Vánoční zprávy

Název povídky: Vánoční zprávy
Fandom: Harry Potter
Autor: wendibird
Překladatel: Sirina
Páry:HP/SS
Jedna hodně stará jednorázovka.

***

Harry seděl před krbem, ale ani hřejivý oheň nedokázal zastavit jeho zimnici. Právě se totiž vrátil od Poppy. Musel se plahočit sněhem, aby udržel svou návštěvu v tajnosti. Harrymu se nelíbilo, že ji musí otravovat o Vánocích, ale už nemohl čekat. Dopadlo to tak, jak očekával. Nebyl si ale jistý, jak bude Sev reagovat. Jistě, když se vzali, chtěli mít dítě. Zkoušeli to, ale bez úspěchu. Lékouzelnice říkala, že to mělo pravděpodobně co dělat s tím, že Severus byl špehem u Temného pána a podvědomě věděl, že mít teď dítě je velké riziko, kdyby se něco zvrtlo. Ovšem, to byl celý Severus.

Harry se usmál při pomyšlení na to, jak má úžasného manžela. Kdo jiný by byl tak připravený na nepředvídatelné věci. Harry byl za každý den od konce války rád. A že už to byl rok a půl.

Harry žil v mudlovské a pokoušel se uniknout věcem spojeným se spasitelem kouzelnického světa. Rozhodl se jít do klubu. Při té vzpomínce se usmál. V tom klubu už několikrát byl a moc se mu tam líbilo. Harry tančil a trochu pil. Užíval si to. Náhle ale ucítil, že jej někdo upřeně sleduje. Když se ale rozhlédl, nikoho neviděl. Pokrčil jen rameny a nechal to plavat. Později ten večer, když se sám vracel domů, nemohl najít klíče. Ačkoliv je na to, aby mohl jít dovnitř nepotřeboval, ale nechtěl, aby je použil někdo jiný. Proto se otočil, že se vrátí do klubu. Ale uviděl tu poslední osobu, kterou by tu čekal.

„Věřím, že jste tohle zapomněl, pane Pottere.“ Severus Snape ho informoval, drže v rukách jeho klíče.

„Ehm, ano. Před chvíli jsem si toho všiml. Děkuji vám. Jak jste je vlastně našel?“ ptal se Harry bývalého profesora.

„Chtě jsem s vámi mluvit, tak jsem si je acciem přivol.“ Zamumlal Severu. Na tváři měl ruměnec nebo se o to postarala zima?

„Cože? Když jste se mnou chtěl mluvit, tak stačilo dát vědět. Za to, co jste pro mě udělal, vám toho dost dlužím.“

„Ne, pane Pottere, vy mi nic nedlužíte. Po tom, co jsem udělal vaší matce, to nebylo moc šlechetné. Potřebuji s vámi mluvit.“

Harry byl vyvedený z míry při vzpomínce, co jeho bývalý profesor cítil k jeho matce. Dozvěděl se, co ho k tomu vedlo. Proto také využil svého vlivu jako spasitel a očistil jméno Severuse Snapea. Harry cítil, že přinejmenším tohle mu dluží. Hlavně po tom, co viděl jeho vzpomínky. „Dobře, tak pojďme pryč s té zimy. Tam dole na konci ulice je kavárna, zvu vás na kávu.“

Severus přikývl a nechal Harryho jít napřed. Ocitli se v útulné kavárně. Seděli v boxu, takže měli dost soukromí. Číšník jim přinesl jejich objednané kávy a Harry vyzval Severuse. „Tak proč se mnou potřebujete mluvit?“

„Dobře, chci vám vlastně říct několik věcí. Tak ta první, je to pro mne dost obtížné. Chci se vám omluvit za to, jak jsem s vámi jednal, když jste byl můj student. Jak víte, miloval jsem vaši matku a nemohl jsem snést pomyšlení na dítě, které měla s mým školním rivalem. Měl jsem se přes to přenést a ne se takhle neprávem k vám chovat. Albus mi několikrát říkal, že nejste jako váš otec. Ovšem, měl pravdu. Ostatně jako vždy. Proto se vám velmi omlouvám za své chování. Doufám, že mi prominete.“ Severus se na chvíli zastavil a zběžně pohlédl na Harryho, který byl pořádně šokovaný. „Pane Pottere, není slušné takhle zírat s otevřenou pusou.“ Spokojeně se pod vousy usmíval Severus.

