Lucius se uvnitř schoulil, ale ignoroval ránu a bodnutí viny: "Harry, obleč se prosím, je tu něco co ti chci ukázat."
Harry právě dělal culík.
O půl hodiny později šli přes rozlehlou zahradu Malfoyů. Byl prosinec, sníh pokryl exotické rostliny a stromy. Avšak jejich cesta byla čistá. Harry měl podezření, že to byla práce skřítků nebo nějaké důmyslné domácí kouzlo.
Trvalo nějakou dobu než došli nakonec a Harry uviděl… uviděl něco co vypadalo jako malý hřbitov. Byl to soukromý hřbitov Malfoyů nebo něco jiného? A pak mu to došlo - Draco!
Trápil se?
Lucius ucítil Harryho zaváhání. V duchu si povzdechl a jednu ruku ovinul kolem ramen menšího kouzelníka a tiskl ho blízko k svému boku a udělal krok vpřed.
Zde na hřbitově nebyl sníh. Vlastně to bylo docela krásné místo. Bylo to jak nějaká skrytá zahrada, celé zahrada Malfoyů byla oplocena kamennou zdí vypadající velmi staře. Bylo to tu překrásné, exotické květiny roznášející podivuhodnou vůni. Krása! Samozřejmě zde tady bylo několik náhrobků a pomníků, ale žádný nevypadal v této zahradě morbidně nebo děsivě.
Nakonec přišlo to co bylo zřejmě cílem jejich cesty. Jednoduchý dlaždicový kámen a nápisem "DRACO, NAVŽDY V MÉM SRDCI." Harry poklekl a dotkl se chladného kamene…Pak se opatrně podíval na Luciuse.
"Harry…" začal Lucius. "Omlouvám se," řekl sotva slyšitelně. "Harry , ty víš… jak moc jsem Draca miloval?"
"Ano," Harry věděl. Draco mluvil hodně o svém otci
"Draco tě miloval."
Oh… Co?
"Ty jsi to věděl?"
Dobře… "Ne… až do jeho posledního dne… dobře, vlastně pochopil jsem to později…" potom harry znovu získal zpět své vzpomínky, spoustu myšlenek. O Dracovi a Luciusovi…všechno.
To ráno, které bylo Dracovo poslední… Věděl, že se Voldemort chystá zaútočit, byl Snapeův špión… Draco si odvážně sedl při snídani k nebelvírskému stolu vedle Harryho a zdánlivě ignoroval všechny nepřátelské pohledy. Smál se, šprýmoval a lechtal mě a také se nechal krást jídlo ze svého talíře.
Pak Draco naléhal abych šel do zpět do nebelvírské věže. Jakmile jsme byli venku z Velké síně, vzal mě za ruku a nenechal mě odejít. Šli jsme v úplné tichosti. Bylo to jak bych řekl. Jako s nějakým úmyslem.
U portrétu Buclaté dámy mě najednou Draco objal a objímal mě pevně, tak láskyplně a moje srdce na chvíly přestalo bít. "Že tě ještě nikdo nikdy nepolíbil?" zeptal se blonďatý zmijozel. Ne, Harry nemohl… A on věděl co Draco míní. On byl zmijozel, nemohl bych sám sobě lhát nebo svému příteli. Oba věděli že Harry dnes může zemřít a nikdo by ho nikdy nepolíbil…
Draco zvedl chlapcovu bradu svým palcem, podíval se do jeho smaragdově zelených očí a zmocnil se jeho rtů v jemném polibku. Nebylo to prudké ani kamarádské nebo zoufalé. Bylo to milující. To se Harry uvědomil až později.
Když Draco pustil druhého kouzelníka a odstoupil, políbil ho jemně na čelo. To byl jejich poslední dotek.
Harry se vrátil zpět do současnosti. Když ho Lucius objal objal okolo ramen a opatrně ho obrátil k sobě. Teď byl Harry čelem na široké hrudi. Vyšší muž zvedl svým palcem Harryho bradu, něžně ji stiskl. Šedé oči byli lapeny v dvojici zelených v jedny.
"Harry, miluji tě. Prosím, věř mi. Slibuji ti, nikdy ti už znovu neublížím… Bylo to zlé. Strašně zlé… Vinil jsem tě… Omlouvám se za to. Vím, že na to nikdy nezapomeneš, ale možná by jsi mi mohl odpustit… Miloval jsem Draca jako nic na světě a když zemřel… Já… byl zlý."
Sdíleli jsme Dracovu lásku, ale nevěděli to. Teď sdílíme dítě…
Harry otočil hlavu a podíval se zpět na Dracův náhrobek. "Možná bude dobře Draco… Skutečně potřebuji Malfoye aby se o mě staral…Slibuji, budu se o něj také starat. Každý dělá někdy hloupé chyby…"
Harry se otočil zpět a položil svou hlavu na Luciusovo rameno a užíval si pocitu, dlouhých elegantních prstů pokoušejících se pročesat skrz jeho vlasy.
Konec

1 komentář:

  1. Sirino, hvězdo překladatelů, to je pořádná práce s takovým sáhodlouhým textem, třeba už se budeš chtít vrátit na své stránky a pokračovat s překládáním, nebo až po státnicích? Ať Ti to vyjde.

    OdpovědětVymazat