„Oh, promiňte.“ Řekl Harry, jak zavřel pusu a potřásl hlavou. Zkoušel si urovnat to, co se právě stalo. ´Severus snape se mu omluvil a zrovna se usmíval? Kam ten svět spěje? ´

„Jak jsem řekl, je tu víc věcí, které vám musím sdělit. Chtěl jsem také poděkovat za to, jak jste se za mě postavil. Nebýt vás, tak bych skončil v Azkabanu a brzo se tam zbláznil. Místo toho jsem ředitelem Bradavic. Děkuji. Další věcí je, že se uvolnilo místo učitele obrany proti černé magii, které bych vám chtěl nabídnout. Máte s vyučováním toho předmětu zkušenosti, a kdo by byl lepším učitelem než zachránce našeho světa, že?“

„Myslíte to vážně? Opravdu chcete, abych učil v Bradavicích? Vždyť jsem ani nedokončil sedmý ročník.“

„Ano, ano. To ale nevadí. Pro to, abyste mohl učit, nemusíte mít dokončené všechny ročníky. Navíc vaše znalosti jsou v téhle oblasti nepřekonatelné. Potřebuji, abyste začal hned po Vánočních prázdninách. Snad byste rád přišel o den dva dříve, abyste se zabydlel.“

„Ehm, dobře. Myslíte, že si tam budu moci vzít pár věcí na výuku?“ Harry moc nechápal, co se právě stalo.

Harry byl rád, že se vrátí na místo, kde se cítil doma. Vlastně už druhý den se tam vypravil, aby si mohl za ten týden zvyknout. Profesor, který tam předtím učil měl vypracovaný kompletní studijní plán, kterého se držel až do doby než se v Řecku ztratil. Pravděpodobně ho dostaly sirény. Byl to poměrně hloupý muž.

Právě tady v té kavárně začalo přátelství Harryho a Severuse. Trvalo celý rok, než se tohle kamarádství rozvinulo do něčeho víc. Uběhl další rok, než se vzali. Pro ně bylo na těch Vánocích něco zvláštního.

Harry cítil, jak se mu tělem při vzpomínce na ten večer před dvanácti lety, kdy se k němu Severus dostal tak blízko, šíří teplo. Začali spolu tak dobře vycházet, až se z toho vyklubala taková láska. Harry si povzdech, nebyla to snadná situace. Severus sice nebyl tak zlý, ale byl ještě často naštvaný a protivný. Harry nepočítal, že by se ještě někdy mohl změnit. Severus byl ale také dost nesobecký, milující a chytrý muž a toho si Harry vážil.

„A teď tohle, jak mu to řeknu? Chtěli jsme ho, ale už je to dávno. Nepočítalo se, že bych ho teď mohl mít. Doufám, že ještě opravdu chce to dítě.“ Uvažoval Harry nahlas. Vstal ze židle a šel se připravit na Severusův návrat. Harry chtěl, aby bylo všechno dokonalé, až mu to řekne. Prostřel pro dvě osoby, nazdobil stůl svíčkami a nachystal skvělé jídlo, na které použil kouzlo, aby bylo pořád teplé. Vůně hovězího a přílohy způsobila, že se Harrymu zvedl žaludek. Zanaříkal, bude si na to v příštích měsících muset zvyknout. V krbu hořel hřejivý oheň a v rohu svítil malý vánoční stromeček. Harry stál uprostřed pokoje a přemýšlel, na co zapomněl, aby vše bylo dokonalé. Nakonec si nečinně sedl na židli a opřel si hlavu. Zavřel oči a povzdechl si. Cítil se šťastně, protože budou mít dítě. Ale taky se dost bál při pomyšlení, že bude otcem. Navíc nevěděl, co na to řekne manžel. Harry trochu dřímal, jak čekal, až se manžel vrátí z práce. Měli tam problém s magickými zvířaty a Hagrid měl zrovna dovolenou.

Náhle se Harry probudil. Nebyl si jistý, co ho vzbudilo. Rozhlédl se po místnosti a snažil se zjistit, co za zvuk ho probudilo. Po chvilce se uvolnil, že to musel být asi jen sen. Ticho bylo ohlušující. A teď ho napadlo, co chybí. Hudba! Zamumlal kouzlo a místností se rozezněla krásná píseň. Ihned se uvolnil. Hudba dokázala zlepšit náladu.

Později si četl a zpíval spolu s Winter Wonderland. To byla jedna z mála příjemných věcí jeho dětství.

„Seve, co tě tak zdrželo? Už je pozdě.“ Ptal se Harry.

Sotva to dořekl, dveře se otevřely a Severus prošel dovnitř. Vypadal dost rozcuchaně.

„Merline, co se ti stalo? Vypadáš hrozně!“

„Děkuji ti, lásko. Cítím se hrozně.“

„Promiň, jen jsem chtěl říct, že vypadáš unaveně.“

„Vím, co jsi tím myslel, miláčku. Taky jsem unavený. Promiň, byl jsem dost snapeovský.“ Ušklíbl se nad svým vtipem. „Hagrid by si měl tu svoji dovolenou užít, protože už nikdy žádnou nedostane. Strávil jsem posledních několik hodin chytáním jeho magických zvířat v tom hrozném sněhu. Přísahám, že se mi vysmívaly. To co tu tak hezky voní je hovězí pečeně?“

„Ano, vím, že ji máš rád, hlavně na Štědrý den. I když teď už je skoro půlnoc.“ Harry přešel na druhou stranu ke svému manželovi a políbil ho na tvář. Vzal ho za ruku a vedl ke stolu.

„Měl jsi jít do postele a nečekat na mě. Zvlášť, když ses v posledních dnech necítil moc dobře.“

„Pospával jsem u krbu. Navíc víš, že se mi bez tebe špatně spí.“

„Jsem ale rád, že jsi zůstal vzhůru. Už vypadáš daleko líp. Mimochodem, ta pečeně je moc dobrá.“ Usmíval se, když si dával další sousto.

Několik minut jedni mlčky. Potom se Harry rozhodl, že je čas na dárek. „Seve?“

„Hmm?“

„Kdyby sis mohl něco přát k Vánocům, co by to bylo?“ ptal se Harry, doufaje, že Severus řekne něco o dítěti.

Severus studoval zvědavě manželovu tvář. Nechápal, proč se na to ptá. „Harry, víš, že chci jen, abychom byli spolu.“ Vstal a klekl si vedle Harryho. „Harry, pro mě je nejdůležitější být s tebou. Jsi moje všechno. Jsi všechno, co jsem kdy měl a doufám i budu mít. Ty jsi mé přání k Vánocům. Stále obdivuji, že jsi se mnou, se starým, ošklivým mastným parchantem.

„Řekl jsem ti, abys o mém manželovy takhle nemluvil. Miluji tě, moc tě miluji, Seve.“ Harry měl ruku na Severusově tváři a dal mu polibek na čelo.

Takhle strávili několik málo minut, Severus vkleče na podlaze před Harrym. Ruce kolem Harryho pasu, hlavu opíral o Harryho hruď. Harry měl omotané ruce kolem Severuse, opíral si bradu o Severusovu hlavu.

„Seve?“ mumlal Harry do Severusových vlasů, které byly krásně hebké. „ Myslíš, že by nás tu mohlo bydlet víc?“

„Chtěl bys domácího mazlíčka, Harry?“

Harry se krátce štěkavě zasmál. „Ne, mazlíčka ne.“

Severus se napřímil a podíval se do těch krásných smaragdových očí. „Harry, lásko, přemýšlíš znovu o dítěti? Já se tak moc omlouvám, že jsem zklamal. Ale můžeme nějaké adoptovat. Miláčku, jestli to chceš, tak to můžeme udělat hned po prázdninách. Sám jsem o tom nedávno přemýšlel. Zasloužíme si rodinu, stejně jako všichni ostatní. Miluji tě a chci, abys byl šťastný.“

Harry se usmál, dost se mu ulevilo. „Seve, zpomal. Nechci adoptovat dítě.“ Na Severusově tváři se na chvíli objevilo zklamání, ale hned ho zakryl.

Harry se usmíval. „Myslím, že budeme dost zaneprázdněni naším dítětem. Nebylo by vhodné ještě nějaké adoptovat.“ Sledoval manželovu tvář, jak se vyjasňuje.

„Ty myslíš…? Tak proto jsi zvracel? Jak to víš? Jsi si jistý? Merline, Harry!“ Severus vyskočil a vtáhl Harryho do silného objetí. Harry jen kývl hlavou na smršť manželových otázek. Severus si uvědomil, jak moc Harryho mačká, proto sevření trochu povolil. „Jsi v pořádku? Nezmáčkl jsem tě moc? Tady si sedni.“

„Jsem v pořádku, radši budu ve tvém objetí. Určitě mě neumáčkneš. Byl jsem z toho špatný, když jsi byl kvůli mně tak rozrušený. Proto jsem dnes šel za Poppy, která mě utvrdila v tom, že budeme mít dítě. Naše vlastní dítě, Seve, nemůžu tomu uvěřit. Poppy mi řekla, že díky tomu, jak jsme moc snažili mít dítě, tak jsme byli ve stresu, proto se nám to nedařilo. Říkala, že všechno vypadá v pořádku. Ona…“ Harry byl zastavený Severusem, který si ho přitáhl pro polibek.

„To je všechno, co zatím potřebuju vědět, miláčku. Udělal jsi mě nejšťastnějším mužem na světě.“ Informoval Severus Harryho.

Harry si dal ruce kolem Severusova krku a přitáhl si manžela pro další polibek. Severus zasténal, když se Harry jazykem dobýval do jeho úst. Harry polibek ještě prohloubil. Severus mu hned odpověděl, přitáhl si ho ještě blíž a prozkoumával jeho ústa. Znal je jako svoje vlastní. Nabral Harryho do náruče, nepřestával ho líbat a odnesl do ložnice.

„Miluji tě, Seve.“

„Já tebe taky, Harry.“